Lýkožrout smrkový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox lýkožrout smrkový

Ips.typographus.jpg
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Řád: brouci (Coleoptera)
Nadčeleď: Curculionoidea
Čeleď: nosatcovití (Curculionidae)
Podčeleď: kůrovci (Scolytinae)
(dříve Scolytidae)
Latreille, 1804
Tribus: Ipini
Rod: lýkožrout (Ips)
Druh: lýkožrout smrkový
(Ips typographicus)
Binomické jméno
''Ips typographus''
(Linnaeus, 1758)

Lýkožrout smrkový (Ips typographus) – druh hmyzu z podčeledi kůrovci (Scolytinae) z řádu brouci (Coleoptera). Lidově se označuje často prostě jako kůrovec.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Šumava: Hranice mezi Českou republikou a Německem, hranice mezi "lesnickým" a bezzásahovým přístupem ke kůrovci

Je malým nenápadným broučkem. Tělo je válcovité, černohnědé zbarvené, lesklé, se světle žlutými chloupky. Tykadla jsou paličkovitá s lomeným švem. Dorůstá velikosti 4 - 5,5 mm. Štít je v přední části hrbolkatý, v zadní části jemně tečkovaný. Mezery mezi řádkami teček má hladké. Prohlubeň sklonu na krovkách je vroubená na každé straně čtyřmi zuby, z nichž třetí odshora je největší. Dospělá larva je dlouhá 4-5 mm, bílá, se žlutohnědou hlavou. Kukla je bílá a měří asi 4 mm.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

A - brouk v požerku,
B - průduchy,
C - snubní komůrka,
D - samička vykusující chodbičku,
E - sameček odstraňující piliny

Vyskytuje se v Evropě, severní Asii, Malé Asii. U nás se vyskytuje na Šumavě a v Krkonších...

Způsob života a potrava[editovat | editovat zdroj]

Požer lýkožrouta[editovat | editovat zdroj]

S pokračujícím jarem (od konce dubna do začátku května) se brouci začínají probouzet na svém zimovišti ve stromě, kde se vyvinuli, a rojit. Dospělí brouci vyletí ze svých zimovišť a napadají poškozené nebo poražené stromy. Zavrtaní pod kůrou stromů stráví většinu svého života. Živí se lýkem, které zajišťuje transport vody a živin ve stromu, a tím ho poškozuje. Strom začne usychat a nakonec uhyne. Ale smrk má několik možností obrany proti škůdci. Ve chvíli, kdy se lýkožrout zavrtá do kůry a naruší pryskyřičné kanálky, vyvalí se na něj míza, která ho přilepí a brouk tak zahyne. Zdravé stromy takto dokáží odolat náletu mnoha kůrovců. Pokud je však brouk přemnožen, strom se sám nedokáže ubránit.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Sameček vyhledá na kmeni stromu místo se ztenčenou kůrou, zavrtá se do ní a vyhlodá snubní komůrku. Nato začne vyměšovat sexuální sekundární atraktant [1] (antraktant [2]) neboli feromony, což je výměšek trávicího ústrojí, který má přilákat samičku. Většinou přilétají dvě, a ty začnou vyhlodávat pod kůrou rovnou mateční chodbu, v které střídavě, vodorovně s lýkovými vlákny hloubí jamky, do nichž kladou po 1 vajíčku, které obkládají drtí. Jedna samička může naklást až 60 vajíček. Po skončení kladení vajíček samička prodlužuje matečnou chodbu. Za 2-3 týdny zakládají samičky sesterské pokolení, kde je již méně vajíček. Vylíhlé larvy vyhlodávají kolmo na mateční chodbu chodbu larvovou. Na konci této chodby se nachází kukelná kolébka, v které se zakuklí.

Celý vývoj za normálních podmínek trvá asi 10 týdnů (stadium vajíčka 12 dní, larvy 24 dní, kukly 12 dní, dospívání 24 dní). Živí se především lýkem, pak jehličím, kůrou nebo listím hostitelských stromů.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Poraněný nebo oslabený strom vyměšuje vlivem teploty uhlovodíkové terpeny, které jsou primárním atraktantem (lákadlem) brouků. Toho se využívá při ochraně před kůrovcem, kdy se kácejí zdravé smrkové stromy a používají jako lapáky.

V hospodářských lesech se využívá celý soubor opatření včetně feromonových lapačů. V Národním parku Šumava i dalších rozsáhlých chráněných oblastech existuje spor o to, jestli k lýkožroutovi přistupovat jako k nebezpečnému škůdci (proti kterému je třeba zasahovat) nebo jako k přirozené součásti přírody.

Lýkožrout má v lesním ekosystému významnou funkci. Patří ke druhům, které zajišťují omlazení lesa a jeho dobrý zdravotní stav, protože mimo období kalamit napadá jen staré, slabé a nemocné stromy.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Forst a kol.: Ochrana lesů a přírodního prostředí, SZN 1985
  2. Podgórski J.: Kornik modrzewiowiec i jego antraktant. Las Pol. 1994 nr 9 s. 10-11. il. /Sygn. 6-485/.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]