Služba bezpečnosti Ukrajiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Služba bezpečnosti Ukrajiny
Security Service of Ukraine Emblem.svg
PředchůdceKomitét státní bezpečnosti USSR a Mezirepubliková bezpečnostní služba SSSR
Vznik20. září 1991
SídloVolodymyrska, Kyjev, Ukrajina
Souřadnice
LídrVasyl Serhijovyč Hrycak (2015–2019), Valentyn Nalyvaichenko (2014–2015), Oleksandr Yakymenko (2013–2014), Igor Kalinin (2012–2013), Valeriy Khoroshkovskyi (2010–2012), Valentyn Nalyvaichenko (2006–2010), Ihor Drizhchany (2005–2006), Oleksandr Turčynov (2005), Ihor Smeshko (2003–2005), Volodymyr Radchenko (2001–2003), Leonid Derkach (1998–2001), Volodymyr Radchenko (1995–1998), Wałerij Malikow (1994–1995), Jevhen Marčuk (1991–1994), Nikolai Golushko (1991) a Ivan Bakanov (2019–2022)
Rozpočet4 533 083 100 ₴ (2015), 5 679 015 500 ₴ (2016), 6 747 800 000 ₴ (2017), 7 991 118 300 ₴ (2018), 9 453 600 600 ₴ (2019), 12 165 891 900 ₴ (2020), 14 796 278 100 ₴ (2021) a 16 153 025 700 ₴ (2022)
Zaměstnanců30 000
Oficiální webwww.sbu.gov.ua a ssu.gov.ua/en
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Služba bezpečnosti Ukrajiny (ukrajinsky Служба безпеки України - Služba bezpeki Ukrajiny, zkráceně SBU), je hlavní ukrajinská civilní kontrarozvědka. Dle zákona se jedná o je státní orgán zvláštního určení s donucovacími funkcemi, který zajišťuje státní bezpečnost Ukrajiny. Je přímo podřízená prezidentovi Ukrajiny.

Jejím současným[kdy?] šéfem je Ivan Bakanov, který vystřídal[kdy?] muže jménem Valentyn Oleksandrovyč Nalyvajčenko.

Historie[editovat | editovat zdroj]

SBU vznikla 20. září 1991 transformací z pobočky KGB v Ukrajinské SSR, přičemž si ponechala většinu zaměstnanců. Od roku 1992 má konkurenci, o vnitřní zpravodajskou službu se totiž také stará vojenská rozvědka. V čele Služby bezpečnosti Ukrajiny stál nicméně v letech 2003-2005 bývalý voják a dlouholetý člen GRU Ihor Smeško.

Vedení[editovat | editovat zdroj]

Zaměstnanci[editovat | editovat zdroj]

Personál SBU se skládá z vojáků, civilních zaměstnanců, kteří uzavřeli pracovní smlouvu s Bezpečnostní službou Ukrajiny; stejně jako branců. Příslušníci SBU se dělí na důstojníky, seržanty a poddůstojníky a vojáky. Vojákům jsou udělovány vojenské hodnosti. Na podzim 2014 měla SBU 25 583 zaměstnanců.

Sídlo úřadu[editovat | editovat zdroj]

Sídlo SBU zaujímá celý blok v centru Kyjeva mezi ulicemi Volodymyrska, Irynynska, Patorzhynskoho a Malopidvalna.

Tato budova byla postavena v letech 1913-1914 jako zemský úřad. Od r 1938 byla budova předána orgánům státní bezpečnosti. Sídlilo zde velitelství NKVD SSSR. Během okupace Kyjeva vojsky Třetí říše zde sídlilo oddělení německé tajné státní policie. Po té ukrajinská KGB, až do 25. března 1992, kdy proběhla její transformace na SBU.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní strukturální pododdělení WMU SBU jsou:

  • Ústřední nemocnice bezpečnostní služby Ukrajiny
  • Centrální poliklinika
  • Ústřední vojenská lékařská komise
  • Vojenské zdravotnické služby regionálních orgánů Bezpečnostní služby Ukrajiny ve 23 regionech Ukrajiny
  • Vojenské zdravotnické služby ve 2 ústředních divizích Bezpečnostní služby Ukrajiny
  • Vojenské zdravotnické služby ve vzdělávacích institucích a útvarech Bezpečnostní služby Ukrajiny
  • Rehabilitační nemocnice s umístěními ve Vorzelu a Brovarech v Kyjevské oblasti
  • Zdravotní tábor "Maják" ( Berdyansk )
  • Sanatorium "Odessa"
  • Sanatorium "Truskavets"
  • Dětský zdravotní tábor "Les" (Vorzel)

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Lidská práva[editovat | editovat zdroj]

  • Ukrajinský helsinský svaz lidských práv považuje Bezpečnostní službu Ukrajiny za hlavního porušovatele lidských práv.
  • Amnesty International a Human Rights Watch tvrdí, že SBU nezákonně zadržovala civilisty.
  • Existují podezření na nelegální místa mučení kontrolovaná SBU . Na jednom z těchto míst jsou také důkazy o mimosoudních popravách. Podle OSN se úřady zdráhají vyšetřovat obvinění z mučení.[1]

Okupace Krymu[editovat | editovat zdroj]

Po ruské okupaci Krymu opustilo poloostrov pouze 10 % (215 z 2 300) důstojníků SBU. "90 % důstojníků SBU byli buď agenti FSB, nebo ti, kteří "sympatizovali s Ruskem", řekl Sergej Pašinskij. Bývalí zaměstnanci SBU, kteří vstoupili do FSB, se přímo podílejí na pronásledování a mučení krymských Tatarů na okupovaném poloostrově, pod záštitou pronásledování muslimských teroristů. Vše je podporováno přímo FSB. [2]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Dříve k SBU náleželo speciální oddělení s názvem: Oddělení speciálních telekomunikačních systémů a ochrany informací Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBSTI) Ze kterého vznikla (23. února 2006), statní služba, která má na starosti komunikační bezpečnost s názvem: Státní služba pro speciální komunikaci a ochranu informací Ukrajiny (které řídí ministerstvo infrastruktury).

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]