Lejsek černohlavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lejsek černohlavý

Samec
Samec

Samice

Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: lejskovití (Muscicapidae)
Rod: lejsek (Ficedula)
Binomické jméno
Ficedula hypoleuca
(Pallas, 1764)
Samice při inkubaci vajec

Lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) je malý pěvec z čeledi lejskovitých (Muscicapidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je o něco málo menší než vrabec, dorůstá délky 12–13 cm, v rozpětí křídel měří 22–24 cm a váží 12-15 g.[1][2][3] Samci jsou svrchu převážně černí s bílou skvrnou nad zobákem a velkou, totožně zbarvenou křídelní skvrnou. Spodinu těla mají světlou. Část samců je však zbarvená podobně jako samice, které jsou svrchu šedohnědé bez bílé skvrny nad zobákem.

Podobá se příbuznému lejsku bělokrkému (F. albicollis), od kterého se samci liší černou zadní stranou krku; samice jsou však odlišitelné obtížněji.

Vábí pronikavým „bzitt bzitt“. Zpěv je rytmický, švitořivý.[1][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na velkém území Evropy a v západní a střední Asii. Jedná se o druh tažný se zimovišti v subsaharské Africe.

Hnízdí v listnatých i smíšených lesích, parcích, zahradách a dokonce i v tajze.[4]

Na území České republiky, kde se zdržuje od března do října, je hojnější v severní polovině území, na jihu je jeho výskyt mnohem roztroušenější. Na rozdíl od lejska bělokrkého hnízdí spíše od středních poloh výše (max. 1280 m n. m.).[5]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Samec s potravou pro mláďata
Ficedula hypoleuca

Je převážně hmyzožravý, požírá přitom jak hmyz létající, na který číhá z vyvýšené pozorovatelny a kterého se zmocňuje v letu, tak i nelétavý, který sbírá z větví stromů či keřů, na zemi nebo v bylinném patře. Následně se pak pomocí nárazů o tvrdý podklad zbavuje některých jeho nestravitelných částí, včetně končetin, tykadel nebo žihadel. V jeho potravě se dále objevují také jiní bezobratlí a na podzim i měkké bobule.

Lejsek černohlavý se na stejná hnízdiště vrací každým rokem.[1] Samci mohou být monogamní i bigamní;[6] v takovém případě se pak páří a s krmením mláďat pomáhají hned dvěma samicím. Ve střední Evropě hnízdí 1x ročně od května do července.[1] Hnízdo z trávy, stonků, větví, kořínků a kůry vystlané peřím nebo chlupy staví v dutinách stromů nebo v budkách. V jedné snůšce je 5-8 světle modrých, 18,0 x 13,3 mm velkých[3] vajec, na jejichž 12-13 denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata hnízdo opouští po dalších 14-16 dnech.

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Evropská populace je odhadována na 12-20 milionů párů.[7]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

  • F. h. hypoleuca (Pallas, 1764) - hnízdí v Evropě, zimuje v západní a středozápadní Africe.
  • F. h. sibirica Khakhlov, 1915 - hnízdí v západní a střední části Sibiře, zimuje v západní a středozápadní Africe.
  • F. h. iberiae (Witherby, 1928) - hnízdí na Pyrenejském poloostrově, zimuje v západní Africe.[8]

V minulosti byl za poddruh lejska černohlavého považován také lejsek atlaský (F. speculigera).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 59.  
  2. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 445.  
  3. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 202.  
  4. SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.  
  5. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  6. BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 172.  
  7. European Pied Flycatcher Ficedula hypoleuca [online]. BirdLife International, [cit. 2010-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. European Pied Flycatcher (Ficedula hypoleuca) [online]. The Internet Bird Collection (IBC), [cit. 2010-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Ficedula hypoleuca ve Wikimedia Commons