Bekyně mniška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Bekyně mniška

Bekyně mniška
Bekyně mniška
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Podtřída: křídlatí (Pterygota)
Řád: motýli (Lepidoptera)
Podřád: Glossata
Čeleď: bekyňovití (Lymantriidae)
Rod: bekyně (Lymantria)
Druh: bekyně mniška (L. monacha)
Binomické jméno
Lymantria monacha
Linné, 1758

Bekyně mniška (Lymantria monacha) je škodlivý druh motýlů (noční můra), jehož housenky způsobují v některých letech kalamitní holožíry smrkových a borových monokulturních lesů zpravidla v nadmořské výšce 400 až 700 m, v ČR nejčastěji ve vnitrozemských pohořích.[1]

Název je odvozen od nenápadného zbarvení křídel tohoto motýla ("bekyně" je označení pro členku středověkého katolického hnutí žijící v bekináži, "mniška" je pak původně ženský rod od slova mnich).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Sameček má rozpětí předních křídel 35 až 45 mm. Samička bývá větší (45 až 55 mm), má prodloužená křídla. Sameček má hřebenitá tykadla, zatímco tykadla samičky jsou nitkovitá. Sameček má složená křídla ve tvaru rovnostranného trojúhelníku, samička má křídla ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku.

Mniška má bílá křídla s černými zvlněnými proužky. Zbarvení se ale mohou značně lišit, závisí především na místě výskytu. V severních Čechách a jiných oblastech s postiženým životním prostředím tmaví jedinci nad světlými úplně převládají.[2] Zadeček je světle hnědý s černým pruhem.

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Motýli létají v červenci a v srpnu, sporadicky i na začátku září. Samička v jedné snůšce naklade 20 až 100 vajíček[3] zbarvených do oranžova, velikost jednoho vajíčka je asi 1 mm.[1] Jedna samička naklade cca 300 vajíček[3] celkem. Vajíčka klade pod kůru stromů, většinou do spodní části kmene. Embryogeneze proběhne záhy po vykladení, takže ve vajíčku jsou malé housenky, které tam přezimují. Na přelomu dubna a května se líhnou asi 3mm[1] housenky, které se nějakou dobu zdrží v místě vylíhnutí a poté se rozlézají do korun stromů a ožírají jehlice či rašící pupeny. Housenky jsou šedobílé až černé. Postupně dorůstají až do velikosti 35 mm (samečci) a 50 mm (samičky).[1] Po devíti[4] týdnech se housenky zakuklí v prasklinách kůry nebo v hrabance. Kukla je nejdříve jasně zelená, ale postupně ztmavne a je bronzově hnědá. Kukla měří zhruba 18 až 20 mm.[1] Po dvou až třech týdnech se líhnou motýli.

Stadium motýla[editovat | editovat zdroj]

Dospělí jedinci nepřijímají potravu. Během dne nehybně vyčkávají na kmenech stromů, při vyrušení samečci přelétnou. Samičky jsou pomalejší a váhavější. Večer samečci aktivně vyhledávají partnerky. Oplodněné samičky pak v noci kladou vajíčka. Motýli žijí krátce, 9 až 14 dní.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Bekyně mniška se vyskytuje v mírném pásu v palearktické oblasti od Portugalska až po Japonsko. Výskyt je zhruba ohraničen 40. až 60. rovnoběžkou.[1]

Bekyně v ČR[editovat | editovat zdroj]

Nejtypičtější oblasti výskytu bekyně mnišky v České republice jsou okraje plzeňské kotliny (Petrohrad, Kaznějov), Rakovnicko, jižní a severní okraje Brd (Březnicko, Hořovicko, Zbirožsko), Křivoklátsko, jižní Čechy (Hlubocko, Třeboňsko), Posázaví (Kácovsko, Čáslavsko, Havlíčkobrodsko), východní svahy Českomoravské vrchoviny (Jihlavsko, Jemnicko, Znojemsko), Drahanská vrchovina.[1]

Škůdce[editovat | editovat zdroj]

Ve smíšených lesích není nebezpečná, ale ve smrkových nebo borovicových monokulturách může představovat velký problém. Škodlivé jsou housenky, které ožírají jehličí, dubové listí a při velkém rozmnožení dokonce různé byliny.[5] Jedna housenka sežere nebo poškodí zhruba 1000 jehlic. Smrk hyne při ztrátě více než 70 % jehlic, borovice při ztrátě více než 90 %.[3]

Způsoby šíření[editovat | editovat zdroj]

Bekyně mniška se může šířit dvěma způsoby.

  • První je nakladení vajíček na hostitelský strom, z vajíček se pak líhnou housenky, které stromu škodí.
  • Druhý způsob je, že housenky se při mírném větru zapředou vlákny a nechají se unášet. Překonávají tak velké vzdálenosti a dostanou se na nová, ještě nenapadnutá území.[3]

Obrana před mniškou[editovat | editovat zdroj]

Když není les v kalamitním stavu, kontrola se provádí pomocí feromonových pastí, v době rojení od července do září. Principem těchto pastí je lákání samečků uměle připraveným pachem samičky na desky, potřené lepem. Když se bekyně přemnoží, aplikují se letecky insekticidy, která vyhubí nejmladší vývojová stadia housenek. Také se uplatňuje kontrola opadu trusu.

Nejúčinnějším způsobem, jak zabránit gradaci bekyně mnišky, jsou pěstební opatření při výsadbě. Měla by se zvolit kombinace dřevin, která nedovoluje rapidní přemnožení bekyně mnišky.

Nepřátelé mnišky[editovat | editovat zdroj]

Bekyně mniška má i své přirozené nepřátele. Jsou to brouci (krajník pižmový, velcí střevlíci, mrchožrout housenkář, kněžice zrnitá), mravenci, lumci, lumčíci, kuklice, lesknatky, vejřitky, a některé druhy ptáků (kukačka). Kukačce nevadí dlouhé housenčí chlupy. Housenky také můžou být napadnuty virovou polyedrickou nemocí, která přemění housenku v páchnoucí hnědou tekutinu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black Arches na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h http://www.mzp.cz/ris/ais-ris-info-copy.nsf/da28f37425da72f7c12569e600723950/803749933219a465c1256a75002b07ea?OpenDocument
  2. Novák, I., Severa, F. (2005): Motýli, Aventinum
  3. a b c d http://www.chovatelske-tipy.cz/bekyne-mniska/
  4. Felix, J. (2000): Přírodou krok za krokem, Albatros nakladatelství, a. s., s. 86
  5. Zahradník, J. (1997): Naši motýli, Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, a. s.