Zlatá bula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zlatá pečeť císaře Karla IV. na jeho bule z roku 1356

Pojem Zlatá bula může označovat několik skutečností.

V diplomatice je tak označována středověká listina opatřená kovovou pečetí (Zlatá bula Karla IV., Zlatá bula sicilská, Zlatá bula Ondřeje II.). Buly byly prvotně vydávány papeži a ti je nejčastěji opatřují olověnou pečetí (tedy olověnou bulou-listina se jmenuje "bula" podle typu pečeti). V případě Svatého stolce šlo o listiny středního významu. Světští panovníci začínají používat buly později. Obecné kovy (v tomto případě myšleno olovo, cín, měď, bronz ...) se pak užívají jen výjimečně nebo vůbec. Dominuje zlato a v tomto případě, tedy v případě světských vladařů, šlo o listiny nejvyšší právní váhy.

Buly, ať již papežské nebo světských vládců, jsou pojmenovávány. V případě těch papežských nejčastěji podle prvních slov textu. V případě bul světských vladařů pak nejčastěji (ne však výhradně) podle místa jejich vydání. Méně často nesou jméno vdávajícího nebo jiné označení. U nás je vžitý zvyk psát jména těchto listin s malými písmeny, protože je vnímáme jako příjmení. To, že je to zvykem nic nemění na tom, že je to fakticky nesprávné ...

Ve sfragistice pojem zlatá bula označuje pečeť vyrobenou ze zlata nebo pouze pozlacenou (a obvykle vyrobenou ze stříbra). Tyto zlaté buly byly původně užívány pouze na byzantském císařském dvoře a odtud byly převzaty i na Západ (nejstarší doklad je pro Karla Velikého). Používaly se jen zřídka a to při slavnostních příležitostech nebo na žádost příjemce, který za to musel zaplatit speciální taxu. Většinou ji užívali panovníci, méně často papež (nejstarší dochovaný originál Klement VII. v roce 1552). V českém prostředí zlaté buly užíval Přemysl Otakar I., Jan Lucemburský, Karel IV. a Zikmund.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kukánová, Z. 1990: Soupis zlatých bul v českých a moravských archívech, Sborník archivních prací 40, s. 345-378
  • Kukánová, Z. 1991: "Zlaté buly ve Státním ústředním archivu a zjištění jejich ryzosti", In: 8. seminář restaurátorů a historiků *Železná Ruda - Špičák, Zpravodaj pobočky ČIS při Státním ústředním archivu 43, s. 112-126