Boris Němcov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Boris Jefimovič Němcov
Марш за мир и свободу (11).jpg
Vicepremiér Ruské federace
Ve funkci:
28. dubna 1998 – 28. srpna 1998
PrezidentBoris Jelcin
První vicepremiér Ruské federace
Ve funkci:
17. března 1997 – 28. dubna 1998
PrezidentBoris Jelcin
Stranická příslušnost
ČlenstvíSvaz pravicových sil (1999–2008)

Narození9. října 1959
Soči, Sovětský svaz
Úmrtí27. února 2015 (ve věku 55 let)
Moskva, Rusko
Místo pohřbeníTrojekurovský hřbitov v Moskvě (od 2015)
DětiŽanna Borisovna Němcovová
PříbuzníIgor Wilenowitsch Eidman (bratranec)
Profesepolitik a fyzik
NáboženstvíRuská pravoslavná církev
Oceněnímedaile Řádu za zásluhy o vlast 2. třídy (1995)
Řád svatého pravověrného knížete Daniila Moskevského (1996)
Russian Federation Presidential Certificate of Gratitude (1996)
medaile Za upevnění bojové spolupráce (2001)
Řád knížete Jaroslava Moudrého (2006)
… více na Wikidatech
CommonsBoris Nemtsov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris Jefimovič Němcov (rusky Борис Ефимович Немцов; 9. října 1959 Soči27. února 2015 Moskva) byl ruský liberální opoziční politik, kritik administrativy prezidenta Vladimira Putina. V letech 1997–1998, v době prezidentství Borise Jelcina, zastával funkci vicepremiéra země. Původním povoláním byl matematik a fyzik. V únoru 2015 byl zastřelen v Moskvě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Boris Němcov se narodil v černomořském městě Soči. Jeho matka byla Židovka.[1] Absolvoval radiofyzikální fakultu Gorkovské univerzity. Jako vědec vzbuzoval Němcov velké naděje, měl ale větší zájem o veřejnou činnost.

V letech 1991 až 1997 zastával post gubernátora Nižného Novgorodu. V r. 1992 byl na seznamu „200 světových předáků příštího století", který sestavila Cambridgeská univerzita. Bylo mu tehdy 33 let a byl nejmladším ruským guvernérem. Roku 1994 vzal Boris Jelcin Němcova na státní návštěvu v USA a na banketu při otevření nové ruské ambasády ho představil Billu Clintonovi jako příštího ruského prezidenta. Od roku 1997 zastával Němcov funkci vicepremiéra v nově rekonstruované vládě. Němcov byl obdivovatelem britské premiérky Margaret Thatcherové a úzce spolupracoval s Anatolijem Čubajsem, který bývá označován za otce ruské privatizace v 90. letech 20. století. Finanční krize, která Rusko zasáhla v roce 1998, však Němcova stála funkci ve vládě a ukončila jeho prezidentské ambice.[2]

Až do r. 2010 byl Němcov jedním z předáků pravicové strany Svaz pravicových sil, která se dvakrát za sebou nedostala do parlamentu. Poté byl jedním z předáků hnutí Solidarita a vyvíjel všestranný nátlak na moc z pozic liberalismu.

V letech 2007 až 2011 byl kvůli účasti na protestech třikrát zatčen. V jednom z případů byl odsouzen k 15 dnům vězení, což odsoudili američtí senátoři John McCain a Joe Lieberman. Organizace Amnesty International jej tehdy označila za vězně svědomí.

V roce 2010 se stal jedním z prvních signatářů opoziční kampaně s názvem Putin musí odejít.

V době příprav ZOH v Soči zveřejnil zprávu s názvem Zimní olympiáda v subtropech, která se zabývala výrazným předražením nových olympijských objektů a nízkou kvalitou jejich provedení. Němcov uvedl, že hry budou stát více než padesát miliard dolarů, přičemž rozkradeno z nich bude až šedesát procent.[3]

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vražda Borise Němcova.

V pátek 27. února 2015 byl Němcov v centru Moskvy krátce před půlnocí čtyřikrát střelen neznámým střelcem, načež na následky zranění zemřel.[4][5]

V interview z 10. února téhož roku Němcov vyjádřil své obavy z toho, že ho prezident Putin nechá zabít. Němcov se totiž netajil svými kritickými postoji k roli Ruska ve válce na východě Ukrajiny.[6] Prezident Putin po jeho vraždě prohlásil, že „uděláme vše, aby organizátoři a vykonavatelé podlé a cynické vraždy byli po zásluze potrestáni."[7]

Němcov byl zabit krátce před plánovaným masovým protestem opozice, který se konal v neděli 1. března. Původně mělo jít o demonstraci proti hospodářské krizi a válce na Ukrajině, po vraždě Němcova se změnila na vzpomínkový pochod. Zúčastnilo se jej několik desítek tisíc lidí, mnozí drželi Němcovovy fotografie, řada lidí měla placky s nápisem „Nebojím se“. Někteří účastníci nesli na transparentech kritická hesla, ozvalo se volání „Rusko bez Putina“.[8][9]

Vykonavatelé byli dopadeni, ale objednatel vraždy je dosud nejasný.[10] Ruský opoziční politik a Němcovův přítel Ilja Jašin z vraždy obvinil čečenského vůdce Ramzana Kadyrova. Podle Jašina se Čečensko pod vládou Kadyrova „stalo islámským státem uvnitř Ruska a nepodřizuje se (ruským) zákonům.“[11] 13. července 2017 byl pachatel vraždy Čečenec Zaur Dadajev odsouzen k 20 letům odnětí svobody. Čtveřice čečenských spolupachatelů byla odsouzena k trestům od 11 do 19 let.[12] Kadyrova označili za objednatele vraždy také advokáti pozůstalých.[13]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Smuteční průvod na památku Borise Němcova (1. března 2015 v Moskvě)

Atentát na Němcova odsoudil americký prezident Barack Obama, který se s ním setkal v Moskvě v roce 2009. Označil jej za „brutální vraždu“ a ruskou vládu vyzval k rychlému, nestrannému a transparentnímu vyšetření události.[6][14]

Ukrajinský prezident Petro Porošenko uvedl, že je smrtí Němcova šokován. Němcova, který byl zastáncem prozápadního kurzu Ukrajiny, považoval za „jednoho z mála, které může nazývat přáteli“.[14] V březnu 2015 se rozhodl udělit mu Řád svobody.

Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že bude uděláno vše pro to, aby byli organizátoři a vykonavatelé podlé a cynické vraždy Borise Němcova po zásluze potrestáni.

Náměstí ve Washingtonu, D.C., kde sídlí velvyslanectví Ruské federace ve Spojených státech, bylo v roce 2018 přejmenováno na náměstí Borise Němcova.[15] V Praze vznikla iniciativa za pojmenování náměstí Pod kaštany v Praze 6-Bubenči[16] na náměstí Borise Němcova a vznikla petice adresovaná radě hlavního města Prahy.[17] Na zmíněném náměstí sídlí velvyslanectví Ruské federace. Iniciativu vyslyšel primátor Prahy Zdeněk Hřib a náměstí bylo po schválení Radou Prahy i Zastupitelstvem Prahy přejmenováno 27. února 2020, tedy pět let po jeho smrti.[18][19] Podle bývalého velvyslance České republiky v Rusku a na Ukrajině Jaroslava Bašty přejmenovat náměstí, kde sídlí ruské velvyslanectví, „souvisí s politickým trendem, který je zaměřen protirusky s jistou formou rusofobie.“[20]

Životopisný dokumentární film o Borisi Němcovovi,[21] sestavený převážně z autentických videosekvencí, byl představen v Knihovně Václava Havla v červnu 2017.[22] Autorem filmu je Němcovův blízký spolupracovník Vladimir Kara-Murza.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Němcov po sobě zanechal majetek v hodnotě asi 300 milionů rublů (asi 114 milionů Kč), o který se po jeho smrti strhla právní bitva mezi jeho potomky. Němcov tvrdil, že majetek získal díky spekulacím s akciemi a výnosným investicím.[23]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nemtsov murder reminds Russian Jews of lingering anti-Semitism, The Jerusalem Post
  2. Washington provokuje Moskvu. Nové náměstí Borise Němcova leží přímo před ruskou ambasádou. Česká televize [online]. 27. února 2018. Dostupné online. 
  3. DRAŽANOVÁ, Adéla. Soči je největší „rozkrádačka“ současného Ruska, tvrdí opozice. iDNES.cz [online]. 2013-5-31. Dostupné online. 
  4. В Москве убит Борис Немцов [online]. [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. (rusky) 
  5. Russian Opposition Leader Boris Nemtsov Reportedly Shot Dead In Moscow [online]. Interpretmag.com [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b V Moskvě zastřelili kritika Kremlu Němcova, Putin mluví o nájemné vraždě. iDNES.cz [online]. 2015-2-27. Dostupné online. 
  7. Němcov: opoziční předák, jehož přímost posmrtně ocenil i Putin. Česká televize [online]. 28. února 2015. Dostupné online. 
  8. Rusko bez Putina! Moskvou prošel smuteční pochod za zavražděného Němcova. iDNES.cz [online]. 2015-3-1. Dostupné online. 
  9. Moskvu zaplavily nápisy 'Já jsem Boris'. Lidé vzpomínali na Němcova. Rozhlas.cz [online]. 2015-3-1. Dostupné online. 
  10. VLACH, Tomáš. Putin kryje vrahy, tvrdí advokát Němcova. Týden.cz [online]. 2016-04-03 [cit. 2016-04-07]. Dostupné online. 
  11. Za smrtí Němcova stál Kadyrov, tvrdí opoziční politik Jašin rok po vraždě. Lidovky.cz [online]. 24. února 2016. Dostupné online. 
  12. Vrah kritika Kremlu Němcova Dadajev dostal dvacet let vězení. ČT24 [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-13]. Dostupné online. 
  13. Vražda Němcova nemá podle ruské policie náboženský podtext. Deník.cz [online]. 20. června 2016. Dostupné online. 
  14. a b World Politicians React to Boris Nemtsov Murder. Novinite.com [online]. 2015-2-28. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Washington chystá Němcovovo náměstí. Kreml to nechává v klidu, v Dumě se durdí. Novinky.cz [online]. 11. ledna 2018. Dostupné online. 
  16. Praha 6, Náměstí Pod kaštany
  17. Přejmenujme náměstí Pod Kaštany na náměstí Borise Němcova
  18. Praha plánuje pojmenovat náměstí před ruskou ambasádou podle Borise Němcova - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 
  19. Pražští radní schválili změnu názvu náměstí před ruskou ambasádou. Ponese jméno Borise Němcova. iROZHLAS [online]. 2020-02-24 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  20. Nikoli čecháčkovství, ale mezinárodní iniciativa, odmítl Hřib kritiku pojmenování náměstí po Němcovovi. Česká televize [online]. 13. února 2020. Dostupné online. 
  21. Vladimir Kara-Murza: Nemtsov (s anglickými titulky). nemtsovfilm.com [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-29. 
  22. Kara-Murza a Žantovský: O životě a smrti Borise Němcova
  23. V Moskvě soudí Čečence obviněné z vraždy Borise Němcova. Za zavřenými dveřmi. Lidovky.cz [online]. 25. července 2016. Dostupné online. 
  24. Vyhláška prezidenta Ruské federace ze dne 10. března 1995 č. 260 „O udělení medaile Řádu Za zásluhy vlasti II. třídy“
  25. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАИНЫ № 698/2006 - Официальное представительство Президента Украины. web.archive.org [online]. 2014-08-08 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  26. Канберра первой в Австралии легализовала рекреационное употребление марихуаны. www.kommersant.ru [online]. 2019-09-25 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (rusky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]