Václav Jiřikovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Jiřikovský
Narození 8. května 1891
Libeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. května 1942 (ve věku 51 let)
Osvětim
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Jiřikovský, vlastním jménem Václav František Herein (8. května 1891 Libeň[1]9. května 1942 Osvětim), byl český herec, režisér, dramaturg, divadelní ředitel a podnikatel.[2]

Mládí, rodina[editovat | editovat zdroj]

Studoval na gymnáziu v Praze. K divadlu jej přivedl jeho strýc, herec a režisér Antonín Jiřikovský (18601930), který byl v letech 19071916 členem souboru Divadla na Vinohradech.[3] Z vděčnosti ke strýci přijal Václav Herein později jméno Jiřikovský.[4]

Manželkou Václava Jiřikovského byla herečka Růžena Jiřikovská, roz. Lacinová, dcera brněnského divadelního ředitele a podnikatele Františka Laciny.[5]

Divadelní začátky[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1906 prošel několika divadelními společnostmi jako herec,[2] ve společnosti Marie Procházkové-Malé působil jako režisér.[6]. V roce 1914 odešel do Brna k řediteli Lacinovi (herec 1914–1916, režisér činohry od roku 1915) a krátce (1917–1918) se stal i ředitelem Českého Národního divadla v Brně, v letech 1918–1919 jej vedl jako samostatný podnikatel.[7]. V roce 1919 po něm převzal vedení divadla Václav Štech. Jiřikovský odešel do Moravské Ostravy, kde se podílel na založení Národního divadla moravskoslezského a stal se jeho prvním ředitelem.[2] Sestavil zde soubor včetně činohry, opery a operety, vedle řídící, dramaturgické a organizátorské práce byl též činný režisérsky. V divadle působil až do roku 1923, kdy jej vystřídal František Uhlíř.[8] Ve dvacátých letech příležitostně režíroval mj. i v pražském Divadle na Vinohradech. V roce 1925 převzal po Milanu Svobodovi vedení činohry ve Slovenském národním divadleBratislavě, ředitelem SND byl v letech 19261929.[2]

Druhé brněnské angažmá[editovat | editovat zdroj]

Do Brna se vrátil v roce 1930, kdy bylo Národní divadlo v Brně převedeno pod správu Moravskoslezského zemského výboru a přejmenováno na Zemské divadlo v Brně. V březnu 1931 se Jiřikovský stal po Otu Zítkovi ředitelem divadla, přičemž několik let zastával i funkci šéfa činohry a dramaturga.[9] Za jeho působení byly na repertoáru často uváděny hry jihoslovanských, polských a ruských autorů (v české premiéře např. Škvarkin: Cizí dítě, Bulgakov: Byt paní Zoe, Katajev: Defraudanti, Afinogenov: Strach) a původní moravská tvorba. V sezóně 1935/1936 pověřil šéfrežiséra Rudolfa Waltera funkcí režiséra opery a na jeho místo jmenoval Aleše Podhorského,[10] kterého v únoru 1937 vystřídal Jan Škoda. V divadle působili kromě domácích režisérů (vč. Josefa Skřivana a začínajícího Karla Jerneka) i hostující režiséři, např. Jaroslav Kvapil, Josef Bezdíček a K. M. Walló.[11] V roce 1933 přijal do souboru na doporučení Jaroslava Kvapila herečku Vlastu Fabianovou, která zde pak působila až do roku 1941.[12] V souboru dále byli v angažmá např. František Klika, Jarmila Kurandová, Jarmila Urbánková, Zdeňka Gräfová, Karel Höger a Vladimír Leraus. Pozornost věnoval i rekonstrukci budovy divadla Na hradbách (nynější Mahenovo divadlo), která byla provedena v roce 1937.

Období 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu Jana Škody na místo ředitele ostravského divadla přibral Jiřikovský od února 1940 ke své funkci ředitele divadla znovu i funkci šéfa činohry. Od počátku okupace útočili na Jiřikovského v tisku brněnští němečtí a čeští fašisté, kteří usilovali o jeho odstranění.[13] Dne 3. listopadu 1941, po skončení šestitýdenního výjimečného stavu vyhlášeného R. Heydrichem, jej zatklo gestapo. O měsíc předtím byl již zatčen herec a režisér téhož divadla Josef Skřivan a dva čelní představitelé opery. Činnost divadla byla označena za politicky zvlášť nebezpečnou a divadlo bylo 12. listopadu 1941 uzavřeno.[14] Jak Skřivan, tak Jiřikovský byli v roce 1942 popraveni v Osvětimi.[15]

Václav Jiřikovský je pochován na Ústředním hřbitově města Brna, dne 25. září 1946 byla jeho jménem nazvána jedna z ulic brněnské městské části Brno-střed (katastrální území Stránice).[16]

Citát[editovat | editovat zdroj]

A tak se v Brně znovu hledalo řešení, hledala se především vůdčí osobnost, ředitel. Byl nalezen ve Václavu Jiřikovském, který už v Zemském divadle řediteloval jako pětadvacetiletý mladík za první světové války. Teď, v roce 1931, se vyzrálý, erudovaný a schopný organizátor vrátil, aby našel novou cestu a nového diváka. Byl manažerem, po kterém by dnes sáhlo každé divadlo. Ale zároveň byl i režisérem s velkým citem pro jeviště. Dovedl v divadle vytvářet znamenité podmínky a tvůrčí atmosféru.
— Vlasta Fabianová [17]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie v Libni
  2. a b c d Český biografický slovník XX. století I, s. 623.
  3. Český biografický slovník XX. století I, s. 622–623.
  4. Václav Jiřikovský [online]. Národní divadlo Brno. Dostupné online. 
  5. Růžena Jiřikovská [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. 
  6. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 94
  7. Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 294.
  8. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 176
  9. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 257
  10. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 378
  11. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 382
  12. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 63–4, ISBN 80-207-0419-1
  13. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 487
  14. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 491
  15. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 55, ISBN 978-80-200-1502-0
  16. Profil Jiřikovského ulice [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. 
  17. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 72, ISBN 80-207-0419-1

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 4. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1995. 148 s. ISBN 80-85819-45-7. S. 61–62.
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 27, 208, 406, 418
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 55, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 232, 337, 338, 348–350, 442, 443, 493, 504.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 63–5, 72–3, 76–8, 95,100, 101, 104, 107, 111–2, 124, 409, ISBN 80-207-0419-1
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 17
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 46–7, 56, 68, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 165, 176, 180, 208, 257, 378, 382, 407, 487–8, 491, 594, 612, 616, 626–7
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 94, 98
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 418–419.
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 14, ISBN 80-86182-51-7
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 293–302.
  • Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 130
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 168, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 623. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]