Lucembursko
| Lucemburské velkovévodství Grand-Duché de Luxembourg Großherzogtum Luxemburg Groussherzogdem Lëtzebuerg | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna Ons Hémécht | |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Lucemburk | ||
| Rozloha | 2 586 km² (166. na světě) z toho zanedbatelně % vodní plochy | ||
| Nejvyšší bod | Kneiff (560 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +1 | ||
| Poloha | 49°46′12″ s. š., 6°7′48″ v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Hustota zalidnění | 171 ob. / km² | ||
| HDI | ▲ 0,892 (velmi vysoký) (19. na světě, {{{HDI aktuální k}}}) | ||
| Jazyk | lucemburština, němčina, francouzština | ||
| Náboženství | katolické | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | velkovévodství | ||
| Vznik | 1815 () | ||
| Velkovévoda | Jindřich I. Lucemburský | ||
| Předseda vlády | Xavier Bettel | ||
| Měna | euro (do roku 2002 lucemburský frank) (EUR) | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 101 926[1] USD (2. na světě, {{{HDP aktuální k}}}) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 442 LUX LU | ||
| MPZ | L | ||
| Telefonní předvolba | +352 | ||
| Národní TLD | .lu | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
Lucembursko, oficiálně Lucemburské velkovévodství (lucembursky Groussherzogtum Lëtzebuerg, německy Großherzogtum Luxemburg, francouzsky Grand-Duché de Luxembourg), je malý západoevropský vnitrozemský stát sousedící s Belgií, Německem a Francií. Má kolem půl milionu obyvatel, většinou římskokatolického vyznání. Úředními jazyky jsou lucemburština, němčina a francouzština.
Země je zakládajícím členem Beneluxu, NATO, Evropské unie, OECD a hlavní a největší město Lucemburk je sídlem mnoha jejich institucí. Lucembursko má velmi rozvinutou ekonomiku. Dle Mezinárodního měnového fondu se jedná o ekonomiku s nejvyšším nominálním HDP na jednoho člověka na světě.[2]
V současnosti je od roku 2000 velkovévodou Jindřich I. Lucemburský.
Dějiny
Dějiny samostatného Lucemburska počínají vznikem lucemburského hradu. Okolo hradu postupně vznikalo středověké město, jež se stalo střediskem nevelkého, leč svou polohou nikoliv nepodstatného panství. Lucemburské hrabství vzniklo roku 963 a na vévodství bylo povýšeno roku 1354 Karlem IV. Ten byl zároveň českým králem. Na český trůn se Lucemburkové dostali v roce 1310, kdy se Jan Lucemburský oženil s Eliškou Přemyslovnou. Po dlouhém období nadvlády jiných zemí získalo Lucemburské velkovévodství samostatnost v 19. století.
Lucembursko zpočátku vystupovalo jako neutrální země. Po opakovaném obsazení ze strany Německa však bylo nuceno tento stav změnit. Po druhé světové válce stálo Lucemburské velkovévodství u zrodu Severoatlantické aliance, Organizace spojených národů a Evropského hospodářského společenství.
Ve 20. století se lucemburští politici také tradičně angažují v evropském integračním procesu. Lucemburčan Robert Schuman patří k otcům myšlenky Evropské unie. Lucemburčané se také často stávají předsedy Evropské komise, byli jimi Jacques Santer, Gaston Thorn a Jean-Claude Juncker.
Geografie
Lucembursko se dělí na dvě dost odlišné části:
- Oesling – část na severu tvoří přibližně třetinu území státu. Nachází se zde Porýnská břidličnatá vrchovina, která je součástí Středoněmecké vysočiny. Průměrná nadmořská výška této oblasti je 400–500 m n. m. a nejvyšším vrcholem je současně nejvyšší hora celého velkovévodství Kneiff (560 m n. m.). Krajina je tvořena náhorní rovinou rozdělenou koryty řek, jako jsou Saner, Clerf nebo Wiltz. Velká část oblasti je pokryta lesy, v okolí řek se nacházejí bažiny a rašeliniště.
- Gutland (francouzsky: Bon Pays) – kopcovitá krajina zaujímá střední a jižní část státu. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 250–300 m n. m. Nejvyšší kopce se nacházejí na jihozápadě, nejvyšší hora oblasti je Mont-Saint-Jean se 472 metry. Krajina je tvořena pískovci, vápenci a dolomity, jsou zde také bohatá naleziště rud. Zdejší půda je úrodná, zejména u řeky Mosely, kde se nachází rozsáhlé vinice.
V Lucembursku je bohatá říční síť a až na říčku Korn náleží všechny do povodí největší lucemburské řeky Mosely, která svým tokem vytváří přírodní hranici mezi Lucemburskem a Německem. Mosela má sice největší průtok, ale nejdelší je se 160 km řeka Sauer (nebo také Sûre). Národní řekou je Alzette. Spolu s Moselou vytváří východní hranici státu řeky Sauer a Our.
Přes třetinu země zaujímají lesy, které se vyskytují především v oblasti Oesling, zatímco Gutland na jihu je využíván spíše zemědělsky. Lesy jsou zejména listnaté, jehličnaté stromy byly vysázeny na začátku 19. století.[3] Z živočichů zde žijí jeleni, srnci, kanci, lišky, kuny, bažanti, různí draví ptáci, čápi a většina zvěře je chráněna.
Východní část Oeslingu, kde se nachází turisticky atraktivní Malé lucemburské Švýcarsko, je součástí přírodního parku zasahujícího i do Německa.
Hlavní město Lucemburk je zároveň největším městem v zemi. Mezi další důležitá sídla patří Esch-sur-Alzette, Echternach, Diekirch, Differdange, Dudelange a Sanem. Zajímavý je i Vianden s rozsáhlým románsko-gotickým hradem a domem spisovatele Viktora Huga.
Klima
Podnebí země ovlivňuje Atlantský oceán, ale i kontinentální klima. Lucembursko patří do západoevropského kontinentálního klimatického regionu a tudíž zde nejsou žádné extrémní teploty. Průměrná lednová teplota přibližně 0 °C, v červenci se pohybuje okolo 17 stupňů. Úhrn ročních srážek činí 700 – 1000 mm, i když někde dosahuje až k 1200 mm. Klima Oeslingu je vlhčí a chladnější než klima Gutlandu. Nejtepleji je v údolí řeky Mosely, kde se pěstuje vinná réva.
Největší města
- Lucemburk 103 641 obyvatel
- Esch-sur-Alzette 31 898 obyvatel
- Differdange 22 769 obyvatel
- Dudelange 19 292 obyvatel
- Pétange 16 762 obyvatel
- Sanem 14 832 obyvatel
- Hesperange 14 027 obyvatel
Politika
Lucembursko je podle ústavy z roku 1868 dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je velkovévoda; země je jediným velkovévodstvím na světě. Pravomocemi velkovévody je svolávat a rozpouštět parlament, podle výsledků voleb jmenovat vládu a doživotní členy Státní rady, schvalovat zákony a také má právo veta.
Zákonodárným orgánem Lucemburska je jednokomorový parlament, který má 60 poslanců volených na pět let. Sněmovna také schvaluje složení vlády. Vláda je složena z ministerského předsedy a dvanácti ministrů. Dalším důležitým orgánem je Státní rada s 21 členy jmenovanými velkovévodou na doživotí. Nejvyšší soudní instancí třístupňového soudnictví je Vrchní soudní dvůr.
Občané starší osmnácti let mají povinnost účastnit se voleb do parlamentu.
Administrativní dělení
Země je rozdělena do 12 kantonů, které jsou dále rozděleny do celkem 105 komunit.
- Kanton Capellen - 10 obcí
- Kanton Clerf - 5 obcí
- Kanton Diekirch - 10 obcí
- Kanton Echternach - 8 obcí
- Kanton Esch an der Alzette - 14 obcí
- Kanton Grevenmacher - 8 obcí
- Kanton Lucemburk - 11 obcí
- Kanton Mersch - 11 obcí
- Kanton Redingen - 10 obcí
- Kanton Remich - 8 obcí
- Kanton Vianden - 3 obce
- Kanton Wiltz - 7 obcí
Ekonomika
V roce 1921 byla založena Belgicko-lucemburská ekonomická unie (do účinnosti přišla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením měnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eura lucemburský frank na belgickém území a naopak.
Lucembursko má nejvyšší HDP na hlavu v celém světě (přepočteno dle parity kupní síly činil v roce 2004 70 000 $). Příčinou této vysoce nadprůměrné hodnoty je, že asi třetinu pracovních sil (cca 100 000) tvoří příslušníci okolních států, kteří do Lucemburska dojíždějí a nejsou tudíž do obyvatelstva započítáni. Zemědělství je zastoupeno pouze 0,5 procenty v celkovém HDP. Služby naopak tvoří přes 80 %: v Lucembursku sídlí přes 200 bank. Důležitá je též průmyslová výroba, hlavně průmysl slévárenský, který je ale v celkovém úpadku.
EU je jednoznačně největším obchodním partnerem Lucemburska; obchod s ní tvoří téměř 86 % celkové zahraniční obchodní výměny země. V hlavním městě má sídlo několik mezinárodních institucí, včetně institucí EU (Evropský statistický úřad Eurostat, Soudní dvůr Evropské unie, generální sekretariát Evropského parlamentu, Evropská investiční banka aj.).
1. listopadu 2007 otevřelo Lucembursko pracovní trh též pro občany Česka bez jakéhokoliv omezení.
Demografie
Počet obyvatel je k červenci 2009 491775. V roce 2008 žilo 82% obyvatel ve městech a každý rok se míra urbanizace zvyšuje o procento.
Složení obyvatelstva je velmi pestré, což je dáno vysokou životní úrovní, nízkou nezaměstnaností, a dalšími faktory. Lucemburčané tvoří nejpočetnější etnikum (63,1%). Hlavně slévárenský průmysl do země v minulosti přilákal mnoho Portugalců (13,3%) a Italů (4,3%), kteří dnes tvoří významnou menšinu v zemi. Dalšími menšinami jsou Francouzi (4,5%) a Němci (2,3%). Další menšiny pocházejí ze států Evropské unie (7,3%) a ze zbytku světa (5,2%).
Od pěti let je v zemi povinná předškolní docházka. Školní docházku musí děti plnit od šesti do patnácti let a vyučování probíhá vícejazyčně. Vysokou školu studují Lucemburčané v zahraničí, především v Belgii a ve Francii. Lucemburčané jsou první na světě ve spotřebě vína a šestí ve spotřebě piva.[4]
Jazyk
Úředními jazyky v Lucembursku jsou francouzština, němčina a od roku 1982 i lucemburština, která vznikla z pofrancouzštělého dialektu moselské němčiny. Francouzština se užívá v politických kruzích, státních institucích, literatuře a vyšším druhu školství. Němčina je považována za jazyk obchodníků, je vyučována především na základních školách a je v převážné míře používána v médiích. Lucemburština je považována za místní dialekt, kterým se hovoří hlavně doma, ale v poslední době v ní vychází i tisk, objevuje se v rozhlase i v televizi a v lucemburštině vychází už i první knihy. U vjezdů do měst a vesnic je pod běžně užívaným názvem na ceduli zobrazena i jeho podoba v lucemburštině.
Podle zákona z 24. února 1984 je národním jazykem lucemburština, texty zákonů a jejich prováděcích předpisů se píší ve francouzštině, ve správním a právním styku lze používat francouzštinu, němčinu nebo lucemburštinu. Občané mohou psát ve styku s úřady lucembursky, francouzsky nebo německy, odpověď musí, jak dalece možné, následovat v témž jazyce. Jelikož už němčina není národním jazykem (ačkoliv je jazykem úředním), nemohlo se Lucembursko například zúčastnit diskuzí o poslední reformě jejího pravopisu.
Náboženství
Celkem 87 % obyvatel je římskokatolického vyznání. Zbylých 13 % tvoří protestanti, židé, muslimové a jiní. Patronkou Lucemburska je Kunhuta Lucemburská.
Kultura
Literatura
Hugo Gernsback byl významným vynálezcem, ale více nakonec proslul jako jeden z otců sci-fi literatury - jmenuje se po něm i nejvýznamnější sci-fi cena Hugo. Básník Michel Lentz je autorem lucemburské hymny.
Fotografie
Fotografie v Lucembursku je často spojována se dvěma významnými muži, kteří se v Lucembursku narodili, ale odešli ještě když byli velmi mladí: Edward Steichen (1879–1973) byl Američan, který dělal vynikající módní a válečné fotografie v první polovině 20. století, zatímco Gabriel Lippmann (1845–1921) jako Francouz získal Nobelovu cenu za fyziku za své úspěchy v barevné fotografii.[5][6] Existuje však celá řada dalších Lucemburčanů, kteří dokumentovali rozvoj města Lucemburku a země jako celku od 50. let 19. století až do současnosti. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Lucembursku mimo jiné důsledkem změn technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění Lucemburska.
Věda
V Lucembursku se narodil fyzik Gabriel Lippmann, nositel Nobelovy ceny za rok 1908. Lucemburské kořeny měli i další Nobelisté Paul Lauterbur a Jules A. Hoffmann. Významným botanikem byl Heinrich Johann Nepomuk von Crantz.
Sport
Lucemburčané mají slavnou cyklistickou školu. Z ní vzešla jména jako Andy Schleck, Fränk Schleck, Kim Kirchen, Charly Gaul či Nicolas Frantz. Olympijské zlato si připsali běžec na patnáctistovku Josy Barthel a maratonec Michel Théato. Sjezdař Marc Girardelli má dvě olympijská stříbra. Nejslavnějším lucemburským fotbalistou byl Louis Pilot. Bertrand Gachot byl pilotem Formule 1. Do Formule 1 zasáhl i obchodník Gérard Lopez, majitel stáje Lotus.
Letectví
Jediné mezinárodní letiště v Lucembursku je letiště Lucemburk, kterým v roce 2016 cestovaly 3 miliony cestujících. Vlajková letecká společnost Lucemburska nese nazev Luxair, další významná letecká společnost je nákladní Cargolux.
Odkazy
Reference
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ World Economic Outlook Database-October 2010 – Mezinárodní měnový fond
- ↑ KOŘÍNEK, Vladimír. Ministáty Evropy. Krnov: Vladimír Kořínek, 2003. ISBN 80-903184-0-1. Kapitola Lucembursko, s. 13.
- ↑ http://www.livescience.com/18493-global-alcohol-consumption-top-countries.html
- ↑ "Steichen, Edward John", Luxemburger Lexikon (Luxembourg: Editions Guy Binsfeld, 2006). (německy)
- ↑ "Lippmann, Gabriel-Jonas-Ferdinand", Luxemburger Lexikon (Luxembourg: Editions Guy Binsfeld, 2006). (německy)
Literatura
- HULICIUS, Eduard. Lucembursko. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-341-1.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucembursko na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Lucembursko ve Wikislovníku
Lucemburk ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- (česky) Stránka Čechů a Slováků v Lucembursku
- Oficiální web hlavního města – Luxembourg
- Luxembourg (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Luxembourg [online]. U.S. Department of State, 2011-05-12 [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Luxembourg [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- BIEL, Victor J. P, a kol. Luxembourg [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
