Čtyřkolka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čtyřkolka

Čtyřkolka je malé motorové vozidlo obdobné motocyklu se čtyřmi koly (umístěnými na dvou nápravách a ve dvou stopách, jako u automobilu). Je určena pro jízdu v terénu, kde má díky menším rozměrům a hmotnosti lepší průchodnost než terénní automobil, a oproti terénnímu motocyklu je méně náročná na jezdce a umožňuje přepravu nevelkého nákladu, např. nářadí. Proto je vhodná např. pro dřevorubce či jiné lesní pracovníky. Běžný je přední a zadní nosič, existují i verze s valníkem. Za čtyřkolkou je také možné tahat přívěs (obvykle pomocí běžného tažného zařízení v provedení „koule“, jaké se u automobilů používá pro tažení přívěsů o hmotnosti do 3,5 t). Ve slangovém označení se pojem „čtyřkolka“ používá i pro označení osobních automobilů s pohonem všech čtyř kol (4x4, 4WD).

Čtyřkolka má pohon buď zadních nebo všech čtyř kol. Protože je určena do terénu, postrádá často diferenciál (pro lepší průchod terénem, navíc to snižuje výrobní náklady a poruchovost). Existují i větší valníkové verze se 6 koly (2 zadní nápravy). Čtyřkolka pro práci a pro jízdu v terénu bývá vybavena i navijákem.

Přestože je čtyřkolka vyvinuta a určena pro jízdu v terénu, často se díky módní vlně objevuje i na silnici, pokud splňuje homologaci. Na silnici však čtyřkolka spojuje nevýhody motocyklu (vystavení jezdce nepřízni počasí, malá pasivní bezpečnost, tj. ochrana jezdce při nehodě, malá užitná hodnota) s nevýhodami osobního automobilu (dvě stopy, nemožnost předjet kolonu stojících automobilů). Z hlediska bezpečnosti je však jezdec čtyřkolky ochráněn při nehodě lépe nežli na motorce.

Pracovní čtyřkolky[editovat | editovat zdroj]

Pracovní čtyřkolky jsou robustnější, plastové, mají vyšší stavbu a vpředu i vzadu nosiče zavazadel. Mohou mít tažné zařízení, dají se k nim připojit radlice, pluhy, sekačky, sněžné frézy a další zařízení. Pracovní čtyřkolky mají většinou variátor, náhon na dvě 2×4, nebo na všechny kola 4×4, poháněné kardanem. Některé 4×4 mají volitelný náhon buď přední, zadní nebo obou náprav a to elektronicky, nebo manuálně. Pro český trh čtyřkolek byl zlomový rok 1998, kdy do Čech dorazily čtyřkolky nejen od japonských výrobců, ale i čtyřkolky čínského provedení.

Ostatní využití[editovat | editovat zdroj]

Kromě práce je čtyřkolka v terénu užívána i k zábavě. Využívají ji i někteří motocyklisté, kteří jsou (např. po nehodě na motocyklu) odkázáni na invalidní vozík.

Vyrábějí se též dětské čtyřkolky, zpravidla na bateriový pohon a o rychlosti chůze nebo až kolem 15 km/h. Některé silniční čtyřkolky dokáží dosahovat i rychlostí přes 100 km/hod. Podle českých pravidel silničního provozu však i tato vozidla jsou motorovými vozidly a na pozemních komunikacích včetně účelových smí být provozována pouze za zákonem stanovených podmínek (registrace vozidla, řidič s řidičským oprávněním).

Podle přílohy českého zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, patří čtyřkolky o hmotnosti v nenaloženém stavu do 400 kg (nebo do 550 kg u nákladní čtyřkolky) a maximálním výkonu motoru do 15 kW mezi vozidla kategorie L (motorová vozidla zpravidla s méně než čtyřmi koly), a to do skupiny motorových tříkolek. Čtyřkolky o vyšší hmotnosti nebo vyšším výkonu patří do kategorie osobních nebo nákladních automobilů (M, N).

Odkazy a info[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu All-terrain vehicles ve Wikimedia Commons