Americká (Plzeň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Americká
Americká ulice
Americká ulice
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPlzeň
Městská částJižní Předměstí, Východní Předměstí, Vnitřní Město
Poloha
Začíná naKlatovská třída, Tylova
Končí naSirková, Šumavská
Historie
Pojmenováno poSpojené státy americké
Starší názvyMoskevská
Další údaje
Typulice
Délkacca 990 m
PSČ301 00
Kód ulice391891
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Americká (dříve Moskevská, předtím Americká, za německé okupace Bahnhofstraße, za první republiky „Jungmannova“) ulice patří k nejvýznamnějším ulicím Plzně. V délce necelého 1 km tvoří dopravní tepnu, po které denně přejedou desetitisíce aut a stovky vozidel MHD především trolejbusů linek 11, 12, 13, 14, 15 a 16. Je též obchodní „tepnou“ krajského města. Ulice začíná na křižovatce „U Práce“, kde je pokračováním ulice Tylovy, která vede od Škodových závodů, a končí na křižovatce u hlavního nádraží.

V roce 20082009 byla západní část ulice rozsáhle rekonstruována. Rekonstrukce byla v červnu 2009 oceněna cenou veřejnosti v soutěži Česká dopravní stavba roku 2008.[1]

Názvy[editovat | editovat zdroj]

Americká ulice ve své historii měla hned několik různých názvů. Svůj první název Stodolní získala v roce 1868, kdy ji městská rada pojmenovala podle stodol, které ji lemovaly např. na dnešním západním konci. Název vydržel jen 5 let, protože v roce 1873 se obecní zastupitelstvo rozhodlo uctít sté výročí narození Josefa Jungmanna, národního buditele a tvůrce moderní češtiny, a ulici pojmenovalo Jungmannova.

V roce 1913 byl přes řeku Radbuzu postaven most Františka Josefa I. a ulice byla náspem, přibližně v místě zaniklé Lední ulice, prodloužena k vlakovému nádraží. Část ulice od mostu k nádraží dostala také jméno tehdejšího panovníka, třída Františka Josefa I.. Po první světové válce a vzniku republiky dostal most a část ulice směrem k nádraží jméno po americkém prezidentovi Woodrowu Wilsonovi. Názvy Jungmannova třída a Wilsonova třída se udržely až do druhé světové války, kdy byla v roce 1940 nejprve východní část přejmenována na Třídu Karla IV.[2] a později, v roce 1941, došlo k přejmenování západní části na Třídu Vítězství.[3]

Pojmenování od okupační správy bylo po válce nahrazeno a západní část ulice byla v roce 1945 pojmenována Stalinova, přestože Plzeň vděčila za osvobozením západním vojskům v čele s americkou armádou. Východní část k vlakovému nádraží se vrátila k svému původnímu označení Wilsonova.

Po roce 1951 už nese celá ulice jen jedno jméno a to Stalinova třída. Ani tento název se neudržel a stejně jako socha generalissima zmizel. Nový název Moskevská, který získala v roce 1962,[4] byl tematicky blízký, ale v reakci na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy získala v roce 1968 název Třída Ludvíka Svobody. I tento název se ukázal být dočasným, již po několika měsících se vrátil název Moskevská a vydržel po celou dobu normalizace. V roce 1991 došlo k přejmenování na současný název Americká.[3]

Objevuje se i zmínka o pojmenování třídy Císaře Františka Josefa[5], Bahnhofstraße či Wilsonova[6].

Časté změny názvů, většinou vyvolané změnou politické orientace státu, vedly Plzeňany k označení Ulice politických omylů.[3][7]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Památník osvobození města Americkou armádou
  • Památník osvobození města Americkou armádou (Patton Memorial Pilsen)
  • Bývalé Kino Elektra, za komunismu nazvané Kino Moskva, kdysi největší biograf v ČSR. Od roku 1968 do roku 2007 každoročně hostovalo plzeňský filmový festival Finále.[8] Budova stojí na křižovatce Americké a ulice Škroupova.
  • Budova c.k. okresního hejtmanství postavená v letech 19061907. Na fasádě nalezneme prvky secese. Dnes v objektu sídlí Městský úřad Nýřany - pracoviště Plzeň.
  • Mrakodrap je nejstarší výšková budova v Plzni z roku 1924. Projektantem byl známý plzeňský architekt Hanuš Zápal. Jedná se o tři domy, napodobující výškové budovy amerického typu, postavené třemi nejsilnějšími politickými stranami Plzně v té době.
  • Wilsonův most je rovněž součástí Americké třídy. Po něm překonává řeku Radbuzu. Otevřen byl v roce 1913 a jedná se o poslední nově postavený kamenný most v Čechách. Do současnosti vystřídal hned několik názvů: most Františka Josefa I., Wilsonův, Stalinův a dnes opět Wilsonův most.
  • Soubor domů z 20. a 30. let 20. stol. Východní část lemuje po pravé straně (při pohledu od Mrakodrapu fronta domů postavených v 20. a 30. letech 20. století. Pouze dvě stavby zde nalezneme jako novostavby, a to budovu HANNAH a ČSOB.
  • Dům kultury byl postaven podle projektu Jaroslava Hollera, Miloslava Hrubce a Pavla Němečka. Otevřen byl roku 1986, nacházelo se v něm divadlo (od roku 2000 pojmenované Divadlo Miroslava Horníčka) a pasáž s obchody, zbourán v roce 2012.
  • Obchodní dům TESCO byl postaven jako OD Prior v letech 19651968 podle projektu J. Pekla, Z. Tichého a V. Zoubka. V roce 2017 vystěhován a začalo se připravovat zbourání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Nejlepší dopravní stavby roku 2008. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-06-26 [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. 
  2. Americká. Encyklopedie města Plzně [online]. Archiv města Plzně [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. 
  3. a b c Americká ulice v Plzni drží český rekord. REGIONPLZEN.CZ [online]. UNIWEB [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. 
  4. Bakalářská práce Jiřího Fořta: Změny v názvech plzeňských ulic a náměstí v průběhu novodobých dějin a jejich historická podmíněnost, 2012, ZČU, Fakulta pedagogická]
  5. Plzeňský architektonický manuál: Americká třída
  6. Americká třída – O Plzni. O Plzni [online]. Milan Zahn, 2009-05-23 [cit. 2020-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-28. 
  7. ČTK. Plzeň vylepší Wilsonův most a pokračuje s opravou Americké třídy. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-05-21 [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. 
  8. Festival Finále v Plzni se přestěhuje z Elektry do Besedy. Český rozhlas Plzeň [online]. Český rozhlas. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FANTOVÁ, Kateřina. Plzeňský uličník. Pročpa se takle menujou?. Plzeň: Starý most, 2019. 144 s. ISBN 978-80-7640-003-0. S. 15–16. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]