Mlýnský kámen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Žernovy v Zubrnicích u Litoměřic
Mlýnské kameny

Mlýnský kámen čili žernov je součást mlýnů a mlýnků na mletí mouky, a to vždy v tzv. složení dvou kruhových kamenů na sebe. Hornímu se říkalo běhoun. Při mletí se otáčel nad spodním, kterému se říkalo jednoduše spodek. Běhoun neležel zcela na spodku a to díky tzv. lehčidlu. Lehčidlo nepatrně nadzvedávalo či spouštělo běhoun podle toho, jak jemně se mělo mlít.

Popis funkce[editovat | editovat zdroj]

Běhoun ručního mlýnku byl na okraji opatřen dřevěnou rukojetí nebo jen jamkou, do níž se opíral kolík. Běhoun vodního a větrného mlýna měl u vnitřního otvoru dva protilehlé záseky, do nichž zapadala příčka, zprostředkující otáčení. Někdy byl středový otvor také čtverhranný. Otvorem ve středu běhounu se vsypávalo obilí, které propadávalo do prostoru mezi kameny, kde bylo drceno respektive trháno. Pro umletí mouky však nestačilo pouze jedno semletí, ale mlelo se opakovaně několikrát za sebou. Obilky se trhaly o ostré hrany na povrchu kamenů. Na kamenech byly vysekány šikmé paprskovité drážky, směrem od středu stále mělčí, které usměrňovaly pohyb obilek od středu k obvodu. Po semletí asi padesáti pytlů obilí sejmuli mlynáři běhoun a zvláštními zaostřenými kladívky (voškrty) obnovovali otupené ostré hrany mlecích ploch. Materiálem pro mlýnské kameny byly především tvrdé druhy pískovce, ryolitu, trachytu nebo i vhodně zatmelené drti křemene a křemence do cementu.[1] Obvod mlecích kamenů někdy chránily proti prasknutí a roztržení železné obruče.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ruční mlýnky na obilí znaly všechny obilnářské kultury už od pravěku. V římské armádě nosil každý desátý voják mlýnek v torně. Při mletí kameny se do mouky dostával písek, což způsobovalo rychlé obrušování zubů, nápadné u pravěkých nálezů koster. Nálezy mlýnských kamenů různého stáří na našem území jsou možné kolem bývalých mlýnů nebo hradišť.[2] Od konce 19. století nahradily mlýnské kameny válcové mlýny s ocelovými válci.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Slovo žernov, praslovanské žornov, mohlo označovat jak jednotlivý kámen, tak také celé složení.[3] Výroba žernovů byla důležitá odborná činnost, jak o tom svědčí i řada místních názvů (Žernovka, Žernoseky a podobně). Žernov se jako motiv často vyskytuje i v heraldice a ve výtvarném umění.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Kámen.
  2. [1] – Včelař kopal plot a našel tisíc let starý kámen na mletí obilí
  3. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, str. 726.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia 1971. Heslo Žernov.
  • Ottův slovník naučný, heslo Kámen. Sv. 13, str. 841

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu