Veřejné osvětlení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osvětlení pražských ulic
Osvětlená ulice v centru Varšavy
Osvětlení na pražské Kampě, doplnění vánočními ozdobami

Veřejné osvětlení (někdy označované zkratkou VO) je osvětlení ulic, silnic nebo jiných veřejných prostranství. Veřejné osvětlení je veřejně prospěšnou službou. V Česku je zařízení veřejného osvětlení podle zákona o pozemních komunikacích příslušenstvím pozemních komunikací. Proto je zpravidla vlastní obec (v případě místních komunikací nebo průjezdních úseků silnic) nebo jiný vlastník komunikace. Mimo pozemní komunikace, například v uzavřených areálech (nemocnice, školy, závody), v budovách nebo na železničních stanicích, zřizuje a vlastní osvětlení obvykle vlastník nebo provozovatel pozemku nebo objektu, totéž se zpravidla týká i veřejně přístupných účelových komunikací, zejména pokud je nevlastní obec.

Osvětlovací soustava zahrnuje svítidla, podpěrné a nosné prvky, elektrický rozvod, rozvaděče a ovládací systém.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pochodně, plynové a jiné plamenové lampy[editovat | editovat zdroj]

Veřejné osvětlení měla již mnohá antická města. Po jejich vzoru převzala tento výdobytek i velká města islámského středověku a později též některá evropská města. Osvětlení zprvu zajišťovaly hořící pochodně, pravidelně rozžíhané ohně v železných klecích a na pánvích nebo olejové lampy, jejichž pozdější zdokonalenou podobou byly argandské lampy.

V době rozvoje moderních měst v 19. století bylo zaváděno plynové osvětlení, zpravidla na sloupech. Například v Brně byla postavena plynárna a zřízeno plynové veřejné osvětlení v roce 1846.

Plynové lampy se obvykle spouštěly (rozsvěcely) a zhášely zásahem lampáře s dlouhou tyčí, který večer i ráno obcházel město. Postava lampáře patří nejen ke staré Praze, ale je zobrazena i v Exupéryho knize Malý princ.

Ani v době, kdy již byly do ulic zaváděny obloukové lampy, se plynárenská lobby nevzdávala. V roce 1882 plynárna v Hannoveru při příležitosti sjezdu plynárenských a vodárenských odborníků instalovala nové Siemensovy regenerativní hořáky v Palmgarten. V jiné části města již bylo instalováno osm Křižíkových obloukovek. Podle soudobého tisku dopadlo srovnání pro obloukové lampy dobře.

Používaly se také lihové lampy, například v západočeském městě Plasy byla roku 1906 zahájena výstavba veřejného osvětlení lihovými lampami. Po roce 1920 bylo postupně nahrazováno elektrickým.

Ve 21. století se z důvodu posílení historické a romantické atmosféry obnovuje nebo udržuje plynové osvětlení v historických částech Londýna, Strassbourgu, Dublinu i Prahy. Renovované plynové lampy se již rozsvěcejí samočinně bez zásahu lampáře.

Obloukové lampy[editovat | editovat zdroj]

Poté, co Pavel Nikolajevič Jabločkov vynalezl a František Křižík zdokonalil obloukovou lampu, elektrické osvětlení rychle vytlačovalo plynové. Takzvaná Jabločkovova neboli ruská svíčka měla udělen patent roku 1876, v roce 1878 ji Jabločkov předvedl na Světové výstavě v Paříži. Křižík si svou první inovaci nechal patentovat roku 1878.

V Paříži byla založena zvláštní společnost Societé génerale d´Electricité, Procédes Jablochkoff k zužitkování vynálezu Jabločkova a elektrickým osvětlením osvětlila pařížskou avenue de l'Opera, zatímco rovnoběžná Rue du 4. Septembre byla pro srovnání osvětlena plynem. Vyhodnocení ekonomie provozu ukázalo, že elektrické osvětlení bylo asi 6× dražší než osvětlení plynové. Když chtěl Jabločkov získat obloukové lampy pro osvětlování v Rusku, musel celou společnost odkoupit zpět za jeden milion franků.

V roce 1882 dostal Křižík na Mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži za obloukovou lampu zlatou medaili. Téhož roku osvětlil obloukovkami Hybernskou ulici v Praze.

V roce 1887 zakoupilo město Písek 24 kusů obloukovek a 61 žárovek, které byly napájeny z elektrárny v Podskalském mlýně. Dne 23. června 1887 bylo v Písku uvedeno do provozu první české veřejné elektrické osvětlení celoměstského významu.

Pro Zemskou jubilejní výstavu království českého v roce 1891 použil Křižík 226 obloukovek a více než 1400 žárovek. Do té doby už jeho závody vyrobily asi 29 000 žárovek a přes 1400 obloukovek. Ty byly také podle jeho patentů vyráběny v řadě zemí – mimo jiné v USA, v Anglii, Německu, Španělsku, Francii, Rusku i jinde.

V Turnově bylo zřízeno veřejné elektrické osvětlení roku 1905.

Moderní veřejné osvětlení[editovat | editovat zdroj]

Rozmístění a použití[editovat | editovat zdroj]

Veřejné osvětlení se obvykle používá k souvislému osvětlení všech ulic a průjezdních úseků silnic v obci, někdy jsou osvětleny i parky a podobná místa. Vodítko pro určení vzdálenosti svítidel a intenzity osvětlení poskytují technické normy.

Začátkem 21. století se z důvodu zvýšení bezpečnosti silničního provozu začínají umisťovat speciální výrazná přídavná světla odlišné barvy (např. bílé světlo) nad přechody pro chodce.

Slavnostní osvětlení se užívá k osvětlení významných objektů: kostelů, hradů, historických budov a podobně.

Světelné zdroje[editovat | editovat zdroj]

V minulosti oblíbeným světelným zdrojem byla rtuťová výbojka, která se však již pro nové osvětlovací soustavy nepoužívá a pouze dožívá ve starších svítidlech. Oproti sodíkové výbojce má nižší světelnou účinnost (40–60 lm/W), nižší životnost, o málo lepší podání barev a typické modrozelené světlo.

Nejrozšířenějším světelným zdrojem pro veřejné osvětlení v ČR je vysokotlaká sodíková výbojka. Hlavním důvodem je její vysoká světelná účinnost (70-130lm/W), poměrně přijatelná cena, vysoká životnost (16000h) a malé rozměry, což usnadňuje konstrukci svítidla. Hlavní nevýhodou je pak typická žlutooranžová barva světla a špatné podání barev.

Dalším v současnosti používaným zdrojem je halogenidová výbojka, jejichž největší výhodou je kvalitní bílé světlo, které ospravedlňuje její nižší světelnou účinnost(80-90 lm/W), kratší životnost a vyšší cenu oproti sodíkovým výbojkám.

Ostatní světelné zdroje se v ČR vyskytují poměrně málo, jde hlavně o sodíkové nízkotlaké výbojky a kompaktní zářivky.

Velkou budoucnost potom mají LED, u nichž zatím většímu rozšíření brání jejich cena, která se však s technologickým vývojem postupně snižuje.

Ovládání[editovat | editovat zdroj]

Osvětlení se obvykle rozsvěcí na podnět naprogramovaného časového spínače, případné světelného čidla. Příkon se při zapínání zvyšuje pozvolna a dílčí oblasti se z jednotlivých zapínacích bodů zapínají postupně, aby nedošlo k okamžitému přetížení elektrické sítě.

Dálkové sledování provozních stavů osvětlení (zpětná signalizace poruch ze zapínacích míst) nebo dálkové odečty stavu elektroměrů pomocí radiových modemů, pevných telefonních linek, systému GSM atd. se zatím v České republice využívá jen v nepatrném podílu soustav VO.

Někdy jsou instalovány i regulátory příkonu a tím intenzity osvětlení (stmívače), ale kvůli úsporám jsou obvykle nastaveny na nižší hodnoty stále a nastavení není přizpůsobováno intenzitě dopravy.

Upevnění svítidel, stožáry[editovat | editovat zdroj]

Pojistky lampy veřejného osvětlení.

Stožár je tvořen dříkem a obvykle mívá výložník nebo nástavec, některé sloupy jsou i dvojramenné nebo víceramenné. V dolní části mívá patici, v níž jsou umístěny elektrické rozvody a pojistky. Litinové kryty patic z druhé poloviny 20. století se, podobně jako mříže kanálových vpustí, stávaly oblíbeným artiklem zlodějů, kteří z nich vytvářeli druhotné suroviny. Proto byly patice koncem 20. století nahrazovány plastovými. Podle novějších bezpečnostních norem se již patice s elektrickými rozvody neumisťuje u země, ale obvykle bývají rozvody (přístup k elektrické výzbroji) umístěny v otevírací dutině stožáru v určité výšce nad zemí, například město Brno požaduje výšku dolního okraje otvoru 0,6–0,7 metru nad zemí. Dříky stožárů nemusí mít kruhový průřez, ale mohou být mnohoúhelníkové (hraněné stožáry).

Na stožáry veřejného osvětlení se často umisťují dopravní značky, reklamní panely a plakáty, držáky na prapory nebo jiná výzdoba, odpadkové koše, směrovky městského orientačního systému, označníky zastávek a jízdní řády veřejné dopravy, turistické směrovky a turistické značky. Svítidla se naopak často upevňují na sloupy trolejového vedení nebo rozvodné sítě nn.

Obvyklé je také upevňování svítidel na převěsy nad komunikací nebo upevňování výložníků na budovy. Elektrická výzbroj světelného místa pak bývá umístěna v připojovací skříni na přilehlé budově.

Napájecí rozvody[editovat | editovat zdroj]

Rozvaděč zapínacího místa je dálkově nebo místně ovládaný rozváděč s vlastním přívodem elektrické energie a samostatným měřením spotřeby. Napájení svítidel je obvykle řešeno pomocí kabelů zakopaných v zemi, pouze v menších obcích se používá k napájení svítidel umístěných na sloupech sítě nn holých vodičů nebo závěsných kabelů.

Prostřednictvím napájecí sítě veřejného osvětlení bývají někdy připojeny i světelné dopravní značky, osvětlení označníků zastávek, světelné výstražné majáčky na dopravních ostrůvcích, osvětlení zastávkových přístřešků, reklamní zařízení, prodejní automaty, veřejné hodiny a podobně.

Situace v Česku[editovat | editovat zdroj]

Právní rámec[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1990 příslušelo veřejné osvětlení do kompetence Ministerstva vnitra. Dnes se k této problematice žádné ministerstvo nehlásí a jeho zřizování a provozování je dobrovolnou aktivitou obcí. Český Zákon o obcích povinnost zajistit veřejné osvětlení explicitně neobsahuje.

Zákon o pozemních komunikacích vymezuje veřejné osvětlení obecně jako příslušenství pozemní komunikace, a to konkrétně dálnice, silnice nebo místní komunikace, s výjimkou tzv. průjezdního úseku dálnice a silnice, tedy úseku, kde dálnice nebo sinice prochází zastaveným nebo zastavitelným územím obce, což by mělo být zřejmé z ¨územněplánovací dokumentace. § 25 prováděcí vyhlášky k zákonu o pozemních komunikacích stanoví: „Dálnice a silnice se vždy osvětlují v zastavěném území obcí“. Tato povinnost náleží vlastníku komunikace (státu, kraji), který však v těchto úsecích nemusí být zároveň vlastníkem osvětlení, což může vést k názoru, že by obec (či jiný vlastník osvětlení) mohla od kraje (jako vlastníka komunikace) žádat náhradu nákladů. Je však na volbě a odpovědnosti vlastníka komunikace, jakým způsobem osvětlení komunikace zajistí – může to být též například zřízením vlastního osvětlení nebo odkoupením či pronájmem obecního osvětlení nebo dohodou o spolupráci s možnou úhradou nákladů.[1]

Provozování veřejného osvětlení není povinností obce, protože žádný platný právní předpis obcím neukládá povinnost zavést a provozovat na jejich území veřejné osvětlení.[2] Provozování veřejného osvětlení spadá do výkonu samostatné působnosti obce podle § 35 zákona o obcích.[2] Některé obce v rámci úspory energie provozují osvětlení jen ve večerních a ranních hodinách a na část noci ho vypínají, v některých obcích nebo částech obce není vůbec zřízeno. Zákon neumožňuje uložit veřejnosti (občanům, průchozím) za zřízení či konzumaci této služby žádný poplatek.

Hypotetická povinnost obcí zřídit veřejné osvětlení, popřípadě již zřízené osvětlení provozovat, bývá pouze nepřímo a nepřesvědčivě odvozována například ze zásady, že vlastnictví zavazuje (povinnost ze stavebního zákona přikazující o stavbu řádně pečovat), z obecné prevenční povinnosti podle občanského zákoníku (podle níž je každý povinen si počínat tak, aby nevznikaly škody na životě, zdraví osob, majetku a životním prostředí), ze zákonné objektivní odpovědnosti obce za škodu vzniklou následkem závady ve schůdnosti průjezdního úseku silnice, která spočívá v jejích nepředvídatelných změnách (§ 26 odst. 6 a 7 zákona o pozemních komunikacích).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1989 se o veřejné osvětlení v Československu staraly většinou městské nebo okresní rozpočtové nebo příspěvkové Technické služby. Podle průzkumu provedeného pracovištěm Výzkumu veřejného osvětlení Tesly Holešovice v letech 1986 a 1987 byla většina osvětlovacích soustav vybudovaných před rokem 1990 asi 2,5násobně předimenzovaná. To bylo ovšem kompenzováno tím, že údržba mnohde velmi zaostávala, takže značný podíl vybudovaných lamp vůbec nesvítil, v některých odlehlejších oblastech, parcích a podobně jich byla nefunkční třeba i převážná většina. Mimoto v letech 1976 a 1981 byl centrálními úřady omezen příděl elektrické energie na veřejné osvětlení o 50 %, limity byly usnesením vlády stanoveny na léta 19841990. Monopolním výrobcem svítidel byl Elektrosvit Nové Zámky a monopolním výrobcem světelných zdrojů Tesla Holešovice.

V současné době má většina obcí své veřejné osvětlení, ve městech většinou souvislé. Silnice a dálnice mimo zastavěnou část obce se v České republice obvykle neosvěcují.

Technické provedení[editovat | editovat zdroj]

Sloupy, výložníky či převěsy veřejného osvětlení jsou tradičními prvky městského mobiliáře, ale také překážkami zužujícími chodniky. Často slouží též jako nosiče dopravního, turistického či jiného informačního značení, reklam, uliční výzdoby atd. Přestože se přes několik pokusů nepodařilo přijmout legislativní ochranu proti světelnému znečištění, přesto se podařilo v převážné většině obcí prosadit svítidla, která míří především dolů; kulová svítidla, mající budit slavnostní, zdobný dojem, jsou od 80. let 20. století umístěna například v centru Prahy (Na příkopě, Národní, Smetanovo nábřeží apod.). Ornamentální zdobnost litinových sloupů byla typická pro období před první světovou válkou, ve 20. století převážily prosté užitkové konstrukce.

Spotřeba a ceny za elektrickou energii[editovat | editovat zdroj]

Veřejné osvětlení v letech 1989–2000 představovalo 1,16–1,49 % celkové spotřeby elektrické energie ve státě.[kde?] Celková roční cena za elektrickou energii odebranou pro VO se během tohoto desetiletí zvýšila z 230 miliónů Kč na více než 1 miliardu Kč v roce 1999, roční množství odebrané energie kolísalo mezi 544 a 661 GWh.[zdroj?]

Cena elektrické energie pro VO v letech 1989–1990 činila 0,40 Kč/kWh, 1991–1992 1,26 Kč/kWh, 1993–1997 1,32 Kč/kWh, 1998–1999 1,53 Kč/kWh, 2000 1,64 Kč/kWh.[zdroj?]

Od 1. července 2001 byla pro spotřebu ve VO zavedena dvousložková sazba C 62:[zdroj?]

  • 1,38 Kč/kWh
  • měsíční plat za příkon podle jmenovité proudové hodnoty hlavního jističe před elektroměrem, od 80 Kč/A pro jistič 3×10 A do 8 Kč/A při hodnotě nad 3×160×A)

Správa a evidence[editovat | editovat zdroj]

Mnoho měst a obcí si zajišťuje správu veřejného osvětlení prostřednictvím městských organizací technických služeb nebo místních dodavatelů. Z dodavatelů s celostátní působností je významná zejména skupina Eltodo.

Ve větších městech již mívají správci k dispozici pasport v elektronické podobě s tabulkovými i grafickými mapovými výstupy.

Někteří vlastníci či správci veřejného osvětlení poskytli integrovanému záchrannému systému k dispozici databázi sloupů veřejného osvětlení (resp. světelných míst) s jejich identifikačními kódy, které tak mohou posloužit ke geografické identifikaci místa zejména tam, kde se v blízkosti nenacházejí číslované budovy. Skupina Eltodo používá v rámci obcí, kde spravuje osvětlení, plechové štítky s vyraženým unikátním kódem, který v Praze tvoří šesticiferné číslo, v jiných obcích zpravidla šestice znaků, kde první dvě písmena vycházejí z názvu obce a dalších pět znaků je pořadové číslo.

Anketa Strategy One[editovat | editovat zdroj]

5. ledna 2015 rozeslala pražská společnost Strategy One a.s. všem obcím v České republice s počtem nad 2000 obyvatel žádost o informaci podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kterou tvořil dotazník zahrnující otázky na rozsah světelného osvětlení (počet světelných bodů, procentuální pokrytí zastavěného území a počet chybějících světelných bodů), průměrné stáří sloupů i svítidel, počty a druhy světelných zdrojů, doba uplynulá od poslední generální opravy, použití inteligentních regulačních systémů, investiční plány pro nejbližších 5 let, podíl pasportizace veřejného osvětlení, instalovaný příkon, roční spotřebu a roční náklady na energii, roční dobu provozu v hodinách, způsob zajištění správy VO a náklady na správu, totéž pro údržbu, a výše ročních investic do VO.[3] Na základě zákonné povinnosti mnoho požádaných obcí poskytnutou informaci zároveň zveřejnilo na internetu, čímž došlo k nebývalému celoplošnému a systematickému zveřejnění informací o veřejném osvětlení v Česku.

Dotyčnou společnost Strategy One a.s. si založil v roce 2014 Tomáš Chalupa, bývalý novinář, starosta Prahy 6, poslanec a ministr životního prostředí za ODS, napůl s advokátem Jiřím Linkem, bývalým Chalupovým ministerským poradcem, v jehož advokátní kanceláři firma sídlí, jako konzultační firmu poskytující výhradně privátním klientům své služby v oblasti například energetické politiky, úspor energie, nových technologií nebo politik životního prostředí Česka i EU či podpory českých investic v zahraničí. Statutárním ředitelem Strategy One je Alois Novák, který dříve působil ve vedení firmy SNEO, která spravovala majetek městské části Praha 6 za Chalupova starostování.[4]

Souhrnné údaje[editovat | editovat zdroj]

Podle odhadu předsedy Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení Jiřího Skály z roku 2016 vlastní města a obce v Česku 1,4 milionu svítidel veřejného osvětlení a hodnota celého systému osvětlení v zemi se odhaduje na 70 miliard korun. Systém podle něj ročně potřebuje investice jednu a tři čtvrtě miliardy, ve skutečnosti jsou roční investice jen v hodnotě 600 milionů.[5]

Praha[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Veřejné osvětlení v Praze.

Brno[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1743 Brno vyjednávalo s Prahou a Vídní o osvětlení brněnských ulic a náměstí. 1. listopadu 1781 bylo v Brně zřízeno 277 lojových svítidel.

V roce 1841 byly nahrazeny olejovými.

V roce 1843 byla založena Společnost pro osvětlování plynem, plynové lampy začaly svítit 1. ledna 1849. Brněnská předměstí dostala plynové osvětlení v roce 1860, předtím se v nich svítilo olejovými lampami nebo byly bez osvětlení. 30. prosince 1896 město plynárnu i veřejné osvětlení převzalo. Při převzetí veřejného osvětlení bylo na ulicích 1870 plynových svítilen a 13 petrolejových. Od roku 1897 se začaly používat Auerovy hořáky, které zvýšily svítivost a snížily spotřebu.

Od roku 1899 byly dvě obloukové lampy před městským divadlem, v roce 1901 bylo na Velkém náměstí postaveno šest elektrických svítilen, v roce 1902 další dvě na Nádražním náměstí. V Brně bylo v roce 1902 na veřejných místech 12 obloukovek, 2148 plynových a 44 petrolejových svítilen. V následujících letech elektrických a plynových svítilen přibývalo.

Za první světové války poklesla výroba plynu, takže dvě třetiny svítilen tak byly vyřazeny z provozu. Nouzové elektrické osvětlení bylo provedeno pouze tam, kde je bylo možno připojit na soukromou přípojku, město energii připojiteli hradilo. V roce 1921 bylo nouzové elektrické osvětlení opět zrušeno a nahrazeno plynovými svítidly. V letech 1921–1930 bylo v Brně včetně částí připojených roku 1919 vybudováno řádné elektrické osvětlení.

Správu veřejného i slavnostního osvětlení v Brně nyní zajišťují Technické sítě Brno, a. s. 31. prosince 2004 provozovaly 37 218 světelných míst, z toho 35 112 vlastních a 2106 obstaravatelsky. Roční provozní doba je 4100 hodin, roční spotřeba cca 15GWh a průměrný příkon 94 W na světelné místo. V rámci osmiletého plánu obnovy je investováno 50–60 milionů korun ročně.[6]

TS Brno provozují také 500 světelných míst slavnostního osvětlení, které má například kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Tomáše, kostel sv. Jakuba, Červený kostel, Husovický kostel, bazilika Nanebevzetí panny Marie na Mendlově náměstí, kostel na Kapucínském náměstí a hrad Špilberk.

Město Brno má pro veřejné osvětlení stanoveny městské standardy.[7]

Skupina Eltodo[editovat | editovat zdroj]

Štítek identifikující sloup veřejného osvětlení, Čerčany.

Správci osvětlení jsou nejčastěji samy obce nebo městské organizace technických služeb. Prakticky jedinou společností nadregionálního významu, která se zabývá správou a údržbou veřejného osvětlení, je skupina Eltodo.[8]

Mediálně významnější problémy měla v Liberci, kde město roku 2012 od patnáctileté smlouvy na léta 2006–2021, týkající se veřejného osvětlení a dopravní signalizace, odstoupilo kvůli údajnému neplnění spočívajícím v dodání méně kvalitní ústředny dopravní signalizace, ale soud předběžným opatřením rozhodl, aby správu vykonávala firma Eltodo cále.[9] Eltodo považovalo odstoupení od smlouvy za účelové a neplatné.[10] Na čas byla správa osvětlení od května 2013 předána firmě ELMOS LIBEREC s.r.o.,[11] ale s počátkem srpna 2015 město na základě uzavřeného smíru, jímž byl uzavřen dosud trvající spor o platnost smlouvy, předalo servis a údržbu zpět společnosti Eltodo-Citelum, zatímco správu a rozvoj si ponechalo samo město.[12]

V Praze patnáctiletá smlouva s firmou Eltodo-Citelum vyvolala kontroverze tím, že do firmy jako manažer nastoupil bývalý primátor Jan Koukal, za jehož vedení město smlouvu uzavřelo. Smlouva končila s rokem 2013 a poté byla třikrát o rok prodloužena. Skupina se pokusila ve výběrovém řízení prosadit prostřednictvím společnosti Eltodo Osvetlenie. Ta byla nejprve vyloučena kvůli příliš nízké ceně, poté zásahem ÚOHS do soutěže vrácena byla vyhodnocena jako vítěz a následně bylo výběrové řízení zrušeno a město svěřilo správu osvětlení od roku 2017 vlastní městské společnoti (podrobně v článku Veřejné osvětlení v Praze).

V Ústí nad Labem bylo ke konci roku 2014 celkem 11 695 světelných bodů VO, 182 zapínacích míst, 276 svítidel slavnostního osvětlení, 168 svítidel přisvětlení přechodu, troje veřejné hodiny, 170 svítidel speciálního osvětlení a jedno energetické zařízení. Pokrytí zastavěného území odhadují na 99 %, chybělo přibližně 123 světelných bodů. 11 453 svítidel jsou sodíkové výbojky, 268 ks metal-halogenidové výbojky, 413 zářoviky, 103 LED a 72 žárovky, celkový instalovaný příkon je 1,339 944 MW, roční spotřeba 5483 MWh za cca 16,328 milionu Kč včetně DPH. Na investice je vyčleněno stabilně 7 milionů Kč ročně, přičemž v roce 2014 bylo vynaloženo 3 miliony Kč na obnovu VO a 1,6 milionu na zřízení nového VO. Na správu, údržbu obnovu bylo za roku 2014 vynaloženo necelých 25,9 milionu Kč. Správu vykonává Eltodo-Citelum s.r.o. na základě smlouvy na dobu určitou do konce roku 2020.[13]

V závorce uveden přibližný počet světelných míst v obci podle stavu prezentovaného na webu skupiny v roce 2006, není-li uveden novější zdroj. Světelné místo je stavební prvek v osvětlovací soustavě (stožár, osvětlovací výložník, převěs) vybavený jedním nebo více svítidly.

ELTODO-CITELUM, s. r. o. spravovala veřejné osvětlení

ELTODO Louny, s. r. o. spravovala veřejné osvětlení v oblasti na sever od Prahy v obcích Louny (2300), Dobroměřice (200), Libčeves (240), Chožov (120), Slavětín (140), Černčice (270), Smolnice (140), Ročov (240), Brázdim (98) a Mšeno (190).

Osvětlení Týnec, k. s. spravovala veřejné osvětlení v oblasti na jih od Prahy, zvláště v dolním Posázaví, v obcích Čerčany (250), Kunice (130), Řehenice (83), Bukovany (61), Lštění (100), Poříčí nad Sázavou (150), Týnec nad Sázavou (800), Lešany (130), Chlístov (50), Olbramovice (77), Krhanice (140), Čtyřkoly (90), Pyšely (210), Slapy (135), Líšnice (94), Chrášťany (84) a Drahelčice (81).

CITELUM, a. s., společnost skupiny Eltodo, spravovala veřejné osvětlení

ELSYMO, s. r. o., společnost skupiny Eltodo, spravovala veřejné osvětlení v oblasti Jižní Moravy v obcích Rajhrad (313), Vojkovice (160), Pasohlávky (116), Šlapanice (737), Moutnice (100), Židlochovice (400), Vracov (375), Ostrožská Nová Ves (241), Uherský Ostroh (500) a Bzenec (850).

Podle informace vystavené na webu skupiny v lednu 2017 správu a evidenci osvětlení vykonávají společnosti ELTODO-CITELUM, s.r.o. a ELTODO OSVETLENIE, s.r.o. Kompletní seznam zakázek či referencí však již skupina na webu nemá.[14] Pouze v nabídkovém letáku pro službu správy veřejného osvětlení je nepodrobná mapka republiky, v níž je uvedeno, že Eltodo vykonává přenesenou správu veřejného osvětlení ve více než 350 lokalitách. Barevné body se pokěkud slévají a popsány jsou jen významnější obce, k barevnému rozlišení jednotlivých společností či provozů nejsou uvedeny vysvětlivky, z mapy je však zřejmé, že například v Plzeňském a Karlovarském kraji skupina nemá žádné zakázky. Z mapy lze vyčíst tato místa:[15]

ČEZ[editovat | editovat zdroj]

Podle článku z roku 2016 se o rekonstrukce i provozování systémů veřejného osvětlení zajímají energetické společnosti. Společnost ČEZ nabízí i možnost, že systém osvětlení v obci odkoupí a bude ho provozovat, takto modernizovala osvětlení na 80 místech a spravuje nebo vlastní 18 tisíc svítidel, převážně v obcích a menších městech. Podle mluvčího ČEZu lze modernízací osvětlení dosáhnout úspor až 60 %.[5] Článek z roku 2012 uváděl, že ČEZ na poli veřejného osvětlení působí již 11 let a veřejné osvětlení ve správě ČEZ je ve více než 180 městech a obcích ČR, v roce 2011 se počet světelných bodů rozrostl na 18 723 a skupina ČEZ se tak stala jedním z největších poskytovatelů těchto služeb v ČR.[16] Podle mapy referencí tuto činnost soustřeďuje zejména do Plzeňského kraje, několik míst je v Karlovarském a Středočeském kraji, po jednom místě v Ústeckém, Libereckém, Hradeckém a Vysočině, více míst v Olomouckém a Moravskoslezském kraji.[17] Jako nejvýznamnější reference z oblasti provozování veřejné osvětlení uvádí město Fulnek (od roku 2013, 940 světelných bodů a 20 zapínacích míst) a obec Bolatice (2013, 554 světellných bodů) v Moravskoslezském kraji.[17] V Moravskoslezském kraji dále provozovala podle článku z roku 2012 osvětlení v obcích Jindřichov, Markvartovice, Dobratice, Kozmice, Mokré Lazce a Sedlnice, v Olomouckém kraji v obcích Mohelnice, Velká Bystřice, Potštát, Dřevohostice, Opatovice, Prosenicích, Soběchlebech, či Rakov.[16] Činnost má rozdělenu do třech regionů: Západ, Střed a Východ.[17]

Další správci veřejného osvětlení[editovat | editovat zdroj]

Ve většině ostatních měst spravují osvětlení městské příspěvkové organizace nebo městské obchodní společnosti.

Krajská města:

  • Praha: do roku 2016 Eltodo Citelum, poté Trade Center Praha a.s., viz Veřejné osvětlení v Praze
  • Brno: Technické sítě Brno, a. s. (viz samostatná kapitola výše)
  • Ostrava: Ostravské komunikace a. s.[18]
  • Plzeň: Správa veřejného statku města Plzně, přísp. org. (18 700 svítidel, 12 300 sloupů atd., 4000 hodin ročně, ovládání převážně po kabelech z centrálních fotobuněk, pětina města má dálkovou kontrolu zapínacích bodů, do konce roku 2010 všude; smluvním provozovatelem Osvětlení s.r.o.)[19]
  • Liberec: skupina Eltodo
  • Olomouc: Technické služby města Olomouce a. s.[20]
  • Ústí nad Labem: skupina Eltodo
  • Hradec Králové: Technické služby Hradec Králové[21]
  • České Budějovice: Eltodo-Citelum a.s.
  • Pardubice: Služby města Pardubic a. s. (od roku 2001 údržba, od roku 2002 i vlastníkem, téměř 10 000 světel)[22]
  • Zlín: Technické služby Zlín s.r.o.[23]
  • Karlovy Vary: město se teprve koncem roku 2016 rozhodlo, že zmapuje síť veřejného osvětlení a lampy označí.[24][25] Ve městě v té doby bylo asi 7000 lamp, avšak lampy nebyly evidovány[24][25] a dokonce ani neexistovala dokumentace k rozvodům.[25] Podle Českého rozhlasu byla správa svěřena dvěma firmám a město plánovalo svěřit správu pouze jedné,[24] podle Karlovarského deníku však dosud osvětlení spravovala pouze firma Tima.[25] Nové výběrové řízení má vybrat jednoho správce pro celé území města na 5 let.[25] Údržba stojí město asi 9 milonů Kč ročně, elektřina pro osvětlení asi 9,5 milionu a investice do nových svítidel jsou asi 3 miliony ročně, zejména pro zřizování osvětlení v nových ulicích či čtvrtích, celkem tedy 21,5 milionu Kč ročně.[24][25] V Karlových Varech se nyní používá několik typů osvětlení od výbojek až po LED osvětlení.[24] Podle článku z roku 2010 se lázeňské centrum města stalo nechtěným skanzenem veřejného osvětlení, jehož je tady asi deset různých druhů stožárů. Město slíbili je v příštích letech sjednotit. U divadla jsou k vidění socialistické výložníky, na Mlýnské kolonádě „bendyhokejky“, na zámeckém vrchu a u Vřídla historizující litinové lucerny a na ně navazuje celá řada luceren secesních. Mezi secesní dům Zawojski a barokní chrám kdosi umístil stožáry s jakýmisi bílými trychtýři. Při rekonstrukci pěší zóny mezi Mlýnskou kolonádu a Grandhotelem Pupp se umisťovaly osvětlovací stožáry ve tvaru černých šibenic a u řeky zase jakýchsi pohublých gilotin.[26]
  • Jihlava: Služby města Jihlavy s.r.o.[27]

Okresní města:

Další města:

Světelné znečištění[editovat | editovat zdroj]

V poslední době je věnována pozornost světelnému znečištění. Světelným znečištěním se podle Zákona o ochraně ovzduší (86/2002 Sb.) rozumí „viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno“.

Hlavním uváděným důvodem ochrany bývá umožnit astronomická pozorování, noční osvětlení odrážející se od oblačnosti také narušuje denní režim a orientaci některých druhů živočichů. Podle RNDr. Jana Hollana ze Sekce pro temné nebe České astronomické společnosti „světelné znečištění ohrožuje bezpečnost řidičů a chodců, ruší spánek obyvatel, okrádá všechny (zvláště děti) o krásu nočního nebe, zabíjí hmyz a ptáky, decimuje živočichy aktivní v noci. Současně je projevem největšího plýtvání elektřinou, se kterým se lze běžně setkat“[54]

Podle původního návrhu měl Zákon o ochraně ovzduší a jeho prováděcí vyhláška velmi striktně zakazovat jakákoliv svítidla, která by vyzařovala směrem nahoru (do horní poloviny prostoru). Nakonec v zákoně ve vztahu ke světelnému znečištění zůstalo jen právo obcí regulovat vyhláškou promítání světelných reklam a efektů na oblohu. Poslední novelou[kdy?] bylo zcela vypuštěno.

Některé oblasti s nízkým světelným znečitěním, oblasti tmavé oblohy, jsou před ním chráněny jako tzv. rezervace tmy. V Česku byla roku 2009 vyhlášena přeshraniční Jizerská oblast tmavé oblohy (osada Jizerka proto nemá veřejné osvětlení), v roce 2013 přeshraniční Beskydská oblast tmavé oblohy a v roce 2014 Manětínská oblast tmavé oblohy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Technické normy[editovat | editovat zdroj]

  • ČSN 36 0400 Veřejné osvětlení (účinnost od 01. října 1985, zrušena k 1. dubnu 2007)[55]
  • ČSN 36 0410 Osvětlení místních komunikací (účinnost od 01. října 1985, zrušena k 1. dubnu 2007)[56]
  • ČSN 36 0411 Osvětlení silnic a dálnic (účinnost od 1. října 1985, zrušena k 1. dubnu 2007)[57]
  • ČSN CEN/TR 13201-1 (360455) Osvětlení pozemních komunikací - Část 1: Návod pro výběr tříd osvětlení (účinnost od 1. 10. 2016)
  • ČSN EN 13201-2 (360455) Osvětlení pozemních komunikací - Část 2: Požadavky (účinnost od 1. 7. 2016)
  • ČSN EN 13201-3 (360455) Osvětlení pozemních komunikací - Část 3: Výpočet (účinnost od 1. 7. 2016)
  • ČSN EN 13201-4 (360455) Osvětlení pozemních komunikací - Část 4: Metody měření (účinnost od 1. 7. 2016)
  • ČSN EN 13201-5 (360455) Osvětlení pozemních komunikací - Část 5: Ukazatelé energetické náročnosti (účinnost od 1. 7. 2016)
  • ČSN 33 2000-7-714 (332000) Elektrotechnické předpisy – Elektrická zařízení. Část 7: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech, oddíl 714: Zařízení pro venkovní osvětlení.
  • ČSN 33 2000-7-714 (332000) Elektrické instalace nízkého napětí - Část 7-714: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech - Venkovní světelné instalace (účinnost od 1. 1. 2013)
  • ČSN EN 60598-2-3 ed. 2 (360600) Svítidla - Část 2-3: Zvláštní požadavky - Svítidla pro osvětlení pozemních komunikací (účinnost od 1. 10. 2003)
  • TP 98 (technické podmínky) Technologické vybavení tunelů pozemních komunikací, Ministerstvo dopravy a spojů ČR, 1997 (odkazované v kapitole 11 ČSN 73 7507 Projektování tunelů pozemních komunikací.
  • ČSN EN 16276 (360452) Nouzové osvětlení v tunelech pozemních komunikací (účinnost od 1. 10. 2013)
  • ČSN 36 0061 Osvětlování železničního prostranství (zrušena k 1. srpnu 2008, nahrazena ČSN EN 12464-2 (360450) Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů - Část 2: Venkovní pracovní prostory)
  • ČSN 36 0051 Osvětlování povrchových dolů pro těžbu nerostných surovin (zrušena k 1. srpnu 2008, nahrazena ČSN EN 12464-2 (360450) Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů - Část 2: Venkovní pracovní prostory)
  • TKP 15 Technické kvalitativní podmínky staveb pozemních komunikací : Kapitola 15 Osvětlení pozemních komunikací[58]

Mezinárodní doporučení[editovat | editovat zdroj]

Směrnice a doporučení Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE).

  • CIE 88-1990 Guide for the lighting of road tunnels and underpasses (Průvodce osvětlením tunelů a podjezdů)
  • CIE číslo 115–1995 Recommendations for the lighting of roads for motor and pedestrian traffic (Doporučení pro osvětlování komunikací pro motorovou a pěší dopravu)
  • CIE TC 5-12: Obtrusive light. Guide on the limitation of the effects of obtrusive light from outdoor lighting installations (Návod k omezení vlivů rušivého světla vyvolaného venkovním osvětlením), třetí návrh publikace, srpen 1995,
  • CIE 126–1997, Guidelines for minimizing sky glow (Směrnice pro minimalizaci záře oblohy), 1997
  • CIE 136–2000 Guide to the lighting of urban areas (Průvodce osvětlováním obytných zón)
  • CIE 140–2000 Road lighting calculations (Výpočty osvětlení silničních komunikací)
  • Guidance notes for the reduction of light pollution (Návod k omezování světelného znečištění), the Institution of lighting engineers (ILE, britská Světelnětechnická společnost). Rugby, 1994.
  • Road lighting and the environment (Silniční osvětlení a životní prostředí). Londýn, Ministerstvo dopravy, 1993.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Veřejné osvětlení a obec pod lupou zákona, Světlo – časopis pro světlo a osvětlování, 12. 12. 2013, autor: JUDr. Tomáš Sequens, JUDr. Petra Nováková, Ph.D., JUDr. Richard Hamran, Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s. r. o.
  2. a b Veřejné osvětlení v obci - je povinností obce?, autor odpovědi neuveden, web Bezplatná právní poradna, 10. 7. 2014
  3. Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, Strategy One a.s., 5. 10. 2015, zveřejněno na webu obce Světlá nad Sázavou s jejími odpověďmi
  4. Marie Bastlová: Exministr Chalupa začal podnikat, bude poradcem, Enviweb, 28. 8. 2014, zdroj: Hospodářské noviny
  5. a b Petr Zenkner: Veřejné osvětlení dosluhuje a jeho modernizace si žádá miliardy korun. Zajímá se o ni i ČEZ, Hospodářské noviny, 23. 11. 2016
  6. Technické sítě Brno a. s. (historie a popis soustavy)
  7. Městské standardy pro veřejné osvětlení (město Brno, 2002)
  8. [Eltodo – výrobce a správce veřejného osvětlení v Praze a mnoha dalších obcích v celé republice]
  9. Veřejné osvětlení a křižovatky v Liberci dál spravuje Eltodo, Vz24.cz, 9. 1. 2012
  10. Adam Pluhař: Netradiční soudní spor. Kdo ho vyhraje, rozsvítí lampami Liberec, iDnes.cz, 7. 3. 2014
  11. Veřejné osvětlení Statutárního města Liberec pod správou ELMOS LIBEREC s.r.o., ELMOS Liberec, 27. 6. 2013
  12. Statutární město Liberec po schváleném smíru předalo servis a údržbu veřejného osvětlení a signalizačních zařízení ELTODU - CITELUM, Liberec.cz, 7. 8. 2015
  13. Žádost o informace, město Ústí nad Labem, dotaz nedatován, žádány údaje k 31. 12. 2014, odpověď datována 20. 1. 2015
  14. Osvětlení – správa a evidence majetku, přístup v lednu 2017
  15. Osvětlení – Správa a evidence majetku, Eltodo-Citelum s.r.o., propagační materiál, nedatován, přístup v lednu 2017
  16. a b ČEZ a veřejné osvětlení měst a obcí, polar, moravskoslezská regionální televize, 6. 2. 2012
  17. a b c Veřejné osvětlení, ČEZ energetické služby, přístup v únoru 2017.
  18. Ostravské komunikace a. s.
  19. Správa veřejného statku města Plzně (přísp. org.)
  20. Technické služby města Olomouce a. s.
  21. Technické služby Hradec Králové
  22. Služby města Pardubic a. s.
  23. Základní informace o VO, Technické služby ZLín
  24. a b c d e Karlovy Vary chtějí ušetřit na veřejném osvětlení, Karlovy Vary.cz, Infocentrum města Karlovy Vary, 30. 11. 2016, zdroj: Směna ČRo Plzeň: Karlovy Vary chtějí ušetřit na veřejném osvětlení, Český rozhlas, 29. 11. 2016
  25. a b c d e f Barbora Šmudlová: Karlovy Vary chtějí sjednotit tisíce lamp, Karlovarský deník, 27. 11. 2016
  26. Veronika Maňhalová, MF DNES, Otto Němec: V Karlových Varech svítí na každém rohu jiná lampa, iDnes.cz, 28. 10. 2010
  27. Veřejné osvětlení a signalizace, Služby města Jihlavy s.r.o.
  28. Technické služby Děčín a. s.
  29. Technické služby Jablonec nad Nisou s. r. o.
  30. Služby Blansko s. r. o. – veřejné osvětlení
  31. Technické služby města Kolína, s. r. o.
  32. Nehlsen Třinec s. r. o.
  33. Kroměřížské technické služby, s.r.o.
  34. Technické služby a. s. Frýdek-Místek
  35. Technické služby města Svitav
  36. HRATES a. s. Uherské Hradiště
  37. Technická infrastruktura, město Uherské Hradiště
  38. Technické služby Jeseník a. s., (popis činnosti)
  39. Technické služby města Klatov
  40. Technické služby Karviná a. s.
  41. TS Kutná Hora spol. s r. o.
  42. Technické služby města Přerova
  43. Štěpánský & Fišer
  44. Město KLadno, AVE
  45. Žádost o informace k veřejnému osvětlení v Mostě , odpověď, 12. 1. 2015
  46. [1], Technické služby Opava a.s.
  47. Veřejné osvětlení, Technické služby města Havířov a.s.
  48. Technické služby spol. s r. o. Postoloprty
  49. Služby města Rychvald, spol. s r. o.
  50. Technické služby Luhačovice příspěvková organizace
  51. Technické služby Dačice s. r. o.
  52. Podnik služeb Jirkov s. r. o.
  53. Sedlčanské technické služby s. r. o.
  54. Jan Hollan: Veřejné osvětlení se čtvrtinovou spotřebou elektřiny, 6. listopadu 2000
  55. ČSN 36 0400 (360400) Veřejné osvětlení, normy.biz
  56. ČSN 36 0410 (360410) Osvětlení místních komunikací, normy.biz
  57. ČSN 36 0411 (360411) Osvětlení silnic a dálnic, normy.biz
  58. [TKP 15 Technické kvalitativní podmínky staveb pozemních komunikací : Kapitola 15 Osvětlení pozemních komunikací], Ministerstvo dopravy ČR, odbor pozemních komunikací, Praha, 4. znění, únor 2015, Technické kvalitativní podmínky staveb

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy a publikace[editovat | editovat zdroj]