Manětín (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Manětín
Zámek Manětín, pohled z parku
Základní informace
Sloh barokní architektura
Stavebník Johanité
Další majitel Švamberkové
Hrobčičtí z Hrobčic
Lažanští z Bukové
Poloha
Adresa Manětín, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Manětín
Manětín
Další informace
Kód památky 36011/4-1392 (PkMnMISSezObr)
Web www.zamek-manetin.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Manětín se nachází ve městě Manětíně v severní části okresu Plzeň-sever, v Plzeňském kraji. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR[1] a v roce 2001 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.[2] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zahradní průčelí zámku pohledem od jihovýchodu

Manětínsko bylo původně majetkem českých knížat, Vladislav II. věnoval okolní krajinu v roce 1169 řádu johanitů. Za nich na místě dnešního zámku vznikla komenda připomínaná v roce 1187. Rytíři johanitského řádu vlastnili Manětín do roku 1420, kdy jej od Zikmunda Lucemburského dostal do zástavy Bohuslav mladší ze Švamberka († 1425). Do dědičného vlastnictví vykoupili Švamberkové Manětín až v roce 1483 a již tehdy se město stalo centrem rozsáhlého panství. Bohatý rod Švamberků měl ale k dispozici řadu jiných sídel, takže v Manětíně prakticky nepobývali.

V roce 1544 koupil Manětín Volf Krajíř z Krajku, jemuž bylo ale panství krátce nato zkonfiskováno za účast v protihabsburském odboji. Krátce byl Manětín majetkem Šliků, v roce 1560 jej koupili Hrobčičtí z Hrobčic. Jeroným mladší Hrobčický († 1603) byl schopným hospodářem a to mu koncem 16. století umožnilo přestavbu manětínské tvrze na renesanční zámek,[3] k němuž patřil také pivovar a užitková zahrada. Popis nového panského sídla se zachoval v dědickém zápisu v zemských deskách po Jeronýmově smrti. Jeho potomci ve finanční tísni prodali Manětín v roce 1617 pánům z Roupova, v jejich majetku se ale panství udrželo jen krátce. Kryštof Karel z Roupova byl aktivním účastníkem stavovského povstání a ve snaze předejít zabavení majetku převedl Manětín na příbuzné, panství bylo ale nakonec i tak zkonfiskováno a v roce 1622 je koupila Estera Mitrovská z Nemyšle, rozená Lažanská z Bukové.[4]

Rodu Lažanských z Bukové patřil Manětín více než 300 let a v době baroka došlo k zásadní přestavbě zámku i celého města. I když panství značně utrpělo za třicetileté války průchody vojsk, později pod vládou Lažanských prožívalo období prosperity a stability. Barokní přestavba zámku a města proběhla v první polovině 18. století za Václava Josefa Lažanského (16731715), hlavní iniciátorkou byla jeho manželka Marie Gabriela, rozená hraběnka Černínová z Chudenic (16881758).

Posledním majitelem z rodu Lažanských byl Jan Karel Lažanský (18571932), který měl dvě dcery, obě se provdaly do rodu Seilernů. Starší dcera Terezie (18901979) po otcově smrti zdědila Manětín, v té době ale žila na Moravě na zámku Lešná. Až po ovdovění (1939) přesídlila do Manětína, kde pak žila do konce druhé světové války. Jako dědic Manětína byl předurčen její mladší syn Jan Karel Seilern-Aspang (19211944), který však padl jako německý důstojník v Haliči. Terezie Seilernová byla po roce 1945 odsunuta do Rakouska a a zemřela ve Waidhofenu nad Dyjí.

Po roce 1945 byl zámek přidělen Státním statkům a lesům, stal se sídlem ředitelství lesního závodu a byly zde také byty zaměstnanců. V této době došlo k devastaci zámeckého parku, již v roce 1959 byl ale pro veřejnost zpřístupněn hlavní zámecký sál. Postupně se na zámek vracel i mobiliář odvezený po válce na několik různých míst. V roce 1988 převzalo správu zámku okresní muzeum. 1. ledna 2002 byl zámek prohlášen národní kulturní památkou a přešel pod Národní památkový ústav. Zámek je zpřístupněn veřejnosti.

Popis zámku[editovat | editovat zdroj]

Zahradní průčelí zámku pohledem od jihozápadu

Manětínský zámek je rozsáhlá jednopatrová budova na půdorysu písmene L, severní průčelí uzavírá celou jižní část náměstí. Průčelí směrem do náměstí má délku téměř 150 metrů a je rozděleno třemi vstupními portály. Na jižní průčelí navazuje barokní zahrada, za Manětínským potokem pokračuje park v krajinářském stylu. Obnova parku pokračuje postupně od 90. let 20. století, kdy byl do původní podoby rekonstruován především pravidelný parter před jižním průčelím zámku.

Středověká tvrz se nacházela pravděpodobně v severozápadním nároží současného zámku, za Hrobčických z Hrobčic došlo koncem 16. století k výstavbě renesančního zámku, jehož charakter se sgrafitovou výzdobou byl narušen již za prvních Lažanských v 17. století (1678). Ničivý požár z roku 1712 umožnil následnou přestavbu zámku i města. Lažanští vykoupili spáleniště několika měšťanských domů a po částečné obnově zámku a nové výstavbě kostela svatého Jana Křtitele přistoupili k velkorysé přestavbě celého náměstí.

Iniciátorem přestavby byl Václav Josef Lažanský (1673–1715) se svou manželkou, uměnímilovnou Marií Gabrielou, rozenou Černínovou z Chudenic (1688–1758), kteří měli snahu vytvořit z venkovského západočeského panství centrum barokní kultury, což se týkalo architektury, sochařství, malířství, ale také hudby provozované na zámku.[zdroj?] Ohledně autorství projektu barokní přestavby Manětína se dříve uvažovalo o J. B. Santinim,[3] podle novějších průzkumů ale za koncepcí stál císařský architekt Thomas Haffenecker.[5] Samotnou realizací byl pověřen polír Johann Georg Hess. Značná pozornost byla věnována malířské a sochařské výzdobě, pro Lažanské tehdy pracoval například Petr Brandl. Co se týče sochařství, již za Karla Maxmiliána Lažanského († 1695) je v Manětíně doložena účast Jana Brokoffa, později se na výzdobě města významně podílel regionální umělec Štěpán Borovec, jehož práce je doložena u obou manětínských kostelů, je také autorem alegorických soch na vstupním schodišti manětínského zámku. Sochařská výzdoba terasy před zámkem na náměstí i řada dalších skulptur ve městě je dílem Josefa Herschera.

Vstup do zámku ze zahrady

Vstupní schodiště zdobí rozsáhlá nástropní freska od Filipa Bornschlegela, která zobrazuje manětínský zámek v ideální podobě podle nedokončeného projektu (východní křídlo nebylo vystavěno). V hlavním sále jsou dva velké rodinné portréty od nizozemského malíře Filipa Kristiána Bentuma. Umělecky hodnotný a v Čechách ojedinělý je rozsáhlý soubor 13 portrétů zámeckých úředníků a služebnictva, jeho autorství je ale neobjasněno (pravděpodobným autorem je Václav Dvořák). Alegorickou fresku v hlavním sále vymaloval František Julius Lux. Z pozdějších prací stojí za zmínku obrazy akademického malíře Konstantina Stuchlíka, který počátkem 20. století portrétoval Jana Karla Lažanského a jeho manželku Idu, rozenou princeznu Schwarzenbergovou. Mezi hodnotné prostory manětínského zámku patří knihovna instalovaná v původních prosklených skříních. Samotný knižní fond z 18.–20. století čítající přes pět tisíc svazků je ve správě Knihovny Národního muzea.

Urbanistická koncepce manětínského náměstí a sochařsky bohatě zdobený prostor před zámkem přispěl k tomu, že Manětín byl v roce 1992 prohlášen městskou památkovou zónou,[6] samotný zámek se v roce 2002 stal národní kulturní památkou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-11-13]. Katalogové číslo 147837 : Zámek. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  2. Zámek Manětín [online]. Národní památkový ústav [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  3. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Manětín, s. 353. 
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Manětín – zámek, s. 206–207. 
  5. Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. 
  6. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Kolí–Mi. Svazek III. 2002: Libri, 1998. 952 s. ISBN 978–80–85958–3159. S. 756–760. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MATUŠKOVÁ, Martina. Manětín. Průvodce městem a zámkem. Manětín: Město Manětín, 2015. 47 s. ISBN 978–80–260–8424–2. 
  • MATUŠKOVÁ, Martina. Město Manětín a jeho části. Manětín: Město Manětín, 2012. 81 s. ISBN 978-80-260-2881-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]