Občanská společnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

„Občanská společnost“ je velice komplikovaně definovatelný pojem, který zahrnuje veškeré organizace, sdružující občany na dobrovolné bázi. Původně tento termín znamenal “politické společenství”, tedy společnost, ve které pod autoritou státu vládne právo.  Občanská společnost je tedy chápaná jako: „prostor pro aktivity a účast občanů, kdy jednotlivý občan může ovlivnit podmínky, v nichž žije, a to jak přímo, vlastní účastí v organizaci, tak nepřímo, politickým tlakem na nastolení agendy, která bude odrážet témata a konflikty, jež jsou hluboce zakořeněny ve společnosti“[1]


[1] DVOŘÁKOVÁ, V. Evropeizace veřejné sféry. Praha: C. H. Beck, 2010. str. 30)

Obsah pojmu[editovat | editovat zdroj]

Pojmem občanská společnost můžeme nazývat[1]

Nevládní neziskové organizace

  • Do nevládních organizací řadíme zejména privátní nepodnikatelské skupiny nebo jednotlivce, snažící se prosadit své zájmy nenásilnými prostředky. Často se pohybují i v mezinárodní politice a orgány jako OSN nebo EU jim mohou udělit status poradců. [2]
  • Může se například jednat o nejrůznější spolky, nadace, ale také i státem registrované církve nebo různé náboženské společnosti.

Zájmové skupiny

  • Politologové rozlišují zájmové skupiny na ty, jež usilují o získání politické moci a odpovědnosti, hovoříme o politických stranách a na ty, které se sice snaží ovlivňovat moc, ale převzetí příslušné politické odpovědnosti se brání, obvykle nazývány jako zájmové skupiny.[3]

Obchodní sdružení

  • Uskupení lidí nebo společností v rámci konkrétní oblasti obchodu či trhu, vytvořena s myšlenkou dosažení společného cíle, v tomto případě např. docílení vyššího zisku nebo prestiže[4]

Náboženské organizace

  • Lidé jež sdružuje církev, často společnosti obecně prospěšná3

Některá profesní sdružení

Jednu z možných definic občanské společnosti nabízí britský politolog Gordon White: „Občanská společnost je přechodnou oblastí umístěnou mezi státem a rodinou, která obsahuje organizované skupiny či sdružení, které jsou oddělené od státu, těší se jisté míře autonomie ve vztahu k státu a jsou vytvořené dobrovolně členy společnosti s cílem ochraňovat nebo rozšiřovat svoje zájmy, hodnoty nebo identity.“[3]


[1] CLARK, John. Introduction: Civil society and transnational Action. In CLARK D., John. Globalizing civic engagement : Civil society and transnational action. 1st edition. [s.l.] : [s.n.], 2003. s. 1-28. ISBN 1-85383-989-2.

[2] Srov. HEYWOOD, Andrew. Politologie. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 537 s. ISBN 978-80-7380-115-1. (s 343)

[3] ŘÍCHOVÁ, B.: Přehled moderních politologických teorií. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-461-3

[4] Překlad z Oxford word dictionary

Funkce občanské společnosti[editovat | editovat zdroj]

Posilování a do jisté míry i udržování demokracie je jedním z klíčových cílů občanské společnosti, která dále motivuje občany k tomu, aby se aktivně podíleli na fungování společnosti, umožňuje jim účastnit se na rozhodování či řešení problémů a posiluje jejich vědomí o sounáležitosti a odpovědnosti občanů za „své věci“. OS vytváří podněty, které jsou poté vysílány směrem k politickým institucím a vykonává funkce, které stát není schopen z určitého důvodu sám zajistit, jako je např. cílená pomoc občanům.

Historie občanské společnosti[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od feudalismu, kdy poddaný neměl v podstatě žádná práva a byl závislý na voli a nevoli svého pána, je občanská společnost charakterizována jako společnost plnoprávná, tedy taková ve které funguje základní demokratické hodnoty – svoboda, spravedlivost a rovnost. S ekonomickým rozvojem (zavádění manufaktur, podpora podnikání) souvisí i vzestup buržoazie, která má na rozdíl od šlechty tu výhodu, že jejich moc pramení z kapitálu nikoliv z půdy, jak je tomu u šlechty - mají tak více příležitostí svůj majetek dále rozšiřovat. Skutečnost, že podnikající měšťané mají fakticky větší majetek nežli šlechta, se stává stále častější. Šlechta má však na rozdíl od nich i politickou moc, což měšťané považují za velký nedostatek systému a bojují za jeho nápravu. Aby jim bylo vyhověno, zavádí se volební právo pro muže, jež je určeno majetkovým censem, tedy volit smí jen ti občané, kteří splňují minimální částku stanovenou zákonem. Začínají se objevovat názory, často z řad levicových intelektuálů, že tento systém podporuje vládu elitní skupiny obyvatel, kteří sledují své zájmy a nezajímají  se o problémy pracujícího lidu (žádné zdravotní pojištění, nízká mzda, neregulovaná pracovní doba,...). Vzniká tak potřeba dále rozšiřovat právo volit si své zástupce. Na začátku 20. století skutečně dochází k uzákonění všeobecného volebního práva pro všechny muže. V průběhu 20. století pak bylo přiznáno volební právo i ženám. V první polovině 20. století tak učinila většina států se zavedeným všeobecným volebním právem (1918 Velká Británie, 1919 Československo, 1920 USA,...), ovšem například v takovém Švýcarsku bylo právo volit ženám upíráno, v některých kantonech, až do roku 1990.

Typologie občanské společnosti[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení podle funkce[editovat | editovat zdroj]

Podle funkce, kterou zaujímají ve společnosti můžeme občanské organizace rozdělit na[1]

  • organizace poskytující služby (humanitární, sociální...)
  • organizace, snažící se dosáhnout společenských či politických změn

Existují samozřejmě organizace, které se (třeba i v nestejné míře) věnují oběma činnostem.

Rozdělení organizačního uspořádání a velikosti[editovat | editovat zdroj]

Grassroots, malé organizace s nízkou úrovní byrokracie, vzniklé díky potřebám lokálních komunit (zabývají se zejména svépomocí a organizovaným odporem (pak jsou označovány jako tzv. NIMBY)

Velké nadnárodní organizace s propracovanou organizační strukturou, která odpovídá množství projektů a peněz, se kterými organizace disponuje. Příklady mohou být např. Greenpeace nebo OXFAM. Bývají často kritizovány za necitlivost k místním podmínkám.

Ani v případě tohoto rozdělení není často možné přiřadit organizaci k jednomu z typů, spíše se setkáváme s širokým spektrem různých uspořádání. Tzv. grassroots mohou také představovat úvodní fázi vývoje pozdější nadnárodní organizace.


[1] BĚLOHOUBEK, Ivo. Globalizace a občanská společnost. In DLOUHÁ, Jana, DLOUHÝ, Jiří, MEZŘICKÝ, Václav. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005-2007 . Praha : [s.n.], 2006. s. 111-122. Dostupný z WWW: <http://web.archive.org/web/20111114135009/http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]