Boris Němcov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Boris Jefimovič Němcov
Марш за мир и свободу (11).jpg
Vicepremiér Ruské federace
Ve funkci:
28. dubna 1998 – 28. srpna 1998
PrezidentBoris Jelcin
První vicepremiér Ruské federace
Ve funkci:
17. března 1997 – 28. dubna 1998
PrezidentBoris Jelcin
Stranická příslušnost
ČlenstvíSvaz pravicových sil (1999–2008)

Narození9. října 1959
Soči, Sovětský svaz
Úmrtí27. února 2015 (ve věku 55 let)
Moskva, Rusko
Místo pohřbeníTrojekurovský hřbitov v Moskvě (od 2015)
Partner(ka)Anna Durická
DětiŽanna Borisovna Němcovová
PříbuzníIgor Wilenowitsch Eidman (bratranec)
Profesepolitik, fyzik, státník a poslanec Státní dumy
NáboženstvíRuská pravoslavná církev
Oceněnímedaile Řádu za zásluhy o vlast 2. třídy (1995)
Řád svatého pravověrného knížete Daniila Moskevského (1996)
Uznání prezidenta Ruské federace (1996)
medaile Za upevnění bojové spolupráce (2001)
Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy (2006)
… více na Wikidatech
CommonsBoris Nemtsov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris Jefimovič Němcov (rusky Борис Ефимович Немцов; 9. října 1959 Soči27. února 2015 Moskva) byl ruský liberální opoziční politik, kritik administrativy prezidenta Vladimira Putina. V letech 1997–1998, v době prezidentství Borise Jelcina, zastával funkci vicepremiéra země. Původním povoláním byl matematik a fyzik. V únoru 2015 byl zastřelen v Moskvě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Boris Němcov se narodil v černomořském městě Soči. Jeho matka byla Židovka.[1] Absolvoval radiofyzikální fakultu Gorkovské univerzity. Jako vědec vzbuzoval Němcov velké naděje, měl ale větší zájem o veřejnou činnost.

V letech 1991 až 1997 zastával post gubernátora Nižního Novgorodu. V r. 1992 byl na seznamu „200 světových předáků příštího století", který sestavila Cambridgeská univerzita. Bylo mu tehdy 33 let a byl nejmladším ruským gubernérem. Roku 1994 vzal Boris Jelcin Němcova na státní návštěvu v USA a na banketu při otevření nové ruské ambasády ho představil Billu Clintonovi jako příštího ruského prezidenta. Od roku 1997 zastával Němcov funkci vicepremiéra v nově rekonstruované vládě. Němcov byl obdivovatelem britské premiérky Margaret Thatcherové a úzce spolupracoval s Anatolijem Čubajsem, který bývá označován za otce ruské privatizace v 90. letech 20. století. Finanční krize, která Rusko zasáhla v roce 1998, však Němcova stála funkci ve vládě.[2]

Až do roku 2010 byl Němcov jedním z předáků pravicové strany Svaz pravicových sil, která se dvakrát za sebou nedostala do parlamentu. Poté byl jedním z předáků hnutí Solidarita a vyvíjel všestranný nátlak na moc z pozic liberalismu.

V letech 2007 až 2011 byl kvůli účasti na protestech třikrát zatčen. V jednom z případů byl odsouzen k 15 dnům vězení, což odsoudili američtí senátoři John McCain a Joe Lieberman. Organizace Amnesty International jej tehdy označila za vězně svědomí.

V roce 2010 se stal jedním z prvních signatářů opoziční kampaně s názvem Putin musí odejít.

V době příprav ZOH v Soči zveřejnil zprávu s názvem Zimní olympiáda v subtropech, která se zabývala výrazným předražením nových olympijských objektů a nízkou kvalitou jejich provedení. Němcov uvedl, že hry budou stát více než padesát miliard dolarů, přičemž rozkradeno z nich bude až šedesát procent.[3]

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vražda Borise Němcova.

V pátek 27. února 2015 byl Němcov v centru Moskvy krátce před půlnocí čtyřikrát střelen neznámým střelcem, načež na následky zranění zemřel.[4][5]

V interview z 10. února téhož roku Němcov vyjádřil své obavy z toho, že ho prezident Putin nechá zabít. Němcov se totiž netajil svými kritickými postoji k roli Ruska ve válce na východě Ukrajiny.[6] Prezident Putin po jeho vraždě prohlásil, že „uděláme vše, aby organizátoři a vykonavatelé podlé a cynické vraždy byli po zásluze potrestáni."[7]

Němcov byl zabit krátce před plánovaným masovým protestem opozice, který se konal v neděli 1. března. Původně mělo jít o demonstraci proti hospodářské krizi a válce na Ukrajině, po vraždě Němcova se změnila na vzpomínkový pochod. Zúčastnilo se jej několik desítek tisíc lidí, mnozí drželi Němcovovy fotografie, řada lidí měla placky s nápisem „Nebojím se“. Někteří účastníci nesli na transparentech kritická hesla, ozvalo se volání „Rusko bez Putina“.[8][9]

Vykonavatelé byli dopadeni, ale objednatel vraždy je dosud nejasný.[10] Ruský opoziční politik a Němcovův přítel Ilja Jašin z vraždy obvinil čečenského vůdce Ramzana Kadyrova. Podle Jašina se Čečensko pod vládou Kadyrova „stalo islámským státem uvnitř Ruska a nepodřizuje se (ruským) zákonům.“[11] 13. července 2017 byl pachatel vraždy Čečenec Zaur Dadajev odsouzen k 20 letům odnětí svobody. Čtveřice čečenských spolupachatelů byla odsouzena k trestům od 11 do 19 let.[12] Kadyrova označili za objednatele vraždy také advokáti pozůstalých.[13]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Smuteční průvod na památku Borise Němcova (1. března 2015 v Moskvě)

Atentát na Němcova odsoudil americký prezident Barack Obama, který se s ním setkal v Moskvě v roce 2009. Označil jej za „brutální vraždu“ a ruskou vládu vyzval k rychlému, nestrannému a transparentnímu vyšetření události.[6][14]

Ukrajinský prezident Petro Porošenko uvedl, že je smrtí Němcova šokován. Němcova, který byl zastáncem prozápadního kurzu Ukrajiny, považoval za „jednoho z mála, které může nazývat přáteli“.[14] V březnu 2015 se rozhodl udělit mu Řád svobody.

Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že bude uděláno vše pro to, aby byli organizátoři a vykonavatelé podlé a cynické vraždy Borise Němcova po zásluze potrestáni.

Náměstí ve Washingtonu, D.C., kde sídlí velvyslanectví Ruské federace ve Spojených státech, bylo v roce 2018 přejmenováno na náměstí Borise Němcova.[15] V Praze vznikla iniciativa za pojmenování náměstí Pod kaštany v Praze 6-Bubenči[16] na náměstí Borise Němcova a vznikla petice adresovaná radě hlavního města Prahy.[17] Na zmíněném náměstí sídlí velvyslanectví Ruské federace. Iniciativu vyslyšel primátor Prahy Zdeněk Hřib a náměstí bylo po schválení Radou Prahy i Zastupitelstvem Prahy přejmenováno 27. února 2020, tedy pět let po jeho smrti.[18][19] Podle bývalého velvyslance České republiky v Rusku a na Ukrajině Jaroslava Bašty přejmenovat náměstí, kde sídlí ruské velvyslanectví, „souvisí s politickým trendem, který je zaměřen protirusky s jistou formou rusofobie.“[20]

Životopisný dokumentární film o Borisi Němcovovi,[21] sestavený převážně z autentických videosekvencí, byl představen v Knihovně Václava Havla v červnu 2017.[22] Autorem filmu je Němcovův blízký spolupracovník Vladimir Kara-Murza.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Němcov po sobě zanechal majetek v hodnotě asi 300 milionů rublů (asi 114 milionů Kč), o který se po jeho smrti strhla právní bitva mezi jeho potomky. Němcov tvrdil, že majetek získal díky spekulacím s akciemi a výnosným investicím.[23]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Medal for Service II.png Medaile Řádu Za zásluhy o vlast II. třídy – Rusko, 10. března 1995 – za služby státu související s dokončením první etapy kupónové privatizace[24]
  • Vděčnost prezidenta Ruské federace – Rusko, 12. srpna 1996 – za aktivní účast na organizaci a vedení volební kampaně prezidenta Ruské federace v roce 1996[25]
  • SU Medal For Strengthening of Brotherhood in Arms ribbon.svg Medaile Za upevňování bojového přátelství – Rusko, 2001[26]
  • Order of Prince Yaroslav the Wise 4th and 5th Class of Ukraine.png Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy – Ukrajina, 19. srpna 2006 – udělil prezident Viktor Juščenko za významný osobní přínos k rozvoji mezinárodní spolupráce, posílení autority a pozitivního obrazu Ukrajiny ve světě a za popularizaci jejich historických a moderních úspěchů[27]
  • Order of Freedom of Ukraine.png Řád svobody – Ukrajina, 2. března 2015 – udělil prezident Petro Porošenko za vynikající osobní zásluhy o rozvoj demokracie, dodržování ústavních práv a svobod člověka a občana a za nezištnou sociální a politickou aktivitu[28][29]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nemtsov murder reminds Russian Jews of lingering anti-Semitism, The Jerusalem Post
  2. Washington provokuje Moskvu. Nové náměstí Borise Němcova leží přímo před ruskou ambasádou. Česká televize [online]. 27. února 2018. Dostupné online. 
  3. DRAŽANOVÁ, Adéla. Soči je největší „rozkrádačka“ současného Ruska, tvrdí opozice. iDNES.cz [online]. 2013-5-31. Dostupné online. 
  4. В Москве убит Борис Немцов [online]. [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. (rusky) 
  5. Russian Opposition Leader Boris Nemtsov Reportedly Shot Dead In Moscow [online]. Interpretmag.com [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b V Moskvě zastřelili kritika Kremlu Němcova, Putin mluví o nájemné vraždě. iDNES.cz [online]. 2015-2-27. Dostupné online. 
  7. Němcov: opoziční předák, jehož přímost posmrtně ocenil i Putin. Česká televize [online]. 28. února 2015. Dostupné online. 
  8. Rusko bez Putina! Moskvou prošel smuteční pochod za zavražděného Němcova. iDNES.cz [online]. 2015-3-1. Dostupné online. 
  9. Moskvu zaplavily nápisy 'Já jsem Boris'. Lidé vzpomínali na Němcova. Rozhlas.cz [online]. 2015-3-1. Dostupné online. 
  10. VLACH, Tomáš. Putin kryje vrahy, tvrdí advokát Němcova. Týden.cz [online]. 2016-04-03 [cit. 2016-04-07]. Dostupné online. 
  11. Za smrtí Němcova stál Kadyrov, tvrdí opoziční politik Jašin rok po vraždě. Lidovky.cz [online]. 24. února 2016. Dostupné online. 
  12. Vrah kritika Kremlu Němcova Dadajev dostal dvacet let vězení. ČT24 [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-13]. Dostupné online. 
  13. Vražda Němcova nemá podle ruské policie náboženský podtext. Deník.cz [online]. 20. června 2016. Dostupné online. 
  14. a b World Politicians React to Boris Nemtsov Murder. Novinite.com [online]. 2015-2-28. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Washington chystá Němcovovo náměstí. Kreml to nechává v klidu, v Dumě se durdí. Novinky.cz [online]. BORGIS, 11. ledna 2018. Dostupné online. 
  16. Praha 6, Náměstí Pod kaštany
  17. Přejmenujme náměstí Pod Kaštany na náměstí Borise Němcova
  18. Praha plánuje pojmenovat náměstí před ruskou ambasádou podle Borise Němcova. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 
  19. Pražští radní schválili změnu názvu náměstí před ruskou ambasádou. Ponese jméno Borise Němcova. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-02-24 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  20. Nikoli čecháčkovství, ale mezinárodní iniciativa, odmítl Hřib kritiku pojmenování náměstí po Němcovovi. Česká televize [online]. 13. února 2020. Dostupné online. 
  21. Vladimir Kara-Murza: Nemtsov (s anglickými titulky). nemtsovfilm.com [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-29. 
  22. Kara-Murza a Žantovský: O životě a smrti Borise Němcova
  23. V Moskvě soudí Čečence obviněné z vraždy Borise Němcova. Za zavřenými dveřmi. Lidovky.cz [online]. 25. července 2016. Dostupné online. 
  24. УКАЗ Президента РФ от 10.03.1995 N 260 "О НАГРАЖДЕНИИ МЕДАЛЬЮ ОРДЕНА "ЗА ЗАСЛУГИ ПЕРЕД ОТЕЧЕСТВОМ" II СТЕПЕНИ". web.archive.org [online]. 2015-04-02 [cit. 2021-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-02. 
  25. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2015-04-02 [cit. 2021-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-02. 
  26. Депутаты Госдумы получили к празднику медали и погоны. www.kommersant.ru [online]. 2001-02-23 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. (rusky) 
  27. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАИНЫ № 698/2006 - Официальное представительство Президента Украины. web.archive.org [online]. 2014-08-08 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  28. Канберра первой в Австралии легализовала рекреационное употребление марихуаны. www.kommersant.ru [online]. 2019-09-25 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (rusky) 
  29. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 118/2015 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2015-03-09 [cit. 2021-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-09. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]