Jedle bělokorá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jedle bělokorá

Jedle bělokorá
Jedle bělokorá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: jedle (Abies)
Binomické jméno
Abies alba
Mill., 1768

Jedle bělokorá (Abies alba Mill.) je vysoký statný jehličnatý strom s pyramidální až válcovitou korunou. Ve střední Evropě roste v horských a podhorských lesích, společně s bukem vytváří nyní již vzácné bukojedlové lesy. Své optimum má v 5. lesním vegetačním stupni (LVS) na bohatých stanovištích živné řady.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Abies pectinata Lam. et DC


Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Velmi vysoký strom (až 65 m) s válcovitým rovným kmenem o průměru až 2 m. Koruna v mládí kuželovitá, později válcovitá, na vrcholu zploštělá (tzv. čapí hnízdo). Kůra hladká, většinou světle šedá, ve stáří tmavší, rozpukaná borka. Letorosty šedé, jemně plstnaté. Pupeny špičatě vejčité, hnědé, bez pryskyřice. Jehlice 2–3 cm dlouhé, ploché, na svrchní straně leskle temně zelené, na rubu s dvěma lesklými proužky (průduchy). Šišky vzpřímené, 10–20 cm dlouhé, 3–5 cm široké, válcovité, nahoře zaoblené. Dozrávají během září a rozpadají se na stromech. Šupiny opadávají a na stromech zůstávají pouze vřetena. Trojhranná semena (8–11 mm dlouhá, 3–5 mm široká) mají neopadavé křídlo. Jedle má silný kůlový kořen a parohovitě větvené postranní kořeny. Proto je dobře zakotvena v půdě a téměř u ní nedochází k vývratům.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jedle bělokorá se vyskytuje v evropských pahorkatinách a horských polohách s optimem ve střední Francii, západním Německu, dále v Alpách, Českém masivu, Karpatech a jihoevropských pohořích v Apeninách a na Balkáně. Na východě zasahuje od Volhy až za Ural (JD sibiřská). Na jihovýchodě se objevuje na severu (JD trojská, Bornmülerova a kavkazská), ale i jihu Malé Asie (JD cilicijská). Na jihu zasahuje do Řecka (JD řecká), Sicílie (JD sicilská) i Alžíru (JD numidská), Maroka (JD marocká) a Španělska (JD španělská).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Větvička s jehličím a měřítkem

Hranice jejího rozšíření je limitována jejími nároky na vlhkost a citlivost vůči pozdním mrazům. V jižní části areálu je vysloveně horským stromem (vystupuje téměř do 2000 m n. m.), směrem na sever sestupuje i do nižších poloh (300 m). Vyžaduje vlhkou hlubší půdu a jako klasický klimaxový druh snáší v mládí velmi dobře zastínění. Růst je v mládí velmi pomalý. Rychleji roste od 15 let věku a výškový růst dosahuje maxima mezi 30. a 60. lety. Jedle nesnáší velkoplošné holé seče, je citlivá na pozdní nebo časné mrazy. Nálety a nárosty také trpí náhlým (předčasným) uvolněním. Od stádia mlazin však stupňuje své nároky na světlo. Stejně jako u buku jsou nechráněné výsadby i přirozené zmlazení silně poškozovány (nebo zcela likvidovány) přemnoženou spárkatou zvěří. V uzavřených lesních porostech plodí přibližně od 60 let věku.

Od 60. – 80. let 20. století po ekologické katastrofě (imise) v některých oblastech našich příhraničních pohoří téměř vymizela. V posledních několika letech se její stav postupně zlepšuje a opět se stává (též zásluhou lesnické politiky) nedílnou součástí našich lesů.

Dřevo[editovat | editovat zdroj]

Má hustotu 0.47 g/cm3 při 15% obsahu vody. Dřevo je bezjádrové, měkké, středně lehké, elastické a pevné. Běl a vyzrálé dřevo je bílé až bílošedé, při stárnutí je červenošedé. Málo sesychá, má dobrou rozměrovou a tvarovou stálost, dobře se suší a impregnuje. Dřevo jedle je málo odolné proti napadení houbou, hmyzem a povětrnostním vlivům, ve vodě je však vysoce trvanlivé. [1][2]


Využití[editovat | editovat zdroj]

Především dřevo, se používá k vodním stavbám (čluny, piloty, jezy), dále jako stavební dříví, k výrobě šindelů, sudů apod. Vzhledem k poměrně vzácnému výskytu v našich lesích, způsobeném znečištěním vzduchu, silným spásáním zvěří a opomíjením ze strany lesníků se jedlové dřevo většinou používá při rekonstrukcí krovů historických budov a dřevěných staveb či zastřešených mostů.[1]

Památné stromy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KŘUPALOVÁ, Zdeňka. Nauka o materiálech. Praha : Sobotáles, 2004. ISBN 80-86817-02-04. S. 244. (česky) 
  2. NUTSCH, Wolfgang. Příručka pro truhláře. Praha : Sobotáles, 2006. ISBN 80-86817-02-04. S. 616. (česky)