Jaroslav Cuhra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O synu Jaroslava Cuhry pojednává článek Jaroslav Cuhra mladší.
Ing. arch. Jaroslav Cuhra
Narození 13. dubna 1904
Čestice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. července 1974 (ve věku 70 let)
Karlovy Vary
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Břevnovský hřbitov
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Politická strana KDU-ČSL
Funkce Representative of the Parliamentary Assembly of the Council of Europe (1990–1993)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Cuhra (13. dubna 1904 Čestice10. července 1974 Karlovy Vary) byl český architekt, křesťanský politik, odbojář a politický vězeň.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v selské rodině, která se brzy přestěhovala do Plzně. Vystudoval architekturu na České technice v Praze a pracoval jako samostatný architekt. Roku 1934 se zúčastnil soutěže na stavbu kostela na Spořilově a projektoval kostel v Plzni - Skvrňanech, který však nebyl dostavěn. Za války pracoval pro odbojové vedení ÚVOD, jeho bratr Josef byl umučen v Osvětimi. Jaroslav zajišťoval spojení mezi Plzní a Prahou a 10. června 1942 jednal s farářem V. Petřekem o ubytování parašutisty Valčíka v Plzni; Valčík se však rozhodl, že zůstane s ostatními.

Po válce byl Cuhra poslancem Zemského národního výboru za ČSL a náměstkem ministra techniky. V této funkci měl na starosti obnovu československého průmyslu a zejména výstavbu továrny na penicilin v Roztokách u Prahy. Jako známý odpůrce komunismu byl už v dubnu a pak v listopadu 1948 zatčen a v roce 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu na 12 let vězení. Po deseti letech na Borech, na Mírově a v jáchymovských dolech byl roku 1960 amnestován, ale už v červnu 1961 znovu zatčen a odsouzen na 8 let za přípravu křesťanskodemokratické strany. Pro své spoluvězně ve Valdicích pořádal přednášky o své politické filosofii, které se jako motáky podařilo propašovat ven. Podruhé byl amnestován roku 1966, roku 1968 působil v K 231 a snažil se o obnovu ČSL. Zemřel u dcery v Karlových Varech a je pochován na břevnovském hřbitově.[1]

Hrob na hřbitově v Praze 6 – Břevnově

Jeho synem je Jaroslav Cuhra mladší (* 1936), projektant, za normalizace disident a signatář Charty 77, politik za Křesťanskou a demokratickou unii - Československou stranu lidovou a poslanec Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění po sametové revoluci.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. Cuhra ml., Svědomí paměti.
  2. Ing. Jaroslav CUHRA [online]. pametnaroda.cz [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Cuhra mladší, Svědomí paměti: Kniha o životě a díle architekta, filosofa, křesťanského politika, vlastence a dlouholetého vězně cesty svědomí. Olomouc: Poznání 2009. 216 s. ISBN 978-80-86606-88-0.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 24. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 472–473. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]