Luž
| Luž Lausche |
|
 Zbytky restaurace na vrcholu Luže |
|
|
|
|
| Vrchol | 793 m n. m. |
|---|---|
| Poznámka | kruhový výhled |
|
|
|
| Světadíl | Evropa |
| Státy |  Česko Německo |
| Pohoří | Lužické hory / Lužický hřbet / Jedlovský hřbet / Lužský hřbet |
| Souřadnice | 50° 50′ 56″ s. š., 14° 38′ 49″ v. d. |
 Luž
Lausche |
|
| Hornina | znělec |
| Povodí | Labe, Lužická Nisa |
Luž (793 m n. m.) (německy Lausche), je výrazná znělcová hraniční hora, nejvyšší vrchol Lužických hor. Česká část hory leží v severní části okresu Česká Lípa. Z obou stran je dobře přístupná po turistických stezkách. Horní partie hory jsou chráněné jako přírodní rezervace.
Obsah |
Poloha [editovat]
Leží v katastrálním území obce Horní Světlá (katastr Horní Světlá p. Luží 675024) přímo na česko-německé hranici v severní části okresu Česká Lípa a celé České republiky, mezi vesnicí Horní Světlá na české a Waltersdorf v okrese Löbau-Zittau na saské straně. Je nejvyšší horou Lužických hor, Lužice a v Německu nejvyšší horou východně od Labe. V geomorfologickém členění patří do Lužického hřbetu (IVA-2A), okrsku Jedlovský hřbet (IVA-2A-a).[1]
Jméno [editovat]
Nejstarší doložený název hory pochází z roku 1538, kdy se jí říkalo Spitzberg (Špičák). Obyvatelé německého Waltersdorfu ji však nazývali Mittagsberg (Polední hora) - při výhledu z jejich vesnice bývalo totiž slunce přímo nad horou.[2] Německý název Lausche je znám od roku 1631, český název Luž byl použit až v roce 1909 Josefem Kafkou v jeho ilustrovaném průvodci po Čechách.[3]
Přírodní rezervace [editovat]
Ve vrcholové části je hora porostlá pralesními porosty, níže se vyskytují buk, klen, javor, smrk. Smrkové lesy při jižním úpatí byly poničeny exhalacemi a po roce 1970 z větší části vykáceny. Botanický průzkum v roce 1998 dokladoval řadu cenných druhů rostlin i mnoha živočichů. To bylo důvodem k snaze ekologů tuto část hory ochránit.
Přírodní rezervace Luž byla vyhlášena Správou CHKO Lužické hory v září 2011 s platností od 1. října 2011.
Z historie [editovat]
O faktu, že přes vrchol vedla historická hranice mezi Čechami a Lužicí svědčí dochované hraniční kameny ze 16. a 17. století. V roce 1823 na vrcholu nechal Karel Friedrich Mathäus z Waltersdorfu postavit dřevěný hostinec, který postupně rozšiřoval a v roce 1833 rozšířil i o malou rozhlednu. Nová prostornější budova (tzv. Lausche Baude) byla postavena až v roce 1882 zásluhou saských spolků. Stala se kuriozitou, protože ji hraniční čára rozdělovala na část německou (pod číslem 334 náležela k Waltersdorfu) a rakouskou (číslo 143, Horní Světlá) [4]. Přímo uprostřed na střeše byla vybudována 10m vysoká rozhledna. Byly zde i dvě poštovní schránky a turisté si museli dát pozor, zda lístek vhazují do německé, či rakouské.[5]
Chata na Luži byla oblíbeným výletním místem i za doby první republiky a poslední majitel ji provozoval až do konce 2. světové války [6]. 8. ledna 1946 byla chata vyhořela (pravděpodobně úmyslně zapálena). Později vzniklo několik plánů na výstavbu nové chaty, ale žádný z nich nebyl nikdy realizován [4].
Nahoře byla nelegální stanice světelného telegrafu, přes kterou se posílala čísla kdysi oblíbené sázkové hry Lotynka z Žitavy dál na Prahu.[2]. Majitel chaty byl za své nelegální počínání uvězněn.[5]
Na vrcholku jsou dnes pouze zbytky původní vyhořelé chaty (upravené jako vyhlídková terasa) a nevelký retranslační stožár na německé straně. Na vrchol vede z jihu Česká cesta, upravená zde pro excísaře Ferdinanda V., který podnikal ze svých Zákup po okolí četné výlety, ze severu v mnoha serpentinách Lužická cesta.[2]
Vrcholová návštěvní kniha zaznamenává ročně 10 000 návštěvníků, převážně z Německa.[5] Vrcholová kniha byla na podzim 2012 nedbalostí některého z návštěvníků zničena a zatím nebyla nahrazena novou[zdroj?].
Zázemí pro sport a turisty [editovat]
Občerstvení a ubytování dnes zastávají Chata Pod Luží a sousední Lužická bouda v areálu Horní Světlá - Myslivny, zhruba 1 km jihovýchodně od vrcholu. Odtud nahoru vede červeně značená turistická trasa.[7] V okolí běžecké terény (běžecká trasa Lužický hřbet - Lauschekammweg; na české straně letní červené, dálková turistická trasa E3, a zimní oranžové značení, na straně SRN se jedná o modrou turistickou značku) je udržována společnými silami německou (Waltersdorf) i českou turistickou veřejností. Ski areál Luž v nadmořské výšce 580 - 680 m. n. m. nabízí celotýdenní sjezdové lyžování na v noci osvětlených sjezdovkách několik měsíců v roce.
Na německé straně na severním svahu hory bývala obtížností černá sjezdovka s lyžařským vlekem; v současnosti v provozu v její spodní části menší sjezdovka v nadmořské výšce cca 600 m.n.m. v místě znaném Waltersdorfwache (byvší hraniční přechod do ČR pro pěší turistiku).
Výhled [editovat]
Z vrcholové plošiny, přístupné z české i z německé strany, je výrazný nádherný rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Výhled k východu dnes znesnadňují vzrostlé stromy.[5]
-
Pohled z Luže na horu Klíč a Nový Bor
-
Luž zdáli v zimě
-
Z vrcholu Luže
-
Pohled na Jedlovou
-
Německá hraniční obec Waltersdorf
-
Luž v květnu
-
Luž v zimě
-
Na vrcholu Luže
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1 : Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Všeobecná část, s. 18.
- ↑ a b c PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7 : freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 26.
- ↑ Turista, 1/2008, str. 10.
- ↑ a b http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmluzhc
- ↑ a b c d RŮŽIČKA, Jiří; JORDÁKOVÁ, Jana; POZLOVSKÁ, Zuzana. Lužické hory do kapsy. Praha 1 : KMa s. r. o.,, 2006. ISBN 80-7309-328-6. Kapitola Luž, s. 116.
- ↑ Turista, 1/2008, str. 11.
- ↑ Mapa Lužické hory č.14. Praha : Trasa, 2010, 6.vydání. ISBN 978-80-7324-289-3.
