Archiv města Plzně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Archiv města Plzně
Budova archivu ve Veleslavínově ulici
Budova archivu ve Veleslavínově ulici
Údaje o muzeu
Stát ČeskoČesko Česko
Město Plzeň
Adresa Veleslavínova 12/19, 301 00 Plzeň
Založeno 1. července 1948
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Archiv města Plzně je samostatným odborem Úřadu správních agend Magistrátu města Plzně. Uchovává historické prameny k dějinám Plzně a Plzeňska.

Dějiny archivu[editovat | editovat zdroj]

Dějiny archivu se dělí na několik období:

  • 1295 (založení města Plzně)–začátek 19. století: postupný vznik městského archivu, období rozvoje a péče o archivní sbírky
  • Začátek 19. století–1879: doba úpadku archivu
  • 1948–do současnosti: archiv jako samostatná instituce[1]

Počátky plzeňského archivu jsou spojeny s úředními dokumenty města, které byly uchovávány už od vzniku města Plzně v roce 1295 v obecní truhle vedle kanceláře purkmistra. V období válečného nebezpečí byly uloženy do sklepení v kostele sv. Bartoloměje. O archiválie se starali radní písaři. K nejvýznamnějším patřil Mistr Šimon Plachý z Třebnice, Václav Rudolfi z Treuenfelsu a Jan Vodička.

Po třicetileté válce se nepořádek a chaos v městské správě odrazil i ve stavu archivu. Na základě výsledků šetření stavu městského archivu císařskou komisí byla vydána v roce 1756 instrukce, jak se má archiv uchovávat. Instrukce byla prvním archivním řádem. V roce 1757 byl archiv přemístěn z kanceláře purkmistra do přízemí radnice. Koncem 18. století přicházela Plzeň postupně o svá privilegia a archiv přestával plnit úlohu ochrany městských listin a postupně ztrácel na významu.

Po zániku feudalismu v roce 1848 byla Plzeň nucena odevzdat část svých spisů novým úřadům. Další část dokumentů byla uznána za nepotřebnou a o velký počet archiválií se přestala městská správa starat. V roce 1855 byly dokumenty (kromě pergamenů) nabídnuty k prodeji jako makulatura. O jejich záchranu se zasloužil plzeňský tiskař Ignác Schiebl, který je na popud Josefa Františka Smetany odkoupil v dražbě a uchovával ve svém bytě až do zlepšení poměrů. V roce 1871 je prodal městu zpět za původní cenu. V městské kanceláři působil registrátor Martin Hruška, který během několika let písemnosti obětavě zachraňoval a 4. června 1869 byl jmenován prvním městským archivářem. Martin Hruška listiny uspořádal a označil čísly. Po jeho smrti v roce 1871 nebyl opět archiv několik let spravován.

V roce 1879 bylo v Plzni zřízeno Městské historické muzeum a městský archiv se stal jedním z jeho oddělení pod vedením Josefa Strnada. V roce 1901 byla dokončena nová muzejní budova a archiv se do ní přestěhoval. Za působení tajemníka muzea a od roku 1919 městského archiváře Fridolína Macháčka byl archiv umístěn v pravém křídle budovy. Během druhé světové války byly nejvzácnější archiválie ukryty v zámku v Manětíně.[2]

V roce 1948 byl archiv oddělen od muzea a začal fungovat samostatně. Tento rok je považován za vznik samostatného městského archivu.[3] V roce 1948 se archiv odstěhoval z muzea a do roku 1953 byl umístěn v budově bývalého německého gymnázia v ulici Bedřicha Smetany č. 14 (nyní Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje). V roce 1954 se přestěhoval do budovy v Sadech 5. května č. 61 a v roce 1961 do budovy ve Veleslavínově ulici, kde sídlí dodnes.[4] V letech 1952–1954 měl archiv funkci okresního archivu pro 68 obcí, od 1. července 1959 se spojil s plzeňským okresním archivem. V roce 1969 byly archivní fondy převedeny do Okresního archivu Plzeň–sever v Plasích, kde tvořily tzv. krajský archivní depozitář.

V roce 1969 se archiv přejmenoval na Archiv města Plzně a v roce 1977 byl schválen jeho organizační řád. Významnou osobností spjatou s archivem byl Miloslav Bělohlávek, který z archivu vybudoval odbornou a vědeckou instituci. Zahájil tradici vydávání odborného historického sborníku Minulostí západočeského kraje a od roku 1969 cyklus archivních přednášek pro veřejnost. V současnosti veřejnosti slouží badatelna a knihovna s více než 88 000 svazky.[2]

Budova archivu[editovat | editovat zdroj]

Archiv je umístěn v domě číslo 19 ve Veleslavínově ulici. Rozsáhlý objekt byl postaven v letech 1820–1821 pro policejní úřady. Klasicistní stavba podle projektu Ing. Kottnauera. V budově byl původně umístěn krajský soud a trestnice. Vězení zde sídlilo až do roku 1946.[1]

Městští archiváři a období jejich působení[editovat | editovat zdroj]

  • Martin Hruška, první městský archivář (4. červen 1869–1871)
  • Josef Strnad (1879–1907)
  • PhDr. Fridolín Macháček (1907–1941)
  • PhDr. Miloslav Bělohlávek (1. červenec 1948–30. duben 1984)
  • PhDr. Ing. Ivan Martinovský (1. květen 1984–30. červen 1997)
  • PhDr. Jaroslav Douša (1. červenec 1997–30. červen 2012)
  • Mgr. Adam Skála (od 1. července 2012)

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším předmětem v archivu je městské pečetidlo, vyrobeno pravděpodobně krátce po založení města na konci 13. století. Nejstarší plzeňskou písemností je odkaz Wolframa Zwillingera  z roku 1307.[1] Vzácnými úředními listinami jsou čtyři zlaté buly, z nichž nejvýznamnější je Zlatá bula Zikmunda Lucemburského z roku 1434, kterou byly městu Plzni uděleny privilegia.[5] Dalšími jsou Zlatá bula Ferdinanda I. z roku 1562, Zlatá bula Maxmiliána II. z roku 1567 a Zlatá bula Ferdinanda II. z roku 1627.[3] Nejcennějším dokumentem v archivu je kulturní památka–osobní rukopis divadelní hry Fidlovačka Josefa Kajetána Tyla s textem české národní hymny z roku 1834. K významným fondům patří osobní pozůstalosti Bohumila Polana, Ladislava Lábka, spisovatele Karla Klostermanna, divadelního režiséra Vendelína Budila. Jedním z nejrozsáhlejších fondů je archivní fond plzeňského loutkáře Josefa Skupy.[5] Dalšími zajímavými sbírkami je rukopis s portrétní galerií rodu Wettinů z roku 1588, papežská listina Pavla II. z roku 1466, kde papež ocenil věrnost Plzně Římu a breve papeže Řehoře XIII. z roku 1578 jako uznání za provedení protireformace, vlastní rukopis Bedřicha Smetany Scherza z Triumfální symfonie, soubor sedmi školních sešitů rakouských arciknížat z let 1874–1880, nejstarší městská rukopisná kniha Liber judicii z let 1407–1411 nebo žaltář z oseckého kláštera z druhé poloviny 13. století.[3]

Velká sbírka fotografií, negativů, map a plánů, grafických listů, plakátů.

Vydavatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Minulostí Západočeského kraje (Sborník, od 1958, v letech 1958–1960 vycházel pod názvem Minulostí Plzně a Plzeňska)
  • Dějiny Plzně I. Od počátků do roku 1788 (1965)
  • Dějiny Plzně II. Od roku 1788 do roku 1918 (1967)
  • Archív města Plzně (Městská správa) : Inventář. 2. [sv.], Listiny 1293–1879 (1976)
  • Dějiny Plzně III. Od roku 1918 do roku 1948 (1982)
  • Dějiny Plzně v datech od prvních stop osídlení až po současnost (2004)
  • Musa pedestris : sborník ke stému čtyřicátému výročí městského archivu v Plzni a šedesátým narozeninám Jaroslava Douši (2010)
  • Dějiny města Plzně 1. Do roku 1788 (2014)
  • Dějiny města Plzně 2. 1788–1918 (2016)
  • Dějiny města Plzně 3. 1918–1990 (2018)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Archív města Plzně. Průvodce po fondech a sbírkách. 1. vyd. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1987. 480 s. S. 5, 10. 
  2. a b JANEČKOVÁ, Jitka. Sedmdesát let samostatného Archivu města Plzně. Vítaný host. Roč. 2018, čís. 4, s. 2-3. 
  3. a b c 100 zajímavostí z plzeňských archivů. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2017. 167 s. ISBN 978-80-87338-75-9. S. 6-23. 
  4. Archiv města Plzně. 140 let existence. 1869 - 2009. Plzeň: Magistrát města Plzně, 2009. 12 s. 
  5. a b Plzeňská nej-- : rekordy, unikáty, kuriozity. Vyd. 1. vyd. [Plzeň]: Starý most 159 s. s. ISBN 9788087338339, ISBN 8087338332. OCLC 872340325 S. 106-109. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]