Přeskočit na obsah

Plzeň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox statutární město Plzeň je statutární město na západě Čech a metropole Plzeňského kraje. Leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije zde zhruba 170 tisíc obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v republice a druhým největším v Čechách.

Plzeň je známá jako průmyslové a pivovarnické město. V rozsáhlých továrních halách bývalé Škodovky se vyrábějí dopravní prostředky a průmyslové stroje, na druhé straně krajské metropole se pak vaří známá piva Prazdroj a Gambrinus. Spodně kvašený světlý ležák se celosvětově označuje jako Pilsner nebo Pils podle německého jména města Pilsen. Plzeň má i podstatný kulturní význam. Nacházejí se tu početné kulturní domy a divadla, budovaná ještě v časech Rakousko-Uherska. Ve městě sídlí také biskupství plzeňské diecéze. Školství pak zastupují různé střední a vysoké školy, mezi které patří například Západočeská univerzita nebo Lékařská fakulta Univerzity Karlovy.

Současné historické jádro města má pravidelnou síť ulic s obdélníkovým náměstím Republiky uprostřed (139 × 193 m), jemuž vévodí katedrála sv. Bartoloměje, budovaná od roku 1290.

V roce 2015 je Plzeň společně s belgickým Monsem evropské hlavní město kultury.

Historie

Historie Plzně - dokument, 1. část
Historie Plzně - dokument, 2. část
Pohled na město z věže katedrály sv. Bartoloměje

Středověk

Renesanční plzeňská radnice

První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. Do nynější polohy (v jižním sousedství tehdejší vsi Malice) přenesl město pod názvem Nová Plzeň král Václav II. roku 1295 jako důležitou obchodní křižovatku západních Čech na cestě z Prahy do Bavorska. Vyřešila se tím dodávka vody, neboť místo leželo na soutoku řek Mže a Radbuzy.

Díky své výhodné poloze na křižovatce obchodních cest a hlavně na trase z německých zemí do Prahy se brzy Plzeň stala třetím největším a nejdůležitějším městem po Praze a Kutné Hoře. V této době byly také vystavěny kostely sv. Bartoloměje ve středu náměstí, františkánský klášter na jihovýchodě, blízko středověkého opevnění, později zbořený dominikánský klášter na severozápadě, špitální kostel sv. Maří Magdalény z roku 1320.

Na samém počátku husitských válek měli kališníci – díky velmi radikálnímu faráři Václavu Korandovi – ve městě velký vliv, ale už roku 1420 musel Koranda s Janem Žižkou odejít na Tábor a Plzeň se stala hlavní baštou katolické strany („pod jednou“). Třikrát byla neúspěšně obléhána, nejprve Janem Žižkou a poté dvakrát Prokopem Holým a podílela se na odporu proti Jiříkovi z Poděbrad. Od roku 1467 sídlila v Plzni pražská kapitula, která byla 1431–1561 nejvyšším orgánem římsko-katolické církve v Čechách.

První česká tištěná kniha – Kronika Trojánská – byla roku 1468 vytištěna na rohu dnešních ulic Smetanova a Bezručova. Na tomto místě fungovala do roku 1533 jediná česká tiskárna.

Raný novověk

Počátkem 16. století bylo město výrazně poškozeno požáry, zejména roku 1507, kdy shořely dvě třetiny města. Bavůrek ze Švamberka byl popraven na Plzeňském náměstí, což vzbudilo řadu protestů.

Na devět měsíců se stala Plzeň hlavním městem říše a sídlem vlády, když sem císař Rudolf II. uprchl před morovou epidemií na přelomu let 1599 a 1600 (od září až do června). Sídlil v tzv. Císařském domě, který se nachází vedle dnešní budovy plzeňské radnice.

Roku 1618 byla Plzeň poprvé dobyta vojskem českých stavů pod velením knížete Mansfelda. Během třicetileté války hospodářství i kultura upadaly. Švédská obléhání v letech 1637 i 1648 bylo neúspěšné. 8. ledna 1683 zde byl založen plzeňský 35. pěší pluk.

Průmyslový rozvoj

V 19. století nechal purkmistr Martin Kopecký (1828–1850) zbourat hradby a na jejich místě vybudovat kolem starého města sady, dnes známé jako Sady Pětatřicátníků, Smetanovy, Kopeckého, Šafaříkovy, Křižíkovy a 5. května. V roce 1832 pak vzniklo první kamenné divadlo. Roku 1839 bylo rozhodnuto o založení Měšťanského pivovaru (později Prazdroj) a 5. října 1842 v něm bavorský sládek Josef Groll uvařil první várku piva. V roce 1859 Emil Škoda převzal Škodovy závody a František Křižík zavedl svůj vynález obloukové lampy jako pouliční osvětlení. V roce 1869 byl založen První plzeňský akciový pivovar v Plzni (PAP, pivo Gambrinus). Na konci 19. století se Plzeň stala kolébkou české secese.

Už od poloviny 19. století byla Plzeň druhým největším městem v Čechách a třetím v rámci všech českých zemí, ke konci 20. století už ale byla čtvrtým v České republice, když byla předstižena Ostravou. Jako západočeská metropole nicméně prosperovala díky rozvoji strojírenských a dalších průmyslových závodů. Během meziválečného období došlo k rozšiřování města, roku 1924 byly připojeny obce Doubravka, Doudlevce, Lobzy a Skvrňany a vznikla tak Velká Plzeň, jejíž počet obyvatel překročil stotisícovou hranici. Starostou města byl v letech 1919–1938 Luděk Pik. Na náměstí T. G. Masaryka byl vybudován památník Národního osvobození s dominující bronzovou sochou T. G. Masaryka, který byl slavnostně odhalen 28. října 1928, jako dík prezidentovi za založení a desetileté fungování Republiky.

V roce 1938 došlo k odstoupení pohraničních území Československé republiky Německu. Plzeň sice zůstala na území republiky, stala se však městem na samotné hranici. Obce severozápadním a jihozápadním směrem již patřily k Říši, stejně jako dnešní městské části Plzeň-Litice a Plzeň-Lhota. 1. května 1942 byla Plzeň podle vládního nařízení č. 142/1942 Sb. rozšířena o obce Bolevec, Božkov, Bukovec, Černice, Hradiště, Koterov, Radobyčice, Újezd a o územní zbytky obce Litic (obec začleněna do Říše) a stala se statutárním městem. Průmyslový podnik Škodovy závody byl v této době významnou zbrojovkou zásobující německé armády. I přesto Plzeň delší dobu unikala bombardování, k prvnímu velkému náletu došlo až 20. prosince 1944, při kterém byl ovšem nejvíce zdemolován pivovarský komplex, zejména Prazdroj (18 mrtvých). Škodovy závody byly bombardováním významně poškozeny teprve na samém sklonku války, náletem 25. dubna 1945. Celkem bylo za celou dobu války náletů jedenáct, vyžádaly si 926 obětí.

Poválečná éra

Pomník osvobození americkou armádou

Plzeň a západní Čechy byly osvobozeny americkými jednotkami vedenými generálem Pattonem 6. května 1945. Podle americko-sovětské dohody Patton už nesměl pokračovat dále. Slavný je jeho výrok, že když už, tak to Američané mají vzít až do Moskvy. Dnes na osvobození Plzně upomíná Patton Memorial Pilsen – Památník americké armády 1945 provedený jako stálé muzeum.

Po únoru 1948 byla Pattonova úloha v osvobození Plzně záměrně pošlapávána a při oslavách výročí konce války nepadalo o Američanech v Plzni ani slovo.

Plzeň se také zapsala do historie bojů proti komunistickému režimu. 1. června 1953 došlo v Plzni k prvnímu protirežimnímu masovému vystoupení proti tehdy probíhající měnové reformě se střelbou do demonstrujících. Odveta komunistického vedení byla typická pro politiku tehdejší doby. Kromě represí zjištěných demonstrantů, převážně dělníků Škodovky, zbouralo komunistické vedení tehdejšího Plzeňského kraje pomník T.G. Masaryka, jako symbol nežádoucí demokracie. Jednalo se o první lidový protest v celém sovětském bloku (tzv. východoněmecké červnové povstání vypuklo až o dva týdny později 17. června 1953).

Na konci 50. let se začalo s masivním rozvojem bytové výstavby, tzv. sídlišť, a to podobným způsobem, jako tomu bylo v celé republice. První rozsáhlý areál vznikl na Slovanech, následovala v roce 1961 Doubravka a roku 1968 pak Bory. Dne 20. ledna 1969 se na blízkém náměstí T. G. Masaryka upálil na protest proti sovětské okupaci mladý pivovarský dělník Josef Hlavatý. Výstavba se v 70. a 80. letech přesunula na sever, budovala se rozsáhlá sídliště v oblasti Bolevce a Lochotína, těsně před Sametovou revolucí se výstavba přesouvala postupně směrem na západ k oblasti Vinice, kde se pokračuje v budování nových domů ještě dnes. Díky tomuto rychlému rozvoji překročilo město roku 1972 hranici 150 tisíc obyvatel. O čtyři roky později pak byly připojeny i obce Černice, Radobyčice, Koterov, Červený Hrádek, Křimice a Radčice a Plzeň získala hranice, jaké měla do roku 2002.

V 90. letech byla k Plzni postavena i dálnice D5, která spojila Prahu s bývalým Západním Německem. Dokončení této důležité dopravní tepny, která částečně vyřešila tehdy katastrofální dopravní situaci v Plzni, se však kvůli komplikacím protáhlo až do prvního desetiletí 21. století.

Evropské hlavní město kultury 2015

V září 2010 vyhlásili zástupci mezinárodní poroty v Praze město Plzeň za vítěze soutěže o titul Evropské hlavní město kultury roku 2015. Ve finále měřila své síly Plzeň s Ostravou.[1] V rámci projektu je například budováno nové divadlo, ve Štruncových sadech v okolí fotbalového stadiónu vzniklo sportovně-relaxační centrum, na Světovaru pak celá multikulturní čtvrť věnovaná designu a neprofesionálním umělcům.[2]

Koncem dubna 2014 získal projekt Cenu Meliny Mercouri,[3] kterou doporučuje monitorovací a poradní výbor pro Evropská hlavní města kultury. Podmínkou bylo naplnění předem daných kritérií připravenosti, Plzeň 2015 tak pro svůj projekt získala dotaci 1,5 milionu euro.

Obyvatelstvo

Podle sčítání 1921 zde žilo v 3 284 domech 88 416 obyvatel, z nichž bylo 43 057 žen. 79 166 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 6 757 k německé a 701 k židovské. Žilo zde 52 514 římských katolíků, 5 763 evangelíků, 4 427 příslušníků Církve československé husitské a 3 094 židů.[4] Podle sčítání 1930 zde žilo v 6 451 domech 114 704 obyvatel. 105 731 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6 782 k německé. Žilo zde 61 344 římských katolíků, 10 891 evangelíků, 6 803 příslušníků Církve československé husitské a 2 773 židů.[5]

Vývoj počtu obyvatel[6]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
23 681 38 883 50 221 68 079 80 445 88 416 114 704 124 339 132 799 148 021 170 701 173 008 166 118 169 688
  • Věková struktura obyvatel obce Plzeň roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce Plzeň roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Plzeň roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce Plzeň roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Plzeň roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce Plzeň roku 2011

Území města Plzně

Městské obvody a katastrální území Plzně

Současnou rozlohu má Plzeň od 1. ledna 2003, kdy se k ní připojily do té doby samostatné obce Lhota a Malesice, které se zároveň staly novými městskými obvody. Od té doby město Plzeň sestává z deseti městských obvodů,[7] největší z nich jsou obvody 1 až 4, které se skládají z několika původních městských částí. Devět městských obvodů tvoří při volbách do Senátu volební obvod č. 9, jen obvod Plzeň 2-Slovany spolu s dalšími obcemi spadá do volebního obvodu č. 7.

Pouze pro území města Plzně je zřízen Okresní soud Plzeň-město, ačkoli okres Plzeň-město zahrnuje i další obce.

Městské obvody

  1. Plzeň 1: katastrální území Bolevec a část katastrálního území Plzeň
  2. Plzeň 2-Slovany: katastrální území Božkov, Bručná, Hradiště u Plzně, Koterov a část katastrálního území Plzeň
  3. Plzeň 3: katastrální území Doudlevce, Radobyčice, Skvrňany, Valcha a část katastrálního území Plzeň
  4. Plzeň 4: katastrální území Bukovec, Červený Hrádek u Plzně, Doubravka, Lobzy, Plzeň 4 a Újezd
  5. Plzeň 5-Křimice: část katastrálního území Křimice a část katastrálního území Radčice u Plzně
  6. Plzeň 6-Litice: katastrální území Litice u Plzně
  7. Plzeň 7-Radčice: část katastrálního území Radčice u Plzně a část katastrálního území Křimice
  8. Plzeň 8-Černice: katastrální území Černice
  9. Plzeň 9-Malesice: katastrální území Malesice a Dolní Vlkýš
  10. Plzeň 10-Lhota: katastrální území Lhota u Dobřan

Významné stavby, instituce a zajímavosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Plzni.
Velká synagoga v sadech Pětatřicátníků

Historické památky

Mezi nejvýznamnější památky západočeské metropole patří historické jádro města a okolní ulice. Ty jsou dnes chráněné jako městská památková rezervace, na území města je ještě několik dalších vesnických památkových rezervací a také městských a vesnických památkových zón.

Dominantou města je gotický chrám sv. Bartoloměje, založený roku 1292, s věží vysokou 102 metrů je nejvyšší v Čechách. Na vyhlídku ve výšce 62 metrů vede 301 schodů. Dnes je to katedrální chrám, neboť od roku 1993 je v Plzni biskupství. Další významné církevní památky jsou bývalý františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí P. Marie a barokní budova kláštera dominikánek s kostelem sv. Anny z let 1711–1714, přestavěná 1805–1807 na školu, kde je dnes umístěna Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. K nejstarším kostelům v Čechách patří kostel sv. Jiří na soutoku Úslavy a Berounky v Plzni-Doubravce.

V Plzni nechybí ani židovské památky, před 2. světovou válkou zde žila početná židovská komunita. Nepřehlédnutelná je Velká synagoga, která je největší synagogou v celé České republice. Z dalších památek jmenujme Starou synagogu a hřbitov s památníkem obětem holocaustu.

Světské památky zastupuje nepominutelná renesanční plzeňská radnice ze 16. století, divadlo J. K. Tyla, Západočeské muzeum a historické podzemí o rozsahu 17,5 km. Nachází se zde také řada domů zdobených freskami a sgrafity Mikoláše Alše.

Na zdejším Ústředním hřbitově jsou pochováni např. Jiří Trnka, Josef Skupa, Karel Klostermann či Augustin Němejc. V dřívějších dobách se však plzeňská elita nechávala pohřbívat také na Mikulášském hřbitově, kam byl pohřben např. Emil Škoda, Josef Kajetán Tyl či purkmistr Martin Kopecký.

Další významné instituce

Ve městě sídlí biskup Plzeňské diecéze Církve československé husitské, známé jsou též Západočeská galerie v Plzni, městská knihovna, Techmania Science Center, kulturní dům Peklo nebo Památník obětem zla a meditační zahrada v Plzni-Doudlevcích.

Plzeň se také proslavila věznicí označovanou jako Věznice Bory. Soudnictví zde zastupují hned tři okresní soudy, Plzeň-město, Plzeň-jih a Plzeň-sever, jejichž odvolacím soudem je Krajský soud v Plzni.

Přírodní zajímavosti

V Plzni se nachází zoologická zahrada nebo arboretum Sofronka. Dále se zde nachází několik památných stromů: duby u Velkého rybníka, Koterovská lípa, Körnerův dub, lípy u Mže, smrk – Troják v Lánech a alej Kilometrovka.

Kultura

Divadla

Velké divadlo

Zprávy o prvních divadelních představeních v Plzni, v němčině, pocházejí z přelomu 18. a 19. století. První představení v češtině je doloženo roku 1818. První divadlo zahájilo provoz roku 1832. V současnosti v Plzni působí Divadlo Josefa Kajetána Tyla, které má dvě stálé scény, Velké divadlo v reprezentativní novorenesanční budově z let 1897–1902 a Nové divadlo v moderní budově dostavěné roku 2014.

V Plzni má velkou tradici i loutkové divadlo, působili zde známí loutkáři Gustav Nosek, Josef Skupa a Jiří Trnka. Právě zde vznikly všeobecně známé loutky Spejbla a Hurvínka. Na tuto tradici dnes v Plzni navazuje Divadlo Alfa.

Kina

V dobách komunismu měla téměř každá plzeňská část svoje kino, další kina pak působila v centru – například kino Hvězda v Pražské ulici, kino Moskva (později Elektra) na Americké třídě, kino Eden v Rejskově ulici za hlavním vlakovým nádražím, kino Mír na Lochotíně či kino Leningrad v Doubravce. Všechna tato kina ale po sametové revoluci roku 1989 dříve či později zanikla.

V současnosti mají filmoví diváci v Plzni k dispozici dvě multikina, Cinema City v obchodním centru Plaza v prostorách bývalého výstaviště, a Cinestar v obchodním centru Olympia u výpadovky na Nepomuk. Pravidelná představení se také konají v Kině Beseda působícím v historické budově Měšťanské besedy. V letních měsících jsou pořádána představení v lochotínském amfiteátru.

Muzea

Galerie

Významné kulturní akce

Školství

Fakulta právnická Západočeské univerzity v sadech Pětatřicátníků

Plzeň je krajské město s více než 170 000 obyvateli, čemuž odpovídá i množství středních škol, vyšších a vysokých škol, za nimiž se sem sjíždějí studenti z celého kraje i dalších míst České republiky.

Střední školství

Související informace naleznete také v článku Seznam středních škol v Plzni.

V Plzni se nachází řada středních odborných škol a učilišť, jakož i 6 gymnázií:

  • Gymnázium Plzeň (Mikulášské gymnázium)
  • Masarykovo gymnázium
  • Církevní gymnázium
  • Gymnázium Luďka Pika
  • Gymnázium Františka Křižíka
  • Sportovní gymnázium
  • Obchodní akademie s.r.o
  • Obchodní akademie
  • SPŠ dopravní
  • SOU elektrotechnické
  • SPŠ stavební
  • Integrovaná střední škola živnostenská
  • Hotelová škola
  • SOU stavební
  • SPŠ strojnická a SoŠ profesora Švejcara
  • Střední odborná školy výroby a služeb
  • SOŠ obchodu, užitého umění a designu
  • Střední škola informatiky a finančních služeb
  • Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola Zámeček

Vyšší odborné školství

  • VOŠ a SPŠ elektrotechnická Plzeň, Koterovská 85[8]
  • SZŠ a VOŠZ Plzeň, Karlovarská 99
  • Vyšší odborná škola zdravotnická, managementu a veřejnosprávních studií, s.r.o, Ledecká 35

Vysoké školství

Doprava

V Plzni začaly tramvaje jezdit už v roce 1899
Související informace naleznete také v článku Doprava v Plzni.

Plzeň je jako krajské město velmi důležitou dopravní křižovatkou. Hlavní význam má dnes dálnice D5 mezi Prahou a Norimberkem s dálničním obchvatem Plzně, další důležité silnice vedou do Strakonic, do Karlových Varů a Stříbra. Železniční tratě vedou na Rokycany - Prahu, Mladotice - Žatec, Mariánské Lázně - Cheb - Schirnding a Nürnberg, Nýřany - Domažlice - Cham a Regensburg, na Klatovy a na Nepomuk - Strakonice - České Budějovice.

Samozřejmostí je i hustá síť MHD, čítající tři druhy dopravy: tramvaje, trolejbusy a autobusy. Tramvajovou dopravu zajišťují pouze tři linky, což ale zvyšuje přehlednost provozu. Linka č. 1 spojuje Bolevec a Slovany, linka č. 2 Světovar a Skvrňany a nejvytíženější linka č. 4 Košutku a Bory. Trolejbusy doplňují síť tramvají, zajišťují dopravní spojení do míst, kam tramvaje nemohly být zavedeny a kde by byla autobusová doprava nevhodná. V provozu je celkem 9 trolejbusových linek. Městské autobusy zajišťují hlavně spojení velmi vzdálených částí města a jako příměstské spoje i některé obce za městem.

Veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště se nachází 11 km jiho-západně od Plzně, v nedaleké obci Líně.

Osobnosti

Rodáci

Studenti

Ostatní významní občané Plzně

Partnerská města

Plzeň má následující partnerská města:

Odkazy

Reference

  1. ↑ ČTK; lus. Porota rozhodla: Evropským hlavním městem kultury roku 2015 se stává Plzeň. Fotografie ČTK. iHNed.cz [online]. 2010-09-08. Dostupné online. 
  2. ↑ Boj o titul města kultury vrcholí. Bude slavit Plzeň, nebo Ostrava?
  3. ↑ https://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hlavni-mesto-kultury-plzen-vyresila-problemy-brusel-ji-chvali_305177.html?showTab=diskutovane#.U2iew14aiOc
  4. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 294. 
  5. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 261. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I.. [s.l.]: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 51–54. 
  7. ↑ Čl. 3 a příloha č. 8 Statutu města Plzně
  8. ↑ Stránky VOŠ a SPŠ elektrotechnické v Plzni

Související články

Externí odkazy

Statutární město Plzeň
Města a obce okresu Plzeň-město
legenda: město, městys.

Šablona:Statutární města v České republice

Administrativní dělení Česka
Samosprávné kraje
Regiony soudržnosti
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Plzeň&oldid=12166205“