Klíč (Lužické hory)
| Klíč | |
 Letecký pohled na vrchol Klíče, v pozadí Svor |
|
|
|
|
| Vrchol | 760 m n. m. |
|---|---|
| Poznámka | výhled |
|
|
|
| Světadíl | Evropa |
| Státy |  Česko |
| Pohoří | Lužické hory / Kytlická hornatina / Klíčská hornatina / Bukovská hornatina |
| Souřadnice | 50° 47′ 19″ s. š., 14° 34′ 22″ v. d. |
 Klíč
|
|
| Hornina | znělec |
| Povodí | Ploučnice |
Klíč, (německy Kleis), je čtvrtá nejvyšší hora Lužických hor. Jedná se o výrazný znělcový kužel, jehož výška činí 760, či 759 metrů[1][2] V oblasti Lužických hor jsou vyšší už jen vrcholy Luž s výškou 793 metrů, Pěnkavčí vrch s výškou 792 metrů a Jedlová s výškou 774 metrů nad mořem. Jihozápadní část hory je zařazena do soupisu přírodních rezervací.[3]
Obsah |
Jméno hory [editovat]
Název je odvozen pravděpodobně od staroslovanského slova kljuš, kterým se pojmenovávalo místo vyvěrající vodu.[4]. Ve starších mapách se vyskytuje německé jméno Kleis.[5] Podle sloupského kronikáře Eduarda Gerthnera je název Kleis odvozen od německého glänzen, lesknoucích se věží viditelných z vrchu v okolí.[6]
Poloha a přístup [editovat]
Hora Klíč se nachází 5 km severně od Nového Boru v okrese Česká Lípa, přičemž tvoří přirozenou dominantu tohoto severočeského sklářského města. Nachází se na katastrálním území obce Svor a městské části Nového Boru Arnultovice.
Geomorfologicky je vrchol řazen do oblasti Krkonošské podsoustavy, celku Lužické hory, podcelku Kytlická hornatina, okrsku Klíčská hornatina.[5]
K úpatí Klíče vede od severu modrá turistická trasa a přímo k horním partiím vrcholu vede od Nového Boru červeně značená turistická cesta s převýšením zhruba 400 metrů. Z sedla pod Klíčem je cesta k vrcholu značena jako vrcholová odbočka. Po severním úbočí pak od Svoru je trasa značená žlutě, nahoru všem nevede.[7] Stezku na vrchol upravili alpinisté z Nového Boru už roku 1893.[1]. Na hoře postavil cvikovský Horský spolek v roce 1908 malou turistickou chatu[6], která v době II. světové války zanikla.[8] Dnes na samotném vrcholku hory ční holá skála s vynikajícími podmínkami pro rozhled. Návštěvník zde má k dispozici dobrý výhled jak na blízký Nový Bor, za ním Českou Lípu, tak i na vzdálený Ještěd na východě. Za dobrého počasí lze zahlédnout horu Říp na jihu, vzdálenou zhruba 50 km či Krkonoše. Uprostřed trasy z Nového Boru na vrchol se nachází Kamzičí studánka s pitnou vodou. Při cestě na vrchol mohou turisté spatřit kamenné moře, které vzniklo postupnou erozí a zvětráváním skalního masívu na vrcholku.
V roce 2007 byla na sever od hory vytvořena Naučná stezka Údolí pod Klíčem.
Počasí na Klíči [editovat]
Jižní strana hory s úpatím má téměř stejný ráz počasí během léta (kromě větru, který na vrcholu dosahuje vysokých hodnot). Teploty se pohybují průměrně okolo 15–16 stupňů v létě a −3 až –4 °C v zimě. Vrcholek Klíče má, a to i přes svoji nízkou nadmořskou výšku, horské klima; jedná se o velmi zajímavý přírodní jev, respektive velmi zvláštní klimatický úkaz. Také proto se jedná o státem přísně chráněné přírodní území – přírodní rezervaci, navíc v CHKO Lužické hory.
Sněhové podmínky [editovat]
V letech 1990–1993 se sněhová pokrývka pohybovala v meteorologické stanici Kytlice průměrně okolo 70 cm[5] a na severní straně vrcholu okolo 100 cm. Severní strana hory v zimě udrží sníh běžně až do května.
Přírodní rezervace [editovat]
Klíč je součástí stejnojmenné přírodní rezervace, která na ploše 9 ha zahrnuje jižní a západní svah hory i s jejím úpatím. Důvodem byla hlavně existence vysoko položené tolitové doubravy na jižním svahu, zahrnující i vzácnou květenu na západní straně.[4]
Přesto satelitní snímek Klíče prozrazuje, že v posledních 7 letech bylo v jeho okolí vytěženo zhruba 50 % lesa.[zdroj?] Lesní porost na Klíči je tvořen převážně bukovým a dubovým lesem, ve středních partiích roste smrk s bukem a v nižších partiích smrk, javor. líska a jeřáb. Mizení lesa má příčinu v působení škodlivin, přinášených větrem z pohraničních továren blízkého Německa[1]. Před sto lety byli na Děčínsko vysazeni kamzíci, kteří se rozšířili do Lužických hor a žijí zde i na okolních úbočích dodnes. Žijí zde mnohé druhy hmyzu, známé výskytem jen v Krkonoších a Vysokých Tatrách.[4] Na severní straně Klíče v oblasti suťového pole (kamenné moře) vzniká při vhodných klimatických podmínkách nebezpečí vzniku sněhových převisů a uvolnění laviny. V zimě se zde tvoří mohutné rampouchy a ledopády. Na západní straně pod sedlem vyvěrají silné prameny, jejichž voda stéká do Kamzičí studánky.
Potoky [editovat]
Od SV Klíč obtéká Svorský potok, který se po soutoku s Rousínovským potokem přejmenovává na Boberský potok (někdy zvaný Bobří). Ten se stává přítokem Svitávky. Na západě a JZ svahy odvodňuje potok Šporka, což je přítok Ploučnice u České Lípy.[5]
Lesní plody [editovat]
Houby rostou kromě vrcholku hory takřka na celém území rezervace. V nižších partiích na jižní straně u železniční trasy rostou kozáci, křemenáče a hřib kovář. Ve středních partiích jižní strany roste zvláštní odrůda bílého klouzka a hřib smrkový.
V této lokalitě je také velice oblíben sběr borůvek.[zdroj?] Rostou v hojném množství na jižní straně hory od úpatí až po vrchol. Nejvíce se borůvkám daří na dříve vykácených pasekách kde rostou v tzv. plantážích.
Zásahy lidí [editovat]
Na úpatí kopce při silnici na Rumburk byl v roce 1886 postaven pomníček nad hrobem pruského vojáka. Text na dosud zachovalém pomníku byl příčinou sporů Němců s Čechy.[6]
Vrcholové partie poškodil požár od nedopalku turisty dne 26. dubna 1992. Následně provedli zdejší Junáci ve spolupráci v lesní správou osetí ploch březovými semeny.
Přes 35 let existuje akce Zimní stanování na Klíči pořádaná KČT Nový Bor. Dětský oddíl Kamarádi Lužických hor prováděl opakovaně úklid všech tří studánek (Zaječí, Kamzičí a Lesní) před slavnostním jarním otevíráním.[5]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c RŮŽIČKA, Jiří. Českolipsko do kapsy. [s.l.] : KMa, s.r.o, 2007. ISBN 978-80-7309-488-1. Kapitola Klíč, s. 76.
- ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6 : REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Předmluva, s. 5.
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území ČR, Liberecko, svazek III. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. ISBN 80-86064-43-3. Kapitola CHKO Lužické hory, s. 280.
- ↑ a b c PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7 : freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 23.
- ↑ a b c d e PLÁNSKÁ, Marta. Bezděz 2000. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipska, 2000. ISBN 80-86319-00-8. Kapitola Inventarizační průzkum PR Klíč, s. 350.
- ↑ a b c SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6 : REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Na Klíči, s. 6.
- ↑ Mapa Lužické hory. Praha : Kartografie a.s., 2009. ISBN 978-80-7393-002-8.
- ↑ RŮŽIČKA, Jiří; JORDÁKOVÁ, Jana; POZLOVSKÁ, Zuzana. Lužické hory do kapsy. Praha 1 : KMa s. r. o.,, 2006. ISBN 80-7309-328-6. Kapitola Klíč, s. 87.
