Bolevecké rybníky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bolevecké rybníky
Kamenný rybník
Kamenný rybník
Státy ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°46′51″ s. š., 13°23′5″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bolevecké rybníky aneb Bolevecká rybniční soustava je rozsáhlý ekosystém deseti rybníků v nivě Boleveckého potoka a jeho drobných přítoků na severním okraji Plzně. Většina rybníků spadá do plzeňského katastrálního území Bolevec, pouze rybník Strženka leží těsně za hranicí města, na území obce Chotíkov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Plán založit nedaleko vsi Volevec (dnešní Bolevec) soustavu rybníků vznikl ve městě Plzni již v polovině 15. století. Rybniční hospodářství totiž patřilo v tehdejších dobách spolu s pivovarnictvím k nejvýnosnějšímu podnikání. Město koupilo 17. dubna 1460 se souhlasem krále Jiřího z Poděbrad ves Volevec od kapituly sv. Apolináře za 200 kop pražských grošů a každoročních 20 kop úroků. 20. března následujícího roku koupilo město Plzeň od paní Machny Hynkové a jejich synů pole a louky a začalo s budováním největšího rybníka – Velkého Boleveckého. Jeho vody zaplavily pole a louky dalších boleveckých sedláků, kteří žádali náhradu. Město jim 24. prosince 1461 přiznalo pozemky na svahu dnešní Mikulky a kromě jiných výhod i právo na odúmrť, tj. možnost odkázat statek komukoliv.

Do konce století vzniklo dalších jedenáct rybníků: Šídlovský, Kamenný, Vydymáček, Beroun (možná dnešní Rozkopaný), Borek, Vorlík, Klenovec (možná dnešní Strženka), Nad Klenovcem, Volšinka, Nový a Barchan.

Třemošenský rybník

Část z původních rybníků v dalších stoletích zanikla a do dnešní doby se jich dochovalo pravděpodobně sedm. Na konci 17. století a počátku 18. století byly založeny tři další rybníky Košinář, Senecký a Třemošenský. Soustava boleveckých rybníků je z technického i krajinářského hlediska jedinečné pozdně gotické dílo, starší než soustava třeboňská.

Zaniklé rybníky[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně na místě zaniklého rybníka Beroun je v současnosti Rozkopaný rybník. Obdobné je to s Klenovcem, u kterého se předpokládá totožnost se Strženkou. Ten zpustl za třicetileté války, byl obnoven, ale poslední zpráva o něm je z roku 1671, podle knihy Bolevec a okolí zanikl v roce 1738. Pokud by byl Klenovec totožný se Strženkou, pak by se rybník Nad Klenovcem mohl kdysi nacházet v údolí nad Strženkou směrem k místu U včelína, kde jsou příhodné podmínky pro založení rybníka. Poslední zmínka o rybníku pochází z roku 1669.

O rybníku Borek se poslední zpráva dochovala z roku 1672. Situován byl na místě bývalé vsi Borek v rašeliništi v údolí Merán, zbytek jeho hráze se dochoval do současnosti, ale je přeťat železniční tratí. V jeho blízkosti se pravděpodobně nacházel Vorlík, poslední zmínka o něm je z roku 1671. Rybník Volšinka měl v roce 1669 dvacet kop kapří násady, poslední zmínka o něm pochází z roku 1671. Při zřizování sádek pod hrází Košináře se na při výkopech narazilo na ulehlé rybniční bahno i s dochovanou dubovou kládou. Je možné, že šlo právě o dno Volšinky, která byla při obnově soustavy nahrazena Košinářem.

Posledním rybníkem celé soustavy byl Barchan, který sahal od hráze Velkého rybníka až ke Kravské louce u Mže, kousek od ústí Boleveckého potoka. Rybník byl pojmenovaný po majiteli pozemků, který je zmiňován v letech 1512 a 1523. Rybník zpustl za třicetileté války, byl obnoven a zanikl zřejmě na konci 18. století.

Znečištění důlními vodami[editovat | editovat zdroj]

Na konci 19. století zažalovala Plzeň společnost Dolové a průmyslové závody v Třemošné (dříve společnost J. D. Starcka). Důvodem bylo znečišťování rybníků Velkého, Seneckého a Košináře důlními vodami z opuštěných dolů. V půlce října 1901 došlo k odběru vzorků a posouzení přítomnosti živočichů. Spor se vyřešil až v roce 1913 vyplacením odškodného plzeňské obci.

Červenec 1965[editovat | editovat zdroj]

V sobotu 17. července 1965 se nad Plzní prohnala průtrž mračen, při které podle záznamů v meteorologické stanici v arboretu Sofronka napršelo během 3 hodin přibližně 120 mm srážek, celkem za tento den bylo naměřeno 146 mm, což je nejvyšší denní srážkový úhrn dosud zaznamenaný v této oblasti. Voda vytékající z Třemošenského rybníka podemlela a odplavila z poloviny šířky silnici I/27 vedoucí po hrázi, takže funkční zůstal pouze jeden jízdní pruh. Zároveň podemlela násep železniční tratě č. 160 z Plzně do Žatce natolik, že způsobila několikadenní výluku.

Ve večerních hodinách se přívalovou vodou provalila hráz Vydymáčku. Jeho vody zachytil Senecký rybník, jehož hráz však následujícího dne tlak nevydržela a provalila se také. Poté byl zjištěn průsak i na hrázi Velkého Boleveckého rybníka. Při zpevňování jeho hráze pomáhalo i vojsko, ale přesto se na jednom místě v odpoledních hodinách voda částečně provalila, ovšem bez větších škod. Obyvatelé, bydlící v těsné blízkosti, byli mezitím vystěhováni. Zajišťovala se i hráz rybníka Košináře, který je v soustavě řazen mezi Seneckým a Velkým Boleveckým rybníkem.

Rybník Vydymáček

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Soustava rybníků leží v povodí 6,5 km dlouhého Boleveckého potoka, levostranného přítoku Berounky, do které ústí přibližně 700 m od hráze Velkého Boleveckého rybníka. Rozkládají se původně protáhlém údolí s mokřady a rašeliništi v nadmořské výšce 310–355 m na severním okraji Plzeňské kotliny na jihovýchodním úbočí vrchu Krkavce. Reliéf mírně zvlněné pahorkatiny s relativním převýšením 210 m vytváří předpoklad k tepelným inverzím a místnímu zvyšování či snižování teploty. To se projevuje v zimním období vyšší sněhovou pokrývkou na svazích Krkavce a v létě výraznějším prohříváním rybníků a jejich pláží.

Z 1622 ha povodí je 90 % zalesněno s převahou borových lesů, což má spolu s extenzivním způsobem hospodaření příznivý vliv na vyrovnanou kvalitu vody v celé soustavě. Typický je nízký obsah živin, který je příčinou mezotrofního stavu rybníků a také výjimečné druhové bohatosti planktonu, což je překvapivé při blízkosti velkého města a rekreačním využití. Sinice se řídce vyskytují v letních měsících na Velkém Boleveckém rybníku.

Společné rysy vodního prostředí celé soustavy:

  • neutrální až mírně alkalické pH
  • nízký obsah živin, který znamená limitaci biocenózy fosforem, částečná limitace dusíkem
  • nízký obsah anorganických sloučenin dusíku
  • mírně zvýšený obsah železa a hořčíku
  • velmi nízká úroveň bakteriologického znečištění
  • vysoká pestrost fytoplanktonu
  • šetrné rybářské hospodaření na rybnících s populacemi planktonožravých ryb, na hranici úživnosti vody

V povodí soustavy se nacházejí přírodní rezervace Petrovka a Kamenný rybník, přírodní památka Doubí a areál borovicového arboreta Sofronka.

Ptactvo[editovat | editovat zdroj]

Rybníky představují významnou ornitologickou lokalitu. V jejich okolí je zaznamenáno pozorování více než 160 druhů ptáků. Vzácnější druhy jako např. potápka žlutorohá, potáplice severní, kormorán velký, orel mořský, orlovec říční, morčák velký a prostřední, labuť zpěvná a malá byly pozorovány především v období jarního a podzimního tahu. Na přelomu 19. a 20. století zde hnízdil bukač veliký, ještě na začátku 50. let se v okolí pohyboval tetřev hlušec a tetřívek obecný.

Senecký rybník - hráz

Od šedesátých let jsou rybníky obvykle napuštěné, čímž zmizely tak pravidelně se opakující přechodné biotopy vypuštěných rybníků jako rákosím zarůstající mokřady, bahnité pláže, drobné ostrovy uprostřed vody. To vše mělo za následek zásadní snížení počtu nejen hnízdících, ale i protahujících druhů bahňáků. Ač bylo kdysi pozorováno osm hnízdících druhů, v současnosti se pravidelně vyskytuje jen pisík obecný.

Běžnými druhy ptactva na hladině boleveckým rybníků jsou v současnosti kachna divoká, lyska černá, labuť velká a potápka roháč.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Od svého vzniku byly rybníky využívány pro chov ryb, od počátku 20. století roste zájem o rekreační koupání. V současnosti rekreační a krajinářská funkce převládly nad hospodářským využitím, ostatně jsou od roku 1981 určeny k rozvoji vodní rekreace. Vlastníkem celé soustavy s výjimkou rybníka Strženka je město Plzeň. Jakost vody sleduje průběžně Městská hygienická stanice, bylo vypracováno také několik specializovaných studií. Voda je vhodná pro koupání.

V okolí rybníků procházejí turistické trasy – žlutá trasa z Bílé Hory přes Košinář a Senecký rybník do Třemošné, zelená z Bílé Hory okolo severního ramena Velkého Boleveckého rybníka na Košutku a dále okolo Šídlováku a Kameňáku až na vrchol Krkavce a na stejné místo míří i červená trasa z Košutky okolo Strženky.


Rozloha rybníků[editovat | editovat zdroj]

Poloha rybníků na severním okraji Plzně

Celková rozloha vodní hladiny při normálním stavu je přibližně 88 ha.

  1. Velký Bolevecký (53,3 ha)
  2. Senecký (7,5 ha)
  3. Košinář (6,4 ha)
  4. Kamenný (5,3 ha)
  5. Třemošenský (4,2 ha)
  6. Šídlovský (3,0 ha)
  7. Strženka (1,4 ha)
  8. Nováček (0,9 ha)
  9. Vydymáček (0,5 ha)
  10. Rozkopaný (0,3 ha)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Kumpera, Jiří Zahradnický: Rybníky Plzeňského kraje aneb putování za rybniční vůní; Agentura Ekostar s. r. o. Plzeň, Plzeň 2006
  • Životní prostředí města Plzně; Statutární město Plzeň a Granát Hák Jaroslav Ing., Horní Bříza 2002
  • Josef Čihák: Kamenný rybník, text k zastávce č. 14 Sigmondovy stezky
  • Miloslav Janeček a kolektiv autorů: Bolevec a okolí; Starý most s.r.o. a Sdružení boleveckých rodáků, Plzeň 2001, ISBN 80-238-7629-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]