Rejsec vodní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rejsec vodní

rejsec vodní
rejsec vodní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeleď: rejskovití (Soricidae)
Rod: rejsek (Neomys)
Binomické jméno
Neomys fodiens
(Pennant, 1771)
rozšíření rejsce vodního
rozšíření rejsce vodního

Rejsec vodní (Neomys fodiens) je největší zástupce rodu rejsků (Neomys).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Hlava s tělem dosahuje velikosti 7,2 až 9,6 centimetrů, ocas 4,7 až 7,7 centimetrů, výška 1,6 až 2 centimetry a hmotnost 9 až 23 gramů. Ušní boltec je zcela skrytý v srsti. Tlama trochu širší než u příslušníků rodu rejsků. Špičky zubů tmavě červené. Poměrně velký. Spodina ocasu lemována brvitým, stříbřitě šedým kýlem, který funguje jako kormidlo. Zadní tlapky poměrně velké, na vnějším okraji opatřené plovacími brvami, které umožňují lépe plavat. Zbarvení těla je velmi různorodé, od hnědé do šedé až k černé na hřbetu. Břicho zpravidla světlejší. Občas se za okem a na vnitřním okraji uší objeví bílá skvrna. Červenými špičkami zubů připomínají druhy rodu Sorex, k nimž ale nenáleží.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

V celé Evropě kromě středomořské oblasti a Irska. Obývá čisté, neznečištěné vody, lze se s ním ale občas setkat i daleko od vody. Jedná se přitom pravděpodobně o jedince, kteří hledají nové teritorium. Nalezen i ve studních. Vyskytuje se až do výšky 2500 m n. m. V Česku se objevuje ve všech nadmořských výškách na území celého státu.[1]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Během doby rozmnožování svá teritoria brání. Doba rozmnožování trvá od dubna do září. V průběhu roku má 2 až 3 vrhy se 4 až 8 mláďaty, která na svět přicházejí holá a slepá. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout ještě v témže roce. Předpokládaná délka života jeden až dva roky.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hmyz a jiní bezobratlí živočichové, vodní měkkýše, malé ryby a žáby, které občas bývají větší než sám rejsec vodní. Má vynikající čich. Kořist někdy požírá i pod vodou.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Na spodní čelisti jsou žlázy produkující slabý jed, který má ochromující účinky na kořist. Pro člověka však není nebezpečný. Zdravý rejsek má natolik hustý a dobře promaštěný kožíšek, že je po opuštění vody zcela suchý[2].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GAISLER, Jiří; DUNGEL, Jan. Atlas savců České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-1026-2. S. 18.  
  2. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Rejsec vodní, s. 51.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu