Obyvatelstvo Srbska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Etnické složení země podle mapy z roku 2002

Obyvatelstvo Srbska je různorodé, jak etnicky, tak i z hlediska soustředění. Srbové (srbsky Срби) zde tvoří dominantní podíl, podle sčítání lidu z roku 2002 cca 6,8 milionu, tj. 82,86 %, existují ale i početné menšiny mnohých národů a národností.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Předci příslušníků dnešního srbského národa začali přicházet na Balkán od 6. století, postupně si podmanili místní romanizované illyrské a thrácké kmeny, které byly před příchodem Slovanů ovlivněny i Vizigóty. Ve středověku se rozvíjející srbský stát dostal pod nadvládu Osmanské říše, která vytvořila vlastní členění nově dobytých území a vedla postupně k velkým migracím Srbů, kteří se tak usídlili i mimo dnešní Srbsko (na území tehdejšího Rakouska) a vytvořili tak etnicky promíchanou jihoslovanskou společnost. Z jižních oblastí státu přesídlily tisíce lidí na sever, do míst center dnešního Srbska – tedy k řece Dunaji. Zhruba půlmilionové středověké Srbsko začalo prudce růst z hlediska počtu obyvatel v polovině 19. století, kdy nově nezávislý stát začal budovat průmysl a rozvíjet se. Do roku 1859 překročilo srbské knížectví 1 milion obyvatel a na počátku 20. století již v zemi žily více než 4 miliony lidí.

Hustota osídlení[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo Srbska je soustředěné v několika centrech. Průměrná hodnota zalidněnosti dosahuje 130 osob/km2, což je například méně než v České republice, ale více než v Chorvatsku. Nejvyšší hustota osídlení je ve velkých městech, dominuje samozřejmě metropole Bělehrad. Následují pak další oblasti, jako Subotica, Novi Sad, nebo Kragujevac. Osídlení ubývá v místech, kde se nacházejí horské masivy, hlavně tedy na jihovýchodě země a jejím jihozápadě, v Sandžaku. Jižní část hranice s Bosnou a Hercegovinou rovněž patří k místům velmi slabě osídleným. Samostatnou kapitolou je pak Kosovo, které - stále počítané jako součást Srbska - patřilo již v dobách socialistické Jugoslávie k nejzalidněnějším oblastem, daleko překonávající ostatní svazové republiky i autonomní oblasti (zalidněnost zde dosahuje hodnoty 220 lidí/km2. A to přesto, že v celé zemi se nenachází jediné větší město.

Etnická různorodost[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Obyvatelstvo Vojvodiny a Obyvatelstvo Kosova.

V Srbsku se také ale nacházejí i národnostní menšiny. Podle interpretace, na základě které je Kosovo stále součástí Srbska, je nejpočetnější menšina albánská, obývající tuto oblast, kde zdejší obyvatelstvo tvoří v mnoha místech až z devíti desetin. Sever země, hlavně tedy oblast Vojvodiny, je národnostně velmi rozdílná. Oblast, která před přičleněním k Jugoslávii byla víceméně rozdělena mezi Maďary a Srby a nacházely se zde i početné skupiny dalších národů (Slováci, Rumuni, Němci, Rusíni, Češi, Albánci a mnozí další) se stala po roce 1945 cílem pro dosídlování etnicky jihoslovanského obyvatelstva, takže podíl Srbů vzrostl více a nyní tvoří dominantní podíl. Národnostní menšiny mají svá zastoupení, a to jak v parlamentu, tak i v místních samosprávných orgánech. Oblast Vojvodiny je autonomní, stejně jako oblast Kosova (která ovšem vyhlásila fakticky nezávislost na Srbsku), tato autonomie byla v časech Jugoslávie zřízena proto, aby byl zvýšen podíl na moci jednotlivých etnicky odlišných skupin a umenšen tak podíl početně největšího obyvatelstva srbského.

V pohraničí s Černou Horou, v historickém regionu známém pod názvem Sandžak žijí také Bosňáci, kteří zde tvoří početnou menšinu. Okolí hranic s Bulharskem pak také obývají Bulhaři a po celém Srbsku jsou roztroušené menšiny národů bývalé Jugoslávie.