Bohumil Konečný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohumil Konečný
Narození 19. dubna 1918
Plzeň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. ledna 1990 (ve věku 71 let)
Kožlany, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř, ilustrátor
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Konečný (19. dubna 1918, Plzeň14. ledna 1990, Kožlany), známý pod přezdívkou Bimba, byl český malíř a ilustrátor.

Raná tvorba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 poprvé upozornil na svůj talent, když nakreslil velkou karikaturu profesorského sboru své školy (II. státní čs. reálka v Plzni – dnešní Gymnázium na Mikulášském nám.) – tzv. Kulometnou rotu. Jeho velkým vzorem byl Zdeněk Burian, který byl touto kresbou nadšen. Po ukončení reálky studoval v Praze na Akademii výtvarných umění u profesora Jakuba Obrovského. Brzy však německá okupace a uzavření vysokých škol jeho studia ukončila.

Reklamní tvorba a dobrodružná literatura[editovat | editovat zdroj]

Znám je zejména spoluprací se svým přítelem Jaroslavem Foglarem (setkali se poprvé v roce 1939 v redakci Mladého hlasatele). V roce 1942 ilustroval Foglarovu knihu Přístav volá, ve spolupráci pokračovali v 60. letech kdy Konečný společně s Gustavem Krumem ilustrovali další Foglarovy knihy (Pod junáckou vlajkou, Dobrodružství v Zemi nikoho, Stínadla se bouří). Na konci 60. let také od Jaroslava Foglara obdržel nabídku, aby navázal v ilustrování Rychlých šípů na zemřelého Jana Fischera, na spolupráci se však nedohodli. Seriál Rychlé šípy nakonec ilustroval Marko Čermák.

V období předválečném a válečném byl autorem mnoha ilustrací pro časopisy Ahoj, Humoristické listy, Rozruch i Foglarova Mladého hlasatele. V Mladém hlasateli i v poválečném časopise Vpřed ilustroval Konečný hlavně dobrodružné povídky Otakara Batličky.

Často kreslil časopisecké obálky, z nichž asi nejznámější je obálka s Rychlými šípy z časopisu Vpřed. Věnoval se rovněž reklamním ilustracím, například pro firmy Baťa, Prazdroj, Petrof, Jablonex a Okula Nýrsko. Jeho oblíbeným tématem byly také ženy – kreslil tzv. pin-up girls, sexbomby často propagující určitý výrobek.

Práce v období komunismu[editovat | editovat zdroj]

Po zestátnění československého průmyslu po roce 1948 se počet těchto reklamních zakázek postupně minimalizoval. S úbytkem tuzemské reklamy jako takové, byl v prostředí socialistického realismu stále méně uplatnitelný i pro své zaškatulkování mezi „zápaďácké kreslíře“. Situace se zlepšila během šedesátých let, kdy v Československu došlo k určitému celospolečenskému uvolnění. Aby se vůbec uživil jako malíř a kreslíř, nemohl si jednotlivé zakázky pochopitelně nijak moc vybírat. Někdy byl rád, že vůbec může ilustrovat alespoň něco. Jeho kresby proto nalezneme v sovětských dobrodružných románech, knížkách Otakara Batličky a Jaroslava Foglara nebo třeba na propagačních obálkách satirického Dikobrazu.[1]

Knižní ilustrace[editovat | editovat zdroj]

(výběr, řazeno chronologicky)

  • Adamov, Grigorij Borisovič: Tajemství dvou oceánů. Praha, Práce, 1954.
  • Bondarev, Jurij Vasil’jevič: Prapory žádají palbu. Poslední salvy. 2. vydání tohoto souboru. Praha, Naše vojsko, 1962.
  • Batlička, Otakar: Na vlně 57 metrů. K vydání připravili Bohumil Jírek a Petr Sadecký, text upravil Bohumil Jírek. 1. vydání tohoto výboru. Ostrava, Profil, 1965.
  • Batlička, Otakar: Rájem i peklem. Z autorovy pozůstalosti volně zpracoval Bohumil Jírek. Ostrava, Profil, 1969.
  • Foglar, Jaroslav: Stínadla se bouří. Ilustrace Bohumil Konečný a Gustav Krum. Praha, Olympia, 1970.
  • Zapletal, Miloš: Ostrov přátelství. 1. vydání. Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství, 1983.
  • Volák, Josef: Divokým Alajem. Prsten s hadem. Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství, 1985.
  • Volák, Josef: Tajemství Uzun-Guru. V horách Ťan-šanu. Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství, 1988.
  • Batlička, Otakar: Na vlnách odvahy a dobrodružství. Vybral, uspořádal a doslov napsal Lubomír Petr. 1. vydání tohoto výboru. Ostrava, Profil, 1987. Druhé vydání Ostrava, Profil, 1989.

Petr Sadecký a Octobriana[editovat | editovat zdroj]

Smutnou kapitolou jeho umělecké kariéry se stal spolupráce s Petrem Sadeckým. Na jeho popud spolupracoval se Zdeňkem Burianem na komiksu o bojovnici Amazoně. Sadecký ovšem na konci šedesátých let emigroval a kresby s Amazonou vzal s sebou. Na Západě pak této bojovnici přimaloval rudou hvězdu na čelo a stala se z ní Octobriana, žena Říjnové revoluce a údajná hrdinka undergroundového komiksu vzniklého v Sovětském svazu. Kromě toho Sadecký vyvezl do nakladatelství Karla Maye kolem 60 jeho vlastních hotových obálek, které nakreslil ke knihám Karla Maye, Sadecký je zde prodal jako svoje vlastní.

V roce 1971 vydal Sadecký v Londýně Octobrianu knižně jako údajný výtvor sovětského undergroundu. To vše samozřejmě opět bez jakéhokoli povolení od Buriana a Konečného. Skuteční autoři byli v komunistickém Československu pochopitelně odhaleni krátce na to podle svého nezaměnitelného uměleckého rukopisu. Zatímco Zdeněk Burian byl v tehdejším Československu malíř mimořádného významu, a stačilo, aby celou záležitost veřejně odsoudil (což samozřejmě rád učinil), on sám měl pak naopak dlouhodobé problémy získat pracovní zakázky. Navíc na něj dolehla psychická tíseň ze Sadeckého zrady, se kterou se až do své smrti nevyrovnal.[2]

Postava Octobriany se sice proslavila a ovlivnila například pop-punkového zpěváka Billyho Idola, který si ji nechal vytetovat na paži, nebo Davida Bowieho, pro něj ale tato aféra nic dobrého neznamenala. Režim mu znemožňoval publikovat, což znamenalo v podstatě konec jeho kariéry.

Úmrtí a odkaz[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 14. ledna 1990 v Kožlanech u Plzně.

Zájem o pozapomenutou tvorbu znovuobnovila výstava v Mladé Boleslavi v roce 1994 (kurátor František Ulč) a zejména dvojice velkých výstav v Západočeském muzeu v Plzni v roce 2007 a v Obecním domě v Praze v roce 2008 (kurátoři Jan Hosnedl a František Ulč). V rámci výstav vznikla i monografie Tomáše Pospiszyla Bohumil Konečný a dokumentární film Ladislava Moulise Bimba - příběh zapomenutého malíře.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Atomová energie pro mírové využití, titulní stránka týdeníku Dikobraz, 1955
  2. Zapomenutý malíř Indiáni a hlava na talíři, článek z MF DNES, 17.03.2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]