Čížek lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Čížek lesní

Samec
Samec

Samice

Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: pěnkavovití (Fringillidae)
Rod: Carduelis
Binomické jméno
Carduelis spinus
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířením:
Mapa s rozšířením:
     oblasti s celoročním výskytem     hnízdiště     zimoviště
Čížek lesní v letu

Čížek lesní (Carduelis spinus) je malý druh pěvce z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čížek lesní byl popsán Carlem Linném v roce 1758 pod názvem Fringilla spinus.[1] Jedná se o monotypický druh (tzn., že nevytváří žádné poddruhy).[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá délky 11-12,5 cm,[3][4] v rozpětí křídel měří 20–23 cm[3][5] a váží 10-18 g.[3][6] Je sexuálně dimorfní. Samci mají zeleno-šedý hřbet, žlutý kostřec, široké žluté pruhy na jinak černém ocase a křídlech, nažloutlou hruď, černou skvrnu pod zobákem a černé temeno. Samice jsou svrchu zelenější, šedě pruhované s nazelenalým temenem, bílým opeřením pod zobákem a bílou, silně pruhovanou spodinou těla. Zobák je u obou pohlaví šedý, končetiny tmavě hnědé a oči černé. Mladí ptáci se podobají samicím, ale jsou zbarveni jednotvárněji.[4][7]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Vábí syčivým „diééé“.[8] Zpěv je rychlý, švitořivý, prokládaný silnějšími kratšími zvuky. Čížek lesní zpívá po celý rok, často i ve skupinách.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na rozsáhlém území Evropy (zejména pak v její střední a severní části) a izolovaně též na území východní Asie.[9] Je částečně tažný, asijští ptáci zimují zejména v Japonsku a Číně, evropští pak ve střední, jižní a západní Evropě a severní Africe.

Hnízdí v jehličnatých a méně početně i ve smíšených lesích, obzvláště pak ve vyšších polohách. V zimě se běžně vyskytuje také v parcích a zahradách.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice hnízdí v počtu 90 000-100 000 párů, a to až po nadmořskou výšku 1600 m n. m. V zimě, kdy je zde zastoupen 1,5-2,5 miliony jedinci, na českém území přilétají ptáci ze severní a východní Evropy.[8][10]

Status[editovat | editovat zdroj]

Globální populace druhu je odhadována na 30-70 milionů jedinců,[11] evropská populace pak na 2,7-15 milionů párů.[12][13] Čížek lesní proto není považován za nijak ohroženého a v Červeném seznamu IUCN je zařazen do kategorie málo dotčených druhů.[14] Náleží též mezi druhy chráněné Bernskou úmluvou.[15]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Čížek lesní je velmi energický pták, obratně šplhá a při hledání potravy často visí i hlavou dolů. Obzvláště pak na podzim a v zimě se často zdržuje v malých soudružných hejnech,[16] v kterých panuje jasně stanovená hierarchie.[9] Během hnízdního období však žije velmi skrytě.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Je převážně semenožravý. Na podzim a v zimě požírá zejména semena listnatých stromů, včetně břízy nebo olše.[4][17] Zalétává též do kulturních krajin, kde se přidává k jiným pěnkavovitým pěvcům a společně pátrají po semenech hvězdnicovitých rostlin, jakými jsou např. bodláky či pampelišky.[5][17] Na jaře a v létě se v jeho potravě objevují zejména semena jehličnatých stromů, obzvláště pak rodů Abies, Picea a Larix.[17][18] Dále se živí také semeny jilmů a topolů. Během péče o potomstvo v jeho potravě stoupá také význam živočišné složky, konkrétně hmyzu (zejména brouků).[18]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Carduelis spinus

Čížek lesní hnízdí ve středoevropských podmínkách od března až do července, a to jednou nebo dvakrát ročně.[7][8] Často přitom tvoří malá hejna až o 6 párech.[9] Dobře skryté pohárovité hnízdo z malých větviček, trávy, mechů a lišejníků staví vysoko ve větvích jehličnatých stromů.[17][18][19] Samice klade 2-6 bílých až našedlých nebo světle modrých, hnědě skvrnitých, 15,2 x 12,1 mm[8] velkých vajec, na kterých sedí sama 10-14 dnů. Mláďata jsou altriciální a hnízdo opouští po 15 dnech.[18]

Chov a kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Barevná mutace

Jméno čížka je nápadně podobné v mnoha evropských jazycích (například rusky se řekne Čiž, německy Zeisig, holandsky Sijs). Pravděpodobně existuje i souvislost českého názvu s čižbou[20]. Čížek byl od pradávna vítanou a poměrně snadnou kořistí čižbářů. Od prehistorie, po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byl spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytán (také i jako zdroj potravy). Čížci se snadno ochočí a jsou to nenároční chovanci[21]. Snad z toho důvodu se tento čiperný ptáček stal, přes svůj nenápadný vzhled a poněkud vrzavý zpěv, oblíbeným "klecním" ptákem. Ještě ve 30. letech 20. století byl chován v mnoha domácnostech i dílnách drobných řemeslníků. Jeho bývalou oblibu dodnes dokládají lidové písně (Čížku čížečku, Čížku, ptáčku zeleného peří...), říkadla, jména obcí (Čížkovice, Čížová...) nebo rozšířená příjmení. Z bytů a provozoven ho vytlačilo až masové rozšíření radiových přijímačů. Ze všech pěnkavovitých ptáků se nejsnadněji kříží s kanárem. V současnosti jsou i v ČR chováni a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí se vedle přírodně zbarvených ptáků vyskytují i některé barevné mutace.[22][23]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Carduelis spinus [online]. Fauna Europaea, [cit. 2010-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. McCarthy, Eugene M. (2006). Handbook of Avian Hybrids of the World. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-518323-8.
  3. a b c The Birds of the Western Palearctic. OUP. 1997. ISBN 0-19-854099-X.
  4. a b c d Mullarney, K.; Svensson, L.; Zetterström, D; y Grant, P.J. (2003). Guía de Campo de las Aves de España y de Europa. Editorial Omega. ISBN 84-282-1218-X.
  5. a b Schauenberg, P. et al. (1979). Fichero Safari Club (Lúgano). Madrid: S.A.P.E.. ISBN 84-7461-167-9.
  6. Hume, Rob (2002). Guía de Campo de las Aves de España y de Europa. Editorial Omega. ISBN 84-282-1317-8.
  7. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 98.  
  8. a b c d DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 228.  
  9. a b c Senar, J.C. y Borrás, A.. "Lúgano en el Atlas de las Aves Reproductoras de España".
  10. BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 212.  
  11. Eurasian Siskin Carduelis spinus [online]. BirdLife International, [cit. 2010-10-15]. Dostupné online.  
  12. Tucker, G.M. y Heath, M.F. (1994). Birds in Europe: their conservation status (BirdLife Conservation Series nº 3). Cambridge: BirdLife International. ISBN 0-946888-29-9.
  13. Cramp, S. y Perrins, C.M. (1994). Handbook of the Birds of Europe, the Middle East and North Africa. The Birds of the Western Palearctic. Vol. IX.. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-857506-8.
  14. Carduelis spinus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. "Boletín Oficial del Estado (España): Ratificación del Convenio de Berna". 1. října 1986.
  16. Copete, J.L. (1990). Observación de un dormidero de Lúganos (Carduelis spinus). 7. Butlletí del Grup Català d'Anellament.
  17. a b c d Pajaricos.es. "Lúgano".
  18. a b c d "Carduelis spinus" na terra.es.
  19. Tarin des aulnes [online]. Oiseaux.net, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online. (francouzsky) 
  20. Hlas: Čížek lesní [online]. Český rozhlas, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online.  
  21. Trpák, J.A., Naši ptáci v klecích, 1925, Praha - Smíchov
  22. http://agapornis.cz/penkavoviti/
  23. http://www.ifauna.cz/rubriky/clan_show.php?id=4220&r=4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu