Přeskočit na obsah

Hradiště (Plzeň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hradiště
Hradiště
Hradiště
Lokalita
Charakterčást města
ObecPlzeň
OkresPlzeň-město
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 876 (2021)[1]
Katastrální územíHradiště u Plzně a Bručná (4,07 km²)
PSČ317 00
326 00
Počet domů419 (2021)[2]
Hradiště
Hradiště
Další údaje
Kód části obce122343
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hradiště je část statutárního města Plzeň v okrese Plzeň-město v Plzeňském kraji. Nachází se na jihu města. Hradiště leží především v katastrálním území Hradiště u Plzně o rozloze 2,43 km².[3] Zatímco Hradiště se jako část města rozkládá i na části katastrálního území Bručná,[4] v katastrálním území Hradiště u Plzně leží i Božkov a Koterov, také Černice a Východní Předměstí, obě na území obvodu Plzeň 2-Slovany.

V místech říčního meandru pod pravěkým hradištěm existoval ve středověku pouze dvůr U Hradu, později Hradiště v majetku různých plzeňských měšťanů, krátce v letech 1510–1533 byl v držení plzeňského dominikánského kláštera a poté spadl do majetku města Plzně. V 17. století v souladu s rozmachem železářství na Plzeňsku byly v Hradišti 1686 založeny dva hamry – důvodem byl dostatek vody a blízkost města, byť železo se dováželo z dolů u Horomyslic. Kolem hamrů vyrostla malá osada hamerníků (původně Němců). Na konci 18. století v důsledku tzv. raabizace (rozdělení panské půdy poddaným za malý nájem a zrušení roboty) došlo k reformě i v Hradišti, kde rozparcelováním panské půdy došlo k vzniku dalších cca osm usedlostí. Definitivní podoba nové vsi se ustálila v první polovině 19. století, kdy vznikla i místní kaplička, stále se ale jednalo o malou osadu. Až po první světové válce nastal rozvoj vsi, vznikaly nové selské usedlost i obytné domy dělníků z plzeňských továren, včetně místních – v té době v Hradišti stále fungoval hamr a byly tu továrničky na nábytek (firma Černý) a na mazadla a tuky (firma Hastrlík). Katastr obce sahal až za tzv. císařskou silnici na České Budějovice. Před druhou světovou válkou se obec dále rozšiřovala a docházelo k splývání s intravilánem částí Slovany a Černice. Rozvoj obce a nová výstavba pokračovaly i po válce a v současnosti, byť symbol, obce – starý hamr – již několik desítek let nepracuje.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[5][6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 79 59 95 142 132 148 330 789 795 222 2 065 1 834 1 839 1 902 1 876
Počet domů 11 11 12 15 15 19 57 163 163 53 271 299 357 394 419

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1850–1942 bylo Hradiště samostatnou obcí v okrese Plzeň. Od roku 1942 je částí statutárního města Plzeň v okrese Plzeň-město.[7]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Hradiště u Plzně: podrobné informace [online]. [cit. 2015-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-19.
  4. Územně identifikační registr ČR. Část obce Hradiště: podrobné informace [online]. [cit. 2015-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-19.
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  6. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  7. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 171.
  8. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Hradiště, s. 93–94.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]