Jaroslav Cuhra mladší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. Jaroslav Cuhra

poslanec Federál. shromáždění (SN)
Ve funkci:
1990 – 1990
Ve funkci:
1990 – 1992

poslanec Federál. shromáždění (SL)
Ve funkci:
1992 – 1992
Stranická příslušnost
Členství KDU-ČSL

Narození 3. července 1936
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater ČVUT Praha
Profese politik
Ocenění Pečeť města Plzně (2006)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Cuhra (* 3. července 1936 Praha[1]) je český a československý bývalý disident, signatář Charty 77, politik za Křesťanskou a demokratickou unii - Československou stranu lidovou a poslanec Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl architekt, člen 2. odboje a významný lidovecký politik Jaroslav Cuhra (1904–1974), po roce 1948 pronásledovaný a vězněný komunistickým režimem.[2]

Jaroslav Cuhra mladší se narodil v Praze na Malé Straně. V letech 19481950 krátce studoval na jezuitské koleji v Bohosudově. Pak po provedení Akce K byla škola zrušena a kvůli perzekuci rodiny se vyučil zedníkem. Později vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Plzni. Zde poznal svou manželku. V roce 1955 byl poprvé vyslýchán Státní bezpečností a přemlouván ke spolupráci. Díky kontaktům svého otce se dostal na ČVUT Praha. Byl ovšem nucen z denního studia přejít na večerní. Po skončení školy se oženil a přestěhoval do Plzně. Pracoval v podnicích Agroprojekt, Stavoprojekt, Škoda a Sudop jako projektant. Pro politickou minulost své rodiny ale nemohl aspirovat na vyšší funkce. V roce 1968 se angažoval v skupině Mladí lidovci, která se během pražského jara snažila o aktivizaci strany. Za normalizace byl disidentem a signatářem Charty 77 a podepsal petici Několik vět. 28. října 1988 byl v rámci zátahu StB proti plzeňskému disentu zatčen a držen v Ostrově-Vykmanově po několik dní.[2]

Profesně je k roku 1990 uváděn jako vedoucí projektant, bytem Plzeň.[3]

Po roce 1989 se podílel na obnově ČSL v demokratických poměrech.[2] V září 1990 kandidoval na sjezdu ČSL na jejího předsedu. V rámci své kandidatury nastínil koncepci ČSL jako strany inspirované západoevropskými vzory, schopné oslovit širokou vrstvu populace. Nakonec byl ovšem zvolen Josef Lux.[4]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 23 – Plzeň, Západočeský kraj) jako poslanec za ČSL. Mandát obhájil za KDU-ČSL ve volbách roku 1990. Ve volbách roku 1992 přešel za KDU-ČSL do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[5][6][7] V parlamentních volbách v roce 1996 neúspěšně kandidoval za ODA.

Po vzniku samostatné České republiky působil v 90. letech po cca tři roky jako prezidiální šéf na ministerstvu obrany. Kvůli nesouhlasu se směřováním politiky se ale z veřejného života stáhl. Je členem Konfederace politických vězňů České republiky a předseda její pobočky v Plzni.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Cuhra [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d Ing. Jaroslav CUHRA [online]. pametnaroda.cz [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  3. Návrh na volbu nových poslanců Sněmovny národů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  4. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1434-1435. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  7. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 112. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]