Tádžikistán
| Republika Tádžikistán Džumhúrí-ji Tódžíkistón | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna Surúd-i millí (Zpěv národa) | |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Dušanbe | ||
| Rozloha | 143 100 km² (94. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy | ||
| Nejvyšší bod | Qullai Ismoili Somoni (Štít Ismáíla Sámáního, dříve Štít komunismu) (7495 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +5 | ||
| Poloha | 38°35′ s. š., 71°22′ v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Hustota zalidnění | 50 ob. / km² (150. na světě) | ||
| HDI | ▲ 0,684 (střední) (124. na světě, {{{HDI aktuální k}}}) | ||
| Jazyk | tádžičtina (úřední), ruština | ||
| Náboženství | sunnitští muslimové 85 %, šíitští muslimové 5 %, jiní 10 % (odhad 2003) | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | prezidentská republika | ||
| Vznik | 9. září 1991 (nezávislost na Sovětském svazu) | ||
| Prezident | Emómalí-ji Rahmón (od 6. listopadu 1994) | ||
| Předseda vlády | Kohir Rasulzoda (od 23. ledna 2013) | ||
| Měna | somoni (TJS) | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 2 834[1] USD (154. na světě, {{{HDP aktuální k}}}) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 762 TJK TJ | ||
| MPZ | TJ | ||
| Telefonní předvolba | +992 | ||
| Národní TLD | .tj | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
.svg)
Tádžikistán (tádžicky: Ҷумҳурии Тоҷикистон /Džumhúrí-ji Tódžíkistón/) je stát v Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán, Čína, Kyrgyzstán, Uzbekistán. Většinu státu pokrývají hory dosahující výšky až 7000 metrů. Na jihu země se tyčí pohoří Pamír.
Historie
Starověk
První obyvatelé přišli na území Tádžikistánu 4 000 př.n.l. V době bronzové zde žili lidé kultury Bactria–Margiana, Oxus a Andronovské kultury. Z této doby je i starověké předmětské osídlení Sarazm (3 500 př.n.l. - 2000 př.n.l), světové dědictví UNESCO[2]. Někteří autoři tvrdí, že v 7 a 6 st. př.n.l. byla část území současného Tádžikistánu součástí starověkého království Kambódža [3] než bylo částí Achaimenovské říše. Po roce 600 př.n.l. začali na území přicházet Židé, kteří prchali před pronásledováním z Babylónu.
Po porážce Perské říše Alexandrem Velikým a jeho krátkodobé okupaci uzemí, ovládli tuto oblast helenistické nastupnické státy, Seleukovská říše z níž se později oddělila Řecko-baktrijské království. Jüe-č'ové , v letech 90 př.n.l. až 30 př.n.l., zničili poslední nástupnická helenistická království a společně s Tochary založili Kušánskou říši. Kušánská říše kontrolovala region až do svého úpadku v 3 st. n.l. a poté bylo území současného Tádžikistánu většinou pod kontrolou Sásánovské říše s krátkodobým ovládnutím nomádskou říší Hephthalitů a v letech 650 n.l. až 680 n.l Tibetskou říší.
Středověk
V 7. století přišly nájezdy Arabů a s nimi i šíření islámu. Politicko-kulturně-obchodními centry celé Střední Asie se v té době stala města Samarkand a Buchára (převážně obývaná Tádžiky). Po Arabech byla oblast ovládnuta Chórezmskou říší, kterou vyvrátili a zpustošili Mongolové pod vedením Čingischána. Mongolové založili Čagatajský chanát. Po nich území ovládala Tímúrovská říše, kterou založil turkický dobyvatel Tamerlán, a poté Bucharský chanát.
Ruské a sovětské impérium
V 19. století do celé Střední Asie vpadlo carské Rusko a celou oblast zabralo. Místní muslimští obyvatelé proti Rusům začali vést partyzánskou válku. Po bolševické revoluci v Rusku se boj za svobodu zintenzivnil. Rudá armáda nebyla schopna ovládnout toto území a nastolit bolševický režim. Avšak koncem 20. let Rudá armáda vytlačila partyzány do hor a v roce 1929 vznikla Tádžikánská sovětská socialistická republika. Její hranice vytyčila Stalinova vláda, která vůbec nebrala ohled na etnické složení obyvatelstva. Například tádžická historická města Samarkand a Buchára připadla sousední sovětské republice Uzbekistán a naopak některé oblasti, které byly obydleny výhradně Uzbeky, připadly sovětskému Tádžikistánu. Sověti začali silně bojovat proti místním náboženstvím. Následkem toho byla masivní emigrace Židů do USA. Místní židovská komunita tzv. bucharských Židů, která zde žila už od 6. století před.n.l., de facto zanikla. (Dnes má komunita centrum v New Yorku.) V 80. letech se opět probudil boj za sebeurčení a nezávislost země.
Nezávislost a občanská válka
V roce 1991, po kolapsu SSSR, vyhlásil Tádžikistán nezávislou republiku a ještě téhož roku vstoupil do Společenství nezávislých států. V roce 1992 vypukla v Tádžikistánu občanská válka. Občanská válka byla vedena proti režimu prezidenta Emomaliho Rahmonova, který zcela eliminoval opozici. Demokratická opozice se spojila s islámskými radikály a některými menšinami, které bojovaly za sebeurčení, a začala válku proti oficiální vládě. Vládní vojska s pomocí ruské a uzbecké armády měla převahu, ale porazit opoziční vojska se jim nepodařilo. Válka se zvrhla v nejhorší etnické čistky v oblasti. Statisíce lidí muselo odejít ze svých domovů a desetitisíce jich bylo povražděno. Válka skončila v roce 1997. V roce 1999 se konaly nové volby, které ovšem byly opozicí označeny za nesvobodné. Vláda ale z voleb vznikla. Během let 1999 a 2000 vznikly v zemi základny islámských radikálů ze sousedního Uzbekistánu. Používají převážně severozápadní území obydlené Uzbeky pro útoky proti uzbecké vládě. Tádžická vláda není schopna proti radikálům zasáhnout, protože poslání vojska do oblasti obydlené Uzbeky by mohlo vyvolat další vlnu násilí.
21. století
Země zažila další šok po 11. září 2001. Do země začalo proudit mnoho uprchlíků z Afghánistánu, kde právě probíhala válka mezi Talibanem a vojsky USA. Do země byly umístěny jednotky Američanů, Indů a Francouzů. Prezidenské volby v roce 2006 byly bojkotované většinou hlavních opozičních stran. Režim však je nyní méně represivní než v minulém desetiletí. Přesto v zemi není náboženská svoboda. Což dokazuje zákaz Svědků Jehovových roce 2007, kteří se po pádu komunismu začali velice rychle šířit po celém bývalém východním bloku.
Geografie
Povrch
Povrch státu je velmi hornatý, hory tvoří 93 % plochy a téměř 50 % země leží výše než 3000 m n. m.. Hlavní horská pásma na území Tadžikistánu jsou Pamír a Zaalajský hřbet. Zeravšanský hřbet a Turkestánský hřbet, součásti soustavy Pamíro-Alaj, oddělují dvě nížiny. Na jihu je to nížína u řeky Pandž a na severozápadě Ferganská kotlina.
Vodstvo
Říční síť je rozvinuta nerovnoměrně. Nejhustší je v horských oblastech a nejřidší v rovinách na severu a jihozápadě. Téměř všechny řeky patří k povodím Amúdarji, Syrdarji a Zeravšánu. Jen ve východním Pamíru nevelké řeky Karadžilga, Akdžilga a Muzkol patří k povodí bezodtokého jezera Karakul a řeka Markansu náleží k povodí řeky Tarim. Povodí Amúdarji zaujímá ¾ rozlohy republiky. Na hranicích s Afghánistánem k němu náleží zdrojnice Amúdarji Pandž (s přítoky Ghunt, Bartang, Jazghulóm, Vandž, Kyzylsú) a Vachš (na horním toku nad ústím Óbichingou známá pod jménem Surchób) a Kófirnihón. K povodí Syrdarji (protéká severní částí Tádžikistánu v délce 195 km) patří řeky, které stékají ze severního svahu Turkestánského hřbetu (Isfara, Chodžabakirgan, Karasú, Áksú). Na území Tádžikistánu se nachází horní tok Zeravšánu (s přítoky Fóndarjó, Kštut a Móghijón). Většina řek tekoucích z vysokých hor má ledovcový zdroj (s maximálním průtokem v červenci a srpnu) nebo sněhovo-ledovcový (s maximálním průtokem v květnu a červnu). Řeky, které pramení ve středních výškách a níže mají zdroj především v tajícím sněhu, dešti a podzemních vodách a největší průtok mají v březnu až květnu. Řeky se využívají pro zavlažování a k získávání hydroenergie.
Jezera se nacházejí především v Pamíru a v Hisóro-Álajském pohoří. Největší je Karakul. Jezera Sarezské a Jašilkul vznikla zavalením údolí. Jedno z nejkrásnějších jezer vzniklých závalem Iskanderkul se nachází v Hisórském hřbetě. V Tádžikistánu se nacházejí velké přehrady: Kajrókkumská, Nóracká, Farhadská.
Nejdelším horským ledovcem Asie je Fedčenkův ledovec v pohoří Pamír a je 71 km dlouhý. Přehradní nádrž Róghun má největší hráz na světě (306 m).
Podnebí
Podnebí je kontinentální s horkým suchým létem a chladnou zimou. Průměrná lednová teplota v Dušanbe je 1 °C, ale v horách -25 °C, červencová 28 °C, na horách 0 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 100 mm, na horách 1 400 mm.
Obyvatelstvo
Tádžikové jsou indoárijského původu, i když většina okolních etnik jsou původu mongolského. Tádžičtina patří do íránské větve jazyků. Okolo 65 % obyvatel jsou Tádžikové. Nejvýznamnější menšinou jsou Uzbeci (24 %), kteří v některých oblastech tvoří drtivou většinu obyvatel. Rusové tvoří nyní pouze 1,1 % obyvatel a jejich počet se díky emigraci stále snižuje. V roce 1989 tvořili Rusové 7,6% obyvatel.[4] Dalšími etniky jsou například Tataři či Kyrgyzové. Počet Ukrajinců a Němců silně poklesl v důsledku emigrace. Obyvatelé jsou převážně muslimští sunnité, v zemi žijí také menšiny ismailitů a křesťanů. Vláda je obviňována z antisemitismu. Bourají se historické budovy, které patřily bucharským Židům. Poslední synagoga v zemi byla přestavěna v roce 2006 na prezidentskou rezidenci.
Ekonomika
Tádžikistán je rozvojová země, ekonomicky nejslabší ze všech postsovětských republik. 42,1% celkového HDP pochází z remitencí (peněžních převodů více než 1 milionu Tádžiků pracujících v cizině, především v Rusku).[5] V poměru k HDP je to jeden z největších podílů na světě. Těží se hnědé uhlí, ropa, zemní plyn, antimon, olovo, rtuť a zlato. Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební, textilní, potravinářský a hutnický průmysl. Pěstuje se bavlna, obilniny, tabák, ořechy, citrusy, meruňky, vinná réva, zelenina a luštěniny. Chová se skot, ovce, kozy, jaci a drůbež. Využívány jsou hydroenergetické zdroje.
Galerie
_%D0%9E%D1%81%D0%BE%D1%80%D1%85%D0%BE%D0%BD%D0%B0%D0%B8_%D0%BC%D0%B8%D0%BB%D0%BB%D0%B8.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
Odkazy
Reference
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. Proto-urban Site of Sarazm. whc.unesco.org [online]. [cit. 2018-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ See: The Deeds of Harsha: Being a Cultural Study of Bāṇa's Harshacharita, 1969, p 199, Dr Vasudeva Sharana Agrawala; Proceedings and Transactions of the All-India Oriental Conference, 1930, p 118, Dr J. C. Vidyalankara; Prācīna Kamboja, jana aura janapada =: Ancient Kamboja, people and country, 1981, Dr Jiyālāla Kāmboja, Dr Satyavrat Śāstrī – Kamboja (Pakistan).
- ↑ Tajikistan – Ethnic Groups Archivováno 19. 10. 2017 na Wayback Machine.. Source: U.S. Library of Congress.
- ↑ Annual Remittances Data, updated as of October 2014, Inflows (current US$)
Literatura
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Таджикская советская социалистическая республика (Внутренние воды)“.
- ROUX, Jean-Paul. Dějiny Střední Asie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 80-7106-867-9.
Externí odkazy
Slovníkové heslo Tádžikistán ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tádžikistán na Wikimedia Commons - Cestovní informace
- Tajikistan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Tajikistan (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Hlas Ruska. Tádžikistán zahyne na endogamii, 2. 5. 2012, (česky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Tajikistan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of South and Central Asian Affairs. Background Note: Tajikistan [online]. U.S. Department of State, 2011-07-26 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Tajikistan [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Library of Congress. Country Profile: Tajikistan [online]. 2007-01-19 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Taškentu. Souhrnná teritoriální informace: Tádžikistán [online]. Businessinfo.cz, 2008-01-07 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online.
- ALLWORTH, Edward, a kol. Tajikistan [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
