Památník obětem zla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Památník obětem zla
Památník obětem zla.jpg
Lokalita Doudlevce, ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Památník obětem zla (Meditační zahrada v Plzni) vznikl v Plzni-Doudlevcích díky politickému vězni panu Luboši Hruškovi (20. července 192730. června 2007), který svoji původně ovocnou zahradu přeměnil na okrasný park a později na Památník obětem zla. V přírodním areálu s množstvím zahradních dřevin se nachází pískovcová křížová cesta od akademického sochaře Romana Podrázského (24. února 19432. dubna 2001) a kaple Maxmiliána Kolbeho. Současným vlastníkem památníku je biskupství plzeňské, jemuž jej pan Hruška v roce 1995 daroval.

Meditační zahrada[editovat | editovat zdroj]

Po návratu z více jak desetiletého komunistického vězení v r. 1960 začal Luboš Hruška pracovat na ovocné zahradě v Plzni-Doudlevcích, kterou dostal od svého otce Františka Hrušky, a postupně ji proměnil v meditační areál. Pokácel ovocné stromy, upravil terén a při svém dělnickém zaměstnání dojížděl do Průhonic, kde se účastnil přednášek o zahradní architektuře. Na základě získaných znalostí začal realizovat parkovou úpravu zahrady založenou na vhodných barevných uskupeních jehličnanů a vodních a zelených ploch.

Luboš Hruška (vlevo) a Michal Pometlo v Meditační zahradě

Při této proměně šlo Luboši Hruškovi především o realizaci nosné duchovní myšlenky, která by vyjádřila trvalou připomínku utrpení těch lidí, kteří se postavili totalitním režimům – ať již fašistickému nebo komunistickému. Touto nosnou ideou se stalo utrpení Ježíše Krista, který své utrpení přijal jako zástupnou oběť za lidstvo. Po poradě s rodinným přítelem Hruškových, františkánem P. Michalem Pometlem, se Luboš Hruška rozhodl tuto myšlenku nechat ztvárnit do podoby pískovcové křížové cesty.

Křížová cesta[editovat | editovat zdroj]

Tento záměr ale nezůstal utajen, a tak křížová cesta byla v letech 19871989 realizována za stálého dozoru StB. Jejím autorem se stal Pometlův přítel, akademický sochař Roman Podrázský z Přibyslavi. Křížovou cestu vytvořil zdarma a dal jí podobu dvanácti unikátních pískovcových plastik představujících čtrnáct zastavení křížové cesty. Náklady na materiál a dovoz hradil Luboš Hruška ze svého platu. Sochy byly na zahradě instalovány v letech 1987 - 1991. Jednotlivá zastavení je možné si prohlédnout na stránkách Památníku obětem zla.[1]

Kaple[editovat | editovat zdroj]

Po listopadu 1989 vznikl, jako dovršení projektu, záměr vybudovat v meditačním areálu kapli, která je dílem architektů J. Soukupa a J. Opla. Pro její realizaci byla založena Nadace Památníku obětem zla, ve které s Lubošem Hruškou spolupracovali jeho přátelé J. Švec, J. Cuhra, P. M. Pometlo, C. Fojtíček, P. Náhlík a J. Soukup. Vybudovaná kaple byla zasvěcena svatému Maxmiliánu Kolbe. Tento kněz, později svatořečený, se obětoval za již určeného vězně, otce 3 dětí, a podstoupil dobrovolně smrt popravou v nacistickém koncentračním táboře Osvětimi.

Památník obětem zla[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 Luboš Hruška předal dokončený areál Meditační zahrady do spoluvlastnictví biskupství plzeňského. Díky tomu dnes slouží kaple i celý areál, nesoucí oficiální název Památník obětem zla, všem občanům k církevním a kulturním účelům. Od května do října se zde kromě pravidelných či mimořádných bohoslužeb konají různé koncerty, divadelní představení či jiné kulturní akce, ale zahrada se také stala oblíbeným místem k uzavření církevního či občanského sňatku, výročním oslavám, výjezdním poradám či setkání přátel. Především sem však v sezóně proudí, z Česka i ze zahraničí, stovky návštěvníků. Lze doufat, že někteří z nich si pak odtud, kromě estetického či kulturního zážitku, odnášejí i to, pro co Luboš Hruška zahradu zakládal: ozdravění vlastní duše, načerpání síly k postavení se zlu a odvahu k odpuštění.

Z návštěvní knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Je to rajská zahrada, takové dílo mohl vytvořit jen člověk s bohatým srdcem plným lásky.
Mgr. J. Krejčová
  • Úmysl - to je jedna věc, provést ho - druhá! Luboš Hruška úmysl provedl a věru, že to nebylo snadné. Pánu Bohu a nám všem (a těm příštím) k obdivování v pokoře.
Pavel Tigrid, ministr kultury
  • V hluboké úctě k obětem, kterým je Památník věnován, a s nemenší úctou k obětavosti těch, kteří jej budovali, děkujeme za toto dobré dílo.
Radovan Lukavský
  • V tichém zamyšlení, modlitbě stojím a doufám v naději, že dobré dílo se podaří ve veškerém smyslu slova. Děkuji za všechny.
Jan Ruml, ministr vnitra
  • Jménem televizního štábu České televize moc děkuji za komplexní duchovní zážitek, setkání nebe se zemí.
Michael Otřísal, Praha
  • Není důležité mít zahradnické vzdělání, ale zahradnické srdce.
Zahradnická škola, Mělník
  • Děkuji všem za nový symbol Plzně, symbol usmíření, i za otce gen. Heliodora Píku - ať slouží našim novým generacím.
plk. Milan Píka, syn popraveného generála
  • Návštěvu zahrady považuji za vyvrcholení cesty kolem světa.
Vítězslav Dostál, cesta kolem světa na kole
  • V prvních opravdu krásných jarních dnech tu procházím, posedávám, poslouchám moudrého člověka pana Luboše Hrušku, žasnu nad tím, co tu vytvořil, a vidím to jako nevídaný hold jednotě přírody a lidského tvoření ke krásnu tesaného kamene zasazeného dokonale harmonicky v zahradě. V lidech se tu musí rozeznívat to nejvnitřnější rozjímání, pokoj, víra. Děkuji a doufám, že ne naposledy.
Iva Janžurová
  • Děkují Vám. Táta zemřel v Leopoldově.
Holzbecherová
  • 16/6/1995
Václav Havel

Citováno z knihy Ireny Kastnerové: Luboš Hruška a zahrada jeho duše.[2]

Závěrem[editovat | editovat zdroj]

Luboš Hruška U zastavení Jeruzalémské ženy

"Vybudovat zahradu nebylo jednoduché. Podařilo se to díky Bohu a osudovému setkání s mnoha lidmi, bez kterých bych to nedokázal. Jsem velmi šťastný a spokojený, protože to, co jsem si kdysi v padesátých letech slíbil, se podařilo a začíná nést svoje ovoce. Zahrada mi dnes odčerpává hodně energie a času, ale zároveň tu všechnu sílu i nalézám. Dívám se na tu krásnou a přitom důmyslnou přírodu a znovu a znovu žasnu, když pozoruji třeba včely a jejich dokonalý (byť nemilosrdný) řád života, ryby v rybníku, které z ničeho nic začnou plavat v přesných formacích, stromy a jejich vůli k životu. Každý rok vyhlížím ledňáčka. Číhám na něj na jaře brzy zrána. Náhle se objeví, usedne na větev, rozhlédne se, pak se mihne nad hladinou, uloví si nějakou rybku a je pryč. To je úžasný zážitek. Věřím, že až se obecně naučíme vážit si přírody a mít úctu ke všemu živému, bude to znamenat, že jdou ty naše dušičky správným směrem. Ten 'režisér' tam nahoře má pro každého z nás celou škálu rolí. Záleží jen na nás, pro kterou se rozhodneme. Je mi líto těch, kteří mají za cíl mít se jen sami dobře a co nejvíce si užít života. Na jeho konci pak zjistí, že žili naprosto neplodně a zbytečně. U nás vyrostlo po únoru 1948 několik generací ateistů. Přesto si myslím, že většina lidí v něco věří. V co, to ukáže život. Já bych si moc přál, aby uvěřili ve vítězství dobra, lásky a pravdy. Začali by si daleko více vážit sebe i okolí, své i cizí práce, kulturních i duchovních hodnot. Pokud k tomu alespoň trochu přispěje prostředí této zahrady, budu velmi rád. Protože věřím, že zde platí upravená starověká moudrost: Každý "oslovený" člověk může znamenat jednu zachráněnou generaci."

Luboš Hruška

Citováno z knihy Ireny Kastnerové: Luboš Hruška a zahrada jeho duše.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Plzeňská dieceze: Památník obětem zla.
  2. Kastnerová, Irena. Luboš Hruška a zahrada jeho duše. 2., o fot. rozš. vyd. Plzeň: I. Kastnerová, 1999, ©1998. str. 79 - 86.
  3. Tamtéž, str. 76.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Irena Kastnerová: Luboš Hruška a zahrada jeho duše (vlastním nákladem, Plzeň, 1999)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]