Rusko-ukrajinská válka: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Řádek 505: Řádek 505:
| datum přístupu = 2016-10-13
| datum přístupu = 2016-10-13
| url = http://archiv.ihned.cz/c1-64993020-vladimir-putin-poprve-priznal-pritomnost-vojaku-v-donbasu
| url = http://archiv.ihned.cz/c1-64993020-vladimir-putin-poprve-priznal-pritomnost-vojaku-v-donbasu
}}</ref> V říjnu 2016 poprvé připustil intervenci na Ukrajině, ke které podle něj bylo Rusko dohnáno kvůli obraně rusky hovořícího obyvatelstva Donbasu po [[Euromajdan|převratu na Ukrajině]].<ref name="přiznalinvazi" />
}}</ref> V říjnu 2016 poprvé připustil intervenci na Ukrajině kvůli obraně rusky hovořícího obyvatelstva Donbasu po [[Euromajdan|převratu na Ukrajině]]. Konkrétně k tomu uvedl: „Nebyli jsme to my, kdo vyvolal převrat na Ukrajině. Pak, když jsme byli dohnáni, a to chci podtrhnout, dohnáni, k obraně rusky hovořícího obyvatelstva Donbasu... přišla vlna amerických protiruských opatření a sankcí.“<ref name="přiznalinvazi" />


== Humanitární krize ==
== Humanitární krize ==

Verze z 21. 10. 2016, 10:48

ikona
Tento článek reaguje na aktuální nebo nedávné události.
Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit. Je třeba je se zvýšenou péčí aktualizovat a doplňovat.
rusko-ukrajinská válka
Stav k říjnu 2014:      města ovládaná ukrajinskou armádou na území, které dříve kontrolovali povstalci      území ovládané ukrajinskou armádou      města ovládaná povstaleckými a ruskými jednotkami      území ovládané povstaleckými a ruskými jednotkami      ruské území
Stav k říjnu 2014:
     města ovládaná ukrajinskou armádou na území, které dříve kontrolovali povstalci
     území ovládané ukrajinskou armádou
     města ovládaná povstaleckými a ruskými jednotkami
     území ovládané povstaleckými a ruskými jednotkami
     ruské území
Trváníod 1. dubna 2014 (10 let a 52 dní)
MístoUkrajina (Poloostrov Krym, Doněcká oblast, Luhanská oblast)
Azovské moře
Ruská federace (Rostovská oblast)
Změny území
Strany
RuskoRusko Rusko
na Krymu:

Republika Krym
Sevastopol

v Donbasu:

Novorusko

UkrajinaUkrajina Ukrajina
Síla
ke květnu 2015: 29 tisíc separatistů[1] a 11 tisíc Rusů na východě Ukrajiny,[2] 50 tisíc Rusů připraveno na hranicích (dle ukrajinských zdrojů)[1]
Ztráty
ke květnu 2015: 220 ruských vojáků zabito (dle ruských zdrojů)[3] celkově neznámo - od druhého příměří (15. února) do poloviny května 2015: 83 ukrajinských vojáků zabito a přes 400 zraněno (dle ukrajinských zdrojů)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruská vojenská intervence na Ukrajině je označení pro činnost ozbrojených sil Ruské federace na území Ukrajiny během ukrajinské krize od roku 2014 až doposud. Rusko na Ukrajině intervenovalo nejprve na poloostrově Krymu, který byl následně k němu na základě referenda připojen; později podle některých svědectví zasahovalo i ve válce na východní Ukrajině, kde údajně dosud ruské jednotky operují.[4][5][2][6][7][kdy?] Přítomnost Ruska na Krymu mimo své základny už Rusko po několikaměsíčním popírání přiznalo. Ohledně konfliktu na východní Ukrajině Rusko ale stále trvá na tom, že se bojů účastní maximálně jen ruští dobrovolníci.

Po sesazení Janukovyče

Podrobnější informace naleznete v článku Euromajdan.
Účast nacionalistů z politických stran Svoboda a Pravý sektor na Euromajdanu posloužila jako záminka k ruské intervenci

Pomoc s útěkem Janukovyče ze země

Jako následek protestů zvaných Euromajdan byl z hlediska státoprávní teorie problematickým způsobem parlamentem (Verchovná rada) sesazen legální prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč.[8][9] Tehdy k sobě svolal prezident Ruské federace Vladimir Putin šéfy ruských speciálních složek a lidi z ruského ministerstva obrany a pověřil je, aby ochránili Viktora Janukovyče před zabitím.[10] Janukovyč vzápětí v druhé polovině února uprchl podle Putinova líčení na svou vlastní žádost s ruskou pomocí na Krym a po několika dnech do Ruska.[11] Usadil se pak v Rostově na Donu.

Anexe Krymu

Podrobnější informace naleznete v článku Anexe Krymu Ruskou federací.
Ruský prezident Vladimir Putin s obyvateli krymského Sevastopolu, 9. května 2014

Nato vypukla krize na ukrajinském Krymu a Vladimir Putin svolal v noci z 22. na 23. února 2014 schůzku svých politických a vojenských kolegů, na které jednali až do 7 hodin do rána. Na schůzce Putin rozhodl o tom, že ruské orgány začnou pracovat na „navrácení Krymu k Rusku“.[10] Několik hodin po rozhodnutí anektovat Krym proběhl závěrečný ceremoniál Zimních olympijských her 2014 v Soči, kde Putinovi poděkoval prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach se slovy: „Pomohli jste ukázat tvář nového Ruska: efektivního a přátelského, vlasteneckého a otevřeného světu.“ ČT to komentovala tak, že „nové Rusko“ ukázalo Bachovi anexí Krymu poněkud jinou tvář, než předpokládal. Přitom není jasné, jestli už v době konference, na které bylo rozhodnuto o akcích na Krymu, na tomto poloostrově příslušníci ruských speciálních sil neoperovali. Na medailích, které za to později mnozí z nich dostali, je údajně uveden počátek akce 20. února 2014. Před akcí byl navíc z ruské strany proveden tajný průzkum, při kterém se podle Putina vyslovilo 75 procent obyvatel Krymu pro připojení k Rusku.[12]

27. února převzali neoznačení vojáci kontrolu nad tímto strategicky důležitým poloostrovem a obsadili budovu místní vlády.[10][12] Tyto ozbrojence nazývala média „zelení mužíčci“[13][14] a později bylo potvrzeno, že šlo o příslušníky ruských speciálních jednotek.[15] Ruské vedení přitom zapojení svých ozbrojenců do akcí na Krymu původně kategoricky popíralo.[12] 1. března 2014 schválil ruský parlament prezidentův záměr nasadit na Krymu ruské vojáky kvůli „potřebě chránit Rusy na Krymu,“[10] což bylo podobné odůvodnění jako v případě ruského vpádu do Gruzie z roku 2008[16], který následoval po gruzínském vpádu do separatistické Jižní Osetie. Toto území je pod ruskou kontrolou a ochranou již od rozpadu SSSR v roce 1991. Podobný důvod je udáván také v úvahách o případné ruské intervenci v Pobaltí.[17]

Po převzetí kontroly nad územím poloostrova Ruskem a po Krymském referendu, konaném 16. března 2014, byla doposud ukrajinská Autonomní republika Krym na vlastní žádost anektována Ruskou federací. Vladimir Putin později vydal výnos, kterým ustanovil 27. únor Dnem speciálních sil. Dle Lidovky.cz ho ruská média ihned přejmenovala na „Den zelených človíčků“.[18] Už v říjnu 2014 přitom ležel ve Státní dumě návrh den narozenin Vladimira Putina učinit „Dnem uctivých lidí“, jak se zelení mužíčci také přezdívají kvůli svému uctivému chování při převzetí Krymu.[19]

Zapojení do bojů na východě Ukrajiny

Podrobnější informace naleznete v článku Válka na východní Ukrajině.
V Rusku narozený velitel praporu Sparta, Arsenij Pavlov (uprostřed), se fotografuje s dětmi v Doněcku, 25. prosince 2014

O několik měsíců později, když se rozhořel konflikt na východní Ukrajině mezi proruskými povstalci, kteří na území Donbasu vyhlásili mezinárodně neuznaný stát Nové Rusko, a ukrajinskou armádou, překračovali ruští dobrovolníci a neoznačené jednotky s těžkou vojenskou technikou jako posily povstalců hranice Ukrajiny. Pomohli zabránit dobytí měst Doněck a Luhansk ukrajinskou armádou.[20][21]

Ostřelování z ruského území

Podle studie týmu Bellingcat, což je skupina britských investigativních novinářů, ostřelovala ruská armáda ukrajinské cíle také z ruského území. Novináři zdokumentovali tři velké střety, při kterých čelila ukrajinská strana zvlášť drtivému ostřelování. Šlo o bitvu ze 14. července u města Amvrosijivka, kde byli Ukrajinci ostřelováni nejméně 330 dělostřeleckými granáty z okolí ruské vesnice Selezněv. Další analýza těchto novinářů potvrdila ostřelování v oblasti u Červonopartyzansku, kde se Ukrajinci dostávali mezi 14. červencem až 8. srpnem pod těžkou palbu a museli kvůli ní nakonec vyklidit pozice. Palba nejméně 813 dělostřeleckých granátů přicházela podle jejich analýzy z 5 pozic, z nichž 4 byly dle této studie na ruském území, např. u města Gukovo.[22]

Ruské konvoje s humanitární pomocí

Podrobnější informace naleznete v článku Ruská humanitární pomoc Donbasu.

Rusko do oblastí ovládaných separatisty pravidelně posílá konvoje nákladních automobilů se zbožím, což označuje za humanitární pomoc. O humanitárních účelech ruských konvojů, které Rusko pravidelně od srpna 2014 posílá na území Ukrajiny, ale panují pochyby. Někteří komentátoři a ukrajinská strana mají zato, že konvoje slouží také k zásobování povstalců zbraněmi a vojenským materiálem. Konvoje procházejí na ukrajinské území většinou přes přechody ovládané separatisty a neprocházejí celní nebo jakoukoliv jinou kontrolou, přestože je Rusko vyzýváno k umožnění kontroly například Červeným křížem. Skutečný obsah kamionů a jeho určení tak zná pouze Rusko.[23][24] V prosinci 2014 uvedl šéf jekatěrinburských válečných veteránů Vladimir Jefimov, že ruské humanitární konvoje do Donbasu tajně dopravily desítky bývalých příslušníků ruských speciálních jednotek, aby tam „zavedli pořádek.“[25]

Na začátku roku 2015 Ukrajina zastavila oblastem ovládaným separatisty dodávky plynu a elektřiny, načež Rusko prohlásilo, že dodávky nahradí ze svých zdrojů prozatím zadarmo.[26]

Zajatí ruští vojáci

Služba bezpečnosti Ukrajiny, tedy ukrajinská tajná služba, dne 26. srpna oznámila, že v Doněcké oblasti bylo zajato asi deset ruských výsadkářů.[27] Rusko zajetí přiznalo s tím, že jeho elitní vojáci zabloudili přes nevyznačené hranice mezi oběma zeměmi.[28] O několik dní později byli tito ruští výsadkáři vráceni zpět do vlasti výměnou za větší počet zajatých ukrajinských vojáků.[29] Na konci srpna 2014 byla otevřena nová fronta na pobřeží Azovského moře, přičemž ruské „dobrovolné“ jednotky výrazně pomohly povstalcům při obsazení města a přístavu Novoazovsk a k proniknutí až k Mariupolu.[20][21]

Podle vyjádření Alexandra Zacharčenka, premiéra Doněcké lidové republiky, byli ruští vojáci, kteří donedávna bojovali na Ukrajině, mimo službu nebo „na dovolené“.[30]

Rozsáhlá invaze

Na přelomu srpna a září došlo podle ukrajinské vlády k rozsáhlé invazi ozbrojených sil Ruské federace na východní Ukrajinu.[4] Vývoj bojových operací obou stran konfliktu a předběžných vyjednávání diplomatů zainteresovaných zemí vedl k tomu, že byl dne 5. září 2014 ujednán a podepsán Minský protokol mezi Ukrajinou na jedné straně a Doněckou lidovou republikou spolu s Luhanskou lidovou republikou na straně druhé, a to za účasti Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Ruska. Tento protokol obsahoval 12 bodů, z nichž nejdůležitějším bylo okamžité příměří. 10. září prezident Porošenko uvedl, že většina ruských vojenských sil se z východní Ukrajiny stáhla.[31] Příměří však bylo poté oběma stranami konfliktu neustále porušováno.[zdroj?] Přísun ruského vojenského materiálu a bojových jednotek pokračoval, což bylo oznámeno jak ze strany Ukrajiny, tak i NATO.[32] Na Ukrajině také dle vyjádření některých rodinných příslušníků padlo mnoho ruských vojáků. Někteří rodinní příslušníci se později obrátili na ukrajinské úřady, aby jim pomohly s pátráním po osudech padlých.[33] Aktivisté, kteří upozorňují na padlé ruské vojáky a dožadují se odpovědí, jsou dle jejich tvrzení a také tvrzení některých médií vězněni a zastrašováni.[34][35] Tato tvrzení ruská vláda popírá[zdroj?] a zároveň také odmítá zprávy o jakékoliv invazi na území východní Ukrajiny. Oficiální postoj Ruska v listopadu 2014 byl, že jeho vojáci na Ukrajině byli na dovolené.

Ukrajina nemá pod kontrolou svou státní hranici

K únoru 2015 neměla podle velitele ukrajinských pohraničníků Viktora Nazarenka Ukrajina pod kontrolou 493 km své státní hranice mezi Ruskem a ukrajinskými územími ovládanými povstalci, čili asi čtvrtinu rusko-ukrajinské hranice. Na dalších 144 km byly za pomoci Evropské unie vyhloubeny protitankové příkopy a na 90 km byly vybudovány ženijní překážky.[36] Rusko přitom dle tvrzení vojáků z Murmanského oddílu dál verbovalo své vojáky do povstaleckých oddílů na Ukrajině.[37]

Svědectví z bojů a potvrzování ruské přítomnosti

Stav území Donbasu po dobytí Debalceva proruskými separatisty od 20. února 2015:
     města ovládaná novoruskými povstalci
     města ovládaná ukrajinskou armádou
     města probíhajících bojů
     největší rozsah povstaleckého území v průběhu krize
Území u Debalceva kontrolované Ukrajinou a proruskými separatisty po skončení tamějších bojů. Stav od 20. února 2015

Přes četná různorodá svědectví Rusko svou vojenskou přítomnost stále popírá. Světoví politici ji naproti tomu ostře kritizují, naposledy v souvislosti s porušováním nových dohod z Minsku o příměří v únoru 2015. Ruské jednotky a vojenská technika totiž dle ukrajinského prezidenta navzdory příměří dál operovaly především v bojích o Debalceve. Pomohly povstalcům dobýt toto strategicky důležité území a ukrajinské armádě byly způsobeny silné ztráty na lidech, těžkých zbraních a munici.[36]

Často se objevovaly hlasy, že ruští vojáci na Ukrajině jsou jen dobrovolníky, což řekl například i náčelník ukrajinského generálního štábu Viktor Muženko.[38] Dobrovolníky z Ruska, bývalé příslušníky ruských speciálních jednotek, podle šéfa jekatěrinburských válečných veteránů Vladimira Jefimova tajně dopravovaly do Donbasu i ruské humanitární konvoje. Měsíční žold těchto dobrovolníků se v roce 2014 pohyboval od 90 tisíc rublů pro řadové vojáky (39 tisíc korun), důstojníci vydělali 150 až 240 tisíc rublů (až 103 tisíc korun). Kromě peněz byly jejich motivací také dosavadní nuda nebo adrenalin.[25]

Dne 3. března ale popsal na svém příkladu u Debalceva těžce popálený ruský burjatský tankista Dorži Batomunkujev v rozhovoru s ruským opozičním deníkem Novaja Gazeta, jak ruská armáda posílá vojáky na ukrajinská bojiště, aniž by jim cokoliv o Ukrajině řekla. Ačkoliv vojáci od zkušenějších kamarádů vědí, kam jedou, oficiálně je jim sděleno, že jedou na manévry. Před odjezdem podepisují žádost o propuštění z armády, pro úřady jsou tak „na dovolené“. Každý prý může vyslání odmítnout. Před akcí jsou vojáci velmi důkladně cvičeni, všechny druhy vojska. Tankisté už ve výchozí stanici zamalují čísla a odznaky jednotky na tancích. Nášivky a identifikační znaky vojáci sundají až na cvičišti. Před hranicí jim jsou odebrány doklady a mobily a přejedou na Ukrajinu. Zraněné odveze sanitka do Rostova na Donu, odkud jsou převezeni do svých domovů jako „náklad 300“, což je ruský vojenský kód pro raněné („náklad 200“ je pro mrtvé).[7]

Podle svědectví separatistů, místních či na Ukrajině nasazených Rusů jsou na Ukrajinu z Ruska posíláni obyvatelé Sibiře, především právě Burjati. Vojáci ze západnějších oblastí Ruska na Ukrajinu údajně nechtějí. Podle separatistů jde ale v případě Burjatů většinou o dobrovolníky. Podle ruských aktivistů jako je např. organizace Občané, armáda, právo, nutí armáda vojáky na povinné vojenské službě, aby se stali profesionály a mohla je tak podle platných předpisů poslat i do zahraničí. Motivuje je hlavně finančně průměrnými až nadstandardními platy podle hodnosti.[39]

V květnu 2015 agentura Reuters přinesla další svědectví o způsobu nasazení ruských vojáků do bojů. Jeden z elitních důstojníků Kantěmirovské tankové divize agentuře řekl, že byl poslán na cvičení na jihu Ruska. Nakonec ale skončil v konvoji tanků na Ukrajině, kde bojoval od léta do září 2014 v tanku T-72B3. Při překročení hranice podplukovník vojákům této jednotky vyhrožoval, že můžou skončit ve vězení, pokud nebudou plnit rozkazy. Dva z těchto vojáků přesto odmítli na Ukrajině zůstat a byli tak někam odvedeni s tím, že podle podplukovníka jednotky bylo zahájeno jejich trestní stíhání. Když jim pak ale kolegové volali, ukázalo se, že tito vojáci jen odešli z armády a zůstali doma. Armáda prý navíc neplní sliby, které vojáci dostali. Podle nich měli vojáci dostat denní příspěvky, příplatky za boje a medaile, nic z toho ale nedostali. Zpovídaný voják a jeho 13 kolegů tak k 12. prosinci 2014 odešli z armády. Agentura Reuters získala také zpověď vojáka, který obsluhoval v roce 2014 na hranicích s Ukrajinou v Rostovské oblasti raketomet BM-21 Grad. Jeho posádka dostala tehdy rozkaz připravit se na boj a sundat si označení, oficiálně šlo přitom o cvičení, podle nadřízených „velké cvičení, jehož se zúčastní velké síly“. Na začátku září dostali rozkaz pálit na cíl, který podle vojáka možná ležel na Ukrajině. Jiná ruská baterie raketometů přitom podle jeho svědectví hranici přejela a strávila na Ukrajině deset dní. Nakonec spolu s dalšími čtyřmi kolegy z armády odešel, protože se bál nasazení v bojích na Ukrajině. Ruské ministerstvo obrany tyto odchody z armády odmítlo komentovat.[39]

Ruské ztráty podle Němcovovy zprávy

Nedávno zavražděný předák ruské opozice Boris Němcov nasbíral materiály podle svých slov o rozpoutání války na Ukrajině Putinem. Pod Němcovovým názvem „Putin. Válka“ vyšla v minimálním nákladu dvou tisíc výtisků 64-stránková zpráva, kterou podle těchto materiálů vypracovala skupina expertů pod vedením opozičního politika Ilji Jašina. Podle politologa Alexandra Požalova přitom zpráva není významná tím, že by odhalovala dosud neznámá fakta, ale tím, že je schopná přilákat pozornost k tomuto tématu a vyvolat reakci Západu. Práci odmítlo vytisknout několik tiskáren a část Němcovovy dokumentace zabavila při prohlídce bytu po jeho smrti policie. Ztracené dokumenty trvalo sesbírat týden, protože se Němcovovi spolupracovníci po jeho smrti báli promluvit. Většina obsažených informací pochází z otevřených zdrojů.[5]

Podle ve zprávě obsažených výpočtů ruského ekonoma Sergeje Alexašenka Rusko od začátku války v červenci 2014 utratilo při anexi Krymu a následné „účasti ve vojenské kampani“ na východě Ukrajiny asi 53 miliard rublů (v přepočtu 25,6 miliard korun) na podporu dobrovolníků a povstalců a na provoz a údržbu techniky. Dalších 80 miliard rublů Rusko stály výdaje určené pro běžence z regionálních rozpočtů. V důsledku zvýšení cen o 5,5 procenta v návaznosti na západní sankce vůči Rusu a odvětní embargo z ruské strany přišli ruští občané o dva biliony rublů ze svých mezd a 750 miliard rublů z úspor.[5]

Podle této zprávy padlo na Ukrajině v srpnu 2014 při pomoci proruským separatistům zastavit ofenzivu ukrajinské armády nejméně 150 ruských vojáků. 70 jich padlo v únorových těžkých bojích u Debalceva.[5]

Podezření na přípravu nové ofenzívy

K dubnu 2015 bylo příměří nadále neustále porušováno, když podle OBSE povstalci i ukrajinská armáda běžně používali zbraně, které měly být podle druhé minské dohody z fronty staženy.[40] Povstalci pokračovali v porušování příměří a užívání těchto zbraní i nadále v květnu.[1] Podle amerického ministra obrany Ashtona Cartera a NATO navíc Rusko připravovalo novou ofenzívu. Podle vrchního velitele NATO v Evropě, generála Breedlova, Moskva v minulých měsících do Donbasu přesunula 1000 kusů těžkých zbraní a podle ukrajinského prezidenta čeká k začátku května 2015 na hranicích 50 tisíc ruských vojáků, na východě Ukrajiny přitom podle něj proti Ukrajině bojuje na 40 tisíc ozbrojenců[1] a mezi nimi 11 tisíc Rusů.[2] Podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga k hranicím i do nitra východní Ukrajiny neustále posílá Rusko těžkou výzbroj, tanky, dělostřelectvo, munici, systémy protivzdušné obrany a pokračuje s vytrvalým výcvikem. Separatisté podporovaní Ruskem tak podle něj mají kapacity na zahájení nových, překvapivých útoků.[41] Moskva podle amerických tajných služeb prohloubila kontrolu nad separatistickými jednotkami a Američané je tak označují jako kombinované rusko-separatistické síly. Rusko přitom plánuje další humanitární konvoj, který je podle Ukrajiny další kamuflovaná vojenská pomoc separatistům.[1]

Vrchní velitel NATO v Evropě, americký generál Philip M. Breedlove, byl vysoce postavenými německými diplomaty z okruhu německé vlády v březnu 2015 obviněn z uvádění nepravdivých informací o přítomnosti ruských sil na Ukrajině a z pokusu o podkopávání politiky německé kancléřky Merkelové, která se situaci na Ukrajině snaží řešit pomocí diplomacie. Podle německého magazínu Der Spiegel generál Breedlove v posledních měsících mnohokrát veřejně varoval před hrozící ruskou invazí nebo před přítomností vysokého počtu ruských vojáků na Ukrajině, a pokaždé se podle německé rozvědky jeho informace ukázaly jako přehnané nebo nepravdivé. Znepokojení nad výroky generála Breedlova vyjádřili i někteří velvyslanci členských států při NATO.[42]

Zajatí příšlušníci ruského Specnazu

V polovině května zajal dobrovolnický prapor Ajdar Ukrajinských ozbrojených sil dva příslušníky ruských speciálních sil, kteří bojovali po boku separatistů. Podle lékaře, který po zajetí ošetřil jejich zranění, jde o Alexandra Alexandrova a důstojníka Jevgenije Jerovejeva ze 3. gardové brigády speciálních sil z města Togliatti. Ti z Luhansku vyrazili do boje na základě mylné informace, že ukrajinský prapor uvolnil své pozice. Na základě tohoto domnělého ústupu podle jednoho z členů ukrajinského dobrovolnického praporu „ruská diverzní a průzkumná jednotka“ zkoumala bdělost ukrajinské obrany.[2]

V té době nadále docházelo k porušování příměří ze strany separatistů a k obětem na zdraví i životech. Od vyhlášení druhého příměří 15. února bylo separatisty při ostřelování zabito podle ukrajinského prezidenta Porošenka 83 ukrajinských vojáků a přes 400 dalších zraněno. Z porušování příměří ale obviňovali i separatisté Ukrajinu.[2]

Objevení ruských vojáků misí OBSE

Na začátku srpna 2015 při rutinní prohlídce skladů těžké vojenské techniky proruských separatistů v jednom z nich OBSE objevila ruské vojáky. Jeden z ozbrojenců prohlásil, že on a několik jeho kolegů hlídá skladiště a náleží k 16. výsadkové brigádě ruské armády v Orenburgu. Na uniformě nikdo z nich neměl žádné identifikační znaky. Ruské úřady to podle ruského prezidentského mluvčího Dmitrije Peskova prověřují, ale podle něj se předchozí případy nepotvrdily.[6]

Klid během začátku ruské intervence v Sýrii

Navzdory příměří Ruskem podporované separatistické jednotky až do 1. září 2015 ostřelovaly ukrajinské cíle a zabily desítky ukrajinských vojáků. Ruské síly se 1. září začaly stahovat do Sýrie a zbraně na 2 měsíce utichly. V listopadu střelba znovu ožila a na ukrajinské pozice začaly separatistické Ruskem podporované jednotky útočit znovu, a to včetně těžkých zbraní jako Grad, které už byly hlášeny jako stažené dle dohodnutého příměří.[43] Mezitím si ale světová média přestala ukrajinské krize všímat a jejich pozornost se změřila na aktuálně probíhající migrační vlnu a ruskou vojenskou intervenci v Sýrii.[44] Dle českého generála v.v. Jiřího Šedivého Rusko na začátku války na Ukrajině úspěšně využilo svou strategii zastínit touto válkou anexi Krymu, protože se svět začal obávat širšího ukrajinského konfliktu a na Krym a ukrajinské nároky na něj se potom téměř zapomnělo.[45] Dle českého politologa Jana Šíra se Rusko snaží svou intervencí v Sýrii rozšířit tuto strategii a odvrátit světovou pozornost právě od konfliktu na Ukrajině.[46]

Odříznutí Ukrajiny od energetických zdrojů

25. listopadu 2015 Rusko přestalo dodávat na Ukrajinu zemní plyn s tím, že chce platby předem. Už v minulých zimních sezónách Rusko několikrát omezilo nebo zastavilo vývoz plynu na Ukrajinu kvůli nezaplaceným dodávkám a průběžně zvedalo ceny. Ukrajina mluvila o vydírání.[47] V reakci několik hodin na to oznámil ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk zákaz tranzitních letů všech ruských leteckých společností přes svůj vzdušný prostor, aby bylo zamezeno případným provokacím. Navíc bylo krymskými Tatary a militantními protiruskými aktivisty z hnutí Blokáda Krymu v noci na neděli 22. listopadu sabotováno vedení vysokého napětí na Krym, podle Putina s tichým souhlasem Kyjeva. Bez proudu se ocitla zhruba polovina krymských obyvatel a Rusko dovezlo několik set dieslových generátorů. Ochromeny byly některé podniky na Krymu a školy vyhlásily do konce listopadu prázdniny. Ukrajinská energetická společnost Ukrenergo začala pracovat na opravách hned, jak přestali poškozené sloupy blokovat aktivisté, kteří tak chtěli dosáhnout propuštění ukrajinských politických vězňů v Rusku a na Krymu.[48] Jako reakci na odříznutí Krymu od elektřiny Rusko 28. listopadu odřízlo Ukrajinu od donbaského uhlí, formálně kvůli opožděným platbám. Rezervy měla Ukrajina přitom jen na zhruba měsíc až dva.[49]

Oficiální potvrzení ruské přítomnosti

Stejně jako Rusko původně popíralo vojenskou přítomnost na Krymu, popíralo ji i na východě Ukrajiny. Nejprve Rusko hovořilo o zapojení pouze dobrovolníků nebo vojáků na dovolené či v důchodu.[50] V prosinci 2015 ale Vladimir Putin přiznal, že jsou v Donbasu lidé plnící různé úkoly včetně vojenských, nicméně nešlo podle něj o pravidelné jednotky.[51] V říjnu 2016 poprvé připustil intervenci na Ukrajině kvůli obraně rusky hovořícího obyvatelstva Donbasu po převratu na Ukrajině. Konkrétně k tomu uvedl: „Nebyli jsme to my, kdo vyvolal převrat na Ukrajině. Pak, když jsme byli dohnáni, a to chci podtrhnout, dohnáni, k obraně rusky hovořícího obyvatelstva Donbasu... přišla vlna amerických protiruských opatření a sankcí.“[50]

Humanitární krize

Podrobnější informace naleznete v článku Válka na východní Ukrajině#Humanitární krize.

Mediální pokrytí a propaganda

Rusko a Západ

Ruská státní a provládní média vykládají vývoj vztahů Ruska a Západu především v souvislosti s ukrajinskou krizí po svém. Dekadentní Západ podle nich chce zlikvidovat vzrůstající ruskou sílu a Spojené státy a Evropská unie mohou za vznik celého ukrajinského konfliktu. Ukrajinská vláda je podle nich fašistická a na východě vlastní země utlačuje a vraždí ruskojazyčné obyvatelstvo. Tuto rétoriku pak v Evropské unii přejímá část politického spektra a někteří účastníci internetových diskusí.[52]

Putinův poradce Sergej Markov uvedl, že Rusko brání své menšiny před rusofobií a rasismem vládnoucí elity na Západě, která podle něj mj. začala ukrajinskou krizi. Na Ukrajině podle něj vládne ultranacionalistický fašistický teror ukrajinské junty a Rusko musí trpící Rusy zachránit. Na územích, kde operují ruští vojáci, podle něj vládne demokracie a svoboda slova. Ruská válečná propaganda cílí také na početné ruské menšiny v Pobaltí a Rusko jim podává pomocnou ruku. Markov uvedl, že Estonsko a Lotyšsko mají všechny důvody obávat se ruské agrese, protože podle něj uplatňují represivní přístup vůči ruské menšině. V Estonsku ruská menšina tvoří 25 procent obyvatel, v Lotyšsku 27 a v Litvě 5 procent. Podle švédské televize SVT, která rozhovor přinesla, záleží jestli tuto propagandu Rusové v Pobaltí přijmou.[17]

Nálada v ruské společnosti

Podrobnější informace naleznete v článku Putinismus.
Obyvatelé Doněcku s ruskými vlajkami a protiamerickými transparenty, 9. května 2014

Ruské státní televizní stanice, které sleduje 94 procent obyvatel, podle ruského sociologa Borise Dubina šíří v poslední době „strach z okolního světa, který nerozumí složité ruské povaze“. Z pořadů vyplývá pocit, že Rusové jsou jiní, složitější, lepší, s výjimečnou historickou zkušeností. Putin je pak se svými postoji, které jsou pro většinu ostatního světa nepřípustné, pro Rusy hrdinou. Když Putin tvrdí, že na Ukrajině ruští vojáci nejsou, všichni včetně Rusů podle Dubina vědí, že to není pravda, ale část Rusů to považuje za povolenou a geniální válečnou lest. Pohrdání druhými je vnímáno jako projev hrdosti a nezávislosti svébytného ruského národa. Narcismus ovládá státní, občanskou i vojenskou politiku v Rusku.[53]

Historik Alexej Kelin si myslí, že Rusové vnímají více emocionálně než Evropané, což je důsledkem toho, že se jim ještě nepodařilo dohnat Evropu ve všech směrech a zbavit se definitivně následků mongolské nadvlády, o což se snaží od dob Petra Velikého. Ruská elita podle něj byla vždy daleko od poddaných a neexistovala žádná občanská zkušenost, jen v roce 1917 byla procarská elita vystřídána bolševickými demagogy. Mocnáři si od té doby jen udržovali stav okolnostmi vynucené loajality poddaných. Poddanství je přitom voliči vnímáno jako ochranářství a privilegia mocných jako přirozenost. Současný stav voličstvu vyhovuje a jen 20 procent Rusů se účastní politického života.[53]

Ostře se na téma Putinova režimu, potažmo ruské intervence na Ukrajině, vyslovoval Boris Němcov jakožto jeden z hlavních ruských opozičních předáků. 80 procentní podporu Rusů Putinovi přikládá tomu, že Putin „systematicky Rusům vymýval mozky.“ Vyvolal u nich pocit méněcennosti vůči Západu, nenávist k cizincům, pocit, že je potřeba obnovit sovětské pořádky, a víru, že lze svět ohromit pouze násilím, agresí, silou a strachem. Propaganda Goebbelsova stylu, kdy je apelováno na city a jedná se podle hesla „tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou,“ cílí na prosté lidi a je podle Němcova účinná. Stojí za ní podle něj také generální ředitel Prvního kanálu Konstantin Ernst nebo vedoucí provládní agentury Rusko dnes Dmitrij Kiseljov. Rusko se podle Němcova pomalu mění v jakýsi hybridní fašistický stát využívající některé fašistické prvky. Národnostní menšiny, jazyk a kulturu používá k rozkladu okolních států zevnitř a používá proti nim i proti vlastním lidem zločinné metody. Podle Němcovova odhadu bude Putin krizi na Ukrajině spíše prohlubovat a bude dál investovat do armády.[54]

Ruská média a propaganda

Podrobnější informace naleznete v článku Ruská propaganda.
Proruští demonstranté proti nové ukrajinské vládě s transparentem proti NATO, 9. března 2014

Ruská média bývají západními komentátory často obviňována z propagandistického pokřivení faktů ve svých reportážích[55] nebo z tajení ruské techniky na povstalecké straně.[56] Podle internetového deníku Echo24 je ruská propaganda v souvislosti s válkou na východní Ukrajině velmi intenzivní a její dosah je ohromný. Deník ji dokonce označil jako „ruské lži“,[57] podobně jako Lidovky.cz.[53] Agenturou Associated Press byly zachyceny praktiky ruských internetových trolů[58] (v Petrohradu, následně převzato světovými médii), kteří podle ní šíří manipulativní (nepravdivé) informace na diskuzních fórech a webech, sami tito lidé pak uvádějí "stojí za tím vláda".[59]

Server Echo24 odkázal na slovenský Denník N, který přinesl seznam aktivisty Juraje Smetany. Tento seznam obsahuje údaje o internetových stránkách, které propagandu ruských médií tlumočí v prostředí českého a slovenského internetu. Podle Smetany jsou tyto weby sice většinou anonymní, ale působí „profesionálním dojmem“. Často mají kromě toho společné to, že celkově líčí Rusko jako zdravou duchovní zemi, kdežto v západních zemích je podle nich morálně rozvrácená společnost.[57]

Na rozmach ruské propagandy v Česku upozornila i BBC. V Česku vznikla velká skupina profesionálně vypadajících zpravodajských webů, které prezentují ruská stanoviska a dávají velký prostor ukrajinské krizi. Mají nepřehlednou vlastnickou strukturu a vyvstává tak otázka, kdo je financuje. Podle těchto webů je například ukrajinská vláda označována jako fašistická a Spojené státy podle nich plánují ovládnout svět. České stránky ruské oficiální zpravodajské služby Sputnik (bývalý Hlas Ruska) uvádí zprávy s titulky jako „Ruská armáda je nejsilnější v Evropě“ nebo „Obama nenávidí Rusko“. Při průjezdu konvoje američanů přes Českou republiku si ruské televize všímaly jen negativních informací a některé informace naopak zatajovaly.[60] Podle dvou ze čtyř průzkumů od STEM/MARK a Phoenix research on-line většina Čechů proti konvoji nic neměla, podle třetího od SANEP byly tábory příznivců a odpůrců vyrovnané[61] a podle čtvrtého od Medianu bylo 38% lidí pro konvoj a 25% proti,[62] ruská média ale informovala o tom, že Češi jsou proti a masově protestují. Ještě silnější propaganda v ruštině je z Ruska cílena na pobaltské ruské menšiny.[60]

Evropská unie přišla v březnu 2015 s plánem do června stanovit způsob, jak bojovat proti ruské dezinformační kampani. V lednu problematiku nebezpečí ruské propagandy probírali na svém setkání ministři zahraničí Evropské unie. Už dříve zazněla možnost vzniku unijní ruskojazyčné televize. Diplomaté zdůrazňují, že je potřeba na ruskou propagandu odpovídat nikoliv vlastní propagandou, ale podáváním kvalitních informací.[52]

Válečná propaganda

3. března přinesl ruský opoziční deník Novaja Gazeta rozhovor s těžce popáleným ruským burjatským tankistou Dorži Batomunkujevem, který ke svým zraněním přišel v bojích na Ukrajině u Debalceva. Uvedl, že když jeli v tanku, občas bylo radio rušeno Ukrajinci, kteří vysílali zprávu: „Poslouchejte pozorně, vy zrůdy z Moskvy, Pitěru, Rostova. Všechny vás zabijeme. Zabijeme vás, vaše ženy, vaše děti, vaše rodiče. Jsme fašisti. Před ničím se nezastavíme. Budeme vás zabíjet jako naši bratři Čečenci, uřežeme vám hlavy. Zapamatujte si to. Pošleme vás domů v zinkových rakvích, rozsekané na kousky.“[7]

Podle Batomunkujeva je prezident Putin vychytralý politik hájící ruské zájmy, které ohrožují OSN a EU. Ruská vláda podle něj chápe, že je potřeba pomoci, ale nemůže vojáky vyslat oficiálně, aby nenaštvala Evropu a Severoatlantickou alianci (NATO). Batomunkujev si myslí, že sama NATO přitom Ukrajincům dodává zbraně.[7]

Batomunkujev je přesvědčen, že bojoval za správnou věc. Nebyl pyšný na to, že zabíjel lidi, ale uklidňovalo ho, že to bylo v zájmu míru a obyčejných lidí - dětí, dědečků a babiček, zemědělců atd. Připomínal si oděský požár, ve kterém uhořely desíty odpůrců vlády Arsenije Jaceňuka. Ukrajinští vojáci podle něj zabíjejí nevinné lidi, civilní obyvatelstvo a děti.[7]

V březnu 2015, po uzavření příměří v Minsku mezi proruskými separatisty v Donbasu a ukrajinskou vládou, němečtí představitelé kritizovali vrchního velitele sil NATO v Evropě amerického generála Philipa Breedlova za "nepravdivá tvrzení a přehnané soudy" o přítomnosti ruských vojsk na Ukrajině, které podle nejmenovaného německého představitele zbytečně vyhrocují ukrajinskou krizi a ohrožují důvěryhodnost NATO.[63]

Mezinárodní reakce

Podrobnější informace naleznete v článku Druhá studená válka.

Diplomatické kroky

Americký ministr zahraničí John Kerry a ukrajinský prezident Porošenko při setkání Kyjevě, 5. února 2015

Hlavy států a předsedové vlád členských států Evropské unie na svém setkání 6. března 2014 důrazně odsoudili nevyprovokované porušení ukrajinské svrchovanosti a územní celistvosti Ruskou federací a vyzvali ruskou vládu, aby okamžitě stáhla své ozbrojené síly na jejich základny v souladu s příslušnými dohodami. Dále vyzvali Ruskou federaci, aby umožnila okamžitý přístup mezinárodních pozorovatelů. Podle hlav států a vlád bylo rozhodnutí Nejvyšší rady Autonomní republiky Krym uspořádat referendum o budoucím statusu území v rozporu s ukrajinskou ústavou, a tudíž protiprávní. Bylo rozhodnuto také pozastavit dvoustranné rozhovory s Ruskou federací o vízových otázkách a o nové komplexní dohodě, která měla nahradit stávající dohodu o partnerství a spolupráci.[64]

Parlamentní shromáždění Rady Evropy v lednu 2015 odsouhlasilo rezoluci, kterou bylo až do dubna 2015 prodlouženo odebrání ruských hlasovacích práv, odhlasované v dubnu 2014 kvůli ruské anexi ukrajinského Krymu. Navíc Rusové nemohou mít po tuto dobu zastoupení v ústředních orgánech parlamentního shromáždění. Byla také odsouhlasena rezoluce, která Rusko důrazně žádá o okamžité propuštění unesené ukrajinské pilotky Nadiji Savčenkové. V návaznosti na to ruští poslanci s okamžitou platností pozastavili do konce roku svou činnost ve shromáždění a pohrozili, že Rusko odpoví "kardinálními akcemi". Rusko také stáhlo svoje předchozí rozhodnutí umožnit návštěvu evropských poslanců v moskevské vazební věznici, kde Savčenková v té době držela už 40 dní hladovku.[65]

Mezinárodní sankce

Podrobnější informace naleznete v článcích Mezinárodní sankce v průběhu ukrajinské krize a Ruská finanční krize (2014 - současnost).
Státy, které uvalily sankce na Rusko nebo na ukrajinské občany, kteří podporují separatismus
     Rusko
     Státy, které uvalily sankce
     Členské země EU, které uvalily sankce

Západ se snažil Rusko odradit od destabilizačních kroků na Ukrajině vyhlášením několika kol různých ekonomických sankcí pro Rusko a vlivné ruské občany. Rusko reagovalo rozličnými způsoby.

Evropská unie uvalila první vlnu sankcí v polovině března 2014 v podobě Nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny.[66]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Vojenská obrana na východě Evropy

Z NATO se nejvíce destabilizačních snah Ruska bojí pobaltské státy, které byli půl století součástí Sovětského svazu a mají početné ruské menšiny[67] (Estonsko 25 procent, Lotyšsko 27, Litva 5 procent),[17] jejich vojenská síla je přitom malá.[67] Příslušnící ruské menšiny v Lotyšsku a Estonsku jsou často v postavení občanů druhé kategorie bez základních občanských práv tzv. neobčanů. Jenom v Lotyšsku žije 300 000 neobčanů[68] a tento jev nemající oporu v mezinárodním právu kritizovalo i parlamentní shromáždění Rady Evropy.[69] O reálné hrozbě pro Pobaltí přitom na konci roku 2014 otevřeně mluvil například Putinův poradce Sergej Markov.[17] Litevská prezidentka Dalia Grybauskaitė uvedla, že v případě napadení agresorem je schopná se Litva bránit 72 hodin, což by mělo stačit na to, aby spojenci Litvě přišli na pomoc. Na začátku března 2015 posílily obranyschopnost Litvy, Lotyšska a Estonska Spojené státy, které do oblasti poslaly 3000 vojáků a přes 100 kusů těžké vojenské techniky včetně tanků M1 Abrams, BVP, M2 Bradley a vozidel Humvee. Cílem je podle armádního generála Johna O'Connora odradit Rusko od případných hrozeb v této oblasti. Severoatlantická aliance také hodlá v oblasti vytvořit jednotku rychlého nasazení s 5 tisíci muži a šest velitelských center nejen v Pobaltí, ale i v dalších částech východní Evropy.[67]

6. května 2015 začalo v Litvě vojenské cvičení s názvem Úder blesku. Účastní se ho 3000 vojáků s cílem odvrátit případný útok ruských neoznačených vojáků a separatistů na nový litevský plynový terminál, budovy místní samosprávy, sklady a letiště podle krymského scénáře. Nadále probíhalo také cvičení Zaibo Kiritis v Lotyšsku se 3000 vojáky včetně amerického 7. pěšího pluku Cottonbaler a americké těžké techniky, která dorazila v březnu. Největší cvičení se konalo v Estonsku, kde cvičilo 13 tisíc vojáků a příslušníků polovojenské Estonské obranné ligy, čtyři americké tanky Abrams a belgická, britská a německá proudová letadla. 4. května pak zahájilo NATO v Severním moři největší protiponorkové cvičení Dynamic Mongoose. Jedenáct zemí na něj vyslalo 5000 vojáků a námořníků, třináct lodí a čtyři ponorky a cílem cvičení je uniknout odhalení a torpédovat cizí lodě. Mezi účastníky poprvé v historii figuruje i neutrální Švédsko.[70]

Posílení vlivu Ruska na západě svých hranic se bojí ale také dosud neutrální členové programu Partnerství pro mír Finsko a Švédsko, které začaly v létě 2014 uvažovat o nějaké formě partnerství s NATO. V reakci na to uvedl Sergej Markov, že by mohlo tímto krokem Finsko způsobit třetí světovou válku a před takovými snahami Finsko nepřímo varoval i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Finský prezident Sauli Niinistö přitom novinářům řekl, že země by při napadení Ruskem neměla šanci.[71]

Porušení budapešťského memoranda

Podrobnější informace naleznete v článku Budapešťské memorandum.

Podle prohlášení premiérů zemí Visegrádské skupiny a některých politologů bylo Ruskou anexí Krymu v roce 2014 porušeno Budapešťské memorandum.[72][73][74] Jako jasné porušení platných dohod toto jednání označili např. lídři států G7.[75] Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci, kterou připomnělo povinnost dodržování Charty OSN co se týká jednoty a územní celistvosti členských států OSN a upozornilo na bezpečnostní záruky vyplývající z Budapešťského memoranda z roku 1994.[76]

Historická přirovnání

Jeden z aktivistických plakátů během ukrajinské krize

V průběhu války na východní Ukrajině viděla část veřejnosti podobnost mezi děním na Ukrajině a situací českého pohraničí těsně před druhou světovou válkou, když byly po Mnichovské konferenci a následném ultimátu velmocí v roce 1938 nacistickým Německem anektovány Sudety. V roli prohitlerovské Sudetoněmecké strany a henleinovců podle tohoto pohledu figurují proruští separatisté a v roli agresora je viděno Rusko, které se přitom opírá o loutková referenda.[77] Kritici této analogie používají argument, že Sudety v průběhu dějin nepatřily k území některého z německých států, na rozdíl od Krymu, který byl od roku 1783 součástí Ruské říše.[78]

Samotný Vladimir Putin se po referendu o připojení Krymu k Ruské Federaci mnohokrát odvolával na kosovský precedens a na rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v Haagu z roku 2010. Podle rozhodnutí mezinárodního soudu nebylo jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku v únoru 2008 porušením mezinárodního práva.[79] Po několikaměsíčním bombardování Jugoslávie silami NATO bylo historicky srbské Kosovo v roce 1999 fakticky odtrženo od Srbska.[80] Stejný argument jako prezident Putin použili také krymští politici, kteří referendum o připojení k Rusku podpořili.

Na sociálních sítích byl Putin v souvislosti s ukrajinskou krizí přirovnáván k Hitlerovi. Ukrajinští aktivisté mu dali přezdívku „Putler“.[77]

Některá západní média zmiňovala v souvislosti s proruským separatismem na Ukrajině také Severní Kypr, který byl v roce 1974 vojensky okupován tureckou armádou a fakticky anektován Tureckem.[81]

Galerie

  • Ruští neoznačení vojáci na Simferopolském letišti
    Ruští neoznačení vojáci na Simferopolském letišti
  • Referendum o nezávislosti Donbasu v květnu 2014
    Referendum o nezávislosti Donbasu v květnu 2014
  • Jeden z mnoha kamionů s ruskou humanitární pomocí
    Jeden z mnoha kamionů s ruskou humanitární pomocí

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2014 Russian military intervention in Ukraine na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e ket; ČT24; ČTK. Nová ofenziva rebelů? U hranic s Ukrajinou prý čeká 50 tisíc Rusů. ct24.cz [online]. 2015-05-07 [cit. 2015-05-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f ČTK. Ukrajinští dobrovolníci zajali dva ruské vojáky ze speciálních sil. iDNES.cz [online]. 2015-05-17 [cit. 2015-05-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Necelý rok války na Ukrajině připravil Rusko o 26 miliard a 220 vojáků. ČT24 [online]. 2015-05-12 [cit. 2015-05-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b KRAMER, Andrew E.; GORDON, Michael R. Ukraine Reports Russian Invasion on a New Front. The New York Times [online]. 2014-08-27 [cit. 2016-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d luk. Necelý rok války na Ukrajině připravil Rusko o 26 miliard a 220 vojáků. ČT24 [online]. 2015-05-12 [cit. 2015-05-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Mise OBSE na východní Ukrajině objevila vojáky ruské armády. Rozhlas.cz [online]. 2015-08-04 [cit. 2015-08-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e HÁJEK, Adam. Všichni jsme věděli, kam jedeme, říká ruský tankista raněný u Debalceve. idnes.cz [online]. 2015-03-03 [cit. 2015-03-04]. [zpravy.idnes.cz/dorzi-batomunkujev-novaja-gazeta-rusko-ukrajina-vojak-raneny-u-debalceve-1lh-/zahranicni.aspx?c=A150303_155422_zahranicni_aha Dostupné online]. 
  8. ↑ MORISSON, David: „How William Hague Deceived the House of Commons on Ukraine“ (Jak William Hague podvedl Dolní sněmovnu ohledně Ukrajiny), Huffington Post, 10. března 2014, aktualizováno 9. května 2014. http://www.huffingtonpost.co.uk/david-morrison/ukraine-willliam-hague_b_4933177.html (anglicky). Citát: „It is simply untrue that the Rada followed the procedure laid down in the Ukrainian constitution to impeach and remove a president from power.“
  9. ↑ SCHULLER, Konrad: “Sturz von Janukowitsch. Kein Putsch aber auch nicht verfassungsgemäß.“ (Janukovyčův pád. Žádný puč, ale také ne v souladu s ústavou), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 24. února 2015. http://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/europa/janukowitschs-sturz-war-kein-putsch-13447563-p3.html?printPagedArticle=true#pageIndex_3 (německy).
  10. ↑ a b c d ČTK; Interfax. Putin přiznal "misi Janukovyč" a přípravy na anexi Krymu. Tyden.cz [online]. 2015-03-09 [cit. 2015-03-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ Janukovyčovi s útěkem pomohlo Rusko, přiznal Putin. Novinky.cz [online]. 2014-10-24 [cit. 2015-03-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c pet. Putin rozhodl o anexi Krymu v závěrečný den her v Soči. ČT24 [online]. 2015-03-09 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  13. ↑ PEHE, Jiří. KOMENTÁŘ: Náš ruský problém. Novinky.cz [online]. 2014-07-22 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ HARAZÍM, Petr. 6 důvodů proč si Ukrajina nedokáže poradit se „zelenými mužíky“. Vojsko.net [online]. 2014-04-15 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ Putin přiznal, že na Krymu působili neoznačení ruští vojáci. Český rozhlas [online]. 2014-03-17 [cit. 2014-10-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ BÍLÝ, Miloš. HISTORIE: Válka v Gruzii optikou Ukrajiny. Neviditelný pes [online]. 2014-08-16 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d ket; luk. Putinův poradce: Strach Pobaltí z Ruska je oprávněný. ČT24 [online]. 2014-11-11 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ redakce. Rusku hrozí ostuda. Vězněná ukrajinská letkyně může každým dnem zemřít [online]. Lidovky.cz, 2015-02-27 [cit. 2015-03-02]. Dostupné online. 
  19. ↑ DORAZÍN, Martin; SKALICKÝ, Matěj. Rusko chce svátek na Putinovy narozeniny. Den uctivých lidí má oslavit 'zelené mužíčky' z Krymu [online]. Rozhlas.cz, 2014-10-04 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b 'Separatisté' útočí na jihu. Začíná boj o Azovské moře?. Echo24.cz [online]. 2014-08-28 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b Rusové otevřeli novou frontu. Mariupol očekává útok. Aktuálně.cz [online]. 2014-08-28 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  22. ↑ Rusko ostřelovalo Ukrajinu ze svého území, tvrdí britská analýza. idnes.cz [online]. 2015-02-20 [cit. 2015-02-26]. Dostupné online. 
  23. ↑ Na východ Ukrajiny dorazil další konvoj z Ruska. Separatisti plánují útok na Mariupol. rozhlas.cz [online]. 2015-02-20 [cit. 2015-03-04]. Dostupné online. 
  24. ↑ Červený kříž chce jednat o humanitárním konvoji, žádá od Ruska víc informací. rozhlas.cz [online]. 2014-08-14 [cit. 2015-03-04]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b Na Donbas nás tajně vozí humanitární konvoje, přiznali ruští žoldnéři. E15.cz [online]. 2014-12-25 [cit. 2015-07-14]. Dostupné online. 
  26. ↑ Živě: Doněck znovu pod palbou, městem duní minometná střelba. aktualne.cz [online]. 2015-02-19 [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. 
  27. ↑ Na Ukrajině zajali ruské výsadkáře. Prý tam byli náhodou. Echo24.cz [online]. 2014-08-26 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  28. ↑ Ukrajinci chytili ruské výsadkáře. Hranici přešli omylem, zní z Moskvy. iDNES.cz [online]. 2014-08-26 10:24, rev. 2014-08-26 16:25 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  29. ↑ Ruští výsadkáři, kteří „zabloudili“ na Ukrajinu, jsou zpět ve vlasti. iDNES.cz [online]. 2014-08-31 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  30. ↑ Novoazovsk ovládli povstalci. Rusové jsou tu na dovolené, říkají. iDNES.cz [online]. 2014-08-28 8:29, rev. 2014-08-28 13:01 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  31. ↑ Most Russian Forces Now Out of Ukraine, Kiev Says
  32. ↑ MÁNERT, Oldřich; ČTK. Teroristé chystají ofenzivu, tvrdí Kyjev. OSN se bojí totální války. iDNES.cz [online]. 2014-11-12 11:25, rev. 2014-11-12 23:29 [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. 
  33. ↑ Novinky. Ruské rodiny hledají na Ukrajině nezvěstné vojáky. Novinky.cz [online]. 2014-10-16 7:59 [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. 
  34. ↑ ČTK. Na Ukrajině umírají ruští vojáci, upozornila aktivistka. Už je v cele. Novinky.cz [online]. 2014-10-19 21:29 [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. 
  35. ↑ Novinky; ČTK. Zbili ruského politika, který se zajímal o osud výsadkářů zabitých na Ukrajině. Novinky.cz [online]. 2014-08-30 21:36 [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. 
  36. ↑ a b Redakce Zahraničí; ČTK; Reuters. Živě: Debalceve padlo, Porošenko potvrdil stažení vojáků. aktualne.cz [online]. 2015-02-18 [cit. 2015-02-18]. Dostupné online. 
  37. ↑ ket; ČT24; ČTK. Ruští vojáci z Murmansku odmítli jet na "služební cestu do Donbasu". ct24.cz [online]. 2015-02-19 [cit. 2015-02-23]. Dostupné online. 
  38. ↑ Bublina splaskla, ukrajinské síly nebojují s regulérními ruskými jednotkami. Novinky.cz [online]. 2015-01-29 [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. 
  39. ↑ a b aš. Ruským vojákům vyhrožovali vězením, když nepůjdou na Ukrajinu. Novinky.cz [online]. 2015-05-11 [cit. 2015-05-11]. Dostupné online. 
  40. ↑ OBSE: Příměří na východě Ukrajiny se porušuje stále častěji. rozhlas.cz [online]. 2015-04-15 [cit. 2015-05-12]. Dostupné online. 
  41. ↑ ČTK. Moskva posílá další zbraně separatistům v Donbasu, tvrdí NATO. novinky.cz [online]. 2015-05-11 [cit. 2015-05-12]. Dostupné online. 
  42. ↑ Breedlove's Bellicosity: Berlin Alarmed by Aggressive NATO Stance on Ukraine [online]. 6. března 2015. Dostupné online. 
  43. ↑ Russia opens fire on Ukraine again as the West stands by. The Washington Post [online]. 2015-11-19 [cit. 2015-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ UČŇOVÁ, Martina. Všichni mluví o Blízkém východě, ale na Ukrajinu se zapomíná. Do EU přitom míří tisíce ukrajinských uprchlíků. EuroZprávy.cz [online]. 2015-11-06 [cit. 2015-11-20]. Dostupné online. ISSN 2336-257X. 
  45. ↑ GAZDÍK, Jan. Generál Šedivý: Putinův scénář vychází, Krym je zapomenut. Aktuálně.cz [online]. 2014-04-16 [cit. 2015-11-20]. Dostupné online. 
  46. ↑ ŠÍR, Jan. ŠÍR: Putinův syrský vabank, Rusko směřuje k rozložení ekonomiky a rozpadu státu. Lidovky.cz [online]. 2015-10-08 [cit. 2015-11-20]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  47. ↑ HORÁČEK, Filip. Rusko zastavilo Ukrajině dodávky plynu. Žádá platbu předem. iDNES.cz [online]. 2015-11-25 [cit. 2015-11-28]. Dostupné online. 
  48. ↑ MÁNERT, Oldřich. Ukrajina uzavřela nebe pro ruská letadla, Putin se čílí kvůli Krymu. iDNES.cz [online]. 2015-11-25 [cit. 2015-11-28]. Dostupné online. 
  49. ↑ BAROCHOVÁ, Anna. Ukrajina je bez dodávek uhlí. Trest za potemnělý Krym, zní z Moskvy. iDNES.cz [online]. 2015-11-28 [cit. 2015-11-28]. Dostupné online. 
  50. ↑ a b Putin poprvé přiznal zásah ruské armády na Ukrajině. Novinky.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  51. ↑ ČTK. Vladimir Putin poprvé přiznal přítomnost vojáků v Donbasu. Ihned.cz [online]. 2015-12-18 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  52. ↑ a b ČTK. Brusel vymýšlí plán, jak bojovat s ruskou propagandou. e15.cz [online]. 2015-03-12 [cit. 2015-03-23]. Dostupné online. 
  53. ↑ a b c PROCHÁZKOVÁ, Petra. Putin lže celému světu do očí. A doma v Rusku oslavují jeho hrdinství. Lidovky.cz [online]. 2014-09-11 [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. 
  54. ↑ ‚V Rusku je hybridní fašismus.‘ Co řekl Němcov chvíli před smrtí. Echo24 [online]. 2015-03-07 [cit. 2015-03-09]. Dostupné online. 
  55. ↑ Věrohodnost zpráv ruských médií opět zpochybněna, Wikizprávy, referencovaná zpráva, 13. dubna 2014
  56. ↑ Reportér ruských televizí mimoděk dokázal trvající přítomnost ruských tanků na ukrajinské frontě. Britské listy [online]. 2015-02-16 [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. 
  57. ↑ a b 42 českých a slovenských webů, které šíří ruské lži. Echo24 [online]. 2015-02-27 [cit. 2015-03-02]. Dostupné online. 
  58. ↑ Russia steps up propaganda push with online "Kremlin trolls" [online]. AP. Dostupné online. 
  59. ↑ Ruská propaganda strčí sovětskou do kapsy - i díky trollům [online]. Česká televize. Dostupné online. 
  60. ↑ a b BBC varuje: Proruská propaganda je v Česku na vzestupu. ČT24 [online]. 2015-04-03 [cit. 2015-04-04]. Dostupné online. 
  61. ↑ Americký konvoj a hlas lidu českého: Tři průzkumy... A jeden dopadl hodně, hodně jinak. ČT24 [online]. 2015-03-26 [cit. 2015-04-04]. Dostupné online. 
  62. ↑ http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Specialni-pruzkum-pro-rozhlas-Rade-lidi-byl-prujezd-ukradeny-Zakladnu-odmitaji-369350
  63. ↑ Protiruské výroky Američanů krizi zbytečně vyhrocují, stěžuje si prý Berlín. E15 [online]. 7.3.2015. Dostupné online. 
  64. ↑ Nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny
  65. ↑ luk. Na bojkot své delegace v Radě Evropy odpoví Rusko "kardinálními akcemi" [online]. ČT24, 2015-01-29 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  66. ↑ Nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny
  67. ↑ a b c pet. USA chtějí odstrašit Putina. Poslaly do Pobaltí vojenskou techniku [online]. ČT24, 2015-03-09 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  68. ↑ "Lotyšsko se obává ruskojazyčných obyvatel jako rizikového faktoru". Česká televize. 5. dubna 2015.
  69. ↑ "Neobčané v Evropské unii". Oskar Krejčí. 19. srpna 2005.
  70. ↑ V Litvě se připravují na krymský scénář, cvičí celé Pobaltí [online]. Novinky.cz, 2015-05-07 [cit. 2015-05-08]. Dostupné online. 
  71. ↑ ZBAVITELOVÁ, Gita. Rusko varuje Finsko před vstupem do NATO [online]. Rozhlas.cz, 2014-06-16 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  72. ↑ Jaceňuk a Obama: Odtržení Krymu od Ukrajiny je nelegální, 6. března 2014
  73. ↑ Premiéři zemí V4 vyzvali Rusko k dodržování práva, 5. března 2014
  74. ↑ https://www.youtube.com/watch?v=i8q3Wychr-Y
  75. ↑ ŽIVĚ: Ukrajina vojensky nezasáhne. Krym znárodní ukrajinskou flotilu, ihned.cz
  76. ↑ Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci na podporu územní celistvosti Ukrajiny [online]. [cit. 2015-05-26]. Dostupné online. 
  77. ↑ a b DOLEŽAL, Jiří. Ukrajinské Sudety: Studená válka je zpět [online]. reflex.cz, 2014-05-11 [cit. 2015-04-16]. Dostupné online. 
  78. ↑ Krym [online]. [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  79. ↑ " Address by President of the Russian Federation [online]. 18. března 2014. Dostupné online. 
  80. ↑ "Průlom pro Kosovo: nezávislost na Srbsku posvětil haagský soud". iDNES.cz. 22. července 2010
  81. ↑ For Crimea, Secession Is Only as Good as Recognition, The New York Times. 15. března 2015
Rusko-ukrajinská válka
Pozadí
Krym
Donbas
Invaze v roce 2022
Východoukrajinská
ofenzíva
Kyjevská ofenzíva
Jihoukrajinská fronta
Ostatní boje a útoky
Další témata
Přehledy, reakce, dopady
Skupiny a ideologie
Rusko
Ukrajina
Osobnosti
Ruská moc
Separatisté a ruští spojenci
Ukrajina
Postsovětské války
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rusko-ukrajinská_válka&oldid=14219973“