Losiná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o obci na Plzeňsku. O části obce Chotěšov pojednává článek Losina.
Losiná
Znak obce LosináVlajka obce Losiná
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0323 558001
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Plzeň-město (CZ0323)
Obec s rozšířenou působností Plzeň
Pověřená obec Starý Plzenec
Historická země Čechy
Katastrální území Losiná u Plzně
Katastrální výměra 6,78 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 315 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 406 m n. m.
PSČ 332 04
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Losiná 11
332 04 Nezvěstice
Starosta Miloš Černý
Oficiální web: www.losina.cz
Email: losina@obecni-urad.net
Losiná v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Losiná
Red pog.svg
Losiná
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Losiná (německy Lossin) je obec ležící v okrese Plzeň-město v Plzeňském kraji.

Vesnice leží 12 km jižně od krajského města Plzně, další blízká města jsou Blovice (12 km) a Rokycany (17 km). V obci se nachází koupaliště, dvě restaurace, prodejna Západočeského konzumního družstva, sídlo firmy APB Plzeň, nově otevřená prodejna náhradních dílů do automobilů a několik dalších soukromých subjektů. V dolejší části obce je soukromá prodejna potravin a smíšeného zboží AZ-Konzum, která byla založena v roce 1990. U hlavní silnice je čerpací stanice a autobazar. Většina obyvatel Losiné dojíždí za prací do blízké Plzně; nezaměstnanost je nízká.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starší dějiny[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1327. Podle pověsti je název Losiná odvozen od "zlosynů", zlých synů pána Radouše na Radyni. Zřícenina hradu se nachází 2 kilometry severně od centra a přestože patří pod správu města Starého Plzence, je dominantou obce a nachází se také na znaku obce. Losiná má patrně starší, raně feudální původ a současně je jednou z mála obcí, o níž se dochovaly přesné zprávy o převodu na nové zákupní právo. Samotný převod byl uskutečněn roku 1327 za Jaroslava ze Štěnovic. Koncem 14. století byla majitelkou vsi bohatá měštka Anna Pabiánková, jejíž rodina vlastnila též obci Chválenice a blízké Štěnovice s tvrzí.

Začátkem 15. století převzal vedení obrodného hnutí v Čechách mistr Jan Hus, jehož stoupenkyněmi se stala i Anna Pabiánková se svou dcerou Kateřinou. Po mocenském převratu se její rodina uchýlila na štěnovickou tvrz, která byla po pětiměsíčním obléhání Plzeňany dobyta a 60 lidí včetně dětí bylo povražděno. Jen někteří z rodiny se zachránili a těm také král Zikmund zkonfiskoval majetek, který tím připadl královské komoře. V té době dlužil Zikmund Plzni 2000 kop grošů, které si vypůjčil na válku a listinou ze 17. listopadu 1425 daroval pak Plzni ze zabaveného majetku vesnice Losinou a Chválenice se vším příslušenstvím.

Jak dlouho byla Losiná součástí plzeňského panství se nikde neuvádí. Později připadla Losiná ke šternberskému majetku při Radyni, který roku 1561 odkoupili Kokořovci. Od roku 1604 vlastnila Nebílovy Mariána Kokořovcová ze Svárova na Šťáhlavech.

11. října roku 1620 se obec Losiná zapsala do dějin třicetileté války, když téhož dne v noci přepadli uherští jezdci ve službách českých stavů ves Losinou, kde v té době bylo ubytováno bavorské vojsko. Pobili 70 až 100 mužů a zmocnili se značné kořisti. Ves byla tehdy značně poničena. Dle berní ruly zde v té době žilo sedm sedláků a 13 usedlostí bylo pustých.

V roce 1624 se pak o majetek paní Mariány podělily její synové. Jiří Petr si ponechal šťáhlavskou část a Kryštof Karel dostal nebílovskou, k níž patřila právě Losiná, Nebílovy s tvrzí, Borek, Chválenice, Střížovice, Předenice, Žákava, Zdemyslice, Mešno, Milínov, Kornatice a Olešná. Po smrti Kryštofa Karla se na nebílovské části panství vystřídalo několik majitelů. Nebílovská a šťáhlavská část panství byly opět spojeny až v roce 1715. Definitivně tak vzniklo rozsáhlé panství šťáhlavské, jehož majitelkou byla Antonie Josefa Černíková.

Dědicem panství se stal Heřman Jakub Černín, který zemřel roku 1784. Pod správou jeho syna Vojtěcha byl postaven zámek Kozel a upraven zpustlý zámek v Nebílovech. Zemřel roku 1816 bezdětný a majitelem celého panství se stal hrabě Kristián Valdštejn, v jehož rodu zůstalo panství až do konce feudalismu roku 1848 a velkostatek do roku 1945.

Novější dějiny[editovat | editovat zdroj]

V polovině 18. století bylo ve vsi 23 hospodářů, švec a kovář, celkem tedy 161 duší, jež příslušelo k chválenické faře. Na samotě Bambousek pracovala železná huť založená Černíny. V okolí pak byly dva doly na stříbro, Vojtěžská a Antonínská šachta, funkční od konce 17. století po dobu asi padesáti let. Roku 1787 zde stálo přibližně 33 domů a do roku 1837 se tento počet zvýšil na 53 stavení s 375 obyvateli. Byla zde též hospoda a cihelna. Roku 1872, jak uvádí zdejší kronika, bylo v Losiné domů už 63 a obyvatel 546, na Bambousku pak 12 čísel a 75 lidí. V roce 1890 stálo v Losiné 85 domů, škola a žilo zde 580 osob.

V srpnu roku 1885 dle záznamů zdejší kroniky byly v plzeňské krajině veliké císařské manévry. Po ukončení manévrů byla pořádána konference generálního štábu, a to přímo ve školní budově v Losiné. Konference se měl účastnit samotný inspektor armády arcivévoda Albrecht a mnoho vojenských pánů různých národností.

K 28. listopadu 1905 patří pak v kronice zmínka o generálním klidu, který vznikl na popud sociální demokracie v celé říši. Dělníci v průvodech projevovali přání po zřízení všeobecného hlasovacího práva. Taktéž bylo v tomto roce vysázeno v císařském sadě 375 stromů a na počest této výsadby se konala velkolepá stromová slavnost.

V letech 1949–1960 byla Losiná součástí okresu Blovice. Během následné reorganizace státní správy byla obec zařazena do okresu Plzeň-jih. K 1. lednu 2007 byla převedena do okresu Plzeň-město. K 1. lednu 2017 žilo v obci 1315 obyvatel.

Popis obce[editovat | editovat zdroj]

Staré jádro vsi tvoří dlouhá a velká ulicovitá náves s potokem uprostřed. Dle historických zdrojů byla spravována v květnu roku 1905, kdy na její rekonstrukci získala obec od země finanční podporu. Starosta obce však zapojil do opravy návsi všechny občany. Ti pracovali ze své vůle a zdarma a peníze, které ušetřili, pak obec věnovala na splacení dluhů.

Na návsi je mezi početnou novodobou zástavbou dochováno několik tradičních statků. Velmi dobře jsou zachovány vjezdové brány do statků, klenuté i novější pilířové. Ve středu stojí klasicistní návesní kaple se zvonicí, kterou nechal 29. května roku 1905 opravit na vlastní náklady zdejší řídící učitel A. Brejcha. Vedle kapličky stojí pamětní křížek na vysokém kamenném sloupku. Při hlavní silnici, která byla budována od 6. května roku 1908, se rozrůstá velká průmyslová zóna. Původ této části obce pochází z počátku 19. století, kdy byly postaveny i chalupy při nové císařské silnici, z této doby se dochovalo několik klasicistních štítů.

V severní části obce pod Radyní probíhá výstavba nových rodinných domů, takže se dá očekávat zvýšení počtu obyvatel. Stranou od vsi při silnici na Nebílovy stojí na ionském sloupku soška sv. Jana Nepomuckého, na soklu je letopočet 1740 a sdružený erb.

Do katastru a správy obce Losiná spadá rekreační osada Kouty, která se nachází nalevo od Losinské silnice, která spojuje obce Losiná a Štěnovice. V současnosti je zde celkem 70 chat s číslem evidenčním a dva rodinné domy s číslem popisným. Tato osada se dvěma rybníky sloužila od svého vzniku k rekreaci a drobnému zahrádkářství. Zastavěná plocha stavbami činí celkem 3120 m2, celkový počet pozemkových parcel ve vlastnictví osadníků je v současnosti 89 o celkové výměře 79097 m2.[zdroj?]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí prochází silnice 1. třídy I/20 s mezinárodním označením E49, hlavní tah z Plzně do Písku a Českých Budějovic. Jde o velmi frekventovaný úsek a obec se snaží, aby byl vybudován obchvat. Během dopravní špičky je totiž téměř nemožné dostat se bezpěčně přes silnici. Navíc zde není ani jeden přechod pro chodce. Z obce pak vede ještě silnice 3. třídy III/18025 vedoucí do sousedních Štěnovic. Asi 300 metrů za obcí ve směru na Písek pak vede silnice 2. třídy II/183 vedoucí z Rokycan přes Nebílovy a Přeštice do Domažlic. O 100 metrů dál pak začíná silnice I/19, která vede přes Nezvěstice a Tábor do Pelhřimova. Nacházejí se zde tři zastávky ČSAD a díky poloze obce není až na víkendy problém s dopravou do větších měst v okolí.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple svaté Anny

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]