Krakatit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Krakatit
Autor Karel Čapek
Země Československo
Jazyk čeština
Námět utopie, sci-fi
Žánry utopický román
Datum vydání 1924
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o Čapkově knize. O českém filmu pojednává článek Krakatit (film).

Krakatit je utopický román Karla Čapka z roku 1922 (vyšlo 1924) na téma nebezpečí zneužití vědy. Čapek román napsal za svého pobytu v Jindřichově Hradci ve výletní restauraci Rudolfův dvůr.[1]

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Hlavním hrdinou je chemik inženýr Prokop, jemuž se podaří vyrobit nevídaně silnou výbušninu. Nazve ji Krakatit, podle indonéské sopky Krakatoa. Zvláštní vlastností Krakatitu je, že vybuchuje i zdánlivě bez příčiny. Po nehodě v laboratoři se potácí vyčerpaný Prokop Prahou, když potká známého ze studií Tomeše, který se o něj postará.

Po probrání z horečky si Prokop uvědomí, že ve svém blouznění Tomešovi vyzradil informace o Krakatitu, a tak se vydává po jeho stopách, aby jej zastavil. Cestuje na venkov za Tomešovým otcem, lékařem, v jehož péči, tedy spíše v péči doktorovy dcery Anči, musí zůstat kvůli novému záchvatu nemoci. Zapomíná na své poslání, ale není mu dopřáno klidného zotavování, Krakatit se opět připomíná a rozjíždí se spleť intrik za účelem získání výrobního postupu.

Prokop neúspěšně hledá Tomeše ve vojenském komplexu v Balltinu, kde je zadržen na zámku, aby pracoval na výrobě Krakatitu. Zde je konfrontován s řadou postav a prožívá bouřlivý zakázaný milostný vztah s princeznou Wille. Když nakonec dostane nabídku získat princeznu výměnou za Krakatit, unikne s její pomocí ze zajetí.

Tajemný mecenáš anarchistů Daimon mu nabídne vládu nad světem s pomocí radiostanice, jež výbuchy Krakatitu ovládá. Prokop neví, co si s nabylou mocí počít. Mezitím na výrobě Krakatitu dál pracuje i Tomeš v prachárně Grottup. Navzdory Prokopovu varování se mu Krakatit podaří vyrobit, načež vyletí do vzduchu továrna i celé město.

Bezcílně vrávorající Prokop potkává staříčka, se kterým si vyjasňuje smysl lidského snažení a zapomíná na vzorec Krakatitu.

Možná interpretace[editovat | editovat zdroj]

Čapek zde staví sobecké zájmy lidí, znázorněné snahou o ovládnutí světa prostřednictvím Krakatitu, do kontrastu s osobní odpovědností jedince-vynálezce za svůj objev. Naznačuje, jak nespoutaná vášeň jedince pro cokoliv bez ohledů na následky (v díle je prezentována jak v rovině vědeckého snažení hlavního hrdiny tak v rovině jeho milostných vztahů), má u dospělého člověka ustoupit rozvaze.

Svým podobenstvím o touze ovládnout sílu ukrytou ve hmotě velmi přesně vystihl pozdější vývoj atomové bomby, zmýlil se jen v tom, že nová zbraň byla nakonec produktem fyziky, nikoliv chemie.

Předobrazem románu byla patrně tzv. Bolevecká katastrofa, při které 25. května 1917 vybuchlo skladiště trhavin v muniční továrně Škodových závodů v Bolevci u Plzně. Zahynulo při něm okolo 150 lidí a život v okolí byl na několik dnů ochromen. Sedmadvacetiletý Čapek toto vše pozoroval z 40 km vzdáleného zámku Chyše. Byl zde zaměstnán jako vychovatel třináctiletého Prokopa Lažanského, syna hraběte Jana Lažanského.[2]

Filmové zpracování[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Krakatit (film).

Příběh byl v roce 1948 podle scénáře Otakara a Jaroslava Vávry zfilmován Otakarem Vávrou s Karlem Högerem v hlavní roli ve stejnojmenném filmu. Později byl námět zpracován znovu pod názvem Temné slunce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SEDLÁČEK, Jiří. HISTORIE: Místo, kde vznikal Krakatit. Neviditelný pes [online]. 2007-01-29 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online.  
  2. Zámek a pivovar Chyše - Krakatit [online]. [cit. 2016-01-30]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠULCOVÁ, Marie. Kruh mého času. [s.l.] : Vademecum, 1997. 165 s. ISBN 80-86041-08-5.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]