Srbsko: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Sport: nikola
je tzo dosxfsdf
značky: revertováno možný vandalismus odstraněn infobox vulgarity editace z Vizuálního editoru
Řádek 1: Řádek 1:
{{Různé významy|tento=balkánském státě}}
{{Infobox - stát
| genitiv = Srbska
| úřední název česky = Srbská republika
| úřední název = Република Србија<br />Republika Srbija
| vlajka = Flag_of_Serbia.svg
| článek o vlajce = Srbská vlajka
| znak = Coat_of_arms_of_Serbia.svg
| článek o znaku = Státní znak Srbska
| hymna = Bože Pravde
| článek o hymně = Srbská hymna
| motto =
| článek o mottu =
| motto překlad =
| mapa umístění = Europe-Serbia.svg
| hlavní město = [[Bělehrad]]
| rozloha = 88 361
| rozlmisto = 115
| procent vody = zanedbatelné
| nejvyšší hora = [[Midžur]]
| výška nejvyšší hory = 2171
| čas = +1
| počet obyvatel = 6 871 547
| obyvmisto = 106
| obyvatelé aktuální k = [[2021]]
| hustota = 89
| hustmisto =
| HDI = 0,769
| HDIvývoj = růst
| HDIvýše = vysoký
| HDI aktuální k = 2017
| HDImísto = 64
| jazyk = [[srbština]], [[maďarština]], [[slovenština]], [[chorvatština]], [[rumunština]], [[rusínština]], [[albánština]], [[čeština]] a jiné
| národnosti = [[Srbové]], [[Albánci]], [[Maďaři]], [[Rumuni]], [[Chorvati]], [[Slováci]]
| náboženství = 76,4%[[pravoslaví]] 12,7%[[ateismus|ateisté]]
| státní zřízení = [[parlamentní republika]]
| datum vzniku = [[5. červen|5. června]] [[2006]]
| způsob vzniku = Osamostatnění [[Černá Hora|Černé Hory]]
| funkce1 = Prezident
| vládce1 = [[Aleksandar Vučić]]
| funkce2 = Předsedkyně vlády
| vládce2 = [[Ana Brnabićová]]
| měna = [[srbský dinár]]
| kód měny = RSD
| HDP/ob. = 13&nbsp;721<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Světová banka | titul=GDP per capita, PPP (current international $) | url=http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.PCAP.PP.CD?year_high_desc=true | datum přístupu=2017-01-14}}</ref>
| HDP/ob.misto = 85
| HDP aktuální k = 2019
| ison = 688
| iso3 = SRB
| iso2 = RS
| mpz = SRB
| předvolba = +381
| domény = [[.rs]], [[.rs|.срб]]
| commonscat = Serbia
}}
'''Srbsko''' ({{Vjazyce2|sr|''Србија'', ''Srbija''}}), plným názvem '''Srbská republika''' ({{Vjazyce2|sr|''Република Србија'', ''Republika Srbija''}}), je [[vnitrozemský stát]] ve [[Střední Evropa|střední]] a [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropě]]. Leží na rozhraní [[Panonská pánev|Panonské nížiny]] a [[Balkán|Balkánu]], sousedí na severu s [[Maďarsko|Maďarskem]], na východě s [[Rumunsko|Rumunskem]] a [[Bulharsko|Bulharskem]], na jihu se [[Severní Makedonie|Severní Makedonií]], na jihozápadě s [[Černá Hora|Černou Horou]] a dále s [[Kosovo|Kosovem]], na západě pak s [[Bosna a Hercegovina|Bosnou a Hercegovinou]] a [[Chorvatsko|Chorvatskem]]. Srbsko má téměř 7 milionů obyvatel, jeho hlavním a [[Seznam měst v Srbsku|největším městem]] je [[Bělehrad]].

Území dnešního Srbska, nepřetržitě osídlené od [[Paleolit|paleolitu]], zažilo v 6.&nbsp;století [[Slované#Balkán|stěhování Slovanů]], v raném středověku zde vzniklo několik regionálních států, které byly střídavě podřízeny [[Byzantská říše|Byzantské říši]], [[Franská říše|Franské říši]] a [[Královské Uhersko|Uherskému království]]. [[Srbské království (středověk)|Srbské království]] získalo uznání [[Svatý stolec|Svatého stolce]] a [[Konstantinopolský patriarchát|Konstantinopole]] v roce 1217 a svého územního vrcholu dosáhlo v roce 1346 jako [[Srbská říše]]. Do poloviny 16. století [[Osmanská říše]] obsadila celé území dnešního Srbska; osmanskou vládu [[Osmansko-habsburské války|občas přerušila]] [[Habsburská monarchie|Habsburská říše]], která se od konce 17. století začala rozšiřovat směrem do [[Centrální Srbsko|středního Srbska]] a zároveň si udržela oporu ve [[Vojvodina|Vojvodině]]. Na počátku 19.&nbsp;století byl srbskou revolucí založen [[Srbské knížectví|národní stát]] jako první [[konstituční monarchie]] v regionu, která následně zvětšila své území.<ref>{{cite web|url=http://staff.lib.msu.edu/sowards/balkan/lecture5.html|title=The Serbian Revolution and the Serbian State|publisher=Steven W. Sowards, Michigan State University Libraries|date=11 June 2009|access-date=28 April 2010}}</ref> Po ztrátách v [[První světová válka|první světové válce]] a následném sjednocení bývalé habsburské koruny Vojvodiny se [[Srbské království|Srbskem]] země spoluzaložila s dalšími jihoslovanskými národy [[Království Jugoslávie|Jugoslávii]], která v různých politických formacích existovala až do [[Válka v Jugoslávii|jugoslávských válek]] v 90. letech 20. století. Během rozpadu Jugoslávie vytvořilo Srbsko [[Srbsko a Černá Hora|unii s Černou Horou]],<ref name="SCGSuccession">{{cite web|url=http://www.dipublico.com.ar/english/yugoslav-agreement-on-succession-issues-2001/|title=Yugoslav Agreement on Succession Issues (2001)|access-date=14 June 2012|date=3 October 2010|archive-url=https://web.archive.org/web/20120526192918/http://www.dipublico.com.ar/english/yugoslav-agreement-on-succession-issues-2001/|archive-date=26 May 2012|url-status=dead}}</ref> která byla v roce 2006 [[Referendum o nezávislosti Černé Hory|mírově rozpuštěna]], čímž byla poprvé od roku 1918 obnovena nezávislost Srbska jako suverénního státu.<ref name="EBRD Country Promotion Programme">{{cite web|title=FR Yugoslavia Investment Profile 2001|url=http://www.fifoost.org/jugoslaw/yugo.pdf|publisher=EBRD Country Promotion Programme|page=3|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20110928025829/http://www.fifoost.org/jugoslaw/yugo.pdf|archive-date=28 September 2011|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2022-01-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20110928025829/http://www.fifoost.org/jugoslaw/yugo.pdf|datum archivace=2011-09-28|nedostupné=ano}}</ref> V roce 2008 představitelé Kosovského shromáždění jednostranně vyhlásili nezávislost, což se setkalo se smíšenými reakcemi mezinárodního společenství, zatímco Srbsko si Kosovo nadále nárokuje jako součást [[Kosovo a Metochie|svého suverénního území]].

Srbsko je ekonomikou s [[Ekonomika Srbska|vyšším středním příjmem]]. V žebříčku [[Index lidského rozvoje|indexu lidského rozvoje]] se umístilo na 64. místě a zaujímá tedy místo "velmi vysoko". Je [[Unitární stát|unitární]] [[Parlamentní systém|parlamentní]] [[Republika|ústavní republikou]], členem [[Organizace spojených národů]], [[Rada Evropy|Rady Evropy]], [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě]], [[Partnerství pro mír]], [[Organizace černomořské ekonomické spolupráce]], [[CEFTA]], [[Asijská infrastrukturní investiční banka|Asijské infrastrukturní investiční banky]] a přistupuje k [[Světová obchodní organizace|Světové obchodní organizaci]]. Od roku 2014 země [[Vstup Srbska do Evropské unie|vyjednává o přistoupení k Evropské unii]] (EU) s cílem vstoupit do EU do roku 2025.<ref name="European Commission 2018">{{cite news|url=https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/communication-credible-enlargement-perspective-western-balkans_en.pdf|work=European Commission|title=A credible enlargement perspective for and enhanced EU engagement with the Western Balkans|date=9 February 2018|access-date=9 February 2018}}</ref> Srbsko formálně dodržuje politiku vojenské [[Neutralita|neutrality]]. Země poskytuje svým občanům všeobecnou zdravotní péči a bezplatné základní a střední vzdělání.
== Dějiny ==
{{Podrobně|Dějiny Srbska}}
Počátky srbského státu jsou spojeny se dvěma historickými územími, s vnitrozemskou [[Raška (region)|Raškou]] a s přímořskou [[Duklja|Dukljou]] ([[Knížectví Zeta|Zetou]]). Kromě nich existovalo v raném středověku několik dalších nezávislých předstátních útvarů (Mačva, Braničevsko). Sjednocený srbský stát vznikl poměrně pozdě, až ve vrcholném středověku.

=== Pravěk a starověk ===
[[Soubor:Hyjnesha muze.jpg|vlevo|náhled|Soška [[Kultura Vinča|kultury Vinča]]]]
Archeologické důkazy o [[Paleolit|paleolitických]] sídlech na území dnešního Srbska jsou vzácné. Fragment lidské čelisti byl nalezen v [[Sićevská soutěska|Sićevské soutěsce]] a předpokládá se, že je starý 525 000–397 000 let.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Roksandic
| jméno = Mirjana
| příjmení2 = Mihailović
| jméno2 = Dušan
| příjmení3 = Mercier
| jméno3 = Norbert
| titul = A human mandible (BH-1) from the Pleistocene deposits of Mala Balanica cave (Sićevo Gorge, Niš, Serbia)
| periodikum = Journal of Human Evolution
| datum vydání = 2011-08
| ročník = 61
| číslo = 2
| strany = 186–196
| issn = 1095-8606
| pmid = 21507461
| doi = 10.1016/j.jhevol.2011.03.003
| poznámka = PMID: 21507461
| url = https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21507461/
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref> Přibližně 6500 let před naším letopočtem, v období [[Neolit|neolitu]], existovaly v oblasti současného Bělehradu [[Starčevská kultura]] a [[kultura Vinča]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Đorđević
| jméno = Nikola
| titul = How Vinča culture changed the way we think about the Stone Age
| periodikum = Emerging Europe
| url = https://emerging-europe.com/after-hours/how-vinca-culture-changed-the-way-we-think-about-the-stone-age/
| datum vydání = 2020-07-18
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref> S ní spojené [[znaky Vinča]] (viz též [[tabulky z Tărtărie]]) někteří považují za ranou formu písma.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Pre-Writing in Southeastern Europe: The Sign System of the Vinca Culture CA. 4000 B. C.by Shann M. M. Winn {{!}} Review by: Denise Schmandt-Besserat {{!}} download
| periodikum = ur.booksc.org
| url = https://ur.booksc.org/book/47905731/0eb0d4
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref> K nejvýznamnějším [[Archeologie|archeologickým]] nalezištím patří [[Lepenski Vir]]<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Lepenski Vir
| periodikum = Archeologické 3D virtuální muzeum
| vydavatel = Archeologický ústav Akademie věd ČR
| url = http://www.archaeo3d.com/3-cesty-neolitizace/stredoevropska-cesta-domu/lepenski-vir/
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref>a [[Rudna Glava]]<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Early Metallurgy in Southeastern Europe {{!}} Encyclopedia.com
| periodikum = www.encyclopedia.com
| url = https://www.encyclopedia.com/humanities/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/early-metallurgy-southeastern-europe
| datum přístupu = 2022-02-02
}}</ref>.

Během [[Doba železná|doby železné]], od 5. do 2. století př. n. l., se s místními kmeny - [[Triballové|Tribally]], [[Dardani|Dardany]] a [[Autariaté|Autariaty]] - setkali [[Starověké Řecko|staří Řekové]] během své expanze do regionu. [[Keltové|Keltský]] kmen [[Skordiskové|Skordisků]] (někteří je ale označují i za [[Ilyrové|Ilyry]] či [[Thrákové|Thráky]]) se usadil v celé oblasti ve 3. století př. n. l. Vytvořil kmenový svaz a vybudoval několik opevnění, včetně hlavního města Singidunum (dnešní Bělehrad) a Naissosu (dnešní [[Niš]]).
[[Soubor:Romuliana.jpg|vlevo|náhled|[[Gamzigrad]]]]
[[Římská říše|Římané]] dobyli většinu území ve 2. století př. n. l. a Skordiskové se nakonec [[Romanizace (kultura)|romanizovali]]. Římané na srbském území nejprve vytvořili provincii Illyricum (27. př. n. l. - 69), později [[Moesie]]. Největší římská města byla Singidunum (Bělehrad), Viminacium (nyní [[Kostolac]]), Remesiana ([[Bela Palanka]]), Naissos (Niš) a Sirmium ([[Sremska Mitrovica]]). Roku 294 bylo Sirmium prohlášeno za jedno ze čtyř hlavních měst Římské říše. Podle některých badatelů mělo v té době až 100 000 obyvatel.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Mirković
| jméno = Miroslava
| titul = Sirmium Its History from the First Century AD to 582 AD
| periodikum = digitalna.ff.uns.ac.rs
| url = http://digitalna.ff.uns.ac.rs/sadrzaj/2017/978-86-6065-375-0
| datum vydání = 2017
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref> O míře integrace oblasti do římské civilizace svědčí i to, že sedmnáct římských císařů se narodilo na území současného Srbska, což je druhý nejvyšší počet po Itálii.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kuzmanović
| jméno = Zorica
| příjmení2 = Mihajlović
| jméno2 = Vladimir D.
| titul = Roman emperors and identity constructions in modern Serbia
| periodikum = Identities
| datum vydání = 2015-07-04
| ročník = 22
| číslo = 4
| strany = 416–432
| issn = 1070-289X
| doi = 10.1080/1070289X.2014.969269
| url = https://doi.org/10.1080/1070289X.2014.969269
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref> Nejslavnějším z nich byl [[Konstantin I. Veliký|Konstantin Veliký]], první křesťanský císař, který se narodil v Niši. K nejvýznamnějším architektonickým upomínkám na římskou éru patří [[Gamzigrad]] (Felix Romuliana), jejž nechal vystavět císař-[[tetrarcha]] [[Galerius]], který vládl části Římské říše mezi roky 297 a 311. Od roku 2007 je tato památka zapsána na [[Světové dědictví|seznamu světového kulturního dědictví UNESCO]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Gamzigrad-Romuliana, Palace of Galerius
| periodikum = UNESCO World Heritage Centre
| url = https://whc.unesco.org/en/list/1253/
| jazyk = en
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref>

Když byla Římská říše v roce 395 rozdělena, většina Srbska spadla pod [[Byzantská říše|Východořímskou říši]] (posléze nazývanou Byzantská). Původní romanizované obyvatelstvo postupně vymizelo, respektive bylo [[Asimilace (sociologie)|asimilováno]] přicházejícími [[Slované|Slovany]].

=== Středověk ===
[[Soubor:Battle of Kosovo, Adam Stefanović, 1870.jpg|vlevo|náhled|[[Bitva na Kosově poli]]]]
Formování Srbska bylo v rámci Balkánu jedním z nejkomplikovanějších procesů středověku. Střídavý tlak sousední Byzance, Bulharska, Uher a později Osmanské říše se podepsal na politickém, ekonomickém i historickém vývoji srbské země. Ovlivněno bylo i náboženské myšlení a tím i kultura, která byla v rámci Srbska velice různorodá.

Během [[6. století]] do oblasti přišli [[Slované]] ([[Srbové]]), pravděpodobně z oblasti zvané [[Bílé Srbsko]] (či Boika), jež se patrně nacházelo v oblasti dnešní [[Německo|německé]] [[Lužice]] (usuzuje se, že [[Lužičtí Srbové]] by mohli být zbytkem původně mnohem většího slovanského osídlení Lužice). V 8. století vzniklo první knížectví pod vládou dynastie [[Vlastimirovićové|Vlastimirovićů]]. K nejvýznamnějším vlastimirovičským knížatům patřil [[Časlav Klonimirović]]. Stát existoval do roku 969. Následovala další knížectví v Rašce (971–976), stát [[Duklja]] (osamostatnil se 1040 za vlády [[Štěpán Vojislav|Štěpána Vojislava]]) a konečně roku 1091 vzniklo knížectví [[Srbská velká župa]]. Tento stát se táhl mezi Jaderským mořem, [[Neretva|Neretvou]], [[Sáva|Sávou]], [[Velká Morava (řeka)|Moravou]] a [[Skadarské jezero|Skadarským jezerem]] a během 11. a 12. století často bojoval se sousední Byzantskou říší.

Největší moci dosáhlo středověké Srbsko za vlády dynastie [[Nemanjićové|Nemajnićů]], která vládla v letech 1166 až 1371, poté, co se v župě ujal vlády [[Štěpán Nemanja]]. Roku 1217 byl stát povýšen na [[Srbské království (středověk)|království]]. Car [[Štěpán Dušan|Dušan Veliký]] ([[1331]] – [[1355]]) připojil k Srbsku většinu západního [[Balkán]]u i velkou část Řecka a byl považován vedle [[Karel IV.|Karla IV.]] za nejmocnějšího vladaře tehdejší Evropy.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| titul = Štěpán Dušan - CoJeCo.cz
| periodikum = www.cojeco.cz
| url = https://www.cojeco.cz/stepan-dusan
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref>

Jako v celé oblasti vlivu [[Byzantská říše|Východořímské říše]] se po církevním schizmatu prosadilo [[pravoslaví|pravoslavné křesťanství]], [[christianizace]] zvítězila zhruba v polovině 9. století. [[Srbská pravoslavná církev]] byla organizována jako [[Autokefální církev|autokefální]] arcibiskupství v roce 1219, zejména díky úsilí [[Svatý Sáva|Sávy]], patrona země. V roce 1346 byla povýšena na [[Patriarchát (církev)|patriarchát]].

Ve 14. století se stát dostal do krize a rozpadl se na několik knížectví. Zlomem v dějinách Srbska byla [[bitva na Kosově poli]] v roce [[1389]], po níž se Srbsko postupně dostávalo pod nadvládu [[Osmanská říše|Osmanské říše]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Před 620 lety vypukla bitva na Kosově poli
| periodikum = Český rozhlas Plus
| odkaz na periodikum = Český rozhlas Plus
| vydavatel = Český rozhlas
| odkaz na vydavatele = Český rozhlas
| url = https://plus.rozhlas.cz/pred-620-lety-vypukla-bitva-na-kosove-poli-6639398
| datum vydání = 2009-06-28
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref> Vznikl menší stát zvaný [[Srbský despotát]], roku 1455 však [[Osmanská říše|Osmané]] dobyli jeho hlavní město, roku 1459 pak celé jeho území státu, takže zcela zanikl.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Serbia - Conquest by the Ottoman Turks
| periodikum = Encyclopedia Britannica
| url = https://www.britannica.com/place/Serbia
| jazyk = en
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref> Za turecké nadvlády docházelo v 17. a 18. století ke [[stěhování Srbů]] z Kosova na sever do [[Vojvodina|Vojvodiny]] a [[Republika Srbská Krajina|Krajiny]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Melichárek
| jméno = Maroš
| titul = GREAT MIGRATION OF THE SERBS (1690) AND ITS REFLECTIONS IN MODERN HISTORIOGRAPHY
| periodikum = Serbian Studies Research, vol. 8, no. 1, 2017, 87-102.
| jazyk = en
| url = https://www.academia.edu/35488747/Maro%C5%A1_Melich%C3%A1rek_GREAT_MIGRATION_OF_THE_SERBS_1690_AND_ITS_REFLECTIONS_IN_MODERN_HISTORIOGRAPHY_Serbian_Studies_Research_vol_8_no_1_2017_87_102
| datum přístupu = 2021-05-14
}}</ref> Obě tato území ovládala [[Habsburská monarchie]].

=== Osmanská a habsburská nadvláda ===
Na všech srbských územích dobytých Osmany byla místní šlechta odstraněna a rolnictvo podrobeno osmanským správcům. Většina duchovenstva uprchla nebo byla izolována v klášterech. V osmanském systému byli Srbové a křesťané vůbec považováni za podřadnou třídu lidí a podléhali vysokým daním. Část srbské populace zažila též [[Islamizace|islamizaci]]. Chlapci z balkánských křesťanských rodin byly násilně [[Konverze (náboženství)|konvertováni]] na [[islám]] a cvičeni pro pěchotní jednotky osmanské armády známé jako [[janičáři]]. Tento systém byl znám jako [[devširme]].

Srbský patriarchát v [[Peć|Peći]] byl zrušen v roce 1463, v roce 1557 byl ale obnoven, což umožnilo omezené pokračování srbských kulturních tradic v rámci systému [[millet]] (roku 1708 Srbové přesunuli své duchovní centrum na sever do Vojvodiny ovládané Habsburky, do města [[Sremski Karlovci]], Turci pak roku 1766 patriarchát v Peći znovu zrušili).

Po ztrátě státnosti vůči Osmanské říši pokračoval srbský odpor zejména v severních oblastech (moderní Vojvodina), odboj vedli i lidoví vůdci jako [[Jovan Nenad]] (1526–1527). Jedním z nejvýznamnějších bylo banátské povstání v letech 1594 a 1595, které bylo součástí [[Dlouhá turecká válka|dlouhé války]] (1593–1606) mezi Habsburky a Osmany. Vojvodina byla nakonec Turkům Habsburky vyrvána, částečně [[Karlovický mír|Karlovickou smlouvou]] (1699), plně pak [[Požarevacký mír|Požarevackou smlouvou]] (1718). I velká část centrálního Srbska přecházela přechodně z osmanské nadvlády pod habsburskou kontrolu. Nejprve v letech 1686–1691, později znovu v letech 1718–1739 a 1788–1792.

=== Nezávislost ===
[[Soubor:Battle of Mišar, Afanasij Scheloumoff.jpg|náhled|vlevo|[[Bitva u Mišaru]] roku 1806 během [[První srbské povstání|srbského povstání]] proti Turkům]]
Faktickou nezávislost získalo Srbsko roku 1805 za [[První srbské povstání|povstání]], které vedl [[Karađorđe Petrović]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Meriage
| jméno = Lawrence P.
| titul = The First Serbian Uprising (1804-1813) and the Nineteenth-Century Origins of the Eastern Question
| periodikum = Slavic Review
| datum vydání = 1978
| ročník = 37
| číslo = 3
| strany = 421–439
| issn = 0037-6779
| doi = 10.2307/2497684
| url = https://www.jstor.org/stable/2497684
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Turkům se sice podařilo nakrátko obnovit kontrolu nad celým územím, ale po [[Druhé srbské povstání|dalším povstání]] Srbů pod vedením [[Miloš Obrenović I.|Miloše Obrenoviće]] roku 1814 byla Osmanská říše nucena uznat autonomní postavení Srbska.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Melichárek
| jméno = Maroš
| titul = Druhé srbské povstanie proti osmanskej nadvláde (1815 - 1816) a vytváranie autonómneho srbského štátu počas prvej vlády Miloša Obrenovića
| periodikum = Dejiny - internetový časopis Inštitútu histórie Filozofickej fakulty Prešovskej univerzity
| url = http://dejiny.unipo.sk/PDF/Dejiny_2_2011.pdf
| datum vydání = 2/2011
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Svrchovanost Turecka byla po roce 1830 již čistě formální (Turci měli právo udržovat na srbském území šest opevněných měst a dvě pevnosti, sultán formálně potvrzoval srbského knížete a na hradbách měl vedle srbského vlát také turecký prapor). První srbská ústava, tzv. [[Sretenjská ústava]], byla přijata 15. února 1835 (v den třicátého výročí povstání), šlo o jednu z prvních demokratických ústav v Evropě. 15. únor je dnes v Srbsku slaven jako Den státnosti.

Po střetech mezi osmanskou armádou a Srby v Bělehradě v roce 1862 a pod tlakem velmocí opustili v roce 1867 poslední turečtí vojáci knížectví. V roce 1876 vyhlásilo Srbsko Osmanské říši válku a postavilo se na stranu probíhajících křesťanských povstání v Bosně a Hercegovině a v Bulharsku. [[De iure]] ovšem získalo Srbsko samostatnost až po [[Rusko-turecká válka (1877–1878)|rusko-turecké válce]] v roce [[1878]], přesněji na [[Berlínský kongres|Berlínském kongresu 1878]], kde rovněž podstatně rozšířilo své území směrem na jih. Berlínská smlouva však také zakazovala Srbsku sjednotit oblasti obývané Srby a Bosnu a Hercegovinu i Rašku umístila pod [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherskou]] správu.

V průběhu 19. století došlo několikrát k dynastickým převratům, kdy se na trůně střídaly dynastie [[Karađorđevićové|Karađorđevićů]] a [[Obrenovićové|Obrenovićů]]. Kníže [[Milan I. Obrenović|Milan Obrenović]] nechal Srbsko roku 1882 prohlásit královstvím a stal se prvním novodobým srbským králem.

Od počátku 20. století usilovaly všechny balkánské státy o definitivní vypuzení Turků z Balkánu. Tohoto cíle bylo dosaženo v [[Balkánské války|první balkánské válce]] (1912-1913), ve které Srbové bojovali ve spojenectví s Černou Horou, Bulharskem a Řeckem. Srbská 1. armáda pod vedením prince Alexandra zvítězila nad tureckou armádou v [[Bitva u Kumanova|bitvě u Kumanova]], po níž Osmanská říše kapitulovala. Srbsko připojilo [[Sandžak|Novpazarský sandžak]], většinu [[Kosovo|Kosova]] a [[Makedonie (region)|Makedonie]]. Spory o získané území mezi spojenci vedly zakrátko k vypuknutí [[Druhá balkánská válka|druhé balkánské války]], v níž Srbové zvítězili nad Bulharskem a svůj zábor ještě rozšířili. V balkánských válkách, tedy během pouhých dvou let, Srbsko zvětšilo své území i počet obyvatel o 50%, byť za cenu 36 tisíc padlých.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hall
| jméno = Richard C.
| titul = The Balkan Wars 1912-1913: Prelude to the First World War
| url = https://books.google.cz/books?id=IuWAAgAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=isbn:9781134583638&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjc0N-V6dXwAhXfAxAIHQe8AOUQ6AEwAHoECAAQAg#v=onepage&q&f=false
| vydavatel = Routledge
| počet stran = 193
| isbn = 978-1-134-58363-8
| poznámka = Google-Books-ID: IuWAAgAAQBAJ
| jazyk = en
}}</ref> Tento rychlý růst regionální mocnosti na svých hranicích zneklidnil Rakousko-Uhersko obávající se, že Srbsko bude chtít získat všechna území obývaná etnickými Srby, tedy i ta pod rakouskou kontrolou. Napětí z toho vzniklé mělo brzy fatální následky a přepsalo mapu Evropy.

=== První světová válka ===
{{viz též|První světová válka}}
[[Soubor:Hromadná poprava srbského obyvatelstva.jpg|náhled|Hromadná poprava srbského obyvatelstva během [[srbská fronta (první světová válka)|srbské kampaně první světové války]]]]
Dne 28. června 1914 mladí srbští nacionalisté z [[Bosna a Hercegovina|Bosny]] spáchali [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|atentát]] na rakouského nástupce trůnu [[František Ferdinand d'Este|Ferdinanda d'Este]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Zýková
| jméno = Iva-Hedvika
| titul = Sarajevský atentát: bomby, kulky, nezdařilé utonutí i otrava
| periodikum = Rozhlas.cz
| vydavatel = Český rozhlas
| url = https://temata.rozhlas.cz/sarajevsky-atentat-bomby-kulky-nezdarile-utonuti-i-otrava-8110322
| datum vydání = 2014-06-28
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Pro Rakušany to byla příležitost, jak na Srbsko zatlačit a strategicky ho oslabit. Vyvolali ostrou kampaň proti Srbsku i proti [[Srbové|Srbům]] žijícím na území monarchie. Srbští politici si konflikt nepřáli, a proto atentát ostře odsoudili. Rakušané však stupňovali požadavky a kladli [[Červencové ultimátum|ultimáta]], až nakonec dotlačili Srbsko k válce.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Nekola
| jméno = Martin
| titul = Předvečer Velké války: Komu přišlo nesplnitelné srbské ultimátum vhod?
| periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
| odkaz na periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
| vydavatel = Extra Publishing
| issn = 1804-9907
| url = https://www.stoplusjednicka.cz/krucek-do-propasti-komu-prislo-nesplnitelne-srbske-ultimatum-vhod
| datum vydání = 2017-07-28
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> V důsledku mnoha souvislostí se tento konflikt stal rozbuškou [[První světová válka|první světové války]], do té doby nejničivějšího a nejglobálnějšího konfliktu lidských dějin.

Válku proti habsburské monarchii vedlo Srbsko na začátku s pomocí [[Černá Hora|černohorských]] vojáků a zprvu úspěšně - pod velením [[Radomir Putnik|Radomira Putnika]] odrazilo první i druhý pokus o [[Invaze|invazi]] do země. V roce [[1914]] však nastal zlom ve kterém Rakousko-Uhersko [[6. listopad]]u zaútočilo na celé [[Srbská fronta (první světová válka)|frontě]] a [[srbská armáda]] se prakticky zhroutila. Už [[3. prosinec|3. prosince]] však armáda pod vedením generála [[Živojin Mišić|Živojina Mišiće]] vyrazila do protiofenzivy. Rakousko-uherská linie na řece [[Kolubara|Kolubaře]] zakolísala a rozpadla se. Tím byl osvobozen [[Bělehrad]], který byl pod nadvládou Habsburků pouze 13 dní. [[Srbové]] se tak stali středem obdivu spojenců ze západu i z východu.

Tento úspěch byl však později nahrazen velikou ztrátou. [[Bulhaři]] zabrali většinu území [[Makedonie (region)|Makedonie]] a [[Němci]] s Rakušany plánovali opětovný útok. Do čela armády byl tehdy opět dosazen generál Mišić. Ten na chvíli zatlačil bulharská vojska a pokusil se spojit se spojeneckými expedičními silami, ale to se nepodařilo a Bulhaři Makedonii opět zabrali. Srbsko pak bylo rozděleno na dvě oblasti. Jedna (severní) byla okupována Rakouskem-Uherskem a jižní část byla naopak pod kontrolou Bulharů. [[Bulharsko]] se na rozdíl od habsburské říše snažilo připojená území zabrat natrvalo, a tak na okupovaném území začala silná [[bulharizace]], byly ničeny dokumenty a knihy v [[Srbština|srbštině]] a [[bulharština]] se stala úředním jazykem na úřadech a ve školách.

Srbská armáda se však v exilu na ostrově [[Korfu]] znovu zformovala, za pomoci spojenců se přesunula na [[Soluňská fronta|Soluňskou frontu]] a na podzim 1918 uskutečnila úspěšnou ofenzívu, během které osvobodila prakticky celé srbské území. Ihned po válce se začalo utvářet [[Království Jugoslávie|Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]].

Království Srbsko ztratilo během první světové války okolo 1 250 000 obyvatel, tedy asi 28 % veškeré populace.<ref>"[http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/57990/pred-100-lety-vypukla-prvni-svetova-valka-zvana-velka.html Před 100 lety vypukla první světová válka, zvaná Velká]". Reflex. 27. července 2015.</ref>

=== Království Srbů, Chorvatů a Slovinců ===
{{viz též|Království Srbů, Chorvatů a Slovinců}}
[[Soubor:1934-10-17_King_Alexander_Assassination.ogv|náhled|Dokument o zavraždění krále [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandra I.]]]]
Mezi světovými válkami bylo Srbsko centrem velkého státu, který zahrnoval skoro polovinu [[Balkán]]ského poloostrova. Vládla mu nadále srbská královská dynastie Karađorđevićů. Spojení jihoslovanských národů bylo inspirováno sjednocením [[Itálie]] nebo Německa a oficiální politikou byla snaha o zformování jednotného jugoslávského národa. Během celého meziválečného období se ale nedařilo příbuzné, avšak historicky velmi odlišně se vyvíjející entity, pro tuto myšlenku plně získat. Konflikty vznikaly v mnohonárodní Bosně, v Makedonii se smíšeným srbsko-bulharským obyvatelstvem, v Kosovu, ale zejména v Chorvatsku, jehož požadavky na autonomii se nedařilo po celých 23 let uspokojivě vyřešit. Království SHS, přejmenované roku 1929 na Jugoslávii, bylo součástí [[Malá dohoda|Malé dohody]], namířené hlavně proti [[Maďarsko|Maďarsku]] (spor o [[Vojvodina|Vojvodinu]]).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Sládek
| jméno = Zdeněk
| titul = Malá dohoda 1919-1938: její hospodářské, politické a vojenské komponenty
| url = https://books.google.cz/books/about/Mal%C3%A1_dohoda_1919_1938.html?id=JMg4AAAAMAAJ&redir_esc=y
| vydavatel = Karolinum
| počet stran = 308
| isbn = 978-80-7184-820-2
| poznámka = Google-Books-ID: JMg4AAAAMAAJ
| jazyk = cs
}}</ref> Vyostřené vztahy mělo také s [[Bulharsko|Bulharskem]] (poválečný spor o [[Makedonie (region)|Makedonii]]) a částečně s [[Albánie|Albánií]].

Jugoslávie byla zasažena i světovou hospodářskou krizí, byť její dopady nebyly vzhledem k zemědělskému charakteru hospodářství tak dramatické jako v západní Evropě.

Složitou vnitropolitickou situaci s častým střídáním vlád a nestabilních parlamentních koalic se pokusil král [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandr]] vyřešit 6. ledna 1929 nastolením královské diktatury.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Graham
| jméno = Malbone W.
| titul = The “Dictatorship” in Yugoslavia
| periodikum = American Political Science Review
| datum vydání = 1929/05
| ročník = 23
| číslo = 2
| strany = 449–459
| issn = 0003-0554
| doi = 10.2307/1945227
| jazyk = en
| url = https://www.cambridge.org/core/journals/american-political-science-review/article/abs/the-dictatorship-in-yugoslavia/4125F0081C059F839342D88E6E8FD3B9
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Diktatura měla také konečně prosadit ideu jugoslávského národa. Roku 1934 byl však král na státní návštěvě v Marseille spolu s francouzským ministrem zahraničí Barthouem zastřelen. Atentát spáchal makedonský nacionalista ve službách chorvatských [[Ustašovci|ustašovců]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Před 80 lety zabil atentátník jugoslávského krále Alexandra I.
| periodikum = Eurodeník.cz
| vydavatel = EKO VELARI
| datum vydání = 8. 10. 2014
| url = http://eurodenik.cz/historie/pred-80-lety-zabil-atentatnik-jugoslavskeho-krale-alexandra-i
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Na trůn pak formálně dosedl jeho jedenáctiletý syn [[Petr II. Karađorđević|Petr II]].

=== Druhá světová válka ===
{{viz též|Balkánské tažení}}
[[Soubor:German Soldiers arresting in 1941 people in Kragujevac.jpg|náhled|Poprava několika tisíc obyvatel [[Kragujevac]]e 21. října 1941 jako pomsta za zabití 10 německých vojáků]]
[[Soubor:Yugoslavia moljevic1941 en.png|náhled|Srbsko (vpravo) okupované [[Nacistické Německo|Německem]], [[Italské království|Itálií]], [[Maďarské království|Maďarskem]], [[Bulharské carství|Bulharskem]] a [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chovatskem]]]]
Po vypuknutí války zůstávala Jugoslávie zpočátku neutrální. Regent [[Pavel Karađorđević|Pavel]] však v březnu 1941 pod dojmem rostoucí moci Německa v Evropě vyjednal přistoupení Jugoslávie k [[Osa Berlín–Řím–Tokio|Ose Berlín-Řím-Tokio]]. Proti tomu vypukly v Srbsku bouřlivé protesty, král Petr II. byl 27. března 1941 prohlášen za předčasně plnoletého a smlouvu s Osou okamžitě vypověděl.

Německo a jeho spojenci na to 6. dubna 1941 vtrhli ze všech stran do Jugoslávie. Královská vojska byla během několika dnů poražena, na území Jugoslávie vznikl fašistický [[Nezávislý stát Chorvatsko]] a zbytek území byl okupován německými, italskými, maďarskými a bulharskými vojsky.

Chorvatští [[Nezávislý stát Chorvatsko|ustašovci]] zahájili v roce 1941 na území chorvatského státu brutální [[genocida|genocidu]] srbského obyvatelstva, při které zavraždili stovky tisíc Srbů - odhady se obvykle pohybují mezi 300-500 tisíci zavražděnými.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Yeomans
| jméno = Rory
| titul = The Utopia of Terror: Life and Death in Wartime Croatia
| url = https://books.google.cz/books?id=8HEDCwAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=isbn:9781580465458&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwicw7_cnNbwAhVS26QKHSOCCbEQ6AEwAHoECAAQAg#v=onepage&q&f=false
| vydavatel = Boydell & Brewer
| počet stran = 332
| isbn = 978-1-58046-545-8
| poznámka = Google-Books-ID: 8HEDCwAAQBAJ
| jazyk = en
}}</ref> Ukrutnostmi byl proslulý zejména [[koncentrační tábor Jasenovac]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Krupka
| jméno = Jaroslav
| titul = Dozorci soutěžili, kdo zabije víc vězňů. Vyhrál "král podřezávačů hrdel"
| periodikum = Deník.cz
| odkaz na periodikum = Deník (regionální noviny)
| vydavatel = VLTAVA LABE MEDIA
| odkaz na vydavatele = Vltava Labe Media
| datum vydání = 2020-08-29
| jazyk = cs
| url = https://www.denik.cz/ze_sveta/koncentracni-tabor-jasenovac-petar-brzica.html
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Dalších asi [[Nechorvatské obyvatelstvo v NDH|300 000 Srbů vyhnali]] Chorvaté do Srbska.<ref>"[http://www.ceskatelevize.cz/porady/10350835414-kolaborovali-s-nacisty/212382551210011/ Kolaborovali s nacisty]". Česká televize.</ref>

V okupovaném a okleštěném zbytku Srbska byl ustanoven loutkový režim generála [[Milan Nedić|Milana Nediće]]. Takřka současně vypukl proti okupantům odboj, jejž vedly nezávisle na sobě dvě organizace. [[Dragoljub Mihailović]], jmenovaný později ministrem obrany exilové vlády v [[Londýn]]ě, vedl organizaci zvanou „Jugoslavenska vojska u otađbini“ ([[Jugoslávské vojsko ve vlasti]]); po vzoru odbojářů z balkánských válek a 1. světové války se jejím příslušníkům říkalo [[Četnici]]. Konkurentem pro ně byl komunistický partyzánský odboj, jehož vůdcem byl [[Josip Broz Tito]]. Partyzáni vlastními silami osvobodili velké části území především na rozhraní Srbska a Bosny a jejich síla na úkor četniků neustále rostla. Zatímco Mihajlovićovi vojáci bojovali především proti chorvatským ustašovcům, partyzáni zaměřovali své útoky na německé okupanty a získávali přívržence i mezi nesrbskými národy Jugoslávie. Odboj zvláště zesílil po kapitulaci [[Itálie]] na podzim 1943, kdy Německo muselo převzít bývalou italskou okupační zónu a navzdory několika silným ofenzívám se mu již nepodařilo partyzány rozhodujícím způsobem porazit.

Britská vláda, která byla největším podporovatelem četniků, začala postupně vidět v Titovi perspektivnějšího spojence. Roztrpčení četnici začali poté útočit na titovské partyzány, a to i v součinnosti s Němci. Celý mocenský střet dvou odbojových křídel rozhodl postup [[Rudá armáda|Rudé armády]], která 20. října spolu s partyzánskou armádou [[Jugoslávští partyzáni|NOVJ]] (Národně osvobozenecká vojska Jugoslávie) osvobodila hlavní město Bělehrad. Mihajlović byl popraven, většina ostatních četniků byla ale Titem amnestována.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Tolčinský
| jméno = Alexander
| titul = Chorvatský prezident zrušil návštěvu Srbska kvůli četnikům
| periodikum = Český rozhlas Plus
| odkaz na periodikum = Český rozhlas Plus
| vydavatel = Český rozhlas
| odkaz na vydavatele = Český rozhlas
| url = https://plus.rozhlas.cz/chorvatsky-prezident-zrusil-navstevu-srbska-kvuli-cetnikum-7831263
| datum vydání = 2005-05-18
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref>

=== Poválečná Jugoslávie ===
[[Soubor:Arrival ceremony for state visit of Josip Tito, President of Yugoslavia - NARA - 178242-restored.jpg|náhled|[[Josip Broz Tito]] na návštěvě v [[Bílý dům|Bílém domě]] u [[Jimmy Carter|Jimmy Cartera]]]]
Po 2. světové válce ovládli Jugoslávii komunisté a byla ustavena mnohonárodnostní federativní republika pod vedením Tita jako prezidenta. V poválečných čistkách a odvetách bylo zabito asi 70 000 lidí, většinou Chorvatů, Tito sám se ale snažil logickou touhu po pomstě u Srbů spíše krotit, aby soužití národů v jednom státě bylo vůbec možné. Zejména v 50. letech probíhaly také politické represe, ovšem jugoslávskou specifikou bylo, že jejich obětí byli především [[Stalinismus|stalinisté]] (jichž bylo asi 15 000 uvězněno v táboře [[Goli otok|Goli Otok]]).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Jezernik
| jméno = Božidar
| titul = Goli otok. Titův gulag
| vydání = 1.
| vydavatel = Ústav pro studium totalitních režimů
| místo = Praha
| rok vydání = 2020
| počet stran = 409
| isbn = 978-80-88292-44-9
}}</ref>

Titův režim si totiž na rozdíl od loutkových komunistických režimů východní Evropy, zcela závislých na Moskvě, počínal nezávisle, což vedlo na přelomu 40. a 50. let k silné roztržce mezi Titem a sovětským vůdcem [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Hlavatý
| jméno = Pavel
| titul = Josip Broz Tito. Jak se velký maršál proměnil v krvavého psa a jak to nakonec dobře dopadlo
| periodikum = Český rozhlas Plus
| odkaz na periodikum = Český rozhlas Plus
| vydavatel = Český rozhlas
| odkaz na vydavatele = Český rozhlas
| url = https://plus.rozhlas.cz/josip-broz-tito-jak-se-velky-marsal-promenil-v-krvaveho-psa-a-jak-nakonec-dobre-8166381
| datum vydání = 2020-03-20
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Ten se však invaze do Jugoslávie neodvážil.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Milenkovičová
| jméno = Ivana
| titul = Stalin chystal invazi do Jugoslávie, stojí v odtajněných materiálech NSA
| periodikum = Lidovky.cz
| odkaz na periodikum = Lidovky.cz
| vydavatel = MAFRA
| odkaz na vydavatele = MAFRA
| issn = 1213-1385
| url = https://www.lidovky.cz/svet/stalin-chystal-invazi-do-jugoslavie-stoji-v-odtajnenych-materialech-nsa.A151018_140814_ln_zahranici_ele
| datum vydání = 2015-10-19
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Jugoslávie nebyla jako jediná komunistická země součástí [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] a občanské svobody zde byly značně vyšší než v ostatních státech východní Evropy. Jugoslávie bazírovala na tom, že v rámci [[Studená válka|studené války]] není součástí ani jednoho z bloků - [[Východní blok|východního]] ani [[Západní blok|západního]] - a demonstrovala to organizováním tzv. [[Hnutí nezúčastněných zemí|hnutí nezúčastněných států]]. Přes něj Jugoslávie získávala mimořádný [[Geopolitika|geopolitický]] vliv, jenž byl dobře ilustrován i Titovým pohřbem v roce 1980, považovaným za největší politický pohřeb 20. století.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Syruček
| jméno = Milan
| titul = Rozměry a limity J. B. Tita
| periodikum = Hospodářské noviny
| odkaz na periodikum = HN.cz
| vydavatel = Economia
| odkaz na vydavatele = Economia
| url = https://ihned.cz/c1-826757-rozmery-a-limity-j-b-tita
| datum vydání = 1999-04-02
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| titul = Na bombastický Titův pohřeb přijeli státníci 128 zemí. Jugoslávie přežila svého vůdce jen chvíli
| periodikum = Echo24.cz
| odkaz na periodikum = Echo24
| vydavatel = Echo Media
| url = https://echo24.cz/a/STnD8/na-bombasticky-tituv-pohreb-prijeli-statnici-128-zemi-jugoslavie-prezila-sveho-vudce-jen-chvili
| datum vydání = 2020-05-04
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref>

Ekonomický systém Jugoslávie komunisté nazývali [[samosprávný socialismus]]. Jeho hlavním ideologem byl [[Edvard Kardelj]]. Jeho nejviditelnějším projevem bylo zřízení tzv. dělnických rad, dle ''Zákona o dělnické samosprávě'' z roku 1950.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Socialismus samosprávný – Sociologická encyklopedie
| periodikum = encyklopedie.soc.cas.cz
| url = https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Socialismus_samospr%C3%A1vn%C3%BD
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Rady pracujících rozhodovaly o chodu podniků a například též volily jejich ředitele. Vliv politiků na ekonomiku tak byl menší než v jiných socialistických státech, což tamní nekonformní a reformní myslitele lákalo a inspirovalo (mj. i teoretiky [[Pražské jaro|pražského jara 1968]]). Na druhou stranu tento experiment nijak oslnivé ekonomické výsledky neměl, rady často rozhodovaly nekompetentně, řada firem byla ztrátových a výsledkem byla i [[nezaměstnanost]], na což s oblibou upozorňovala protijugoslávská propaganda ve státech východního bloku. Jugoslávská ekonomika měla ale i jiné rysy odlišující ji od zemí, jako bylo komunistické Československo - dovolovala soukromé podnikání a volný pohyb pracovní síly přes hranice země. Otevřené hranice byly proslulým výdobytkem Titova režimu, který využily i tisíce Čechů a Slováků k [[Emigrace|emigraci]] na západ, během letní dovolené.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Drda
| jméno = Adam
| titul = Přes „kopečky“, přes Jugoslávii... Jakkoli
| periodikum = Lidovky.cz
| odkaz na periodikum = Lidovky.cz
| vydavatel = MAFRA
| odkaz na vydavatele = MAFRA
| issn = 1213-1385
| url = https://www.lidovky.cz/noviny/pres-kopecky-pres-jugoslavii-jakkoli.A101103_000050_ln_noviny_sko
| datum vydání = 2010-11-03
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-05-19
}}</ref> Samosprávný socialismus nakonec více než ekonomiku ovlivnil správu země - umožnil značnou míru komunální samosprávy, vynucoval si pravidelné střídání ve vrcholných funkcích a nakonec měl vyřešit i národnostní otázku. Na konci 60. let tak jednotlivé republiky federace získaly značnou autonomii a byla také vytvořena "muslimská" (či též "[[Bosňáci|bosňácká]]") národnost k uvolnění napětí v mnohonárodnostní Bosně a v [[Kosovo|Kosovu]]. Ani v tomto případě ale samosprávný experiment neuspěl, jak se ukázalo již v 80. letech.

Po Titově smrti v roce 1980 postupně slábla autorita režimu a koncem 80. let se rozhořel spor o osamostatnění členských zemí, kterému bránili zejména právě Srbové, dominující v orgánech jugoslávského státu.

=== Rozpad Jugoslávie ===
[[Soubor:Former Yugoslavia 1991-1995.svg|náhled|Území bývalé Jugoslávie ovládané srbskou armádou po [[Operace Koridor|operaci Koridor]] (1992)]]
Po pádu [[komunismus|komunismu]] se rozhořela [[válka v Jugoslávii|občanská válka v Jugoslávii]], během které se postupně odtrhlo [[Slovinsko]], [[Chorvatsko]], [[Severní Makedonie#Republika Makedonie|Republika Makedonie]] i [[Bosna a Hercegovina]], Srbsko a Černá Hora zůstaly ve společné federaci pod názvem [[Svazová republika Jugoslávie]], jejímž představitelem byl [[Slobodan Milošević]]. [[Organizace spojených národů]] neuznala stát jako nástupnický po Jugoslávii, schválila ale tuto federaci. V roce 1995 během [[operace Bouře]] bylo chorvatskou armádou vyhnáno do Srbska asi 200 000 Srbů z území [[Republika Srbská Krajina|Srbské Krajiny]].<ref>"[http://www.lidovky.cz/boure-jez-zrodila-chorvatsko-operace-oluja-vyhnala-z-domovu-desitky-tisic-srbu-g0m-/zpravy-svet.aspx?c=A150805_130451_ln_zahranici_msl Bouře, jež zrodila Chorvatsko. Operace Oluja vyhnala z domovů desítky]". Lidovky. 5. srpna 2015.</ref> [[Válka v Kosovu|Válka mezi Srby a Albánci]] na území Kosova se začala stupňovat. Intenzita konfliktů a počet jejich obětí začaly narůstat v únoru 1998. Ve vyhrocených střetech proti sobě stály na jedné straně [[Kosovská osvobozenecká armáda]] (UÇK) a na druhé straně srbské ozbrojené síly.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Labanca|jméno=Nicola|příjmení2=|jméno2=|titul=Válečné konflikty dneška /od roku 1945 do současnosti/|vydání=1|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2005|počet stran=497|strany=| isbn = }}</ref> Rada bezpečnosti OSN dne 23. září 1998 ostře odsoudila násilí, kterého se dopouštěly obě strany, a vyjádřila hluboké znepokojení nad prudkým zhoršením humanitární situace v Kosovu. Na základě alarmujících poznatků schválila rezoluci č.&nbsp;1199, která doslova uvedla, že "zhoršení situace v Kosovu představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti". Souhlas s použitím "všech dostupných prostředků a opatření" odmítly udělit Rusko a Čína. Bez schválení druhé rezoluce Rady bezpečnosti OSN se stala válkou nelegální.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Eichler|jméno=Jan|titul=Legální a nelegální války v dnešním světě|periodikum=Vojenské rozhledy|datum=|ročník=2012|číslo=3|strany=16–47|url=ISSN}}</ref> Tehdejší prezident USA [[Bill Clinton]] hovořil o nutnosti postavit se na stranu trpících obětí a tím zajistit mír, svobodu a stabilitu v Evropě.

Důležitou roli při řešení kosovské otázky sehrála americká ministryně zahraničních věcí [[Madeleine Albrightová]]. 24. března 1999 zahájily letecké síly NATO [[operace Spojenecká síla|bombardování Jugoslávie]], a tedy i Srbska, aby přinutily vládu Jugoslávie stáhnout se z Kosova, historického území, a ukončit boj proti separatistům z UÇK. Vzdušné údery proti Srbsku, které dostaly název [[Operace Spojenecká síla]], trvaly až do 10. června 1999 a byly velkou manifestací vojenských schopností [[Severoatlantická aliance|NATO]], zejména Spojených států. Operace Spojenecká síla proti Jugoslávii byla první válkou NATO. Celkem se na ní podílelo svými vojenskými kapacitami třináct členských států. Česká republika se spolu s Maďarskem a Polskem stala členskou zemí NATO 12. března 1999, 12 dnů před zahájením Operace Spojenecká síla a stala se první zemí bývalého východního bloku, která se k Alianci připojila.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kříž|jméno=Pavel|příjmení2=|jméno2=|titul=Severoatlantická aliance a řešení ozbrojených konfliktů|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita /Mezinárodní politologický ústav/|místo=Brno|rok=2012|počet stran=134|strany=| isbn = }}</ref> Dne 17. února 2008 vyhlásilo Kosovo s podporou USA a EU jednostranně nezávislost na Srbsku, kterou Srbsko odmítá uznat.<ref>"[http://zpravy.idnes.cz/prulom-pro-kosovo-nezavislost-na-srbsku-posvetil-haagsky-soud-ps5-/zahranicni.aspx?c=A100722_161624_zahranicni_aha Průlom pro Kosovo: nezávislost na Srbsku posvětil haagský soud]". ''iDNES.cz.'' 22. července 2010.</ref> Přes intenzivní snahu [[George W. Bush|G. W. Bushe]], který se stal americkým prezidentem v lednu roku 2000, se dodatečně neprokázaly důvody pro vedení války a tato válka je považována za válku nelegitimní.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Eichler|jméno=Jan|titul=Legitimní a nelegitimní války po roce 1990|periodikum=Vojenské rozhledy|datum=|ročník=2012|číslo=4|strany=12 24|url=ISSN}}</ref>

V současné době pokračuje Západ ve své snaze naklonit si srbské politiky na svoji stranu. Po omluvě za bombardování Bělehradu šéfa NATO [[Jens Stoltenberg|Jense Stoltenberga]] v roce 2015, vyjádřil při své návštěvě země v roce 2016 lítost nad civilními oběťmi také tehdejší americký viceprezident [[Joe Biden]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Joe Biden se v Bělehradě omluvil za bombardování
| periodikum = ParlamentníListy.cz
| odkaz na periodikum = Parlamentní listy
| vydavatel = OUR MEDIA
| url = https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/VIDEO-Joe-Biden-se-v-Belehrade-omluvil-za-bombardovani-Jugoslavie-Pohledte-sami-jak-pochodil-449343
| datum vydání = 17.8.2016
| datum přístupu = 8.7.2017
}}</ref>

=== 21. století ===
V roce [[2002]] se federální parlament rozhodl pro změnu názvu na [[Srbsko a Černá Hora|Státní společenství Srbsko a Černá Hora]] a udělení větší pravomoci oběma republikám. Černá Hora však stále cítila potřebu se zcela osamostatnit a tento již víceméně samostatný stát, který se Srbskem měl již jen společnou obrannou politiku, uspořádal [[21. květen|21. května]] [[2006]] [[Referendum o nezávislosti Černé Hory|referendum o nezávislosti]], ve kterém zvítězili zastánci nezávislosti, a [[3. červen|3. června]] vyhlásila [[Černá Hora]] nezávislost. Srbsko po dvou dnech vyhlásilo vlastní samostatnost [[5. červen|5. června]] 2006. V roce 2007 vstoupilo Srbsko do [[CEFTA|Středoevropské zóny volného obchodu]].

Nyní probíhá pomalá transformace země pod vedením demokratických stran. Krize v Srbsku pokračuje nadále, především kvůli sporům o [[status]] [[Kosovo|Kosova]], které v roce [[2008]] vyhlásilo jednostrannou nezávislost.

[[22. prosinec|22. prosince]] [[2009]] podalo Srbsko přihlášku do [[Evropská unie|Evropské unie]] a [[1. březen|1. března]] [[2012]] byl Srbsku udělen status kandidáta na členství v Evropské unii.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = EUROPEAN COUNCIL (Evropská komise)
| titul = CONCLUSIONS
| url = http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/ec/128520.pdf
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2012-03-07
}}</ref>Země se postupně demokratizuje, nicméně stále se potýká s vysokou nezaměstnaností a korupcí, která se objevuje ve všech úrovních státní správy.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Srbsko {{!}} Člověk v tísni|periodikum=www.clovekvtisni.cz|url=https://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/srbsko|datum přístupu=2017-03-09}}</ref>

Od nástupu [[Aleksandar Vučić|Aleksandara Vučiće]] k moci Srbsko trpí [[Eroze demokracie|erozí demokracie]] k [[Autoritarismus|autoritářství]]<ref name="Freedom House 2019">{{cite news |url=http://rs.n1info.com/English/NEWS/a457849/Freedom-House-ranks-Serbia-as-Partly-Free-in-latest-report.html |website=N1 |title=Freedom House ranks Serbia as Partly Free in latest report |date=5 February 2019 |access-date=5 February 2019 |archive-date=7 February 2019 |archive-url=https://web.archive.org/web/20190207020214/http://rs.n1info.com/English/NEWS/a457849/Freedom-House-ranks-Serbia-as-Partly-Free-in-latest-report.html |url-status=dead }}</ref><ref>{{cite book|last=Voltmer|first=Katrin |title=Media, Communication and the Struggle for Democratic Change: Case Studies on Contested Transitions|publisher=Springer Nature|isbn=978-3-030-16747-9|year=2019|page=6}}</ref><ref>{{cite journal |last1=Bieber |first1=Florian |title=Patterns of competitive authoritarianism in the Western Balkans|journal=East European Politics|date=July 2018|volume=38|issue=3|pages=337–54|doi=10.1080/21599165.2018.1490272|doi-access=free}}</ref> a následným úpadkem svobody médií a [[Občanská práva|občanských svobod]].<ref>{{cite journal|last1=Maerz|first1=Seraphine F|display-authors=etal|title=State of the world 2019: autocratization surges – resistance grows |journal=Democratization |date=April 2020|volume=27|issue=6|pages=909–927|doi=10.1080/13510347.2020.1758670|doi-access=free}}</ref><ref>{{cite journal |last1=Castaldo |first1=Antonino |last2=Pinna |first2=Alessandra |title=De-Europeanization in the Balkans. Media freedom in post-Milošević Serbia |journal=European Politics and Society |year=2017|volume=19|issue=3|pages=264–281 |doi=10.1080/23745118.2017.1419599 |hdl=10451/30737 |s2cid=159002076|hdl-access=free}}</ref> Poté, co se v březnu 2020 v Srbsku rozšířila [[pandemie covidu-19]], byl vyhlášen výjimečný stav a poprvé od druhé světové války byl v Srbsku zaveden zákaz vycházení.<ref>{{cite web|url=http://rs.n1info.com/Vesti/a579775/Policijski-cas-u-Srbiji-prva-noc.html|title=Prvi put policijski čas od Drugog svetskog rata, građani uglavnom poslušni|date=19 March 2020|website=N1|access-date=16 June 2020|archive-date=19 November 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20201119120114/http://rs.n1info.com/Vesti/a579775/Policijski-cas-u-Srbiji-prva-noc.html|url-status=dead}}</ref> V lednu a únoru 2021 proběhlo v Srbsku druhé nejrychlejší zavedení vakcíny v Evropě.<ref>{{cite web|date=29 January 2021|title=Serbia carrying out Europe's second-fastest vaccine rollout|url=http://intellinews.com/serbia-carrying-out-europe-s-second-fastest-vaccine-rollout-201572/|access-date=30 January 2021|website=intellinews.com|language=en}}</ref><ref>{{cite web|title=Франкфуртер алгемајне цајтунг: Зашто Србија успешно вакцинише|url=http://www.politika.rs/scc/clanak/471896/Frankfurter-algemajne-cajtung-Zasto-Srbija-uspesno-vakcinise|access-date=30 January 2021|website=Politika Online}}</ref><ref>{{cite web|date=2021-03-03|title=Srbija prva u Evropi po broju onih koji su dobili drugu dozu na milion građana|url=https://rs.n1info.com/vesti/srbija-prva-u-evropi-po-broju-onih-koji-su-dobili-drugu-dozu-na-milion-gradjana/|access-date=2021-03-19|website=N1|language=sr-RS}}</ref>

== Geografie ==
{{Podrobně|Geografie Srbska}}
[[Soubor:Uvac_River_and_Eagle.jpg|náhled|[[Sup bělohlavý]] u řeky [[Uvac]]]]
[[Soubor:Pančićev vrh during winter.jpg|vlevo|náhled|Národní park Kopaonik během zimy]]
Na severu Srbsko hraničí s [[Maďarsko|Maďarskem]] (délka hranice 164&nbsp;km), na západě s [[Chorvatsko|Chorvatskem]] (314&nbsp;km), [[Bosna a Hercegovina|Bosnou a Hercegovinou]] (345&nbsp;km), [[Černá Hora|Černou Horou]] (157&nbsp;km), na jihozápadě s [[Kosovo|Kosovem]] (366 km)<ref>{{Citace monografie
| titul = Kosovo
| url = https://www.cia.gov/the-world-factbook/countries/kosovo/
| vydavatel = Central Intelligence Agency
| jazyk = en
}}</ref>, na jihu se [[Severní Makedonie|Severní Makedonií]] (101&nbsp;km), na východě s [[Bulharsko|Bulharskem]] (344&nbsp;km) a [[Rumunsko|Rumunskem]] (531&nbsp;km). Celková délka hranic je 2322 kilometrů.
<ref>{{Citace monografie
| titul = Serbia
| url = https://www.cia.gov/the-world-factbook/countries/serbia/
| vydavatel = Central Intelligence Agency
| jazyk = en
}}</ref>

Srbsko leží v [[jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropě]] ve vnitrozemí [[Balkán|Balkánského poloostrova]] na severu země se nachází [[Panonská pánev|Panonská nížina]], jíž protéká řeka [[Dunaj]] do kterého se vlévají řeky [[Tisa]], [[Sáva]] a [[Velká Morava (řeka)|Velká Morava]], přitékající z jihu země. Směrem na jih se terén zvedá a přechází v [[Dinárské hory]], které pokrývají většinu západního a [[Centrální Srbsko|Centrálního Srbska]]. Nejvýchodnější části země zasahují do [[Dolnodunajská nížina|Valašské nížiny]]. Východní hranice rovněž přetíná [[Karpaty|Karpatský oblouk]].

Karpaty se na východě Srbska setkávají s pohořím [[Stara planina]], kde se nachází nejvyšší hora Srbska [[Midžur]] vysoká 2169 m. Na jihu Srbska, na hranicí s Kosovem, leží rozsáhlé pohoří [[Kopaonik]]. Na jihu země, na trojmezí s Kosovem a Černou Horou, leží pohoří [[Mokra Gora]]. [[Dinárské hory]] hory následují tok řeky [[Drina|Driny]], která tvoří hranici Srbska a Bosny a Hercegoviny, tvoří celou hranici s Černou Horou a jižní hranici s Bosnou a Hercegovinou. Na jihozápadě Srbska leží pohoří [[Zlatibor]].

=== Hydrologie ===
Téměř všechny vody řek Srbska prostřednictvím řeky [[Dunaj]] tečou do [[Černé moře|Černého moře]]. [[Dunaj]], druhá největší evropská řeka, protéká Srbskem v délce 588 kilometry (21 % její celkové délky) a jde o největší zdroj sladké vody v zemi. Jeho největší přítoky v Srbsku jsou [[Velká Morava (řeka)|Velká Morava]] (nejdelší řeka, která leží jen v Srbsku s 493&nbsp;km délky), [[Sáva]] a [[Tisa]]<ref>{{Citace elektronické monografie|url = http://www.dunavskastrategija.rs/en/ | titul=Navigation and Transportation: Waterways |vydavatel =Danube Strategy in Serbia |datum přístupu=2014-12-18}}</ref> Jediná výrazná výjimka je řeka [[Pčinja]], která se vlévá do [[Egejské moře|Egejského moře]].

Vzhledem ke tvaru terénu jsou přírodní jezera pouze vzácná a malá. Většina z nich se nachází v nížinách Vojvodiny, jako je ledovcové [[Palićské jezero|Palićko jezero]] (s plochou 6 kilometrů čtverečních je největším přírodním jezerem Srbska) nebo četná [[Mrtvé rameno|mrtvá ramena]] podél tekoucích řek (jako [[Zasavica (řeka)|Zasavica]] a [[Carska bara]]). V Srbsku jsou nicméně četná [[antropogenní jezero|umělá jezera]], většinou postavené jako vodní přehrady; největší je přehrada na Dunaji [[Železná vrata]] s plochou 163 čtverečních kilometrů na srbské straně (další část patří k Rumunsku; celková plocha přehrady je 253 kilometrů čtverečních), stejně jako i nejhlubší (s maximální hloubkou 92 metrů). Další umělé jezero je přehrada [[Perucac]] na Drinu a částečně umělé jezero [[Vlasinské jezero|Vlasinsko jezero]]. Největší vodopád ''Jelovarnik'', ležící v pohoří v [[Kopaonik]], je 71 metrů vysoký <ref name = "pod2.stat.gov.rs">{{Citace elektronické monografie|url=http://pod2.stat.gov.rs/ObjavljenePublikacije/G2012/pdf/G20122007.pdf |titul=Statistical Yearbook of the Republic of Serbia |rok=2012 |vydavatel=Statistical Office of the Republic of Serbia}}</ref> Relativně hojné množství neznečištěných povrchových vod a četné podzemní přírodní a minerální vodní zdroje vysoké kvality vody může znamenat šanci na export a ekonomické zlepšení.


{{Podrobně|Politický systém Srbska|Politické strany v Srbsku}}Broskev pája je kokot [[Soubor:Novi Dvor (1).JPG|náhled|Novi dvor, sídlo prezidenta]]
== Politický systém ==
{{Podrobně|Politický systém Srbska|Politické strany v Srbsku}}
[[Soubor:Novi Dvor (1).JPG|náhled|Novi dvor, sídlo prezidenta]]
[[Soubor:Дом Народне Скупштине Србије.jpg|náhled|Budova Národního shromáždění]]
[[Soubor:Дом Народне Скупштине Србије.jpg|náhled|Budova Národního shromáždění]]
Republika Srbsko je [[zastupitelská demokracie]], [[parlamentní republika]] s [[vícestranický systém|vícestranickým systémem]]. Srbsko získalo plnou [[nezávislost]] po [[Referendum o nezávislosti Černé Hory|referendu v roce 2006]], kdy [[Černá Hora]] vystoupila z federace [[Srbsko a Černá Hora]].
Republika Srbsko je [[zastupitelská demokracie]], [[parlamentní republika]] s [[vícestranický systém|vícestranickým systémem]]. Srbsko získalo plnou [[nezávislost]] po [[Referendum o nezávislosti Černé Hory|referendu v roce 2006]], kdy [[Černá Hora]] vystoupila z federace [[Srbsko a Černá Hora]].
Řádek 521: Řádek 12:
| jazyk = cs
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-03-03
| datum přístupu = 2022-03-03
}}</ref> Sídlem prezidenta je palác [[Novi Dvor]] v Bělehradě.
}}</ref> Sídlem prezidenta je palác [[Novi Dvor]] v Bělehraděk [[Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova|neuznané]].

Vláda se skládá z předsedy vlády a ministrů vlády. Je odpovědná za navrhování legislativy a rozpočtu, provádění zákonů a vedení zahraniční a vnitřní politiky. Současnou premiérkou je [[Ana Brnabićová]], nominovaná Srbskou pokrokovou stranou. Je první ženou v tomto úřadě, i prvním otevřeným [[Homosexualita|homosexuálem]] v čele Srbska.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Surk
| jméno = Barbara
| titul = Serbia Gets Its First Female, and First Openly Gay, Premier
| periodikum = The New York Times
| odkaz na periodikum = The New York Times
| vydavatel = The New York Times Company
| issn = 0362-4331
| datum vydání = 2017-06-28
| issn = 0362-4331
| jazyk = en-US
| url = https://www.nytimes.com/2017/06/28/world/europe/serbia-ana-brnabic-prime-minister.html
| datum přístupu = 2022-03-03
}}</ref> Ostatně Srbsko má dlouhodobě velmi vysoký podíl žen v politice, pátý nejvyšší v Evropě k roku 2021.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Србија пета у Европи по броју жена на јавним функцијама
| periodikum = Politika Online
| url = https://www.politika.rs/scc/clanak/470992/Srbija-peta-u-Evropi-po-broju-zena-na-javnim-funkcijama
| datum přístupu = 2022-03-03
}}</ref>

[[Národní shromáždění Srbské republiky|Národní shromáždění]] (''Narodna skupština'') je [[Unikameralismus|jednokomorový]] zákonodárný orgán. Národní shromáždění má pravomoc přijímat zákony, schvalovat rozpočet, plánovat prezidentské volby, vybírat a odvolávat předsedu vlády a další ministry, vyhlašovat válku a ratifikovat mezinárodní smlouvy a dohody. Skládá se z 250 členů, kteří slouží čtyřletá období. Volební systém je [[Poměrný volební systém|poměrný]]. V budově parlamentu na [[Náměstí Nikoly Pašiće]] v Bělehradě sídlil už parlament jugoslávský, od roku 1936.

=== Zahraniční vztahy ===
[[Soubor:Российско-сербские переговоры 05.jpg|náhled|Návštěva [[Vladimir Putin|Vladimira Putina]] v Bělehradě roku 2019]]
Srbsko má diplomatické styky se 188 členskými státy [[Organizace spojených národů|OSN]], [[Vatikán]]em, [[Maltézský řád|Maltézským řádem]] a [[Evropská unie|Evropskou unií]].<ref name="DList">{{Citace elektronické monografie |url=http://www.mfa.gov.rs/diplomatic_list_1012.pdf |titul=Serbia Diplomatic List 2012 |vydavatel= |datum přístupu=27 October 2014 |nedostupné=ano |url archivu=https://web.archive.org/web/20131023014630/http://www.mfa.gov.rs/diplomatic_list_1012.pdf |datum archivace=2013-10-23 }}</ref> Zahraniční vztahy jsou vedeny prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Srbsko má na mezinárodní úrovni síť 65 velvyslanectví a 23 konzulátů.<ref>{{Citace elektronické monografie |url=http://www.mfa.gov.rs/Worldframe.htm |titul=Diplomatic Missions |vydavatel=Ministry of Foreign Affairs of Serbia |datum přístupu=24 May 2012 |nedostupné=ano |url archivu=https://web.archive.org/web/20120505093604/http://www.mfa.gov.rs/Worldframe.htm |datum archivace=2012-05-05 }}</ref> V Srbsku se nachází 65 zahraničních ambasád, 5 konzulátů a 4 styčné kanceláře.<ref>{{Citace elektronické monografie |url=http://www.mfa.gov.rs/Embassies/missions_e.html |titul=Diplomatic Missions in Serbia |vydavatel=Ministry of Foreign Affairs of Serbia |datum přístupu=15 September 2012 |nedostupné=ano |url archivu=https://web.archive.org/web/20120220121901/http://www.mfa.gov.rs/Embassies/missions_e.html |datum archivace=2012-02-20 }}</ref>

Dlouhodobým cílem Srbska je členství v [[Evropská unie|Evropské unii]]. Zároveň ale Srbsko bazíruje i na tradičně dobrých vztazích s [[Rusko|Ruskem]] a snaží se přesvědčit Západ, že tyto dvě věci nejsou v rozporu, což na Západě budí rozpaky. Vztahy s Ruskem jsou dány historií i společným náboženstvím, pravoslavím. Pro Rusy je Srbsko klíčovým spojencem v Evropě a získává si jeho přízeň důsledným odmítáním legitimity nezávislosti Kosova, které naopak uznala řada západních zemí. Rusko s kosovskou kartou operuje široce a dlouhodobě.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Radeljic
| jméno = Branislav
| titul = Russia's Involvement in the Kosovo Case: Defending Serbian Interests or Securing Its Own Influence in Europe?
| periodikum = Region
| datum vydání = 2017
| ročník = 6
| číslo = 2
| strany = 273–300
| issn = 2166-4307
| url = https://www.jstor.org/stable/26377322
| datum přístupu = 2022-03-03
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = HUGHES
| jméno = JAMES
| titul = Russia and the Secession of Kosovo: Power, Norms and the Failure of Multilateralism
| periodikum = Europe-Asia Studies
| datum vydání = 2013
| ročník = 65
| číslo = 5
| strany = 992–1016
| issn = 0966-8136
| url = https://www.jstor.org/stable/23438652
| datum přístupu = 2022-03-03
}}</ref> Snahy odtrhnout Srbsko z velkého prozápadního bloku slavily úspěch v roce 2014, kdy Srbsko odmítlo uvalit sankce na Rusko za [[Anexe Krymu Ruskou federací|anexi Krymu]]. Bělehrad poskytl neformální vojenskou pomoc i proruským separatistům v [[Donbas|Donbasu]]. Od uvalení západních sankcí proti Rusku v roce 2014 [[Moskevský Kreml|Kreml]] rovněž posílil své ekonomické vazby se Srbskem, které zahrnuly i dodávky sofistikovaných zbraňových systémů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Ramani
| jméno = Samuel
| titul = Why Serbia is Strengthening its Alliance with Russia
| periodikum = HuffPost
| odkaz na periodikum = HuffPost
| vydavatel = BuzzFeed
| url = https://www.huffpost.com/entry/why-russia-is-tightening-_b_9218306
| datum vydání = 2016-02-15
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-03-03
}}</ref> Mnoho pozorovatelů již označilo srbskou politiku vyvažování za neudržitelnou a souběžné zachování obou linií, proruské i prozápadní, za dlouhodobě nemožné.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Pavičić
| jméno = Vesna
| titul = Serbia's Orientation Challenge and Ways to Overcome It
| periodikum = Connections
| datum vydání = 2019
| ročník = 18
| číslo = 1/2
| strany = 111–127
| issn = 1812-1098
| url = https://www.jstor.org/stable/26948852
| datum přístupu = 2022-03-03
}}</ref> Dalo se očekávat, že momentem rozhodnutí se stane [[Ruská invaze na Ukrajinu (2022)|ruská invaze na Ukrajinu]]. Avšak Srbsko zůstalo věrno své vyvažovací politice: invazi odsoudilo, ale odmítlo podpořit protiruské sankce.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| titul = While condemning Ukraine invasion, Serbia refuses to back sanctions against Russia
| periodikum = The Times of Israel
| odkaz na periodikum = The Times of Israel
| vydavatel = The Times of Israel
| odkaz na vydavatele = The Times of Israel
| url = https://www.timesofisrael.com/liveblog_entry/while-condemning-ukraine-invasion-serbia-refuses-to-back-sanctions-against-russia/
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2022-03-03
}}</ref>
{{Pahýl část}}

=== Ozbrojené síly ===
[[Soubor:Ohio Serbia 05.jpg|náhled|Parašutisté srbské armády.]]
Ozbrojené síly Srbska nesou název ''Vojska Srbije'' ({{vjazyce|sr}} ''Војска Србије''). Oficiálně byly zřízeny dne [[8. červen|8. června]] [[2006]] nařízením [[Skupština Srbska|srbské Skupštiny]]. Samostatná srbská armáda vznikla po [[Referendum o nezávislosti Černé Hory|vyhlášení nezávislosti Černé Hory]] z těch jednotek armády [[Srbsko a Černá Hora|Srbska a Černé Hory]], které se nacházely na území Republiky Srbsko. Dle ústavy Srbska slouží armáda k obraně země před nebezpečím zvenčí a k plnění různých misí a cílů v souladu se zákony a principy [[mezinárodní právo|mezinárodního práva]], které reguluje použití síly. Nasazení armády za hranicemi Republiky Srbsko může schválit pouze Skupština. Srbské ozbrojené síly se skládají ze tří samostatných celků: [[Srbská armáda|Pozemního vojska]] (armády), [[Srbské letectvo a protivzdušná obrana|letectva a protivzdušné obrany]].

Srbsko také patří mezi velké výrobce a vývozce vojenské techniky v regionu. V roce 2011 bylo vyvezeno vybavení za 250 milionů USD.<ref name="obris.org">{{cite web|url=http://obris.org/regija/obrambeni-sustav-republike-srbije/ |title=Obrambeni sustav Republike Srbije |publisher=Obris.org |date=}}</ref> Srbsko vyváží po celém světě, zejména na blízký východ, do Afriky, jihovýchodní Asie a Severní Ameriky.<ref>{{cite web|url=http://www.business-dialogue.eu/vesti/1614-srbija-ponovo-izvozna-vojna-sila.html|title=Srbija ponovo izvozna vojna sila|publisher=Business-dialogue.eu|accessdate=24 May 2012|archive-url=https://web.archive.org/web/20120706215602/http://www.business-dialogue.eu/vesti/1614-srbija-ponovo-izvozna-vojna-sila.html|archive-date=06-07-2012|dead-url=ano|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=16-01-2017|url archivu=https://web.archive.org/web/20120706215602/http://www.business-dialogue.eu/vesti/1614-srbija-ponovo-izvozna-vojna-sila.html|datum archivace=06-07-2012}}</ref> [[Zbrojní průmysl]] dosáhl za leta významného růstu a každý rok pokračuje.<ref>{{cite web|url=http://www.glas-javnosti.rs/clanak/ekonomija/glas-javnosti-11-01-2011/srpska-vojna-industrija-u-usponu|title=Srpska vojna industrija u usponu|publisher=Glas-javnosti|accessdate=24 May 2012|archive-url=https://web.archive.org/web/20120629132300/http://www.glas-javnosti.rs/clanak/ekonomija/glas-javnosti-11-01-2011/srpska-vojna-industrija-u-usponu|archive-date=29-06-2012|dead-url=ano|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=16-01-2017|url archivu=https://web.archive.org/web/20120629132300/http://www.glas-javnosti.rs/clanak/ekonomija/glas-javnosti-11-01-2011/srpska-vojna-industrija-u-usponu|datum archivace=29-06-2012}}</ref><ref>{{cite web|url=http://www.blic.rs/Vesti/Drustvo/228348/Povratak-vojne-industrije-Srbije-na-svetsku-scenu|title=Povratak vojne industrije Srbije na svetsku scenu|publisher=Blic|accessdate=24 May 2012}}</ref>

=== Administrativní dělení Srbska ===
[[Soubor:Districts of Serbia.png|náhled|upright|Srbské okresy]]

==== Okruhy ====
[[Srbsko]] je rozděleno na 29 ''správních'' ''okruhů'' mimo hlavní město [[Bělehrad]], které je samostatnou administrativní jednotkou. Z toho 5 okruhů je součástí [[Kosovo a Metochie|autonomní oblasti Kosovo a Metochie]], která vyhlásila nezávislost a vytvoření [[Kosovo|Republiky Kosovo]], Srbskem však [[Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova|neuznané]].


==== Samosprávní kraje ====
==== Samosprávní kraje ====
Řádek 948: Řádek 341:
| nedostupné = ano
| nedostupné = ano
}}
}}
*
* {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Allcock
| jméno = John B
| příjmení2 = Poulsen
| jméno2 = Thomas M
| titul = Serbia
| url = http://www.britannica.com/EBchecked/topic/654691/Serbia
| datum přístupu = 2011-08-21
| vydavatel = Encyclopaedia Britannica
| jazyk = anglicky
}}


{{Srbsko}}
{{Srbsko}}

Verze z 21. 11. 2022, 12:19

Podrobnější informace naleznete v článcích Politický systém Srbska a Politické strany v Srbsku.

Broskev pája je kokot

Novi dvor, sídlo prezidenta
Budova Národního shromáždění

Republika Srbsko je zastupitelská demokracie, parlamentní republika s vícestranickým systémem. Srbsko získalo plnou nezávislost po referendu v roce 2006, kdy Černá Hora vystoupila z federace Srbsko a Černá Hora.

Prezident republiky (Predsednik Republike) je hlavou státu a je volen lidovým hlasováním na pětileté období. Ústava dovoluje jednomu člověku sloužit maximálně dvě prezidentská volební období. Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje předsedu vlády se souhlasem parlamentu a má určitý vliv na zahraniční politiku. Po prezidentských volbách v roce 2017 je současným prezidentem Aleksandar Vučić ze Srbské pokrokové strany.[1] Sídlem prezidenta je palác Novi Dvor v Bělehraděk neuznané.

Samosprávní kraje

Srbsko se nyní skládá z tzv. Centrálního Srbska, které však netvoří správní celek, a autonomní oblasti Vojvodiny. Srbsko i nadále formálně uvádí Autonomní kraj Kosovo a Metochie, nad kterým však ztratilo efektivní správu v roce 1999. a jehož území poté k Srbsku náleží již jen formálně.

V dobách SFRJ, do roku 1989, byly Vojvodina a Kosovo srbskými autonomní oblastmi s velice širokou autonomii, pak však tato autonomie byla omezena. Nyní je Vojvodina i nadále autonomní oblastí, dříve srbské Kosovo (v roce 1989 byl vrácen dřívější oficiální název Kosovo a Metohija) bylo v letech od roku 1999 do 17. února 2008 zvláštní oblastí pod mezinárodní správou garantovanou OSN, která byla vyňata z dosahu srbské správy. Podle mezinárodního práva, garantovaného Chartou OSN i usnesením Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě o územní celistvosti OSN bylo Kosovo nedílnou součástí Srbska[2][3] a podle OSN, Srbska a některých dalších zemí je jí dodnes[4]. Fakticky však kosovský parlament vyhlásil dne 17. února 2008 v 15:50 SEČ nezávislost na Srbsku a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát,[5] který byl již uznán mnoha státy.

Srbský stát je tak asymetrický a srbská vláda řadu pravomocí provádí pouze na území tzv. Centrálního Srbska, dokud tyto pravomoce na území Vojvodiny plní Vláda Vojvodiny.

Historické oblasti

Historicky se Srbsko sestává z 'tradičního' Srbska a Vojvodiny (bývalého regionu Rakousko-Uherska), které se skládají z řady historických oblastí. Vojvodina zahrnuje Bačku, část Banátu, část Sremu (jakož i nepatrnou část původního Srbska), a 'tradiční' Srbsko zahrnuje regiony: Šumadija, Mačva, Stig, Negotinska krajina, Brankovina, Sandžak a další.

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Srbska.
Vojvodjanska banka - hlavní sídlo - Novi Sad
Srbská dálniční síť:
     hotové
     rozestavěné (2019)
     plánované

Srbská ekonomika je spíše slabší v Evropě. Příčinou slabé ekonomiky je válka v devadesátých letech 20. století. V poslední době však v Srbsku roste průměrná mzda a HDP na obyvatele se také pomalu zvyšuje. Srbská, neboli jugoslávská ekonomika za komunismu byla v tehdejším východním bloku silná. Existovaly zde soukromé firmy a lepší byly i politické vztahy se západem oproti jiným komunistickým státům. Silná ekonomika se však začala hroutit koncem 70. let. V Jugoslávii nastaly národnostní problémy a tím se i zisky firem dostávaly do ztrát. Největší krizi však srbská ekonomika zažila v letech 1992–1995, kdy nastala válka mezi státy, které tvořily rozpadající se Jugoslávii. Politici financovali hlavně zbrojní průmysl. Po válce byly na Srbsko uvaleny od OSN sankce za způsobení válečných zločinů. Po válce se však ekonomika nerozvíjela, kvůli dalšímu národnostnímu problému, tentokrát v Kosovu. Začátkem 21. století se ekonomika začala vzpamatovávat a v současné době roste. Srbsku se v poslední době říká "Balkánský tygr", hlavně kvůli nejrychleji rozvíjející se ekonomice v regionu.[6] Srbsko je jedinou evropskou zemí, která má podepsané smlouvy o volném obchodu jak s Evropskou unií tak i s Ruskou federací.[7]

Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Srbsku.

Srbsko je považováno za spojnici mezi "západem a východem".[zdroj?] V současné době se buduje hlavně silniční síť.[zdroj?] Velké plány jsou například okolo Bělehradu, kde je nově postavený obchvat. I přes nekvalitní vedlejší silnice jsou dálnice ve velmi dobrém stavu. Hlavní dálniční tahy vedou ze severu na jih; jedná se o spojení Maďarska a Chorvatska s Makedonií. Důležitou součástí nákladní dopravy je řeka Dunaj, na jejíž březích se nacházejí významné podniky infrastruktury. Při bombardování silami NATO byly zničeny mosty v Novém Sadu a dalších městech, tím byla tato dopravní tepna přerušena.

Železniční

Železniční síť v Srbsku je tvořena hlavními tahy, vedoucími do jednotlivých bývalých jugoslávských republik. Na severu, ve Vojvodině, je síť velmi hustá s množstvím tratí vedoucích do Rumunska, Chorvatska a Maďarska. Oproti např. Bosně a Hercegovině je stav a hustota sítě v celé zemi mnohem lepší, vzhledem k charakteru státu; sever je průmyslově i zemědělsky aktivní a jih skýtá jak velká města (například Niš), tak i významné koridory do dalších zemí (například do Černé Hory).

Silniční

Celým Srbskem prochází dálnice Subotica – Bělehrad – Niš, s napojeními i do sousedních zemí. U sítě silniční se se směrem na jih situace zhoršuje. Bělehrad je, stejně jako v případě železniční dopravy, i v dopravě automobilové hlavním dopravním uzlem v zemi.

Silniční síť je (mimo několik hlavních tahů) ve velice neutěšeném technickém stavu. Řadí se tak po Albánii na druhé nejhorší místo v Evropě.[zdroj?]. (V současné době - 05.2017 již okresní silnice jsou v dobrém stavu, taktéž hlavní dálnice ze severu na jih je v dobrém technickém stavu). Dálnice je placená, platí se mýto na mýtních branách a lze platit v dinárech, eurech a nově i platební kartou.

Maximální povolené rychlosti pro osobní vozy:

  • v obci: 50 km/h
  • mimo obec: 80 km/h
  • rychlostní silnice: 100 km/h
  • dálnice: 130 km/h

Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Srbska.
Srbové v tradičním kroji

Podle sčítání lidu z roku 2011 mělo Srbsko (bez Kosova) celkem 7 186 862 obyvatel a celková hustota zalidnění byla střední, neboť činila 92,8 obyvatel na kilometr čtvereční.[8]

Většinovým etnikem jsou Srbové, kteří tvoří 82 % populace země, bez Kosova. Dalším významným národem jsou Albánci v Srbskem neuznaném Kosovu. Tvoří zde kolem 90% kosovské populace. Naopak v severní části Srbska, ve Vojvodině, žije vedle Srbů mnoho dalších národů. Největší menšinu zde tvoří Maďaři, kteří zde žijí hlavně z historického důvodu, jelikož Vojvodina dlouhou dobu patřila k Uhersku. Vedle Srbů a Maďarů zde žije menší počet Rumunů, Chorvatů, Slováků a Rusínů. Ve Vojvodině však žije i nepočetná česká menšina a dříve početnější německá menšina.[9]

Náboženství

Hlavním náboženstvím je pravoslaví, jež vyznávají hlavně Srbové a Rumuni. Albánci v Srbsku jsou naopak muslimové a Maďaři římskokatolické víry. Muslimové jsou však i na západě Srbska v Sandžaku, zde islám vyznávají Bosňáci, neboli muslimští Slované. Významným etnikem v této oblasti jsou i Turci, kteří vyznávají stejné náboženství.

Jazyky

Oficiálním jazykem je srbština, standardizovaná forma srbochorvatšiny, s 88% rodilých mluvčích v zemi. Srbština je také jediný evropský jazyk, který aktivně používá jak cyrilici, tak latinku (pokud neuvažujeme rumunštinu/moldavštinu na území separatistického Podněstří). Srbská cyrilice je oficiální abecedou Srbska.[10] Byla navržena v roce 1814 srbským filologem Vukem Karadžičem, který vytvořil abecedu na fonemických principech. Průzkum z roku 2014 ukázal, že 47% srbské populace upřednostňuje latinku, 36% cyrilici a 17% je to jedno.[11]

Před orgány Autonomního kraje Vojvodina jsou úředními jazyky, rovnocenně se srbštinou, také maďarština, rumunština, rusínština, slovenština a chorvatština (celkem 6).

Na území některých okresů a před orgány státní moci zřízenými pro tyto okresy jsou úředními některé menšinové jazyky (celkem 11 jazyků, kromě uvedených ještě: čeština, bulharština, makedonština, černohorština, albánština, bosenština). Menšinové jazyky se jako úřední používají většinou v okresích na území Vojvodiny (73% okresů ve Vojvodině používá alespoň jeden menšinový jazyk). V některých okresech je úředních hned několik menšinových jazyků (40% okresů ve Vojvodině), a to dokonce někdy až 4 další jazyky.

Ne zcela jasné postavení mají jazyky, které jsou úředními jen na území jedné obce (nikoliv okresu). Takových případů je 12 a jde o již uvedené jazyky.

Srbsko uznalo dle Evropské charty jazyků 10 jazyků - nejsou však mezi nimi některé jazyky, které jsou úředními jazyky v určitých okresech (čeština, makedonština, černohorština) a naopak některé, které úřední nejsou vůbec - uznané byly (romština a ukrajinština), přesto, že Charta se má uplatňovat na území, na kterém je určitý jazyk úřední.

Kultura

klášter Studenica
Režisér Emir Kusturica

Po staletí se Srbsko rozkládalo na hranici mezi východem a západem, území Srbska bylo rozděleno mezi východní a západní polovinu římské říše, poté mezi Byzancí a Uherským království a v raném novověku mezi Osmanskou říší a habsburskou říši. Tyto překrývající se vlivy mají za následek kulturní rozmanitost po celém Srbsku. Jeho severní část má spíše profil střední Evropy, zatímco jih je charakteristický pro širší Balkán či dokonce Středomoří. Byzantský vliv na Srbsko byl silný. V první řadě díky rozšíření pravoslaví v raném středověku. Srbská pravoslavná církev má v Srbsku trvalý statut a mnoho srbských klášterů, tvořící nejcennější kulturní památky, bylo postaveno ve středověku.

Srbsko má pět monumentů zapsaných na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO: dřívější středověké hlavní město Stari Ras a klášter ze 13. století Sopoćani; klášter Studenica z 12. století; římský komplex Gamzigrad–Felix Romuliana; středověké náhrobky Stećci; a nakonec ohrožené středověké památky v Kosovu (klášter Visoki Dečani, Chrám Bohorodičky Ljevišské, monastýr Gračanica a klášter Peć).[12]

Nejslavnějším srbským spisovatelem je Ivo Andrić, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Spisovatel Milorad Pavić se proslavil především svým románem Chazarský slovník[13], Isidora Sekulićová románem Kronika vesnického hřbitova, Meša Selimović románem Derviš a smrt. K postmodernismu byl řazen Danilo Kiš, v Kanadě prorazil spisovatel Prvoslav Vujčić. Zejména jako dramatik proslul Branislav Nušić. Realistickou prózu psal Svetozar Marković. V poezii vynikli Desanka Maksimovićová, Đura Jakšić, Jovan Jovanović Zmaj, Vasko Popa nebo Miloš Crnjanski. Králem literární satiry byl Radoje Domanović. Nejvýznamnějším autorem středověku byl Stefan Lazarević. V Srbsku se narodil i maďarský spisovatel Dezső Kosztolányi, jeho rodná Subotica mu posloužila jako model pro fiktivní město Sárszeg, v němž se odehrává děj řady jeho románů. Ve Spojených státech se prosadil Charles Simic, nositel Pulitzerovy ceny z roku 1990, v Kanadě působí David Albahari.

V oblasti výtvarného umění získala světový věhlas Marina Abramovićová, představitelka performančního umění a body artu[14], mezi modernisty pak Milena Pavlović-Barili a Nadežda Petrovićová. Pop-artem byla ovlivněna malířka Olja Ivanjicki.

Z jugoslávské filmové školy nakonec nejvíce vynikl režisér Emir Kusturica.[15] K úspěšným režisérům patří i Dušan Makavejev nebo Goran Paskaljević. Želimir Žilnik získal v roce 1969 Zlatého medvěda na Berlínském filmové festivalu. Herečka Milena Dravićová byla v roce 1980 za roli ve filmu Zvláštní léčba vyhlášena nejlepší herečkou na filmovém festivalu v Cannes. Pro film ji objevil český režisér František Čáp, když ji v roce 1959 obsadil do filmu Dveře zůstanou otevřené. Mirjana Karanovićová získala Evropskou filmovou cenu za roli ve snímku Grbavica. Hvězdami jugoslávské kinematografie byli též například Bata Živojinović, Dragan Nikolić nebo Ljubiša Samardžić, známý dobře i v Československu díky komediálnímu seriálu Horký vítr. Východoněmeckými snímky s indiánskou tematikou se proslavil Gojko Mitić.[16] V modelingu se prosadila Emina Jahovićová.

V oblasti vážné hudby vynikl Stevan Mokranjac, v dechové pochodové hudbě Ion Ivanovici, autor valčíku Dunajské vlny. V populární hudbě za hranice země pronikli Željko Joksimović, Đorđe Balašević, Ceca či Lepa Brena. Marija Šerifovićová vyhrála Eurovision Song Contest 2007.[17] Mezi klasiky srbského rocku patří skupina Riblja Čorba.

Věda

Nikola Tesla v laboratoři

Nejslavnějším srbským vědcem a Srbem vůbec je fyzik Nikola Tesla.[18] Matematička a fyzička Mileva Marićová výrazně přispěla k objevům Alberta Einsteina, jako jeho první žena.[19] Geofyzik Milutin Milanković zaujal teorií o vlivu astronomických faktorů na zemské klima. Fyzik a vynálezce Mihajlo Pupin výrazně zkvalitnil telefonní komunikaci. Josif Pančić je otcem srbské botaniky, významným matematikem pak Đuro Kurepa.

Osvícencem a otcem moderní srbské vzdělanosti byl Dositej Obradović. Reformátorem srbského jazyka a národním buditelem byl Vuk Karadžić. Historik Georgij Aleksandrovič Ostrogorskij zasvětil své oceňované dílo tématu Byzantské říše. Významným etnologem a sociologem byl Jovan Cvijić.

V Srbsku je devatenáct univerzit, z toho devět veřejných. Nejstarší, založenou roku 1808, je Bělehradská univerzita. Je také největší, studuje na ní takřka sto tisíc studentů. Druhou největší je Univerzita v Novém Sadu. Tyto dvě univerzity také zahrnuje Šanghajský žebříček mezi 1000 nejlepších univerzit světa, v roce 2019 bělehradskou na 401-500. místo a novosadskou na 901.-1000. místo.[20]

Sport

Novak Djoković
Jasna Šekarićová

Poměrně pozdě se rozvinula srbská tenisová škola, nicméně stala se nesmírně úspěšnou. Fenomenálním tenistou se stal především Novak Djoković, šestinásobný vítěz Wimbledonu a držitel dvaceti grandslamových titulů, což z něj činí nejúspěšnějšího tenistu všech dob, spolu s Rogerem Federerem a Rafaelem Nadalem.[21] Světovou jedničkou byla i Monika Selešová, Ana Ivanovićová a Jelena Jankovićová. Ve čtyřhře Slobodan Živojinović a Nenad Zimonjić.

Mimořádně populární je v Srbsku basketbal. Cenu Euroscar pro nejlepšího basketbalistu Evropy získal Dražen Dalipagić, Dragan Kićanović, Peja Stojaković a Miloš Teodosić, konkurenční cenu Mr. Europa pak dvakrát obdržel Aleksandar Đorđević. V americké NBA se prosadili také Vlade Divac nebo Nikola Jokić. Srbská ženská basketbalová reprezentace vyhrála mistrovství Evropy v roce 2015[22], muži dosáhli na stříbro jak na evropském (2009, 2017), tak světovém šampionátu (2014), a také na olympijských hrách (2016). Crvena Zvezda vyhrála Euroligu žen (1978/79), Partizan Bělehrad mužů (1992).

V házené získali muži stříbro na mistrovství Evropy (2012), ženy na mistrovství světa (2013). Andrea Lekićová byla vyhlášena nejlepší házenkářkou světa roku 2013.[23] Stejné ocenění mezi muži získal Dragan Škrbić roku 2000. Metaloplastika Šabac dvakrát vyhrála Pohár mistrů evropských zemí v házené (1985, 1986).

K nejúspěšnějším srbským fotbalistům patří Dragan Džajić, vicemistr Evropy z roku 1968 a třetí v anketě Zlatý míč toho roku. Největšího úspěchu v historii se srbský fotbal ovšem dočkal na klubové úrovni, když Crvena Zvezda Bělehrad vyhrála v roce 1991 Pohár mistrů evropských zemí (dnes Liga mistrů). Nemanja Vidić vyhrál Ligu mistrů s Manchesterem United (2007–08), Dejan Stanković s Interem Milán (2009–10), Branislav Ivanović s Chelsea (2011–12). V časech Jugoslávie například Velibor Vasović s Ajaxem (1971). Uznání došli i fotbaloví trenéři Bora Milutinović a Vujadin Boškov.

Samostatné Srbsko startovalo na olympijských hrách prvně v roce 2008. Od té doby získalo čtyři zlaté medaile. První a čtvrtou vybojovala taekwondistka Milica Mandićová, druhou zápasník Davor Štefanek a třetí získal na olympiádě v Riu roku 2016 tým vodních pólistů.[24] Srbští sportovci ovšem získávali olympijské vavříny i v dresu Srbska a Černé Hory, nezávislého olympijského týmu (roku 1992) a zejména Jugoslávie. Zlato získali například zápasníci Branislav Simić (1964) a Momir Petković (1976), boxer Slobodan Kačar (1980) a střelci Goran Maksimović (1988), Aleksandra Ivoševová (1996) a Jasna Šekarićová, která má na kontě celkem pět olympijských medailí, jednu zlatou (1988), tři stříbrné a jednu bronzovou.

K úspěšným šachistům patřil Svetozar Gligorić.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serbia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Potvrzeno. Srbským prezidentem byl již v prvním kole zvolen premiér Vučić. echo24.cz [online]. 2017-04-03 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ publica.cz [online]. [cit. 2008-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-24. 
  3. ↑ Plné znění rezoluce č. 1244 Archivováno 16. 2. 2008 na Wayback Machine. (anglicky) (pdf)
  4. ↑ Ústava Srbska Archivováno 2. 7. 2008 na Wayback Machine., (srbsky)
  5. ↑ Deklarace nezávislosti Kosova Archivováno 8. 7. 2012 na Wayback Machine., 17. 2. 2008 (anglicky)
  6. ↑ Ekonimika Srbska (WORD). www.ksa.zcu.cz [online]. [cit. 2017-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-12-06. 
  7. ↑ Podnikání v Republice Srbsko a příležitosti v regionech Vojvodina a Šumadija. Šumperk : ROSIVA Šumperk, 2013.
  8. ↑ Попис у Србији 2011 [online]. Popis2011.stat.rs. Dostupné online. 
  9. ↑ "Jak žijí Češi na Vojvodině". Týdeník Rozhlas.
  10. ↑ Ronelle Alexander. Bosnian, Croatian, Serbian, a Grammar: With Sociolinguistic Commentary. [s.l.]: Univ of Wisconsin Press, 15 August 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-299-21193-6. S. 1–2. 
  11. ↑ Dostupné online. 
  12. ↑ Serbia. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ ŠANDA, Michal. Nad knihou Milorada Paviče: Tvář v hrsti soli. Salon - Novinky.cz [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ Marina Abramovićová nehnutě sedí. Performerka po 44 letech vystavuje v Bělehradě. Aktuálně.cz [online]. Economia, 29. 9. 2019 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ KRÁLÍK, Jan. Narodil se na Balkánu, studoval v Praze a zanechal stopu ve filmové historii. Velký režisér a Putinův přítel Kusturica slaví narozeniny. Muži v Česku.cz [online]. 16.11.2020 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ „Jednou indián, navždy indián.“ Vinnetou i náčelník Inču-čuna slaví 80. narozeniny. Echo24.cz [online]. Echo Media, 2020-06-13 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ Eurovizi vyhrála srbská hvězda s Modlitbou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2007-05-13 [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ Bělehrad protestuje proti označení Tesly za slavného Chorvata na webu EU, vynálezce byl etnický Srb. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2020-05-10 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  19. ↑ Mileva Marićová byla nejspíš chytřejší než její manžel. ŽENA-IN [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  20. ↑ Academic Ranking of World Universities 2019. Shanghai Ranking.com [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-15. 
  21. ↑ Djokovič triumfem ve Wimbledonu dohnal Federera a Nadala. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-07-11 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  22. ↑ Srbky jsou poprvé mistryněmi Evropy, bronz patří Španělsku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2015-06-28 [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  23. ↑ Winners of the award “World Handball Player of the Year 2013”: Lekic and Duvnjak – Timeout Magazine. timeoutmag.com [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Vodní pólisté Srbska překazili chorvatským rivalům obhajobu zlata. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-08-21 [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Srbsko – Србија, Srbijа – (SRB)
Okruhy v Srbsku a jejich hlavní města
Centrální Srbsko
Vojvodina
Kosovo a Metochie *
okruhy (neexistující od roku 1999, avšak srbskou vládou nadále uznávané): Prištinský okruh (Priština) • Kosovskomitrovický okruh (Kosovska Mitrovica) • Kosovsko-Pomoravský okruh (Gnjilane) • Pećský okruh (Peć) • Prizrenský okruh (Prizren)
Poznámka: * Kosovo jednostranně vyhlásilo nezávislost, avšak Srbsko a většina světového společenství jej nadále považují za součást srbského území a nezávislou Kosovskou republiku neuznávají (viz článek Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova).
Státy a území v Evropě
Suverénní státy
Státy bez plného uznání
Závislá území
Dánsko
Spojené království
Zvláštní oblasti vnitřní suverenity
Finsko
Norsko
Spojené království
  • 1 Oceánské ostrovy v blízkosti Evropy jsou obvykle zařazeny ke kontinentu, i když se nenacházejí na jeho kontinentálním šelfu.
  • 2 Některé země zcela mimo konvenční geografické hranice Evropy jsou běžně spojovány s kontinentem kvůli etnologickým vazbám.
  • 3 Stát leží větší částí v Asii.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Srbsko&oldid=21918827“