Lokomotiva 759: Porovnání verzí
m více jak -> více než ("jak" je hovorové, málo seriózní), jež -> jenž (tvar pro správný rod). značka: editace z Vizuálního editoru |
m →top: oprava odkazu |
||
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - železniční hnací vozidlo |
|||
{{substovaný infobox}} |
|||
⚫ | |||
{{Lokomotiva hlavička| |
|||
| typová řada = 759 |
|||
⚫ | |||
| stará typová řada = T 499.0 |
|||
poznámka=dle [[označení UIC]]| |
|||
⚫ | |||
typ1=T 499.0|popis1=Staré [[označení ČSD]]| |
|||
⚫ | |||
typ2=1435 Bo´ Bo´ 2400|popis2=Tovární označení| |
|||
| druh označení 1 = Tovární označení |
|||
⚫ | |||
| označení 1 = 1435 Bo´ Bo´ 2400 |
|||
⚫ | |||
| druh označení 2 = Řada dle [[Kryšpínovo značení lokomotiv|Kryšpína]] (ČSD) |
|||
| označení 2 = T 499.0 |
|||
| druh označení 3 = [[Značení lokomotiv#Značení ČSD, ČD a českého Drážního úřadu po roce 1988|Řada dle UIC (ČR)]] |
|||
| označení 3 = 759 |
|||
| výrobce = [[ČKD|ČKD Praha]] |
|||
| roky výroby = [[1974]] |
|||
| počet kusů = 2 |
|||
⚫ | |||
⚫ | |||
| spřáhlo = |
|||
| prázdná hmotnost = |
|||
| hmotnost ve službě = 85 000 |
|||
| maximální hmotnost = |
|||
| adhezní hmotnost = |
|||
⚫ | |||
| délka přes spřáhla = |
|||
| výška = |
|||
| šířka = |
|||
| poloměr = 125 |
|||
| rozchod = 1 435 |
|||
| rozvor 1 = |
|||
| rozvor 2 = |
|||
| rozvor 3 = |
|||
| čepy = |
|||
| uspořádání pojezdu = Bo´ Bo´ |
|||
| hodinový výkon = |
|||
| trvalý výkon = 1 760 |
|||
| tažná síla max = 270 |
|||
| tažná síla = |
|||
| konstrukční rychlost = |
|||
| maximální rychlost = 140 |
|||
| rychlostní rekord = |
|||
| spalovací motor = K 12 V 230 DR |
|||
| jmenovitý výkon = |
|||
⚫ | |||
| přenos momentu = |
|||
| druh průměru 1 = |
|||
| průměr 1 = |
|||
| druh průměru 2 = |
|||
| průměr 2 = |
|||
| lokomotivní brzda = |
|||
| vlaková brzda = |
|||
| vytápění 2 = |
|||
}} |
}} |
||
⚫ | '''Lokomotiva řady 759''' (do roku [[1987]] řada '''T 499.0''') je [[dieselová lokomotiva]] s [[Elektrický přenos výkonu|elektrickým přenosem výkonu]] určená původně pro vozbu [[Rychlík (vlak)|rychlíků]] na hlavních tratích. Pro svůj tvar čela s jedním velkým kulatým reflektorem pod oknem stanoviště strojvedoucího si vysloužila přezdívku „kyklop“. Dva prototypy byly v [[Praha|pražské]] [[ČKD]] vyrobeny v roce [[1974]] jako plánovaná náhrada nejvýkonnějších [[Parní lokomotiva|parních lokomotiv]] na [[Elektrifikace|neelektrifikovaných tratích]]. Během následujících let prošly dlouhodobým testováním, mimo jiné i na expresu Ostravan z [[Bohumín]]a do [[Praha|Prahy]]. Při zkouškách roku [[1976]] dosáhl první prototyp rychlosti 176 km/h a drží tak i v současnosti stále platný rychlostní rekord tuzemských motorových lokomotiv. K sériové výrobě však nedošlo a ani oba prototypy se v provozu dlouhodobě neudržely – po ukončení zkoušek přešly jako pronajaté do nákladní dopravy. Po mnoha závadách a požáru byl první prototyp odstaven koncem roku [[1979]] a krátce nato podobný osud potkal i druhý stroj. Oba stroje zakoupil [[Výzkumný ústav železniční]] (VÚŽ) a využíval lokomotivu T 499.0002 na [[Železniční zkušební okruh Cerhenice|zkušebním okruhu v Cerhenicích]] jako zátěžové a brzdicí vozidlo. První stroj byl zlikvidován roku [[1989]] po nárazových zkouškách. |
||
{{Lokomotiva nadpis|Základní údaje}} |
|||
{{Lokomotiva parametr odkaz|Výrobce ||[[ČKD|ČKD Praha]]}} |
|||
{{Lokomotiva parametr odkaz|Rok výroby ||[[1974]]}} |
|||
{{Lokomotiva parametr odkaz|Počet vyrobených kusů||2}} |
|||
⚫ | |||
⚫ | |||
{{Lokomotiva parametr odkaz|Výkon prvotního motoru ||1 760 kW}} |
|||
{{Lokomotiva parametr odkaz|Maximální tažná síla ||270 kN}} |
|||
{{Lokomotiva parametr odkaz|Maximální rychlost ||140 km/h}} |
|||
{{Lokomotiva nadpis|Hmotnost a rozměry}} |
|||
{{Lokomotiva parametr odkaz|Hmotnost ve službě ||85 t}} |
|||
⚫ | |||
{{Lokomotiva parametr|[[Parametry lokomotiv#Minimální poloměr projížděných oblouků|Minimální poloměr<br />projížděných oblouků]]|125 m}} |
|||
{{Lokomotiva parametr|[[Rozchod kolejí]] |1 435 mm}} |
|||
{{Lokomotiva nadpis|Parametry pohonu}} |
|||
{{Lokomotiva parametr|[[Uspořádání pojezdu]] |Bo´ Bo´}} |
|||
⚫ | |||
{{Lokomotiva parametr|Typ spalovacího motoru |K 12 V 230 DR}} |
|||
{{Lokomotiva patička|[[Seznam českých a slovenských lokomotiv]]}} |
|||
⚫ | '''Lokomotiva řady 759''' (do roku [[1987]] řada '''T 499.0''') je [[dieselová lokomotiva]] s [[Elektrický přenos výkonu|elektrickým přenosem výkonu]] určená původně pro vozbu [[Rychlík (vlak)|rychlíků]] na hlavních tratích. Pro svůj tvar čela s jedním velkým kulatým reflektorem pod oknem stanoviště strojvedoucího si vysloužila přezdívku „kyklop“. Dva prototypy byly v [[Praha|pražské]] [[ČKD]] vyrobeny v roce [[1974]] jako plánovaná náhrada nejvýkonnějších [[Parní lokomotiva|parních lokomotiv]] na [[Elektrifikace|neelektrifikovaných tratích]]. Během následujících let prošly dlouhodobým testováním, mimo jiné i na expresu Ostravan z [[Bohumín]]a do [[Praha|Prahy]]. Při zkouškách roku [[1976]] dosáhl první prototyp rychlosti 176 km/h a drží tak i v současnosti stále platný rychlostní rekord tuzemských motorových lokomotiv. K sériové výrobě však nedošlo a ani oba prototypy se v provozu dlouhodobě neudržely – po ukončení zkoušek přešly jako pronajaté do nákladní dopravy. Po mnoha závadách a požáru byl první prototyp odstaven koncem roku [[1979]] a krátce nato podobný osud potkal i druhý stroj. Oba stroje zakoupil Výzkumný ústav železniční (VÚŽ) a využíval lokomotivu T 499.0002 na [[Železniční zkušební okruh Cerhenice|zkušebním okruhu v Cerhenicích]] jako zátěžové a brzdicí vozidlo. První stroj byl zlikvidován roku [[1989]] po nárazových zkouškách. |
||
Druhý stroj sloužil na okruhu do roku [[1992]], kdy byl po dalším požáru odstaven. Po přesunu do [[Nymburk]]a a opravě sloužil jako neprovozní exponát na železničních výstavách až do roku [[2012]]. Tehdy jej zpět odkoupil VÚŽ a přistavil na hlavní opravu spojenou s komplexní rekonstrukci. Na jaře [[2015]] byl opět oživen a navrácen do provozu. Kromě služby na cerhenické základně plní funkci historického vozidla a je předváděn veřejnosti na mnoha historických jízdách a akcích. |
Druhý stroj sloužil na okruhu do roku [[1992]], kdy byl po dalším požáru odstaven. Po přesunu do [[Nymburk]]a a opravě sloužil jako neprovozní exponát na železničních výstavách až do roku [[2012]]. Tehdy jej zpět odkoupil VÚŽ a přistavil na hlavní opravu spojenou s komplexní rekonstrukci. Na jaře [[2015]] byl opět oživen a navrácen do provozu. Kromě služby na cerhenické základně plní funkci historického vozidla a je předváděn veřejnosti na mnoha historických jízdách a akcích. |
||
Řádek 60: | Řádek 83: | ||
| datum přístupu = 2016-10-14 |
| datum přístupu = 2016-10-14 |
||
| vydavatel = Prototypy.cz |
| vydavatel = Prototypy.cz |
||
| url archivu = https://web.archive.org/web/20160305043947/http://www.prototypy.cz/?rada=759 |
|||
⚫ | }}</ref> Zadávání výroby však narazilo na mnoho problémů, mezi něž patřila dohoda [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]], podle které nesměly být v [[Československo|Československu]] takto výkonné motorové lokomotivy vyráběny. Přesto byla výroba prototypů odsouhlasena a zahájena po více než pěti letech od počátku vývojových prací, roku [[1973]]. Hlavními konstruktéry lokomotivy byli Ing. Jiří Rumíšek a Ing. Augustýn Uliarczyk.<ref name="zm-184">{{Citace monografie |
||
| nedostupné = ano |
|||
⚫ | }}</ref> Zadávání výroby však narazilo na mnoho problémů, mezi něž patřila dohoda [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]], podle které nesměly být v [[Československo|Československu]] takto výkonné motorové lokomotivy vyráběny. Přesto byla výroba prototypů odsouhlasena a zahájena po více než pěti letech od počátku vývojových prací, roku [[1973]]. Hlavními konstruktéry lokomotivy byli Ing. Jiří Rumíšek a Ing. Augustýn Uliarczyk.<ref name="zm-184">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Kolektiv |
| příjmení = Kolektiv |
||
| jméno = autorů |
| jméno = autorů |
||
Řádek 86: | Řádek 111: | ||
=== Provoz v nákladní dopravě === |
=== Provoz v nákladní dopravě === |
||
V [[Děčín]]ě byly lokomotivy provozovány na těžkých [[Nákladní vlak|nákladních vlacích]] zejména na [[Železniční trať |
V [[Děčín]]ě byly lokomotivy provozovány na těžkých [[Nákladní vlak|nákladních vlacích]] zejména na [[Železniční trať Praha–Děčín|pražské trati]]. Poměrně dobře se osvědčily a výkonná [[Elektrodynamická brzda|EDB]] umožňovala efektivní udržování konstantní rychlosti soupravy, [[strojvedoucí]] si je proto vcelku oblíbili. Pro svou atypičnost ale i zde lokomotivy trpěly závadami, které je čas od času vyřazovaly z provozu.<ref name="parostroj" /><ref name="zpt499" /> |
||
Za těchto podmínek probíhal provoz obou strojů, stále pouze jako pronajatých (lokomotivy se nikdy nestaly majetkem [[Československé státní dráhy|ČSD]], ale zůstaly ve vlastnictví výrobce), s většími či menšími úspěchy až do konce roku [[1979]]. [[23. listopad]]u tohoto roku vypukl ve strojovně prvního prototypu rozsáhlý požár, který se lokomotivní četě nepodařilo včas uhasit a stroj byl značně poničen.<ref name="zpt499" /><ref name="zm-186">ŽM, s. 186</ref> O tři měsíce později dojezdil na poruchu generátoru i druhý stroj a oba byly poté vráceny výrobci – FMD k [[1. duben|1. dubnu]] [[1980]] ukončilo zkušební provoz.<ref name="zpt499" /> |
Za těchto podmínek probíhal provoz obou strojů, stále pouze jako pronajatých (lokomotivy se nikdy nestaly majetkem [[Československé státní dráhy|ČSD]], ale zůstaly ve vlastnictví výrobce), s většími či menšími úspěchy až do konce roku [[1979]]. [[23. listopad]]u tohoto roku vypukl ve strojovně prvního prototypu rozsáhlý požár, který se lokomotivní četě nepodařilo včas uhasit a stroj byl značně poničen.<ref name="zpt499" /><ref name="zm-186">ŽM, s. 186</ref> O tři měsíce později dojezdil na poruchu generátoru i druhý stroj a oba byly poté vráceny výrobci – FMD k [[1. duben|1. dubnu]] [[1980]] ukončilo zkušební provoz.<ref name="zpt499" /> |
||
Řádek 181: | Řádek 206: | ||
| rok = 1990 |
| rok = 1990 |
||
| počet stran = 301 |
| počet stran = 301 |
||
| isbn = |
| isbn = 80-7030-058-2 |
||
}} |
}} |
||
*{{Citace monografie |
*{{Citace monografie |
||
Řádek 195: | Řádek 220: | ||
| počet stran = 352 |
| počet stran = 352 |
||
| kapitola = 1.3 Elektrická výzbroj dieselelektrické lokomotivy T 499.0 |
| kapitola = 1.3 Elektrická výzbroj dieselelektrické lokomotivy T 499.0 |
||
| strany = |
| strany = 10–12 |
||
| isbn = |
| isbn = |
||
| jazyk = čeština |
| jazyk = čeština |
||
Řádek 204: | Řádek 229: | ||
* [https://www.youtube.com/watch?v=G9QbGydh-ks Kyklop v dokumentu "Zašlapané projekty"] |
* [https://www.youtube.com/watch?v=G9QbGydh-ks Kyklop v dokumentu "Zašlapané projekty"] |
||
* [http://www.atlaslokomotiv.net/loko-759.html Řada 759 v internetovém atlasu lokomotiv] |
* [http://www.atlaslokomotiv.net/loko-759.html Řada 759 v internetovém atlasu lokomotiv] |
||
* [http://www.prototypy.cz/?rada=759 Řada 759 na stránkách zaměřených na prototypové a unikátní stroje] |
* [http://www.prototypy.cz/?rada=759 Řada 759 na stránkách zaměřených na prototypové a unikátní stroje] {{Wayback|url=http://www.prototypy.cz/?rada=759 |date=20090911063336 }} |
||
{{České lokomotivy}} |
{{České lokomotivy}} |
Aktuální verze z 20. 11. 2022, 23:00
Motorová lokomotiva řady 759 (dříve T 499.0) | |
---|---|
Lokomotiva T 499.0002 na výstavě | |
Tovární označení | 1435 Bo´ Bo´ 2400 |
Řada dle Kryšpína (ČSD) | T 499.0 |
Řada dle UIC (ČR) | 759 |
Základní údaje | |
Výrobce | ČKD Praha |
Výroba v letech | 1974 |
Počet vyrobených kusů | 2 |
Provozovatel | (ČSD, ČD), VÚŽ |
Období provozu | 1975–1992, 2015–dosud |
Hmotnost a rozměry | |
Hmotnost ve službě | 85 000 kg |
Délka přes nárazníky | 17 840 mm |
Minimální poloměr projížděných oblouků | 125 m |
Rozchod | 1 435 mm |
Parametry pohonu | |
Uspořádání pojezdu | Bo´ Bo´ |
Trvalý výkon | 1 760 kW |
Maximální tažná síla | 270 kN |
Maximální povolená rychlost | 140 km/h |
Typ spalovacího motoru | K 12 V 230 DR |
Přenos výkonu | elektrický smíšený |
Odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lokomotiva řady 759 (do roku 1987 řada T 499.0) je dieselová lokomotiva s elektrickým přenosem výkonu určená původně pro vozbu rychlíků na hlavních tratích. Pro svůj tvar čela s jedním velkým kulatým reflektorem pod oknem stanoviště strojvedoucího si vysloužila přezdívku „kyklop“. Dva prototypy byly v pražské ČKD vyrobeny v roce 1974 jako plánovaná náhrada nejvýkonnějších parních lokomotiv na neelektrifikovaných tratích. Během následujících let prošly dlouhodobým testováním, mimo jiné i na expresu Ostravan z Bohumína do Prahy. Při zkouškách roku 1976 dosáhl první prototyp rychlosti 176 km/h a drží tak i v současnosti stále platný rychlostní rekord tuzemských motorových lokomotiv. K sériové výrobě však nedošlo a ani oba prototypy se v provozu dlouhodobě neudržely – po ukončení zkoušek přešly jako pronajaté do nákladní dopravy. Po mnoha závadách a požáru byl první prototyp odstaven koncem roku 1979 a krátce nato podobný osud potkal i druhý stroj. Oba stroje zakoupil Výzkumný ústav železniční (VÚŽ) a využíval lokomotivu T 499.0002 na zkušebním okruhu v Cerhenicích jako zátěžové a brzdicí vozidlo. První stroj byl zlikvidován roku 1989 po nárazových zkouškách.
Druhý stroj sloužil na okruhu do roku 1992, kdy byl po dalším požáru odstaven. Po přesunu do Nymburka a opravě sloužil jako neprovozní exponát na železničních výstavách až do roku 2012. Tehdy jej zpět odkoupil VÚŽ a přistavil na hlavní opravu spojenou s komplexní rekonstrukci. Na jaře 2015 byl opět oživen a navrácen do provozu. Kromě služby na cerhenické základně plní funkci historického vozidla a je předváděn veřejnosti na mnoha historických jízdách a akcích.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vznik a zadání výroby[editovat | editovat zdroj]
V polovině 60. let byla v ČKD rozpracována konstrukce nového lokomotivního motoru řady 230, jehož plánované použití mělo být především ve strojích pro osobní a rychlíkovou dopravu.[1] V roce 1968 byl tento motor pod označením K 12 V 230 DR poprvé použit v lokomotivě řady T 478.3, ale zároveň se měl stát hnacím agregátem pro připravovanou rychlíkovou lokomotivu s maximální rychlostí 140 km/h.[1] Vývoj této lokomotivy započal již roku 1967 a původně měly být prototypy postaveny roku 1971.[1] Pro zpoždění konstrukce a další problémy byla tohoto roku teprve hotova prototypová dokumentace a Federální ministerstvo dopravy (FMD) odeslalo do ČKD své zadání pro připravovanou lokomotivu.[1][2] Mezitím začaly být po zkušebním provozu prototypů v roce 1970 hromadně vyráběny lokomotivy řady T 478.3, které se sice ukázaly pro dopravu přínosné a po prvotních problémech se osvědčily, přesto ale nebyly pro vedení nejdůležitějších a nejtěžších rychlíků a expresů na neelektrifikovaných tratích dostatečně rychlé a výkonné. Československé státní dráhy (ČSD) proto požadovaly novou, moderní, vysoce výkonnou a dynamickou motorovou lokomotivu, která by tyto předpoklady splnila.[3] Zadávání výroby však narazilo na mnoho problémů, mezi něž patřila dohoda RVHP, podle které nesměly být v Československu takto výkonné motorové lokomotivy vyráběny. Přesto byla výroba prototypů odsouhlasena a zahájena po více než pěti letech od počátku vývojových prací, roku 1973. Hlavními konstruktéry lokomotivy byli Ing. Jiří Rumíšek a Ing. Augustýn Uliarczyk.[4]
Výroba a zkušební provoz[editovat | editovat zdroj]
První exemplář označený T 499.0001 byl dokončen v červnu 1974 a během podzimu oživován.[1][5] Počátkem roku následujícího přibyl druhý prototyp, jenž zároveň obdržel výrobní číslo 8888.[5] Zatímco se první stroj stále zdržoval ve výrobním závodě, číslo 2 odešlo na železniční zkušební okruh do Cerhenic k prototypovým zkouškám. Technicko-bezpečnostní zkoušku zde vykonalo 23. července 1975 a poté začalo vyjednávání o jeho nasazení na vlacích ČSD v rámci testování.[1] Stalo se tak 22. srpna na osobních vlacích do Berouna, hlavním cílem však bylo vyzkoušení na expresu „Ostravan“, který umožňoval denně najet více než 700 km rychlostmi až 120 km/h, navíc v té době se ještě nesmělo používat elektrické vytápění souprav mimo elektrifikované tratě.[5] Do čela Ostravanu lokomotiva poprvé nastoupila o čtyři dny později.[1] Přes veškerou snahu obsluhujícího personálu však stroj náročný provoz nezvládal s příliš zářnými výsledky a trpěl častými závadami; po třech měsících musel být provoz na Ostravanu pro téměř každodenní zpoždění a neschopnosti ukončen.[5] První prototyp mezitím odjel na cerhenický zkušební okruh, aby se zde podrobil dalším testům. Při rychlostních jízdách zde dosáhl dne 22. července 1976 rychlosti 176 km/h a stanovil tím rychlostní rekord československých motorových lokomotiv, který drží do současnosti.[4]
Koncem roku 1976 bylo jasné, že se lokomotivy pro mnoho problémů v rychlíkové dopravě neosvědčí (kromě spolehlivosti se jako jeden z hlavních problémů ukázala vysoká nápravová hmotnost),[3] a následně přišlo rozhodnutí o jejich předání do dopravy nákladní. V lednu a únoru 1977 obě přešly do lokomotivního depa Děčín, kde měly posílit park řady T 478.3.[1][2]
Výběr stroje pro rychlíkovou dopravu[editovat | editovat zdroj]
S lokomotivou řady T 499.0 bylo od počátku vývoje kalkulováno jako s nejvýkonnější tuzemskou motorovou lokomotivou, určenou pro dopravu rychlíků na dálkových tratích bez elektrifikace. Po zkušebním provozu prototypů ale sériovou výrobu železnice odmítly a to s sebou přineslo nutnost urychleného náhradního řešení.[6] Zvolena byla cesta úpravy stávající řady T 478.3 s použitím elektrického topného alternátoru. Za tímto účelem došlo ke zvýšení výkonu spalovacího motoru na 1 460 kW a provedení dalších úprav.[6] Nová lokomotiva získala označení řadou T 478.4 (později 754) a dva prototypy do zkušebního provozu nastoupily na sklonku roku 1975. Přesto složitý a dlouhý vývoj řady T 499.0 nepřišel zcela vniveč – pro řadu T 478.4 byly využity některé prvky poprvé vyzkoušené na lokomotivách řady T 499.0, například v podobě systému ARR.[6] Celkem ve dvou sériích vzniklo 86 kusů této řady.
V červnu roku 1977 také bylo zpracováno závěrečné schvalovací řízení prototypů, které potvrdilo vysokou technickou úroveň lokomotiv a velmi dobré trakční a jízdní vlastnosti.[2] Mimo jiné je v něm zmíněno, že lokomotivy nejsou u ČSD ekonomicky využitelné, proto ani sériová výroba nepřipadá v úvahu (zejména kvůli překročení hmotnosti a poddimenzovanému chladicímu systému motoru).[2] Na základě tohoto dokumentu byly přehodnoceny i poslední úvahy o výrobě dalších strojů.[2]
Provoz v nákladní dopravě[editovat | editovat zdroj]
V Děčíně byly lokomotivy provozovány na těžkých nákladních vlacích zejména na pražské trati. Poměrně dobře se osvědčily a výkonná EDB umožňovala efektivní udržování konstantní rychlosti soupravy, strojvedoucí si je proto vcelku oblíbili. Pro svou atypičnost ale i zde lokomotivy trpěly závadami, které je čas od času vyřazovaly z provozu.[1][2]
Za těchto podmínek probíhal provoz obou strojů, stále pouze jako pronajatých (lokomotivy se nikdy nestaly majetkem ČSD, ale zůstaly ve vlastnictví výrobce), s většími či menšími úspěchy až do konce roku 1979. 23. listopadu tohoto roku vypukl ve strojovně prvního prototypu rozsáhlý požár, který se lokomotivní četě nepodařilo včas uhasit a stroj byl značně poničen.[2][5] O tři měsíce později dojezdil na poruchu generátoru i druhý stroj a oba byly poté vráceny výrobci – FMD k 1. dubnu 1980 ukončilo zkušební provoz.[2]
Práce na zkušebním okruhu[editovat | editovat zdroj]
Po neslavném konci obou strojů u ČSD se vrátily zpět svému majiteli a ten řešil, co s nimi dál. Pro vysokou zůstatkovou hodnotu bylo neekonomické drahé a složité stroje po pouhých pěti letech provozu sešrotovat. Komisionální prohlídka potvrdila možnost opětovného zprovoznění alespoň druhého stroje a práce započaly ve druhém pololetí roku 1980.[2] Po dalším vyjednávání o stroje projevil zájem Výzkumný ústav železniční (VÚŽ) s využitím na svém okruhu v Cerhenicích. Dohodu o spoluužívání obě strany podepsaly v březnu 1981 a lokomotivy se tak opět stěhovaly.[2] Později VÚŽ obě lokomotivy odkoupil. Stroj T 499.0001 se už nikdy opravy nedočkal a dosloužil pouze jako vzorek pro nárazové zkoušky a zároveň zdroj náhradních dílů pro svého mladšího sourozence.[2] Ten byl používán jako tažné a brzdicí vozidlo pro testované soupravy, přičemž vhodným nástrojem se stala výkonná EDB. Po kratším odstavení obdržel v létě 1988 nový nátěr, shodný s továrním, a vrátil se do práce na okruhu (jako jediné hnací vozidlo nezávislé trakce, patřící VÚŽ). V tomto období mu také byl definitivně odebrán systém ARR včetně všech komponentů.[3] Po zavedení nového systému označování dle UIC v roce 1988 získal označení 759.601-8 (první prototyp ani přeznačen nebyl).
Roku 1989 zbylo po mnoha nárazových zkouškách z prvního prototypu pouze torzo a byl rozložen; některé z jeho součástí ještě posloužily pro udržení v provozu druhého stroje. Ten již dlouho v Cerhenicích nejezdil – v roce 1992 jej po dalším, tentokrát už menším požáru majitel odstavil z provozu a používal jiné lokomotivy.[7] O dva roky později byl přesunut jako neprovozní do depa v Nymburce.[3]
Historické vozidlo[editovat | editovat zdroj]
V tomto období začíná existence druhého prototypu jako historického vozidla. V Nymburce mu byl obnoven nátěr a ukázal se na několika železničních výstavách; prosazen byl také jeho převod do majetku nově vzniklých Českých drah.[7] Roku 1997 odjel na zápůjčku na výstavu do Bohumína, kde už zůstal v péči místního spolku přátel železnic.[3] Zde pobýval více než deset let a odstaven v místní rotundě se objevoval stále pouze jako neprovozní exponát. Provedeny na něm byly další drobné opravy, které měly zamezit postupnému chátrání. Mezitím došlo konečně k jeho přeznačení na platné označení, které nyní znělo 759.002-9. 17. února 2003 byl stroj, ač v neprovozním stavu, prohlášen za kulturní památku.[7]
Po letech v ústraní jej nakonec zpět zakoupil Výzkumný ústav železniční s tím, že plánuje jeho opětovné zprovoznění a navrácení původní podoby. Naposledy byl prezentován na nymburské výstavě v září 2012 a poté byl přistaven do místních Dílen pro opravy vozidel (DPOV), aby se zde podrobil hlavní opravě a náročné rekonstrukci.[7] Kvůli atypičnosti původního motoru technici dosadili běžný motor K 12 V 230 DR, původem z lokomotivy 750.249.[7] Při rekonstrukci byla lokomotiva navrácena téměř do původního stavu, zároveň ale osazena moderními systémy pro snadnější ovládání a zvýšení spolehlivosti. Po sérii zkušebních jízd na jaře 2015 vykonala v dubnu téhož roku svou novou technicko-bezpečnostní zkoušku a vrátila se mezi provozuschopná vozidla.[7][8] V rámci testů na zkušebním okruhu „kyklop“ opět dosáhl své maximální rychlosti 140 km/h. Kromě jeho primárního využití na ŽZO v Cerhenicích jako hnacího a brzdicího vozidla při zkouškách je častým návštěvníkem různých železničních akcí a setkání.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Mechanická část[editovat | editovat zdroj]
Lokomotiva je skříňového typu, se dvěma stanovišti strojvedoucího na obou koncích rámu. Pojezd tvoří dva dvounápravové podvozky; jednotlivá dvojkolí mají individuální pohon vlastními trakčními motory, umístěnými v podvozcích. Uložení skříně na podvozcích je řešeno šroubovými pružinami typu Flexicoil (první použití toho typu uložení u lokomotivy v Československu)[p 1] s pomocnými hydraulickými tlumiči. Přenos tažných a brzdných sil je realizován přes hlavní otočný čep.[4] Od vyrobení byly obě lokomotivy oděny do modrožluté barevné kombinace s černým rámem a světle šedým pojezdem. Velký hlavní reflektor, umístěný netradičně pod čelními okny, vysloužil stroji přezdívku „kyklop“.[2]
Pohonná část[editovat | editovat zdroj]
Místo do té doby obvyklého čistě stejnosměrného elektrického přenosu výkonu bylo u řady T 499.0 přistoupeno k využití smíšeného střídavě-stejnosměrného přenosu. Spalovací motor K 12 V 230 DR byl čtyřdobý vznětový stojatý dvanáctiválec s uspořádáním válců do V, vrtáním 230 mm, zdvihem pístů 260 mm a přeplňováním pomocí dvojice turbodmychadel, pomocí jejichž úpravy se podařilo konstruktérům dosáhnout zvýšeného výkonu oproti verzi použité u lokomotiv T 478.3, a to 1 760 kW při 1 150 ot./min.[3] Motor tvoří jeden montážní celek spolu s trakčním alternátorem TA 602 (který je na něj namontován přímo) a dynamostartérem D 208.[4] Všechny tři součásti jsou propojeny společným hřídelem.[3] Zbytek přenosové soustavy tvoří usměrňovač a stejnosměrné trakční motory typu TE 017. Vytápění soupravy zajišťuje topný alternátor A 403, spojený pružnou spojkou s hřídelem trakčního alternátoru.[3] Kromě obvyklé přímočinné a samočinné tlakové brzdy je lokomotiva také vybavena elektrodynamickou brzdou (EDB) o výkonu 2 000 kW, pracující v osmi výkonových stupních.[4][2] Prvky EDB jsou uloženy v menším prostoru strojovny, odděleném mezistěnou.[3]
Řízení[editovat | editovat zdroj]
Regulaci výkonu zajišťuje mechanický kontrolér s jízdním voličem na pultech. Disponuje dvanácti jízdními stupni (a třináctým stupněm s vypnutým vytápěním vlaku).[4] Při jízdě v manuálním režimu strojvedoucí volí řídicím kontrolérem jednotlivé stupně, kterými reguluje otáčky motoru. Kromě ručního řízení byly oba stroje jako první tuzemské motorové lokomotivy vybaveny systémem ARR (Automatická regulace rychlosti) s možností cílového brzdění, proto je i brzdič samočinné brzdy řízen elektricky.[4] Po počátečních problémech a následných úpravách se však systém neosvědčil a později jej Výzkumný ústav železniční při působení na zkušebním okruhu demontoval.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámka[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i ČERNOHORSKÝ, Milan. Lokomotivy T499.0 [online]. Parostroj.net, 1999-09-24, rev. 2000-11-20 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m HANZAL, Martin. Článek o lokomotivě T499 / 759 zvané kyklop [online]. ŽelPage, 2003-10-31 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j KOLEKTIV, autorů. Řada 759 [online]. Prototypy.cz, 2007-11-20 [cit. 2016-10-14]. Dostupné v archivu.
- ↑ a b c d e f g KOLEKTIV, autorů. ŽM - atlas vozidel. Motorové lokomotivy v ČR a na Slovensku. 1. vyd. Praha: M-Presse, 2009. 254 s. ISBN 978-80-260-0536-0. S. 184. [Dále jen ŽM].
- ↑ a b c d e ŽM, s. 186
- ↑ a b c ŽM, s. 176
- ↑ a b c d e f JANČAR, Rostislav. Prototyp nejrychlejší motorové lokomotivy Kyklop znovu vyráží [online]. iDnes.cz, 2015-06-19 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.
- ↑ DOLEJŠÍ, Milan. Kyklop chytil druhý dech, po kolejích se prohání vlastní silou [online]. Česká televize, 2015-02-19 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Bezkolébkové uložení skříně vozu na podvozku [online]. Vagony.cz [cit. 2017-09-15]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOLEKTIV, autorů. ŽM - atlas vozidel. Motorové lokomotivy v ČR a na Slovensku. Praha: M-Presse, 2009. 254 s. ISBN 978-80-260-0536-0.
- BITTNER, Jaromír; KŘENEK, Jaroslav; SKÁLA, Bohumil; ŠRÁMEK, Milan. Malý atlas lokomotiv 2011. Praha: Gradis Bohemia, 2011. 392 s. ISBN 978-80-86925-08-0.
- SKÁLA, Bohumil. Pod značkou ČKD (90 let výroby lokomotiv). Praha: NADAS, 1990. 301 s. ISBN 80-7030-058-2.
- ULIARCZYK, Augustin. Elektrická výzbroj dieselelektrických lokomotiv ČKD. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1983. 352 s. Kapitola 1.3 Elektrická výzbroj dieselelektrické lokomotivy T 499.0, s. 10–12.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 759 na Wikimedia Commons
- Kyklop v dokumentu "Zašlapané projekty"
- Řada 759 v internetovém atlasu lokomotiv
- Řada 759 na stránkách zaměřených na prototypové a unikátní stroje Archivováno 11. 9. 2009 na Wayback Machine.