Lokomotiva 121

Lokomotiva řady 121 je elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro nákladní dopravu. Vyráběla ji plzeňská firma Škoda (jako typ 43E), tehdy nazývaná Závody V. I. Lenina, v letech 1960–1961. Patří k československých elektrickým lokomotivám tzv. I. generace.

Vývoj

Lokomotiva 121.085 se zajímavými laminátovými čely, která měla jako jediná ve své řadě, poškozená po nehodě na přejezdu ve Všetatech v prosinci 1997 se opravy už nedočkala a byla sešrotována.

Na přelomu 50. a 60. let se ukázalo, že tehdy prosazovaná koncepce univerzální elektrické lokomotivy, určené pro provoz rychlíků, osobních i nákladních vlaků u tehdy již existujících řad 140 a 141 (dle dnešního značení, tehdy E 499.0 a E 499.1) zcela selhává. Tyto lokomotivy se ukázaly vhodnější pro tahání rychlíků a osobních vlaků, jelikož jejich převod umožňující maximální rychlost 120 km/h neumožňuje dostatečnou tažnou sílu pro těžší nákladní vlaky. Proto byla lokomotiva E 499.157 vybavena převodem pro maximální rychlost 90 km/h za účelem zvýšení tažné síly. Po zkušenostech s tímto strojem byla pak vyvinuta a vyrobena nová řada označená jako E 469.1, tedy dnešní 121, která je do značné míry s dřívější 141 shodná.

Konstrukce

Elektrická lokomotiva ET05-R008 v majetku dopravce CTL Rail. Původně pochází ze Slovenska.

U řady 121 je použita ocelová skříň se dvěma koncovými stanovišti strojvedoucího, do nichž je vstup zvenku vždy dveřmi z levé strany. Mezi stanovišti se nachází strojovna se čtyřmi bočními okny na každé straně. Pohon zajišťují čtyři trakční motory, pro každou nápravu jeden. Z výroby byly lokomotivy osazovány systémem kontroly bdělosti strojvedoucího s pedálem, který musel být každých asi 80 sekund sešlápnut, jinak došlo k zastavení vlaku. Tento systém se v provozu ukázal jako nespolehlivý a byl proto brzy nahrazen tehdy novým systémem LVZ III s přenosem světelných návěstí na stanoviště strojvedoucího.

Provoz

Stroj 121.006 se značně zkorodovanou lokomotivní skříní.

Lokomotivy byly dodány do lokomotivních dep Ústí nad Labem, Praha střed, Česká Třebová, Ostrava, Žilina, Spišská Nová Ves a Košice. České stroje pak byly brzy všechny soustředěny do Ústí nad Labem, kdežto slovenské až do konce svého provozu dosloužily v depech Žilina a Košice. V severních Čechách se podílely především na dopravě hnědého uhlí na nově elektrizovaných tratích. Z Ústí zajížděly až do České Třebové, Opatovic nad Labem, Kutné Hory, později i do Prahy po tratích, které byly elektrizovány od 70. let.

Lokomotiva 121.065, patřící soukromé společnosti IDS Cargo.

Choceň, 121.065 IDS Cargo v čele nákladního vlaku.

V současnosti (2014) jsou už všechny stroje společnosti ČD Cargo odstaveny. Většina lokomotiv byla sešrotována, část z nich byla odprodána na náhradní díly nebo soukromým dopravcům. Několik lokomotiv bylo převezeno na železniční hřbitov do České Třebové, kde čekají na další osud.

Lokomotivy provozované dříve slovenským státním dopravcem ŽSR byly odprodány soukromému dopravci CTL Logistics v Polsku, který je dál provozuje ve vlastním barevném schématu.

Část lokomotiv řady 121 je provozováno soukromými nákladními dopravci v Česku - dvě vlastní Unipetrol Doprava a čtyři IDS Cargo. Nově po jedné lokomotivě také zprovoznily firmy AWT a SD-KD, které je nasazují především na uhelné vlaky ze severočeské hnědouhelné pánve. Na Slovensku je v provozu 121.004 (majetek SŽDS).

Historické lokomotivy

• 121.017 (Národní technické muzeum, depozitář Chomutov)
• 121.059 (České dráhy, vystavena na pomníku v DKV Ústí nad Labem)

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 121 na Wikimedia Commons
• Řada 121 v atlasu lokomotiv
• Stránky o provozu československých lokomotiv se zaměřením na prototypy a unikátní stroje Archivováno 23. 7. 2014 na Wayback Machine.

Portály: Železnice