Samopal vzor 23

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Samopal 23 (Samopal vz.48a)

Samopal 25 (Samopal vz.48b)
Samopal 24

Samopal 25
Samopal 25
Samopal 25
Typsamopal
Místo původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Historie služby
Ve služběČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
KubaKuba Kuba
NigérieNigérie Nigérie
BiafraBiafra Biafra
EgyptEgypt Egypt
SýrieSýrie Sýrie
IrákIrák Irák
MarokoMaroko Maroko
GuineaGuinea Guinea
GhanaGhana Ghana
Guinea-BissauGuinea-Bissau Guinea-Bissau
MosambikMosambik Mosambik
RumunskoRumunsko Rumunsko
AngolaAngola Angola
MaliMali Mali
Historie výroby
KonstruktérJaroslav Holeček
Navrženo1947
VýrobceČeskoslovenská zbrojovka
Výroba1948–1968
Základní údaje
Hmotnost3,5 kg
Délka686 mm
Délka hlavně284 mm
Typ náboje7,62 × 25 mm Tokarev
9 × 19 mm Parabellum
Kadence600 střel/min
Úsťová rychlost380 m/s
Účinný dostřel200 m
Maximální dostřel1 800 m
Zásobování municízásobník na 24 / 40 nábojů (9 × 19 mm Parabellum) zásobník na 32 (7,62 × 25 mm Tokarev)

Samopal 23 a 25 (původně vz. 48a/b) a dále Sa 24 a Sa 26 (lidově také nazýván pumpička) byly v letech 19481958 hlavními pěchotními zbraněmi československé armády. Používají náboj 9 mm Luger (Sa 23 a Sa 25) a 7,62 × 25 mm Tokarev (Sa 24 a Sa 26) a jsou vybaveny dynamickým (neuzamčeným) závěrem. Mohou střílet jednotlivými ranami nebo dávkou.

[1]

Pozn. Mnoho literatury uvádí před krycími jmény zbraní vz., tedy model. Jedná se o dezinformací, neboť zbraň se označuje bez Vz., název, který byl zbraním dát je pouze krycí název a nejedná se o model zbraně. K chybě často docházelo překladem z cizojazyčné literatury.

Správnou terminologii udávají samostatné předpisy pro zbraně (dostupné např. ve sbírkách VHÚ).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po skončení 2. světové války bylo potřeba vybavit československou armádu moderním samopalem. Vojenská správa proto vydala „Směrnice pro vývoj samopalu“ – požadovala se ráže 9 mm Parabellum nebo 7,62 × 25 mm Tokarev. V letech 19461948 pak probíhala soutěž, které se zúčastnily Zbrojovka Brno a Zbrojovka Strakonice. V průběhu konstrukčních prací navrhl Jaroslav Holeček „závěr kolem hlavně“ (závěr byl z větší části navlečen kolem hlavně a nikoliv umístěn za hlavní jak je obvyklé, takže se zkrátila délka zbraně). Závěr byl použit na samopalu ČZ 47/p (jeden ze soutěžních prototypů). Toto řešení získalo velkou oblibu a bylo požadováno pro všechny dále testované prototypy (ČZ 47/p Zbrojovky Strakonice a ZK 476 Zbrojovky Brno). Vítězem se stal samopal Zbrojovky Strakonice a byl zaveden do výzbroje jako 9 mm samopal vz. 48a (s pevnou pažbou) a vz. 48b (se sklopnou ramenní opěrkou). V roce 1950 byly oba modely přejmenovány na Sa 23 (vz. 48a) a Sa 25 (vz. 48b). V roce 1951 byly na základě unifikace se SSSR samopaly překonstruovány na náboj 7,62 × 25 mm Tokarev a označeny 7,62 mm samopal 24 (s pevnou pažbou) a  26 (se sklopnou ramenní opěrkou).

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Samopal 25

Zbraň střílí z nataženého závěru (před výstřelem je závěr v zadní poloze a náboj je v zásobníku). Závěr je dynamický, ovládaný impulsem prachových plynů. Je opatřen podélným otvorem, který vede od předu závěru až k lůžku pro dno nábojnice. Na hlavni je navlečen tak, že je lůžko opřeno o dno nábojnice a zbytek závěru je převlečen přes hlaveň. Okénko pro vyhazování prázdných nábojnic je umístěno tak, že je v přední a zadní poloze překrývá pouzdro zbraně. Pouze v určitém bodě své dráhy se okénka závěru a pouzdra zbraně překrývají. Tím je zamezeno vnikání nečistot do zbraně. Zadní konec těla zbraně je zakončen odnímatelným víčkem, do nějž je zevnitř zasunuta vodící tyčka předsuvné pružiny závěru, která je druhým koncem uložena ve žlábkovitém vybrání závěru. Síla předsuvné pružiny závěru drží víčko na místě. To lze zatlačením proti síle pružiny a následným pootočením vyndat. S víčkem je také spojen vyhazovač, který prochází závěrem k lůžku nábojnice. Vyhazovací okénka jsou umístěna vpravo nahoře. Vlevo nahoře je napínací páka závěru. Za spouští je umístěna příčně posuvná pojistka, která brání pohybu spouště. Spoušťový mechanizmus může střílet jednotlivými ranami nebo dávkou. Při lehkém stisku spouště zbraň střílí jednotlivými ranami, při plném stisku dávkou. Hlaveň je držena pomocí matice umístěné v přední části pouzdra, která ji s pouzdrem spojuje. Matice je zajištěna pružnou podložkou. Muška i hledí jsou umístěny na horní straně pouzdra zbraně. Na pravé straně pouzdra je plnička, která umožňuje plnění zásobníku náboji uloženými v páscích. Zásobník je uložen zespodu v pažbičce zbraně.

Samopaly 7,62 mm Sa 24 a Sa 26 se od modelů 9 mm Sa 23 a Sa 25 liší jen použitím jiného náboje a z toho vyplývající změny vývrtu hlavně a úpravou nábojové komory. Protože má náboj 7,62 × 25 mm Tokarev lahvičkovou nábojnici namísto jednoduchého válce jako 9 mm Parabellum, mají samopaly Sa 24 a Sa 26, kvůli správnému podávání náboje pažbu vykloněnou koncem mírně dopředu.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Samopal vzor 48A / 23 verze s pevnou pažbou
  • Samopal vzor 48B / 25 verze se sklopnou opěrkou
  • Samopal 24 je vlastně vzor 48A / 23 pro náboj 7,62 × 25 TT
  • Samopal 26 je vlastně vzor 48B / 25 pro náboj 7,62 × 25 TT

Pro SA24/26 je dostupná vyměnitelná hlaveň v ráži 9 mm Luger (9x19 mm), rozlišení zbraní dle použitého střeliva, není hlavním znakem rozlišení zbraní.

Technické charakteristiky[editovat | editovat zdroj]

Samopal Sa 23 Sa 25 Sa 24 Sa 26
Ráže mm 9 7,62
Náboj 9 × 19 mm Parabellum 7,62 × 25 mm Tokarev
Úsťová rychlost střely m/s] 380 550
Kadence [ran/min] 600 650
Kapacita zásobníku 24/40 32
Délka zbraně [mm] 686 445/686 686 445/686
Hmotnost zbraně kg] 3,27 3,50 3,30 3,10
Délka hlavně [mm] 284
Počet drážek v hlavni 6 4
Délka záměrné [mm] 400
Účinná dálka střelby m] 200 300

Export / Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve sbírkách VHÚ PRAHA
  2. FRANCEV, Vladimír. Československé zbraně ve světě : v míru za války. Praha: Grada Publ 230 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-5314-0, ISBN 80-247-5314-6. OCLC 915358191 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československé automatické zbraně & jejich tvůrci – Lubomír Popelínský (Naše vojsko 1999, Praha)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]