Bolevec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bolevec
Panorama Bolevce a Bílé Hory v Plzni
Panorama Bolevce a Bílé Hory v Plzni
Základní informace
Charakter sídla část města
Počet obyvatel 31 564 (26. 3. 2011[1])
Domů 2 324 (2009)
Lokalita
PSČ 301 00
501 62
Obec Plzeň
Okres Plzeň-město
Historická země Čechy
Katastrální území Bolevec (16,02 km²)
Zeměpisné souřadnice
Bolevec
Bolevec
Další údaje
Kód části obce 122122
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Konečná stanice tramvaje č. 1

Bolevec je část statutárního města Plzeň, nacházející se na severním okraji města. V roce 2009 zde bylo evidováno 2 324 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 35 855 obyvatel.[3]

Bolevec je také název katastrálního území o rozloze 16,02 km².[4] V tomto katastrálním území leží mimo vlastního Bolevce také severní části sídlišť Lochotín a Košutka, osady Malý Bolevec, Bílá Hora a Zavadilka i rozsáhlá rekreační oblast kolem Boleveckých rybníků. Spolu s částí Severní Předměstí tvoří Bolevec městský obvod Plzeň 1.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ves Bolevec je písemnými prameny poprvé zmiňovaná v roce 1382. Původní název - Voleves - byl patrně odvozen od osobního jména Volek či Volimír (tj. Volova/Volimírova ves). Varianta Bolevec se v pramenech uvádí od 18. století.[5]

Ve zmíněném roce 1382 vesnici vlastnila kapitula sv. Apolináře na Novém městě pražském.[5] Až roku 1460 Bolevec odkoupilo město Plzeň za 200 kop grošů ročně, a to s úmyslem založit na zdejším území rybniční soustavu.[5] Stavba rybníků byla zahájena již v roce 1461. V té době se v Bolevci nacházelo 10 nebývale výstavných usedlostí, z nichž se dodnes dochovaly některé cenné stavební prvky. Ke každé usedlosti byly přiděleny 2 lány půdy, přičemž z každého lánu měl jejich majitel vždy jednou ročně odvádět městu Plzni 44 grošů, 4 slepice a 60 vajec.[6]

Celkem 10 zemědělských usedlostí a 12 chalup bylo v Bolevci uváděno ještě v soupisech z 18. století.[7] Obec najímala do služby pastýře, obecního kováře a od 1. poloviny 18. století i ponocného.[7] Od 2. poloviny 19. století však nastal prudký rozvoj obce, k němuž přispělo mimo jiné i zakládání nových podniků v blízkém okolí (kolomazné pece v boleveckém polesí, pískovcové lomy a cihelny na Košutce, pivovar Prior i uhelné doly v okolí Bílé Hory, později i zkušební střelnice Škodových závodů na Orlíku aj.). Dělnické domky vyrostly na Zavadilce, na Bílé Hoře, na Košutce i jinde. Rozvoji průmyslu i vlastní obce jistě napomohlo také zlepšení dopravní dostupnosti, zejména překlenutí řeky Mže novým Saským mostem (dnes Rooseveltův) v letech 1840-1850, výstavba císařské „plaské“ cesty v roce 1847 i stavba železnice Plzeň - Žatec v letech 1871-1873.[6] V roce 1942, kdy došlo k připojení Bolevce k Plzni, měla tato ves už 5570 obyvatel a byla tak největší v Čechách.[7] V té době již převážnou většinu obyvatel netvořili zemědělci, nýbrž dělníci.[6]

V roce 1903 bylo v Bolevci zavedeno první pouliční osvětlení, tehdy ještě pomocí petrolejových lamp. Elektrické osvětlení bylo vybudováno roku 1926.[6] Roku 1903 byl rovněž zbudován samostatný bolevecký hřbitov - do té doby se pohřbívalo u kostela Všech svatých na Roudné.[6] V červenci roku 1907 byl na Zavadilce otevřen poštovní úřad.[7] V roce 1923 byla v obci zřízena strážnice státní policie, kde se ve sklepení nacházela rovněž obecní šatlava.[7] V roce 1929 začaly do Bolevce zajíždět autobusy.[6] Podle údajů z roku 1939 bylo v Bolevci evidováno 210 obchodů a živností - mezi nimi 16 obchodů se smíšeným zbožím, 19 hostinců, 6 řezníků, 5 pekařů nebo 6 krejčovství.[8]

Bolevec¨a bolevecké rybníky na Mülerově mapě z roku 1720

První polovina 20. století se rovněž nesla ve znamení vzniku nejrůznějších obecních spolků. Jako nejstarší byla již v roce 1895 založena Občanská beseda, zabývající se kulturně-osvětovou činností. Později se k ní přidávaly různé další spolky včetně Sboru dobrovolných hasičů (1901), Dělnické tělocvičné jednoty i Sokola (1913), Dělnického ochotnického spolku (1919) či fotbalového klubu SK Bolevec (1919). Děti se od roku 1930 mohly věnovat skautingu, přičemž na Bolevci působil i samostatný židovský oddíl (založen 1931).[7] Na březích Velkého boleveckého rybníka se scházeli příznivci jachtingu i windsurfingu.

Dne 25. května 1917 došlo v muniční továrně Škodových závodů (v lesích severně od Bolevce) k mohutnému výbuchu, označovanému jako bolevecká katastrofa. Událost inspirovala Karla Čapka k napsání románu Krakatit.[6]

V roce 1952 zemědělce v Bolevci ovlivnilo založení Jednotného zemědělského družstva. Polnosti však musely ustoupit nově vznikajícím sídlištím, a proto bylo JZD v roce 1976 zrušeno.[7] Pokračující bytová výstavba v letech 1975-1982 podle projektu ing. arch. Jaroslavy Gloserové téměř pohltila historické jádro obce a tradiční vazby na krajinu byly přerušeny.

V roce 1964 byl Bolevec začleněn do městského obvodu Plzeň 1.[5] Roku 1980 byl zahájen provoz tramvajové trati Bory - Košutka, obsluhující i západní část Bolevce. V roce 1990 začaly jezdit tramvaje i na trati Slovany - Bolevec (trať byla stavěna v letech 1983-1986).[8]

Dne 22. září 1995 bylo původní jádro vsi Bolevec prohlášeno za vesnickou památkovou zónu.[9]

Evangelický kostel v dolní části bolevecké návsi

Je zajímavé, že v Bolevci i přes jeho rozsah nikdy nestál kostel. Na mši se chodilo většinou na Roudnou do kostela Všech svatých, případně na náměstí do chrámu sv. Bartoloměje. Na návsi (v místech dnešního pomníku obětem 1. světové války) byla v roce 1864 zřízena kaplička sv. Vojtěcha, ta ovšem roku 1888 ustoupila úpravám vozovky a zvon byl vložen do věžičky na budově školy.[7] Bolevečtí se poté snažili získat prostředky na výstavbu kostela u hřbitova, návrh architekta Jaroslava Cuhry dokonce počítal i s existencí ženského kláštera.[10] Bohužel se již nepodařilo tento záměr zrealizovat, a to i kvůli společenským a politickým změnám v 2. polovině 20. století.[6] Dne 18. prosince 1999 byla v dolní části bolevecké návsi, v místech bývalého statku čp. 54 otevřena modlitebna evangelické církve metodistické, postavená podle návrhu ing. arch. Václava Ulče a Radka Dragouna.[7]

Popis čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Původní jádro vsi Bolevec zůstalo zachováno v bloku mezi ulicemi Plaská, Studentská, Kaznějovská a Nýřanská. Severně i západně od něj se pak nachází moderní panelové sídliště, budované od roku 1975. Směrem k jihu se rozprostírá sídliště Lochotín. Východně od Plaské ulice se pak nachází jen několik bloků rodinných domů (Zavadilka) a na ně navazující rekreační zóna kolem Velkého boleveckého rybníka. Devět usedlostí zbudovaných roku 1825 mezi železniční tratí a Velkým rybníkem se označuje jako Malý Bolevec.

Plaská ulice je součástí silnice I/27 a svým umístěním kopíruje původní císařskou cestu směrem na Žatec a do Saska z roku 1847. Východně od ní probíhá též železniční trať Plzeň - Žatec. Plaskou ulicí projíždí ve směru sever-jih tramvajová linka č. 1, jejíž konečná stanice se nachází při Třemošenském rybníku. Západní část Bolevce je přístupná ze souběžné tramvajové linky č. 4, jejíž konečná stanice je umístěna na severu Gerské ulice. Městská hromadná doprava je dále zajišťována autobusy č. 30 a 34.

Sídliště doplňují mimo obchodních domů také školky a školy (90. MŠ, 91. MŠ, 1. ZŠ, 34. ZŠ) i domov pro seniory. V budově 1. ZŠ sídlí pobočka Knihovny města Plzně. Severně od budovy této školy bylo postaveno dětské dopravní hřiště.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bolevci.

Starý Bolevec[editovat | editovat zdroj]

I přes okolní panelové sídliště zůstává Bolevec nadále cenným a jedinečným urbanistickým celkem s výraznými doklady lidové architektury. V roce 1995 byla dochované historické jádro prohlášeno chráněnou památkovou zónou lidové architektury. Památkově chráněné jsou usedlosti čp. 1 a 7 a domy čp. 10 a 30.[11] Postupnému obnovování památných míst v Bolevci i v blízkém okolí se od roku 2000 věnuje Spolek boleveckých rodáků.[12]

Rozlehlá bolevecká náves je umístěná v mírném svahu a má přibližně trojúhelníkový půdorys, s širší částí na západě. Zde také vyvěrá pramen, který mohl sloužit jako prvotní zdroj vody při zakládání obce. V jeho těsném sousedství byl zřízen drobný rybníček. Velké statky v jižní, severovýchodní a západní části byly postupně doplněny drobnějšími usedlostmi a chalupami. Menší objekty (mezi nimi i obecní pastouška, kovárna, kaple a škola) zaplnily nakonec i střed návsi.[7]

Převážná část objektů pochází z 18. - 20. století, při výstavbě byly ovšem použity fragmenty starších, někdy i pozdně středověkých domů. Většina z historických budov byla provedena v duchu lidového klasicismu.[7] Hlavním stavebním materiálem byl pískovec, který se těžil například kolem kostela Všech svatých na Roudné. Až koncem 19. století se ve větší míře uplatnily ve zdivu i cihly. Ještě v 2. polovině 19. století měly některé objekty roubenou konstrukci, dodnes se však dochovaly pouze v domech čp. 7, 10 a 30. Částečně roubenou světnici má též usedlost čp. 1.[7] Střechy byly obvykle pokryté došky a jen vzácně šindelem. Až na počátku 20. století je vytlačily bezpečnější (nehořlavé) krytiny z pálených tašek. Došková střecha zůstala zachována jen u obytného stavení čp. 1.

Historickému jádru Bolevce dominuje usedlost čp. 1, neboli selský statek „U Matoušů“, který je cenným dokladem vesnické architektury na Plzeňsku. První zmínka o tomto dvoře pochází z roku 1635, ačkoliv usedlost je zřejmě výrazně starší. Na přelomu 18. a 19. století prošel statek výraznými stavebními úpravami, roku 1809 byl postaven nový obytný dům, asi o dvě desetiletí později také nová sýpka a stodola. K roku 1839 jsou doloženy současné objekty chléva a stájí. Po únorových změnách v roce 1948 usedlost převzalo místní JZD a statek sloužil do poloviny 70. let pro chov selat a prasat i jako skladiště požární techniky. Postupně chátral, ovšem současně se díky tomu dochoval v původním stavu bez mladších stavebních zásahů. Kompaktně zachovaná, mimořádně hodnotná usedlost klasicistního původu nemá svojí zachovalostí obdoby nejen na Plzeňsku, ale i v širší oblasti českého západu. Již od 3. května 1958 byl statek památkově chráněný. V 90. letech 20. století byl vrácen původním majitelům. V roce 2004 město Plzeň usedlost vykoupilo a roku 2007 předalo do správy Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Plzni. Dne 1. července 2008 byl statek prohlášen národní kulturní památkou.[13] Od srpna roku 2019 probíhá obnova dvora, aby mohl být tento mimořádně hodnotný objekt zpřístupněn veřejnosti. Obnova má být dokončena v roce 2020.

Druhou památkově chráněnou usedlostí v Bolevci je čp. 7, rovněž jeden z nejbohatších statků ve vsi. Památková ochrana se na usedlost vztahuje od 28. července 1992.[14] Dvůr tvoří obytné stavení, chlévy, sýpka, stodola a bývalý výměnek. Obytné stavení - trojdílný dům komorového typu - je z větší části roubené a omazané, pouze černá kuchyně ve středním dílu je zděná. Štít domu je bedněný lomenicí. Stejně jako u usedlosti čp. 1 se pod obytným stavením (v jeho západní části) nachází rozlehlé, valeně klenuté sklepy, tvořené hlavní prostorou a dvěma krátkými příčnými křídly. Sestupuje se do nich schodištěm v zápraží. Vstupy rámují druhotně osazené, pozdně gotické portály s půlkruhovou archivoltou.[15]

Jižní stranu dvora zaujímá unikátní zděná patrová sýpka, jejíž původ lze klást již do 2. poloviny 16. století nebo nejpozději k době kolem roku 1600. Kromě kamenných kruhových ostění větracích okének se na východním štítu dochovala i původní sgrafitová výzdoba. Pod ní se nachází též druhotně osazené štěrbinové okénko. Objekt byl na počátku 19. století klasicistně upraven, mimo jiné byl vrchol štítu opatřen kamennou deskou a křížkem. Podle data na klenáku vstupního portálu se tak stalo v roce 1818.[15]

Rovněž v pilířích vjezdu v jihozápadním koutě dvora se dochovaly okosené pískovcové kvádry, které by mohly pocházet až ze 16. století.[15] Chlévy mají také starší základ, byly ovšem radikálně upraveny ve 2. polovině 19. století.[14]

Jediným obytným domem s přiznaným (neomítnutým) roubením ve starém Bolevci je dům čp. 10 ve středu návsi, který je památkově chráněný od 12. května 2006.[16] Jedná se o mimořádně hodnotný dům s dochovanou trojdílnou dispozicí, pocházející zřejmě ještě z 2. poloviny 18. století. Roubená část patří obytným prostorám, zatímco hospodářské části (černá kuchyně, komora) jsou zděné. Sedlová střecha mírně přesahuje obvodovou zeď a vytváří tak kryté zápraží. Krovy hambalkového typu se stojatými stolicemi jsou patrně mladší než vlastní dům, asi z poloviny 19. století. V interiéru se dochovala černá kuchyně a v přilehlé stěně i krbeček k přihřívání potravin.[16]

Původní dispoziční řešení venkovského domu zůstalo zachováno v domě čp. 30 v Hynaisově ulici. Od 10. dubna 2007 je objekt památkově chráněný.[17] Přízemní, částečně podsklepený dům z přelomu 18. a 19. století má pod omítkou dochovanou roubenou uliční a štítovou stěnu. Trám v hlavní světnici nese spolu s iniciálami tehdejšího majitele datum 1800. Černá kuchyně byla zrušena, dochoval se ovšem krbeček na přihřívání potravin. Do domu se vstupuje kamenným klasicistním portálem. Kamenný portál rámuje rovněž vstup do sklepa. Střechu původně tvořily došky, ovšem v současnosti je nahradila pálená střešní krytina.[17]

Středověké kamenné ostění bylo v roce 1976 zachyceno ve vstupu do valeně klenutého sklepa pod domem čp. 53 v ulici U Kašny.[15] Druhotně použité části středověkých ostění byly zjištěny i ve zdivech usedlostí čp. 12, 19.[15]

Mezi jednotlivými usedlostmi vyčnívá budova staré bolevecké školy (čp. 9) z roku 1893. První škola byla zřízena již roku 1811 v domě čp. 34, tehdy jako nejstarší česká škola v západních Čechách. Ani Plzeň až do roku 1819 českou školu neměla, a proto některé měšťanské děti chodily do Bolevce.[7] Zmíněný dům čp. 34 měl jen dvě místnosti - učebnu a byt pro učitele. Pro stále rostoucí počet dětí tak brzy přestal vyhovovat a bylo nutno přikročit ke stavbě nové školy, kterou prováděla firma Müller a Kapsa. Nová školní budova čp. 9 měla již čtyři učebny, roku 1898 pak byly přistavěny ještě další dvě výukové místnosti.[7] Ani tento výstavný objekt však záhy nestačil pokrývat potřeby stále rostoucího počtu boleveckých obyvatel. Proto bylo 2. března 1930 rozhodnuto o stavbě nové, moderní školní budovy (dnes Bolevecká základní škola). Původní školní budova pak sloužila potřebám mateřské školy i obecního úřadu.[7] V roce 2015 byla na fasádu umístěna busta Mistra Jana Husa od Jaroslava Šindeláře u příležitosti 600. výročí upálení.[18]

V prostoru starého Bolevce se nachází rovněž památkově chráněná boží muka. Na současná místa byla přenesena z blízkého okolí v souvislosti s výstavbou panelových domů:

  • Nejstarší jsou ceněná Gryspekovská boží muka z roku 1606. Původně stála v místech dnešní křižovatky ulic K Prokopávce a U Velkého rybníka. V roce 1981 byla při automobilové nehodě povalena a poškozena. Dlouhou dobu pak ležela bez povšimnutí v příkopu, až roku 1985 byla osazena na současné místo před domem čp. 16. Jedná se o jedny z nejstarších dochovaných božích muk na území města Plzně. Podle pověsti je ze vzteku poničil neznámý člen rodu Gryspeků. Jsou vyrobena z pískovce a dosahují celkové výšky 295 cm. Na nízkém hranolovém soklu stojí osmihranný dřík, zakončený nápadnou, oble profilovanou hlavicí. Na ní je osazen hranolový kaplicový nástavec, zdobený slepými půlkruhovými nikami. Pouze čelní niku zdobí mělký reliéf Ukřižovaného. Boží muka na vrcholu zakončuje kotvový kříž. Na čelní straně dříku je pod hlavicí vytesaný letopočet 1606, na jeho pravé straně pak iniciály S.K.A.[19][20]
  • Steklinovská boží muka pocházejí z roku 1666 a na současné místo před evangelickým kostelem byla přesunuta v roce 2000. Původně stála v místech dnešní Ledecké ulice, zazděná v ohradní zdi domu čp. 63. Celek je asi 490 cm vysoký, provedený z pískovce. Hranolový sokl stojí na třech kamenných stupních a na čelní ploše nese nápis "HONS STEKL MARKITA STEKLIN 1666". Na sokl navazuje hladký sloup s hranolovou hlavicí, nesoucí kaplicový nástavec se slepými půlkruhovými arkádami. Na vrcholu božích muk je osazen kotvový kříž.[21][22]
  • Mariánský sloupek před čp. 1, někdy zvaný Pechátovská boží muka pochází z roku 1690. Původně stál při silnici do Záluží u cesty k Šídlovskému rybníku a na současné místo byl přenesen v roce 1985. Sloup dosahuje i s vrcholovou soškou výšky asi 340 cm a je celý provedený z pískovce. Na odstupňovaném podstavci stojí hranolový sokl s vytesaným nápisem "IAN PECHAT KATERINA PECHAT TOWA 1690". Na sokl navazuje hladký dřík sloupu. Na vrcholu je umístěna asi 40 cm vysoká socha Panny Marie s Ježíškem. Sloup byl v roce 2012 restaurován a soška pozlacená.[8][23][24]
  • Kocherská boží muka stojí před domem čp. 12. Původně se nacházela ve spodní části vsi u stanice trolejbusů, roku 1985 však byla přenesena kvůli výstavbě panelového sídliště. Jsou celá provedená z pískovce a dosahují výšky 520 cm. Na dvou kamenných stupních stojí hranolový sokl s nápisem, datujícím boží muka do roku 1693. Na pravé boční straně soklu je další nápis, připomínající přenesení sloupu v roce 1841. Na abaku hlavice, nesoucím rovněž datum 1693, spočívá hranolový kaplicový nástavec, zdobený slepými půlkruhovými arkádami. Po levé i pravé straně je vyplňuje reliéf kříže, na čelní straně je místo kříže mělký výklenek s půlkruhovým zaklenutím a zadní strana je opatřena nápisem "ANDRE AS KOCH ER". Kaplicový nástavec ukončuje kamenný kotvový křížek.[25][26]

Z dalších drobných památek v prostoru bolevecké návsi stojí za zmínku pomník obětem 1. světové války[27] i dřevěné hasičské leziště. V Hynaisově ulici byl roku 2007 odhalen drobný památník Crofta Normana, anglického motocyklového závodníka, který v nedaleké Špálově ulici zahynul 28. srpna 1949 v průběhu 8. ročníku tehdy proslulého závodu Lochotínský okruh na stroji A.J.S 350.[28]

Bolevecká základní škola[editovat | editovat zdroj]

Při křižovatce ulic Lidická a Studentská se na Náměstí odboje nachází Bolevecká základní škola. Postavena byla v letech 1930-1931 podle návrhu Hanuše Zápala (staviteli byli Martin a Josef Kondr z Bolevce). Slavnostní otevření tehdejší Masarykovy školy se konalo 28. října 1931. Na tuto historickou budovu navázala koncem 70. let rozsáhlá přístavba nových pavilonů a spojovacích chodeb. Současně byla rekonstruována původní budova, přičemž byly z průčelního rizalitu odstraněny hodiny.[7]

V parku před Boleveckou základní školou byl kolem roku 1950 vybudován pomník obětem druhé světové války. Jeho součástí je reliéf českého lva od plzeňského sochaře Josefa Šípa.[29]

Sídliště Bolevec[editovat | editovat zdroj]

Zachovány zůstaly také některé plastiky z původní umělecké výzdoby sídliště Bolevec. Stylizované pískovcové sousoší Děti na houpacím koni poblíž budovy 90. MŠ vytvořil Karel Němec v roce 1981.[30] V roce 1984 odhalil Ladislav Fládr sochu Sedící žena a dítě, umístěnou před budovou 34. základní školy.[31] Před nádvořím 1. ZŠ vznikla v roce 1986 čtvercová kašna, zdobená plastikou Radost z léta. Autory jsou sochař Radek Jílek a architekt Miloslav Sýkora.[32] V témže roce byl odhalen také nedaleký Památník budovatelům města Plzně od Ladislava Fládra.[33] Před obchodním domem při Plaské ulici byla v roce 1987 odhalena kovová plastika Klíčení od Jaroslava Bockera.[34]

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Severně od Bolevce se nachází starobylá Bolevecká rybniční soustava, obklopená rozsáhlými lesy. V nich je zachováno i několik přírodních rezervací a zajímavých krajinných prvků (Kamenný rybník, Petrovka, Doubí, arboretum Sofronka) a rovněž unikátní technická památka Kolomazná pec. Celek je využíván jako významná rekreační zóna. S početnými zajímavostmi tohoto území návštěvníky seznamuje naučná Sigmondova stezka, pojmenovaná po významném plzeňském lesníkovi Josefu Sigmondovi. Jeho hrob je umístěn na boleveckém hřbitově.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Z Bolevce a jeho nejbližšího okolí se dochovalo několik pověstí. Další legendy se váží k boleveckým rybníkům.

Zámek Kaceřov

Gryspekovská boží muka[editovat | editovat zdroj]

Pověst spojuje Bolevec se zámkem Kaceřov. Ten byl součástí rozsáhlého panství Floriána z Gryspeku, významného královského úředníka a věrného příznice císaře Ferdinanda I. Početné Floriánovo potomstvo se však přiklonilo k protestantství a ve stavovském povstání se zvedli proti císaři. A to se jim stalo osudným, protože po bitvě na Bílé Hoře císař tvrdě potrestal všechny své odpůrce. Také Gryspekové měli neprodleně opustit zemi, přičemž jim bylo zabaveno veškeré jmění. Podle pověsti se všichni členové rodu sjeli na zámku v Kaceřově a po krátké poradě rozhodli, že jeden z nich odjede za císařem žádat o milost, zatímco ostatní budou čekat na Kaceřově. Domluvili se, že v případě udělení milosti zamává blížící se vyslanec bílým šátkem, zatímco v případě zamítnutí žádosti ukáže šátek černý.

Gryspekovi se podařilo dosáhnout odpuštění a když se s dobrou zprávou vracel zpět na Kaceřov, zastavil se u božích muk v Bolevci. Nedočkavě se ptal, zda zastihne své blízké v pořádku. Když se mu však nedostalo odpovědi, rozezleně vystřelil a kulí urazil Kristu na kříži hlavu. Nato se mu zatmělo v mysli a když přijížděl ke Kaceřovu, omylem vyndal černý šátek. Rychle si uvědomil svoji chybu a spěchal do hodovní síně přímo na koni, jenže se zřítil ze schodů a na místě zemřel. Jeho příbuzní mezitím, když slyšeli, že mává černým šátkem, postupně vypili pohár otráveného vína. Tak celý rod vymřel a všichni byli pochováni do rodinné hrobky pod kralovickým kostelem.[7]

Smírčí kříž v údolí Merán

Nemodlilka[editovat | editovat zdroj]

Večer prý obcházela stavení na návsi krásná mladá žena s rozpuštěnými havraními vlasy a průhlednými šaty. Vábila mládence ven k rybníku, aby je tam strhla do vody. Také děti, které se nemodlily, lákala po západu slunce za humna a tam je uškrtila.[7]

Orlík[editovat | editovat zdroj]

V polesí Orlík nad Bolevcem našli prý kdysi lidé velké vejce. Donesli je domů a nechali je vysedět slepici. Z vejce se vylíhl orel, který pak pobíhal po dvoře mezi drůbeží. Až když dospěl, odletěl a vzal s sebou právu tu slepici, která ho vyseděla.[7]

Zakletá panna[editovat | editovat zdroj]

Kamenný křížek v údolí Merán patří prý dívce, která svým chováním připravila milence o život. Proto byla zakletá a má na místě bloudit do té doby, než se najde statečný a poctivý mládenec, který by v době, kdy na plzeňské věži odbíjí půlnoc, vydržel dvanáct ran železnou tyčí. Prý se dosud nikdo takový nenašel, a tak tam zakletá panna bloudí dál.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Statistický lexikon obcí 2013. Základní údaje za obce, části obcí a základní sídelní jednotky podle krajů a okresů. Plzeňský kraj – okres Plzeň-město [online]. Praha: Český statistický úřad, 2013-10-31 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. 
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-03. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 302, 303, záznam 1-1. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Bolevec: podrobné informace [online]. [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. 
  5. a b c d KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 672 s. ISBN 978-80-7277-039-7. 
  6. a b c d e f g h BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Plzeňská předměstí. 1. vyd. Plzeň: NAVA, 1997. 134 s. ISBN 80-7211-003-9. S. 19-23. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t JANEČEK, Miloslav. Průvodce Bolevec a okolí. Plzeň: Starý most, 2001. ISBN 80-238-7629-5. 
  8. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Bolevec 630 let. 1. vyd. Plzeň: Sdružení boleveckých rodáků, 2012. 31 s. 
  9. Plzeň 1 - Bolevec - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  10. Prostor - architektura, interiér, design. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  11. Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  12. Bolevec a okolí. www.spolekboleveckychrodaku.cz [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. 
  13. selský dvůr U Matoušů v Plzni-Bolevci. www.usedlost-bolevec.cz [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (česky) 
  14. a b venkovská usedlost - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  15. a b c d e ŠKABRADA, J. Nejstarší objekty zjištěné stavebně historickým průzkumem Božkova a Bolevce. Archaeologia historica. Roč. 4, s. 175-190. 
  16. a b venkovský dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  17. a b venkovský dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  18. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. boží muka Gryspekovská - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  20. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. boží muka - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  22. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. boží muka Pechatovská - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  24. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. boží muka - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-10-13]. Dostupné online. 
  26. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Portál Centrální evidence válečných hrobů. www.evidencevh.army.cz [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  28. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  29. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-02]. Dostupné online. 
  30. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  31. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  32. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  33. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  34. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]