Přeskočit na obsah

Ferdinand I. Dobrotivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ferdinand V.)
Tento článek je o Ferdinandu I. Dobrotivém (1793–1875), císaři rakouském. Další významy jsou uvedeny na stránce Ferdinand I.
Ferdinand I. (V.) Dobrotivý
Rakouský císař, český a uherský král atd.
Ferdinand I. Dobrotivý
Ferdinand I. Dobrotivý
Doba vlády1830–1848
(uherský král)
1835–1848
(rakouský císař, český, lombardsko-benátský, chorvatský a slavonský král)
Korunovace28. září 1830, Prešpurk
(uherským králem)[1]
7. září 1836, Praha
(českým králem)[1]
6. září 1838, Milán
(lombardským králem)[1]
Narození19. dubna 1793
Vídeň,
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí29. června 1875 (ve věku 82 let)
Praha,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
PohřbenCísařská hrobka ve Vídni
PředchůdceFrantišek I.
NástupceFrantišek Josef I.
ManželkaMarie Anna Savojská
DynastieHabsbursko-lotrinská
OtecFrantišek I.
MatkaMarie Tereza Neapolsko-Sicilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand I. Dobrotivý (jako uherský a český král Ferdinand V., 19. dubna 1793, Vídeň – 29. června 1875, Praha) z habsbursko-lotrinské dynastie byl v letech 1835–1848 rakouský císař, král uhersko-chorvatský a poslední korunovaný král český. Pro svou duševní omezenost a celkovou nezpůsobilost k vládě byl též posměšně zván „chudáček blbeček Ferdáček“ (der arme Trottel Nandel). Ačkoliv byl osobně u poddaných oblíbený, jeho vláda – resp. vláda triumvirátu státní rady, která jej fakticky dozorovala a vládla za něj – se kryje s tzv. dobou předbřeznovou a nechvalně známým metternichovským absolutismem, jehož neřešené rozpory nakonec vyústily ve velkou revoluci roku 1848/49. V jejím průběhu byl vládními kruhy Ferdinand donucen abdikovat a zbývající více než čtvrtstoletí dožil v české metropoli Praze, kde patřil ke svérázným postavám místního života.

Původ

[editovat | editovat zdroj]
Ilustrace ze švédské historické knihy Illustrerad verldshistoria z roku 1879

Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin byl syn rakouského císaře a uherského a českého krále Františka I. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty, které byly způsobeny porodním traumatem, a rachitidou. Do devíti let nezískal téměř žádné vzdělání, neboť tehdejší lékaři věřili, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení stavu epileptických pacientů. Protože pozdější Ferdinandovy pokroky postupovaly pomalu, panovaly určité obavy o následnictví.

Osobnost

[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand měl hudební nadání, hrál na klavír a trubku, nadšeně se zabýval botanikou a zajímal se o vývoj techniky. Rozhodně není možné ho označit za slabomyslného, neboť hovořil pěti jazyky. Na druhou stranu byl poněkud flegmatický a z jeho zdravotních problémů vyplývala některá další omezení.

Ferdinandovi rodiče byli bratranci prvního stupně, přičemž Ferdinandovi prarodiče byli vlastními sourozenci. Ferdinandův děd z otcovy strany Leopold II. byl totiž bratrem Ferdinandovy babičky z matčiny strany Marie Karolíny a jeho děd z matčiny strany Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem jeho babičky z otcovy strany Marie Ludoviky Španělské. To znamená, že Ferdinand měl čtyři prarodiče, a zároveň také pouze čtyři praprarodiče (nikoliv osm, jak je běžné). Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.

Vláda

[editovat | editovat zdroj]
Císař a král Ferdinand I. na majestátním portrétu L. Kupelwiesera z roku 1847 (v pozadí, po jeho pravé ruce zobrazeny svatoštěpánská, rakouská císařská a svatováclavská koruna)
Korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem v chrámu svatého Víta v Praze, 1836

V roce 1830 byl Ferdinand v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován jako Ferdinand V. uherským králem a nadále mu náležel titul „mladší král uherský a arcivévoda rakouský“. Při korunovačním obřadu pronesl řeč v maďarštině a stal se tak po Marii Terezii druhým a posledním králem, který při tomto obřadu hovořil v mateřštině svých poddaných.

V roce 1835 se po smrti Františka I. stal rakouským císařem a 7. září 1836 se nechal korunovat na českého krále jako Ferdinand V.

Ferdinand byl jedním z nejoblíbenějších panovníků, on sám však prakticky nevládl, protože jeho otec před smrtí fakticky složil vládu do rukou všemocného kancléře Metternicha a státní rady, které předsedal císařův strýc arcivévoda Ludvík a jejímž členem byl jak Metternich, tak český hrabě František Antonín Kolovrat. Oba naposledy jmenovaní zaujímali rozdílná politická stanoviska a navzájem si blokovali jakákoli politická rozhodnutí, což nakonec vedlo až k revoluci v roce 1848.

Dne 2. prosince 1848 byl proti své vůli odstaven od trůnu a v Arcibiskupském paláci v Olomouci abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I.

Po abdikaci

[editovat | editovat zdroj]

Zbytek života strávil Ferdinand se svou ženou Marií Annou v Praze. Ačkoliv mu kdysi lékaři předpovídali krátký život, vydržel zde ještě 27 let. Na Pražském hradě mu bylo vykázáno jedno křídlo na druhém nádvoří. Také mu bylo zakoupeno bývalé Toskánské panství se zámky Ploskovice a Zákupy, na nichž pobýval většinu času a které pro něj byly nákladně upraveny a přestavěny.

Zákupský zámek mu patřil až do jeho smrti, tedy 27 let. Jezdíval na něj kočárem z Ploskovic, z Prahy buď kočárem, či později (poprvé 1867) vlakem. A samostatně občas i jeho manželka, sardinská princezna Marie Anna Karolína, ovšem ta trávila daleko více času v slunné Itálii. V Zákupech na svém novém sídle pobýval excísař poprvé v květnu 1851 a mnohokrát za ním přijeli i další členové rozsáhlého příbuzenstva. Naposledy na svém zámku pobýval v roce 1874.[2]

Pražané ho měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na každodenních procházkách dával dětem bonbony a chudým almužnu. Praze postupně věnoval na 450 000 zlatých. Zemřel ve věku 82 let na Pražském hradě 29. července 1875.

Ferdinandův život v datech

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Ferdinand I. jakožto lombardsko-benátský král na portrétu A. Weißenböcka z roku 1838

1793, 19. duben – narození ve Vídni
1802, 26. duben – byl povolán princův první vychovatel František Maria von Steffaneo-Carnea
1805, listopad – evakuace císařské rodiny z Vídně před blížícími se vojsky francouzského císaře Napoleona
1807, 12. duben – zemřela Ferdinandova matka Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
1807, 13. duben – po pěti letech služby byl propuštěn princův první vychovatel Steffaneo-Carnea
1808, 6. leden – František I. se oženil s Marii Ludovikou z Modeny a Ferdinand tak dostal nevlastní matku, která se velmi zasloužila o jeho další vývoj a vzdělání
1809 – princi byl přidělen nový vychovatel – svobodný pán Josef Erberg
1815 – se s otcem zúčastnil tažení proti Napoleonovi
1816, duben – zemřela Ferdinandova nevlastní matka Marie Ludovika
1824 – bylo vydáno lékařské dobrozdání, že Ferdinand není schopen vlády
1825 – vedl rakouskou delegaci pozvanou do Petrohradu ke korunovaci cara Mikuláše I.
1830 – vydáno lékařské dobrozdání, které potvrzovalo, že je korunní princ schopen vlády a může se oženit
1830, 28. září – korunovace uherským králem v Prešpurku
1832, únor – sňatek s Marií Annou Karolínou Piou Savojskou
1832, 9. srpen – neúspěšný atentát v Bádenu
1836, 7. září – korunovace českým králem v Praze
1838, 6. září – korunovace v Miláně na lombardského krále
1848, 2. prosinec – v Olomouci zveřejněn manifest oznamující Ferdinandovu abdikaci
1848, prosinec – Ferdinand a jeho manželka se odebrali do Prahy
1856, 28. únor – oslava stříbrné svatby v Praze
1852, 10. květen – setkání s carem Mikulášem I. v Praze
1858 – sepsal závěť
1875, 29. červen – smrt v Praze

Tituly

[editovat | editovat zdroj]

Jeho Císařské a Královské Apoštolské Veličenstvo Ferdinand První, Z milosti Boží

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Leopold Josef Lotrinský
 
 
 František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
 Leopold II.
 
 
 
 
 
 
 Karel VI.
 
 
 Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 František I. Rakouský
 
 
 
 
 
 
 Filip V. Španělský
 
 
 Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
 Isabela Farnese
 
 
 Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
 August III. Polský
 
 
 Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
 Marie Josefa Habsburská
 
Ferdinand I.
 
 
 
 
 
 Filip V. Španělský
 
 
 Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Parmská
 
 
 Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
 August III. Polský
 
 
 Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
 Marie Josefa Habsburská
 
 
 Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
 Leopold Josef Lotrinský
 
 
 František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
 Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
 Karel VI.
 
 
 Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c SEKYRKOVÁ, Milada. 7.9.1836 Ferdinand V. - Poslední pražská korunovace. Praha: [s.n.], 2004. 192 s. ISBN 80-86515-37-0. Str. 40. 
  2. ↑ ASCHENBRENNER, Martin. Ferdinand V. Dobrotivý. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2006, roč. 9, čís. 15, s. 58. ISSN 1211-9172. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
František I. 		Znak z doby nástupu Český král
Ferdinand V.
1835–1848 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
František Josef I.
Předchůdce:
František I. 		Znak z doby nástupu Uherský král
Ferdinand V.
1830–1848 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
František Josef I.
Předchůdce:
František I. 		Znak z doby nástupu Lombardsko-benátský král
1835–1848 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
zánik státu
Předchůdce:
František I. 		Znak z doby nástupu Haličsko-vladiměřský král
1835–1848 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
František Josef I.
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Rakouští panovníci
Markrabata
Malý znak Rakouska.
Malý znak Rakouska.
Babenberkové
Vévodové
Babenberkové
Přemyslovci
Zähringové
Habsburkové
Arcivévodové
Habsburkové
Habsbursko-lotrinská dynastie
Císařové
Habsbursko-lotrinská dynastie
rakouští princové, kteří byli titulární arcivévodové, jsou uvedeni v jiné šabloně
Rakouští arcivévodové
1. generace
Znak rakouské císařské rodiny
Znak rakouské císařské rodiny
2. generace
3. generace
4. generace
5. generace
6. generace
7. generace
8. generace
9. generace
10. generace
11. generace
12. generace
13. generace
14. generace
15. generace
16. generace
Habsburské
Toskánsko
Uhersko
Josef Arpád • Géza
17. generace
Potomci
Karla I.
Toskánští
Falčtí
18. generace
19. generace
S: také španělský infant
T: také toskánský princ
M: také modenský princ
P: také portugalský infant
B: také belgický princ
kurzívou jsou rakouští panovníci
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_I._Dobrotivý&oldid=24272066“