Žitavské hory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zittauer Gebirge
Skalní město Nonnenfelsen
Skalní město Nonnenfelsen

Nejvyšší bod Lausche (793 m n. m.)
Rozloha 50 km²
Střední výška 509 m

Nadřazená jednotka Krkonošská oblast
Sousední
jednotky
Děčínská vrchovina
Šluknovská pahorkatina
Žitavská pánev
Ještědsko-kozákovský hřbet
Ralská pahorkatina
České středohoří

Světadíl Evropa
Stát Německo Německo
Horniny pískovec, čedič
Povodí Lužická Nisa

Žitavské hory (Zittauer Gebirge) jsou severní částí Lužických hor ležící na území Německa. Bývaly součástí zemí Koruny české, dnes patří ke Svobodnému státu Sasko. Na jejich území je chráněná krajinná oblast. Centrem oblasti je město Žitava.

Stručný popis[editovat | editovat zdroj]

Území je plošně nevelké, jen 50 km² a bývá tak někdy označováno jako nejmenší německé pohoří. Jeho jižní část tvoří Lužický hřbet (společný s českou částí Lužických hor), severní část přechází do Žitavské pánve (Zittauer Becken). Geologická stavba je stejná jako u české části Lužických hor. Jsou to pískovcové vrstvy křídové tabule, vzniklé usazováním na mořském dně v období druhohor. Ve třetihorách byly sopečnou činností vodorovné desky rozlámány a mezi ně pronikly vulkanické lávy, které vytvarovaly po ztuhnutí i zdejší hory. Ztuhlá láva je zastoupena hlavně znělcem a čedičem. Postupná eroze pískovců pak vytvořila zajímavé útvary, údolí a skalní města. Dnešní vzhled ovlivnily i ledovce, které v době ledové dosáhly ke svahům Žitavských hor.[1]

Osídlení[editovat | editovat zdroj]

Původně zde žili Lužičtí Srbové, od 12. století bylo území osídleno trvaleji obyvatelstvem živícím se zemědělstvím a těžbou pískovce. Rozšířilo se zde plátenictví a soukenictví. Území patřilo do Horní Lužice, která byla dlouho součástí zemí Koruny české. Největšímu z měst, Žitavě, udělil český panovník Přemysl Otakar II. městská práva, český král Karel IV. v roce 1365 přivedl na Oybin řád celestýnů. Procházela zde poblíž obce Lückendorf žitavská obchodní stezka. V 17. století připadlo území Sasku jako léno českých zemí, definitivně se jej vzdal roku 1815 císař František II. V letech 1945 – 1990 spadaly Žitavské hory pod kraj Drážďany v tehdejší NDR, po sjednocení Německa jsou součástí německého Svobodného státu Sasko (Freistaat Sachsen).[1] Největším městem a střediskem oblasti je Žitava (Zittau) s 38 000 obyvateli.

Scenérie Oybin

Příroda a její ochrana[editovat | editovat zdroj]

Skladba porostů je obdobná české straně pohoří. Je zde větší zastoupení skalních měst, lesy převážně smrkové, ve vyšších polohách se zachovaly i bučiny. Poměrně dobře byly udržovány kosením zdejší louky, díky tomu je zde zachováno mnoho druhů chráněných rostlin.[2]

V roce 1958 byla na ploše 63 km² založena Chráněná krajinná oblast Žitavské hory (Landschaftschutzgebiet Zittauer Gebirge), jejíž správa sídlí v Žitavě. Samotná Žitava na území CHKO není. Na území CHKO jsou dvě přírodní rezervace – Luž a Jonsdorfské skalní město. Je zde evidováno šest památných stromů.[2]

CHKO Žitavské hory úzce spolupracuje s českou CHKO Lužické hory. Např.společně upravily Naučnou stezku Brazilka na okraji přírodní památky Brazilka u hranic, kde jsou čtyři dvojjazyčné tabule.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Vícejazyčná tabule Žitavské hory na německé straně hory Hvozd

Na zdejším území je velmi mnoho zajímavých míst, skalní města, naučné stezky, rozhledny a skalní vyhlídky, obce a městečka s řadou muzeí a lidovou architekturou, kulturních, církevních památek, hradů či jejich zřícenin. V Žitavě je lákadlem turistů Žitavská úzkorozchodná dráha.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1 : Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Všeobecná část, s. 36.  
  2. a b Lužické hory, Olympia, str.38
  3. Lužické hory, Olympia, str.156

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]