Jana Kovaříková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jana Kovaříková
Narození 12. dubna 1890
Plzeň
Úmrtí 23. května 1960 (ve věku 70 let)
Dobříš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jana Kovaříková (12. dubna 1890 Plzeň23. května 1960 Dobříš) byla česká herečka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstala bez sourozenců v poměrně nuzných poměrech, po ukončení školní docházky se jí ujal a hmotně zabezpečil jeden ze tří matčiných bratří, ředitel hotelu Gráf na Vinohradech. Časté návštěvy pražských divadel probudily její zájem nejprve o ochotnické, později i profesionální herectví.[1]

První angažmá získala na jaře 1907 v Horažďovicích u společnosti Jozy Tuttra,[2] následně vystupovala v řadě kočovných divadelních souborů (Jan Evangelista Sedláček, Jan Blažek, Jan Nohava, Jan Hodr, František Lacina), v sezoně 1912/1913 byla angažována v Národním divadle v Brně.[3] Po dvouletém účinkování u ředitele Roberta Morávka (1913–1915) se vrátila do Prahy, kde v letech 1915–1918 byla členkou kabaretu Rokoko, vedeném Karlem Hašlerem a později Eduardem Bassem, s hereckými protagonisty Ferencem Futuristou, Xenou Longenovou a Josefem Rovenským.[4]

Po skončení války nastoupila jako činoherní a operetní herečka k Východočeské společnosti v Pardubicích, provdala se za šéfa tamní opery Mirko Hanáka (1921),[2] společně pak v roce 1922 odešli do Národního divadla moravsko-slezského – Hanák jako dirigent opery, Jana Hanáková-Kovaříková (po rozvodu ve třicátých letech se vrátila k svému dívčímu jménu)[5] se stala na dalších čtrnáct let členkou souboru ostravské činohry, externě činnou též v operetním souboru NDMS.[6] Její doménou v hlavním oboru zde byly zejména postavy komediálně konverzačního žánru i tragikomické role českého a světového divadelního repertoáru.[2]

V letech 19361939 prošla scénami tří divadel (Kladno, Košice, Plzeň), své druhé (tentokrát jedenáctilé) ostravské angažmá zahájila počátkem sezony 1939/1940.[7] V roce 1951 (tehdy již v důchodovém věku) přijala nabídku ředitele Zdeňka Hofbaurera (19451948 režisér a šéf činohry Zemského divadla v Ostravě)[8] a spolu se skupinou mladých ostravských divadelníků (tvořili ji mj. Zora Jiráková, Luboš Pistorius, Václav Lohniský, Luděk Kopřiva, Zdeněk Jiřičný) odešla do činohry Krajského oblastního divadla v Plzni, kde působila až do definitivního odchodu na odpočinek (1956).[9] Před filmovou kamerou se objevila dvakrát, v Kubáskově romanticko-historickém snímku o strážcích moravsko- uherských hranic z konce 18. století Portáši (1947) ztvárnila roli fojtky, ve Steklého populární komedii podle známé literární předlohy Jaroslava Haška Poslušně hlásím (1957) si zahrála bábu Pejzlarku, posluhovačku četnické stanice v Putimi.[10]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Divadelní společnost Jozy Tuttra[editovat | editovat zdroj]

  • 1907 E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, dáma z bufetu, režie František Zvíkovský

Národní divadlo v Brně[editovat | editovat zdroj]

  • 1912 W. J. Locke: Perská kočička, titulní role, režie Karel Jičínský

Národní divadlo Praha[editovat | editovat zdroj]

Východoslovenské divadlo Košice[editovat | editovat zdroj]

  • 1938 K. Čapek: Matka, titulní role, režie Jaroslav Skála

Národní divadlo moravsko-slezské Ostrava[editovat | editovat zdroj]

  • 1922 P. Petrović: Liják, Stana, režie Karel Černý
  • 1923 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, Madlenka, režie Václav Jiřikovský
  • 1924 L. Stroupežnický: Naši furianti, Kristina, režie Gustav Hilmar
  • 1926 L. Pirandello: Šest postav hledá autora, Kochanovská, režie Karel Prox
  • 1927 R. Jesenská: Je velká láska na světě? Amálka Burianová, režie Jaroslav Skála
  • 1928 K. Čapek: Loupežník, Profesorova žena, režie František Paul (ve stejné roli v dalším nastudování Jana Škody z roku 1935)
  • 1929 F. Šrámek: Červen, Ledyňská, režie Jiří Myron
  • 1930 A. Jirásek: M. D. Rettigová, Roubínková, režie Jiří Myron
  • 1931 Arnold Ridley: Půlnoční vlak, slečna Bourneová, režie Jiří Myron
  • 1932 Paul Armont, Leopold Marchand: Pán, který budí důvěru, Genissierová, režie Jan Škoda
  • 1933 G. Hauptmann: Před slunce západem, Betina, režie Jaroslav Skála
  • 1934 Robert E. Sherwood: Londýnský most, Kitty, režie Miloš Nedbal
  • 1935 George S. Kaufman, Edna Ferberová: Večeře o osmé, Milicent Jordanová, režie Jan Škoda
  • 1936 W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Brodská, režie Jan Škoda
  • 1939 F. M. Dostojevskij, Jan Bor (dramatizace): Zločin a trest, Amalie Ivanovna, režie Karel Konstantin
  • 1940 A. Jirásek: Kolébka, Maří, režie Karel Palouš
  • 1940 Karel Krpata: Mistr ostrého meče, Rosina, režie Jan Škoda

České divadlo moravskoostravské Ostrava[editovat | editovat zdroj]

  • 1941 Josef Štolba: Vodní družstvo, Emilie Novotná, režie Karel Palouš
  • 1942 G. Preissová: Gazdina roba, Tetka Evina, režie Jan Škoda
  • 1943 Sergio Pugliese: Mořský koník, Sabina, režie Táňa Hodanová
  • 1944 Vladimír M. Strojil: Rodinná pouta, Blažena, režie Jiří Myron

Zemské divadlo v Ostravě[editovat | editovat zdroj]

  • 1945 K. Čapek: Matka, titulní role, režie Miloš Wasserbauer
  • 1946 Branislav Nušić: Paní ministrová, titulní role, režie Karel Šálek
  • 1947 G. Zapolska: Morálka paní Dulské, titulní role, režie Karel Šálek
  • 1948 Molière: Tartuffe, paní Pernellová, režie Maxmilián Smejkal

Státní divadlo v Ostravě[editovat | editovat zdroj]

Krajské oblastní divadlo v Plzni[editovat | editovat zdroj]

  • 1951 Anatolij Surov: Svítání nad Moskvou, Agrippina Semjonovna, režie Luboš Pistorius
  • 1952 Ťing-č Cho, I Ting: Dívka s bílými vlasy, matka Chuang Ž'žäna, režie Marie Eva Bergerová
  • 1953 K. Čapek: Matka, titulní role, režie Miloslav Stehlík
  • 1953 A. P. Čechov: Jubileum, Merčutkinová, režie Zdeněk Hofbauer
  • 1954 J. K. Tyl: Paličova dcera, vdova Jedličková, režie Josef Benátský

Divadlo Josefa Kajetána Tyla Plzeň[editovat | editovat zdroj]

  • 1955 Piotr Choynowski: Základy na písku, Wróblewska, režie Václav Špidla

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1947 Portáši (fojtka)
  • 1957 Poslušně hlásím (bába Pejzlarka)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miloš Zbavitel: Osm hereckých portrétů. Ostrava : Profil, 1985, s. 90 [dále Zbavitel].
  2. a b c Biografický slovník Slezska a severní Moravy 6, s. 66.
  3. Zbavitel, s. 172.
  4. Zbavitel, s. 173-175.
  5. Zbavitel, s. 178.
  6. Eva Sýkorová-Čápová; Mojmír Weimann. 60 let Státního divadla v Ostravě. Ostrava : SDO, 1980, s. 282.
  7. Zbavitel, s. 183.
  8. Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, s. 333.
  9. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 6, s. 67.
  10. Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky I, s. 659.
  11. Zbavitel, s. 189.
  12. Zbavitel, s. 191.
  13. Zbavitel, s. 192.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 76, 78, 338, 339, 345.
  • Kolektiv autorů. Almanach Národního divadla moravskoslezského : 1919–1999. Ostrava : Národní divadlo moravskoslezské, 1999. 175 s. ISBN 80-238-5261-2. S. 37.
  • Jana Kovaříková. In Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 6. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 1996. 147 s. ISBN 80-7042-447-8. S. 65–67.
  • Jana Kovaříková. In FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 659.
  • Jana Kovaříková. In ZBAVITEL, Miloš. Osm hereckých portrétů : Herci staré gardy ostravské činohry. Ostrava : Profil, 1985. 251 s. S. 171–192.
  • Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. In Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 2. svazek : M–Ž. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 575 s. ISBN 978-80-7464-387-3. S. 75.
  • SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ, Eva; WEIMANN, Mojmír. 60 let Státního divadla v Ostravě. Ostrava : Státní divadlo v Ostravě, 1980. 407 s. S. 96, 103, 106, 109, 111, 282.
  • ZBAVITEL, Miloš: Jiří Myron. Ostrava : Profil, 1980. 235 s. S. 48, 68, 179.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]