Zahraniční vztahy Vietnamu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Státy, se kterými má Vietnam diplomatické vztahy
Ministerstvo zahraničí v Hanoji

K dubnu 2022 udržuje Vietnam (oficiálně Vietnamská socialistická republika) diplomatické vztahy se 192 státy a se Státem Palestina,[1] tedy se všemi členskými a pozorovatelskými státy OSN kromě Malawi, Tongy a Tuvalu a Svatého stolce. V roce 2011 vydal Ústřední výbor Komunistické strany Vietnamu na 11. národním sjezdu Komunistické strany Vietnamu oficiální prohlášení o zahraniční politice Vietnamu. V části prohlášení bylo uvedeno: „Vietnam je přítelem a spolehlivým partnerem všech zemí mezinárodního společenství a aktivně se účastní procesů mezinárodní a regionální spolupráce. Prohlubuje, stabilizuje a udržuje zavedené mezinárodní vztahy. Rozvíjí vztahy se všemi zeměmi a územími, jakož i mezinárodními organizacemi, a zároveň prokazuje: respektování vzájemné nezávislosti; suverenitu a územní celistvost; vzájemné nevměšování se do mezinárodních záležitostí; nepoužívání síly nebo hrozby použití síly; řešení neshod a sporů pomocí mírových jednání; vzájemný respekt, rovnost a vzájemný prospěch.“[2]

Vietnam podnikl důležité kroky k obnovení diplomatických styků s klíčovými zeměmi. Plné diplomatické vztahy byly obnoveny s Novým Zélandem, který otevřel své velvyslanectví v Hanoji v roce 1995. Vietnam otevřel velvyslanectví ve Wellingtonu v roce 2003. Pákistán znovu otevřel své velvyslanectví v Hanoji v říjnu 2000. Vietnam znovu otevřel své velvyslanectví v Islámábádu v prosinci 2005 a obchodní kancelář v Karáčí v listopadu 2005. Vztahy mezi Spojenými státy americkými a Vietnamem se zlepšily v srpnu 1995, kdy oba státy povýšily své styčné kanceláře otevřené v lednu 1995 na velvyslanectví, přičemž Spojené státy americké později otevřely generální konzulát v Ho Či Minově Městě a Vietnam otevřel konzulát v San Franciscu.[3]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Feudální Vietnam[editovat | editovat zdroj]

Vietnam má více než 4 000 letou historii. Ve své rané historii se Vietnam snažil udržovat dobré vztahy se svými sousedy. Už od dynastie Hồng Bàng až po mnoho feudálních dynastií, jako jsou Ngô, Đinh, Raná Lê, Lý, Trần, Pozdní Lê, Tây Sơn a Nguyễn, byly pro Vietnam nejdůležitější diplomatické vztahy se sousední imperiální Čínou, Čamským královstvím, Khmérskou říší, královstím Lan Xang a Siamem. Později byly navázány obchodní vztahy s evropskými zeměmi (např. prostřednictvím Sjednocené východoindické společnosti) a Japonskem.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

1945–1946:[editovat | editovat zdroj]

Po kapitulaci Japonska přišla na území Vietnamu jak britská, tak čínská armáda Kuomintangu, aby vyprovodily japonskou císařskou armádu z Indočíny. Vláda Vietnamské demokratické republiky se rozhodla uzavřít mírovou dohodu s Čankajškem z Kuomintangu, který sídlil v severním Vietnamu, aby jim umožnila věnovat pozornost boji s Francouzi na jihu. Poté Vietnam 6. března 1946 podepsal mírovou smlouvu s Francií.

1947–1954[editovat | editovat zdroj]

Vietnam začal rozšiřovat své zahraniční vztahy s ostatními zeměmi. V lednu 1950 byly Čínská lidová republika a Sovětský svaz prvními dvěma zeměmi, které uznaly Vietnamskou demokratickou republiku.[4] Později byla navázaná spojenectví s Kambodžou a Laosem. Vietnam provedl protifrancouzskou kampaň a vybudoval přátelství s antikoloniálními zeměmi, jako je Thajsko, Myanmar, Indonésie a Indie.

Období studené války[editovat | editovat zdroj]

Vietnamská válka[editovat | editovat zdroj]

Během vietnamské války (1959–1975) vyrovnal Severní Vietnam vztahy se svými dvěma hlavními spojenci, Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou.

V roce 1964 Čou En-laj, znepokojený zvýšenou přítomností amerických sil v Jižním Vietnamu, uzavřel neformální dohodu se Severem. Dohoda stanovila, že pokud americké a jihovietnamské síly napadnou Severní Vietnam, Číňané odpoví zapůjčením pilotů Severu. Během války se Mao Ce-tungovi nepodařilo poslat tolik vycvičených pilotů, jak slíbil. V důsledku toho byl Sever při své obraně závislejším na Sovětském svazu.[4]

Prezident Vladimir Putin na tradičním setkání vietnamských absolventů sovětských a ruských univerzit a vysokých škol, březen 2001

V roce 1975 začalo narůstat napětí, protože Peking stále více vnímal Vietnam jako potenciální sovětský nástroj k obklíčení Číny. Mezitím rostoucí podpora Pekingu pro kambodžské Rudé Khmery vyvolala u Vietnamců podezření.

Vietnamsko-čínské vztahy se výrazně zhoršily poté, co Hanoj v březnu 1978 zavedla zákaz soukromého obchodu, což byl krok, který zvláště ovlivnil čínsko-vietnamskou část obyvatelstva. Po vietnamské invazi do Kambodže v prosinci 1978 zahájila Čína odvetnou invazi do oblasti severní hranice Vietnamu. Tváří v tvář přerušení čínské pomoci a napjatým mezinárodním vztahům navázal Vietnam ještě těsnější vztahy se Sovětským svazem a jeho spojenci v členských státech RVHP. V průběhu 80. let 20. století Vietnam dostával téměř 3 miliardy USD ročně od Sovětského svazu a většinu svého obchodu prováděl se zeměmi SSSR a RVHP. Hospodářská pomoc Sovětského svazu a východního bloku však po rozpadu Sovětského svazu ustala.

Reforma (Đổi Mới)[editovat | editovat zdroj]

Vietnam se začal dostávat z mezinárodní izolace až po stažení svých jednotek z Kambodže v roce 1989. Během několika měsíců po Pařížských dohodách z roku 1991 Vietnam navázal diplomatické a ekonomické vztahy s členskými státy Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a také s většinou zemí západní Evropy a asijského Dálného východu. Čína obnovila plné diplomatické styky s Vietnamem v roce 1991. V roce 1999 uzavřely tyto dva státy dohodu o demarkaci pozemních hranic. V roce 1995 obnovily diplomatické styky USA a Vietnam.[3]

V posledním desetiletí vyvinul Vietnam soustředěné úsilí, aby přizpůsobil své zahraniční vztahy tak, aby odrážely vyvíjející se mezinárodní ekonomickou a politickou situaci v jihovýchodní Asii. Země se začala integrovat do regionální a globální ekonomiky vstupem do mezinárodních organizací. Vietnam zesílil své úsilí přitáhnout do země zahraniční kapitál ze Západu. V 90. letech 20. století, po zrušení amerického veta na mnohostranné půjčky zemi, se Vietnam stal členem Světové banky, Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Asijské rozvojové banky. Země rozšířila obchod se svými východoasijskými sousedy i se zeměmi západní Evropy a Severní Ameriky. Zvláštní význam mělo přijetí Vietnamu do ASEAN v červenci 1995. Vietnam se v listopadu 1998 připojil k fóru Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC) a následující měsíc také hostil summit ASEAN. V roce 2005 se Vietnam zúčastnil inauguračního summitu východní Asie. Vietnam se stal v listopadu 2006 členem Světové obchodní organizace.

Aktuální problémy[editovat | editovat zdroj]

Vietnamští vojáci na Spratlyho ostrově

Vietnam zůstal od dob invaze do Kambodže relativně bez konfliktů, ale v minulosti mezi Vietnamem a jeho sousedy vyvstávalo napětí, zejména v případě Číny, protože oba národy uplatňovaly nároky na Spratlyho a Paracelské ostrovy – dvě souostroví v oblasti Jihočínského moře potenciálně bohaté na ropu. Protichůdné nároky vyvolaly v průběhu let v oblasti drobné ozbrojené konflikty. V roce 1988 bylo na Spratlyho ostrovech zabito více než 70 vietnamských vojáků během konfrontace s čínskými silami, kdy Čína obsadila několik ostrovů pod vietnamskou kontrolou. Čínské prosazování kontroly nad Spratlyho ostrovy a celým Jihočínským mořem vyvolalo obavy Vietnamu a jeho sousedů v jihovýchodní Asii. Územní hranice mezi oběma zeměmi je konkrétně definována na základě Dohody o pozemních hranicích podepsané v prosinci 1999 a Dohody o hranicích v Tonkinském zálivu podepsané v prosinci 2000. Vietnam a Rusko vyhlásily v březnu 2001 strategické partnerství během vůbec první návštěvy ruské hlavy státu v Hanoji. Byl to především pokus vyvážit rostoucí profil Číny v jihovýchodní Asii.

Mezinárodní spory[editovat | editovat zdroj]

Nelegální drogy[editovat | editovat zdroj]

  • Vietnam je pravděpodobně menším tranzitním bodem pro heroin z jihovýchodní Asie určený pro USA a Evropu.
  • Ve Vietnamu roste závislost na opiu/heroinu.

Mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]

Afrika[editovat | editovat zdroj]

Stát Počátek formálních vztahů Poznámky
AlžírskoAlžírsko Alžírsko Viz Alžírsko-vietnamské vztahy
  • Alžírsko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Alžíru.
AngolaAngola Angola Viz Angolsko-vietnamské vztahy
  • Angola má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Luandě.
BotswanaBotswana Botswana 11. února 2009
  • V roce 2013 byla Botswana posledním africkým státem, který navázal zahraniční styky s Vietnamem.
Burkina FasoBurkina Faso Burkina Faso
BurundiBurundi Burundi 16. dubna 1975
DžibutskoDžibutsko Džibutsko 30. dubna 1991
EgyptEgypt Egypt 1. září 1963
  • Egypt má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Káhiře.
Guinea-BissauGuinea-Bissau Guinea-Bissau 30. září 1973
  • Obě země navázaly diplomatické styky 30. září 1973.[6]
  • Guinea-Bissau je ve Vietnamu akreditována prostřednictvím svého velvyslanectví v Pekingu v Číně.
Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika
  • Jihoafrická republika má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Pretorii.
KapverdyKapverdy Kapverdy 7. srpna 1975 Obě země navázaly diplomatické styky 8. července 1975.[6]
KeňaKeňa Keňa 21. prosince 1995 Viz Keňsko-vietnamské vztahy
  • K roku 1998 to byla poslední africká země, se kterou Vietnam navázal bilaterální diplomatické styky.[7]
  • Keňa je ve Vietnamu akreditována prostřednictvím svého velvyslanectví v Bangkoku v Thajsku.[8]
  • Vietnam je v Keni akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Tanzánii.[9]
KomoryKomory Komory Obě země jsou řádnými členy Mezinárodní organizace frankofonie.
LesothoLesotho Lesotho 6. ledna 1998 Obě země navázaly diplomatické styky 6. ledna 1998.[6]
LibyeLibye Libye 30. září 1969 Viz Libyjsko-vietnamské vztahy
  • Obě země navázaly diplomatické styky 30. září 1969.
  • Libye má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam je v Libyi akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Káhiře v Egyptě.
MadagaskarMadagaskar Madagaskar 19. prosince 1972
  • Obě země navázaly diplomatické styky 19. prosince 1972.
  • Madagaskar je ve Vietnamu akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Pekingu v Číně.
  • Vietnam je na Madagaskaru akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Maputu v Mosambiku a má honorární konzulát v Antananarivu.
MauriciusMauricius Mauricius 4. května 1994 Obě země navázaly diplomatické styky 4. května 1994.[6]
MauritánieMauritánie Mauritánie 15. března 1965 Obě země navázaly diplomatické styky 15. března 1965.[6]
Sierra LeoneSierra Leone Sierra Leone 24. června 1978
  • Obě země navázaly diplomatické styky 24. června 1978.[6]
  • Vietnam je v Sieřře Leone akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Abuji v Nigérii.
Středoafrická republikaStředoafrická republika Středoafrická republika 10. listopadu 2008 Obě země navázaly diplomatické styky 10. listopadu 2008.[6]
Svatý Tomáš a Princův ostrovSvatý Tomáš a Princův ostrov Svatý Tomáš a Princův ostrov 6. listopadu 1976 Obě země navázaly diplomatické styky 6. listopadu 1976.[6]
SvazijskoSvazijsko Svazijsko 21. května 2013
TanzanieTanzanie Tanzanie 14. února 1965[10] Viz Tanzánsko-vietnamské vztahy
TogoTogo Togo 8. února 1975
  • Obě země navázaly diplomatické styky 8. února 1975.[6]
  • Vietnam je v Togu akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Abuji v Nigérii.
UgandaUganda Uganda 9. února 1973 Obě země navázaly diplomatické styky 9. února 1973.[5]
ZambieZambie Zambie 15. září 1972 Obě země navázaly diplomatické styky 15. září 1972.[6][11]

Amerika[editovat | editovat zdroj]

Stát Počátek formálních vztahů Poznámky
Antigua a BarbudaAntigua a Barbuda Antigua a Barbuda 8. listopadu 2013 Obě země navázaly diplomatické styky 8. listopadu 2013.[12]
ArgentinaArgentina Argentina 25. října 1973
BelizeBelize Belize 4. ledna 1995 Obě země navázaly diplomatické styky 4. ledna 1995.[14]
BrazílieBrazílie Brazílie 8. května 1989
  • Brazílie má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Brasílii.
ChileChile Chile Viz Chilsko-vietnamské vztahy
  • Chile má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Santiagu.
DominikaDominika Dominika 1. listopadu 2013 Dominika a Vietnam navázaly diplomatické vztahy 1. listopadu 2013.
Dominikánská republikaDominikánská republika Dominikánská republika 7. července 2005
  • Dominikánská republika otevře ambasádu v Hanoji.[15]
  • Vietnam je v Dominikánské republice akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Havaně na Kubě.
GrenadaGrenada Grenada 15. července 1979 Obě země navázaly diplomatické styky 15. července 1979.[14]
GuatemalaGuatemala Guatemala 7. ledna 1993[16]
  • Guatemala je ve Vietnamu akreditována prostřednictvím svého velvyslanectví v Bangkoku v Thajsku.
  • Vietnam je v Guatemale akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Ciudad de México v Mexiku.
GuyanaGuyana Guyana 19. dubna 1975
  • Obě země navázaly diplomatické styky 19. dubna 1975.[14]
  • Ekonomické a obchodní vztahy jsou velmi omezené.[17]
HaitiHaiti Haiti Září 1997
  • Haiti má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam je na Haiti akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Havaně na Kubě.
KanadaKanada Kanada 21. srpna 1973 Viz Kanadsko-vietnamské vztahy
KolumbieKolumbie Kolumbie 1979
  • Kolumbie má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam je v Kolumbii akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Caracasu ve Venezuele.
KostarikaKostarika Kostarika 24. dubna 1976[18]
KubaKuba Kuba 2. prosince 1960 Viz Kubánsko-vietnamské vztahy
  • Kuba má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Havaně.
MexikoMexiko Mexiko 15. července Viz Mexicko-vietnamské vztahy
PanamaPanama Panama 28. srpna 1975
ParaguayParaguay Paraguay 30. května 1995
  • Paraguay je ve Vietnamu akreditována prostřednictvím svého velvyslanectví v Tokiu v Japonsku.[22]
  • Vietnam je v Paraguayi akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Buenos Aires v Argentině.
PeruPeru Peru Viz Peruánsko-vietnamské vztahy
  • Peru má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam je v Peru akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Brasílii v Brazílii.
SalvadorSalvador Salvador 16. ledna 2010[23]
  • Salvador má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam je v Salvadoru akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Ciudad de México v Mexiku.
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké 11. července 1995 Viz Americko-vietnamské vztahy
SurinamSurinam Surinam 19. prosince 1997 Obě země navázaly diplomatické styky 19. prosince 1997.[24]
Svatý Vincenc a GrenadinySvatý Vincenc a Grenadiny Svatý Vincenc a Grenadiny 18. prosince 1995 Obě země navázaly diplomatické styky 18. prosince 1995.[14]
Trinidad a TobagoTrinidad a Tobago Trinidad a Tobago 1. února 2023 Obě země navázaly diplomatické styky 1. února 2023.[25]
UruguayUruguay Uruguay Viz Uruguaysko-vietnamské vztahy
  • Uruguay má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam je v Uruguay akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Buenos Aires v Argentině.
VenezuelaVenezuela Venezuela 18. prosince 1989 Viz Venezuelsko-vietnamské vztahy

Vietnam má velvyslanectví v Caracasu a Venezuela velvyslanectví v Hanoji. Bilaterální obchod v roce 2007 činil 11,7 milionů dolarů.[26] Bilaterální vztahy mají „velký potenciál“.[27]

Vietnamský prezident Nguyễn Minh Triết přijel 18. listopadu 2008 do Caracasu na dvoudenní oficiální návštěvu na pozvání Huga Cháveze.[28] „My (Vietnamci) jsme vděční za podporu a solidaritu, kterou nám (Venezuelané) dosud nabízeli,“ řekl Triết.

Od návštěvy Huga Cháveze ve Vietnamu v roce 2006 posílila jeho vláda s touto zemí bilaterální vztahy. V roce 2007 navštívil Venezuelu generální tajemník komunistické strany Nông Đức Mạnh. Petróleos de Venezuela a Petrovietnam od návštěvy v roce 2006 oznámily řadu společných projektů. Při návštěvě v roce 2006 Chávez pochválil revoluční historii Vietnamu a Spojené státy americké zkritizoval za jejich „imperialistické“ zločiny ve vietnamské válce. Při návštěvě v roce 2008 měl Triết podobné komentáře. Pochválil skupinu Venezuelanů, kteří zajali amerického vojáka během války ve Vietnamu v neúspěšné snaze zabránit popravě vietnamského revolucionáře.[26] Oba lídři také podepsali dohodu o společném fondu 200 milionů dolarů a 15 projektech spolupráce.[29]

V březnu 2008 byla podepsána dohoda o spolupráci mezi Vietnamem a Venezuelou v oblasti cestovního ruchu. Prezident Nguyễn Minh Triết přijal viceprezidenta PDVSA Asdrubala Chaveze a prohlásil, že spolupráce v oblasti ropy a zemního plynu se stane typickým příkladem jejich mnohostranné spolupráce.[30]

Asie[editovat | editovat zdroj]

Stát Počátek formálních vztahů Poznámky
AfghánistánAfghánistán Afghánistán 16. září 1974
  • Vietnam měl od roku 1978 do roku 1992 velvyslanectví v Kábulu.
ArménieArménie Arménie 14. července 1992
  • Diplomatické vztahy mezi Arménií a Vietnamem byly navázány 14. července 1992.[31]
  • Vietnam je v Arménii akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Moskvě v Rusku.[32]
  • Arménie má velvyslanectví v Hanoji.
ÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán 23. července 1992
BahrajnBahrajn Bahrajn 31. března 1995
BangladéšBangladéš Bangladéš 11. února 1973 Viz Bangladéšsko-vietnamské vztahy
BhútánBhútán Bhútán 19. ledna 2012
BrunejBrunej Brunej 29. února 1992 Viz Brunejsko-vietnamské vztahy
ČínaČína Čína 960 (Sung)

18. ledna 1950 (ČLR)

Viz Čínsko-vietnamské vztahy
Země, které podepsaly dokumenty o spolupráci související s iniciativou Nová Hedvábná stezka
  • Čína má velvyslanectví v Hanoji a generální konzuláty v Danangu a Ho Či Minově Městě.
  • Vietnam má velvyslanectví v Pekingu a generální konzuláty v Hongkongu, Kantonu, Kchun-mingu, Nan-ningu a Šanghaji.
  • Poté, co obě strany v roce 1991 obnovily obchodní vztahy, se růst bilaterálního obchodu zvýšil z 32 milionů USD v roce 1991 na téměř 7,2 miliardy USD v roce 2004.[34] Obě vlády si stanovily za cíl zvýšit objem obchodu do roku 2010 na 10 miliard USD.[34] Vietnam do Číny vyváží ropu, uhlí, kávu a potraviny, zatímco Čína do Vietnamu vyváží léčiva, stroje, ropu, hnojiva a automobilové díly. Čína se stala druhým největším obchodním partnerem Vietnamu a největším dovozcem.[34] Oba národy pracují na vytvoření „ekonomického koridoru“ z čínského Jün-nanu do vietnamských severních provincií a měst a vytvoření podobných ekonomických zón v Tonkinském zálivu. Země propojily Nan-ning v provincii Kuang-si, provincii Lang Son, Hanoj, Haiphong a provincii Quang Ninh ve Vietnamu.[34] Mezi oběma zeměmi byla otevřena letecká a námořní doprava a také železnice, stejně jako čtrnáct přístavů na národní úrovni v příhraničních provinciích a regionech obou zemí.
FilipínyFilipíny Filipíny 12. července 1976 Viz Filipínsko-vietnamské vztahy
  • Od konce studené války se vztahy mezi Filipínami a Vietnamem rychle zlepšily. Dnes jsou Filipíny a Vietnam ekonomickými spojenci a mají mezi sebou dohodu o volném obchodu. Obě země jsou součástí Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC). Filipíny a Vietnam provádí společná vojenská cvičení v Jihočínském moři. Vietnam je někdy nazýván jediným komunistickým vojenským spojencem Filipín. Filipíny a Vietnam sledují expanzi Číny do Jihočínského moře a zajišťují, že Čína nepředstavuje žádnou hrozbu pro filipínské ani vietnamské ostrovy v Jihočínském moři. Filipíny dovážejí z Vietnamu velké množství psacích potřeb, oblečení a dalších výrobků. V květnu 2009 podepsaly Filipíny s Vietnamem dohodu o spolupráci v boji proti zločinu a zajišťování společenského pořádku. V lednu 2010 podepsala filipínská burza (PSE) s vietnamskou burzou memorandum o porozumění „pro vzájemnou spolupráci a sdělování informací a zkušeností“, které má usnadnit rozvoj a efektivní fungování obou trhů s cennými papíry.
GruzieGruzie Gruzie 30. června 1992
IndieIndie Indie 7. ledna 1972 Viz Indicko-vietnamské vztahy
IndonésieIndonésie Indonésie 30. prosince 1955 Viz Indonésko-vietnamské vztahy
  • Vietnam i Indonésie jsou členy Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN).
  • Indonéská prezidentka Megawati Sukarnoputri navštívila Vietnam v červnu 2003. V této době obě země podepsaly „Deklaraci o rámci přátelské a komplexní spolupráce pro vstup do 21. století“.
  • V květnu 2005 indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono navštívil Vietnam. V prosinci téhož roku byly v příslušných hlavních městech uspořádány slavnosti k 50. výročí navázání diplomatických styků. Vzhledem k pokračujícím sporům v Jihočínském moři podpořily Vietnam i Indonésie zdrženlivost v militarizaci této záležitosti.[38] Čína si nárokuje VEZ indonéského ostrova Natuna a zároveň si nárokuje většinu Jihočínského moře včetně Vietnamem nárokovaných Paracelských a Spratlyho ostrovů.
IrákIrák Irák 10. července 1968 Viz Irácko-vietnamské vztahy
  • Od prosince 1969 má Irák velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam je v Iráku akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Teheránu v Íránu.
IzraelIzrael Izrael 12. července 1993 Viz Izraelsko-vietnamské vztahy
ÍránÍrán Írán 4. srpna 1973 Viz Íránsko-vietnamské vztahy
JaponskoJaponsko Japonsko 1605 (Tokugawský šogunát)

21. září 1973

Viz Japonsko-vietnamské vztahy
  • Lord Nguyễn Hoàng poslal dopis Iejasu Tokugawovi, ve kterém pozval japonského obchodníka, aby v roce 1605 přijel do Hội An.
  • Princ Cường Để byl v roce 1905 vyhoštěn do Japonska.
  • V roce 1904 bylo Phanem Bội Châu, vietnamským nacionalistou, který si přál aby Vietnamci studovali prostřednictvím hnutí Đông Du v Japonsku, založené Việt Nam Duy Tân Hội (Vietnamské modernizační sdružení).
  • Japonské císařství napadlo v roce 1940 Francouzskou Indočínu.
  • Kapitulace Japonska v roce 1945.
  • Obě země navázaly diplomatické styky 21. září 1973.
JemenJemen Jemen 16. října 1963
Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea 1226 (Korjo)

22. prosince 1992

Viz Jihokorejsko-vietnamské vztahy

Dějiny

Vietnamská socialistická republika a Korejská republika navázaly diplomatické styky 22. prosince 1992.

  • srpen 1994 – premiér I Jong-deok
  • listopad 1996 – prezident Kim Jong-sam
  • prosinec 1998 – prezident Kim Te-džung
  • duben 2002 – premiér I Han-dong
  • říjen 2004 – prezident No Mu-hjon
  • leden 2006 – předseda Národního shromáždění Kim Won-ki
  • listopad 2006 – prezident No Mu-hjon (APEC)
  • duben 2008 – předseda Národního shromáždění Lim Chae-jung
  • květen 2009 – prezidentský vyslanec I Bjong-suk
  • říjen 2009 – prezident I Mjong-bak
  • listopad 2009 – předseda Národního shromáždění Kim Hjong-o
  • říjen 2010 – prezident I Mjong-bak
  • leden 2013 – předseda Národního shromáždění Kang Chang Hee
  • září 2013 – prezidentka Pak Kun-hje (G20)[40]
JordánskoJordánsko Jordánsko 9. srpna 1980
KambodžaKambodža Kambodža 24. června 1967 Viz Kambodžsko-vietnamské vztahy
  • Kambodža má velvyslanectví v Hanoji a generální konzulát v Ho Či Minově Městě.
  • Vietnam má velvyslanectví v Phnompenhu a generální konzuláty v Battambangu a Sihanoukville.
  • Od 90. let 20. století se vztahy mezi těmito národy zlepšují. Obě země jsou členy mnohostranných regionálních organizací ASEAN a Mekonksko-ganžské spolupráce. Obě rozvinuly přeshraniční obchod a za tímto účelem se snažily zmírnit vízová nařízení.[41] Obě vlády si stanovily za oficiální cíl zvýšit bilaterální obchod o 27 % na 2,3 miliardy USD do roku 2010 a na 6,5 miliardy USD do roku 2015.[41] Vietnam v roce 2007 vyvezl do Kambodže zboží v hodnotě 1,2 miliardy USD. Zatímco Kambodža je pouze 16. největším dovozcem vietnamského zboží, Vietnam je pro Kambodžu třetím největším exportním trhem.[41]
KatarKatar Katar 8. února 1993 Viz Katarsko-vietnamské vztahy
  • Katar má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Dauhá.
KazachstánKazachstán Kazachstán Září 1992
  • Vietnam má velvyslanectví v Astaně.
  • Kazachstán má velvyslanectví v Hanoji.
KuvajtKuvajt Kuvajt 10. ledna 1976[42]
KyrgyzstánKyrgyzstán Kyrgyzstán 4. června 1992
LaosLaos Laos 5. září 1962 Viz Laosko-vietnamské vztahy
LibanonLibanon Libanon 12. února 1981
MalajsieMalajsie Malajsie 30. března 1973 Viz Malajsijsko-vietnamské vztahy
MaledivyMaledivy Maledivy 18. června 1975
MongolskoMongolsko Mongolsko 1280 (Jüan)

17. listopadu 1954

Viz Mongolsko-vietnamské vztahy
  • Země v roce 1961 podepsaly Smlouvu o přátelství a spolupráci, obnovily ji v roce 1979 a novou podepsaly v roce 1995. Dne 13. ledna 2003 podepsaly země 8bodový dokument o spolupráci, který se zavázal ke spolupráci mezi oběma vládami a jejich zákonodárnými orgány, nahrazující dřívější dokument podepsaný v roce 1998.[43]
  • Uskutečnilo se 13 zasedání vietnamsko-mongolského mezivládního výboru pro spolupráci v oblasti obchodu, ekonomiky a vědy a techniky. Dne 25. května 2004 podepsaly země dohody o železniční dopravě a vědeckotechnické spolupráci. Další dohody se týkají oblastí, jako je ochrana rostlin a karanténní předpisy, cla, zdraví a vzdělávání.
Myanmar (Barma)Myanmar (Barma) Myanmar (Barma) 28. května 1975 Viz Myanmarsko-vietnamské vztahy
  • Myanmar má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Rangúnu.
NepálNepál Nepál 15. května 1975
OmánOmán Omán 9. června 1992
PalestinaPalestina Palestina 19. listopadu 1988
PákistánPákistán Pákistán 8. listopadu 1972 Viz Pákistánsko-vietnamské vztahy
  • Pákistán otevřel své velvyslanectví v Hanoji v roce 1973. Z ekonomických důvodů však Pákistán velvyslanectví uzavřel v roce 1980. Vietnam otevřel své velvyslanectví v Islámábádu v roce 1978 a musel ho zavřít v roce 1984 kvůli vlastním ekonomickým potížím. Bilaterální vztahy mezi Pákistánem a Vietnamem se v posledních letech výrazně zlepšily. Lídři obou zemí vyjádřili ochotu posílit své stávající vztahy nejen v politické sféře, ale i v dalších oblastech, jako je obchod a ekonomika. Pákistán v říjnu 2000 znovu otevřel své velvyslanectví v Hanoji. Vietnam v prosinci 2005 znovu otevřel své velvyslanectví v Islámábádu a v listopadu 2005 obchodní kancelář v Karáčí.
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie 21. října 1999
  • Saúdská Arábie má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Rijádu.
Severní KoreaSeverní Korea Severní Korea 1226 (Korjo)

31. ledna 1950

Viz Severokorejsko-vietnamské vztahy
  • Princ Lý Long Tường z dynastie Lý v roce 1226 uprchl do království Korjo, aby se vyhnul vyvraždění dynastie Trần.
  • Severní Korea uznala 31. ledna 1950 komunistického spojence Severní Vietnam.
  • V červenci 1957 navštívil Severní Koreu prezident Ho Či Min.
  • Severokorejský vůdce Kim Ir-sen navštívil Severní Vietnam v listopadu a prosinci 1958 a v listopadu 1964.
  • V únoru 1961 uzavřely obě vlády dohodu o vědeckotechnické spolupráci.
  • Prezident Kim Ir-sen vyslal do Severního Vietnamu stíhací peruť, aby podpořila severovietnamskou 921. a 923. stíhací peruť bránící Hanoj, když Hanoj bombardovaly americké vzdušné síly.
  • V 50. až 60. letech 20. století studovali studenti ze Severního Vietnamu v Severní Koreji.
  • Vztahy později poklesly kvůli investičním a obchodním sporům v 90. letech 20. století a na počátku 21. století a vznikajícím vztahům mezi Jižní Koreou a Vietnamem.[44]
SingapurSingapur Singapur 1. srpna 1973 Viz Singapursko-vietnamské vztahy
  • Singapur má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Singapuru.
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty 1. srpna 1993
  • Spojené arabské emiráty mají velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Abú Zabí.
Srí LankaSrí Lanka Srí Lanka 21. července 1970
SýrieSýrie Sýrie 21. července 1966
TádžikistánTádžikistán Tádžikistán 14. července 1992
  • Tádžikistán je ve Vietnamu akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Pekingu v Číně.
ThajskoThajsko Thajsko 6. srpna 1976 Viz Thajsko-vietnamské vztahy
Tchaj-wanTchaj-wan Tchaj-wan 960 (Sung)

neoficiální vztahy (nyní)

Viz Tchajwansko-vietnamské vztahy
TureckoTurecko Turecko 1978 Viz Turecko-vietnamské vztahy
  • Vietnam má velvyslanectví v Ankaře.
  • Turecko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Objem obchodu mezi těmito dvěma zeměmi byl v roce 2015 1,912 miliardy USD (vietnamský vývoz/dovoz: 1,76/0,16 miliardy USD).
  • Od 27. června 2016 jsou provozovány přímé lety z Istanbulu do Hanoje a Ho Či Minova Města.
TurkmenistánTurkmenistán Turkmenistán 29. července 1992
  • Turkmenistán je ve Vietnamu akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Pekingu v Číně.
UzbekistánUzbekistán Uzbekistán 17. ledna 1992
  • Vietnam je v Uzbekistánu akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Moskvě v Rusku.
  • Uzbekistán je ve Vietnamu akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Jakartě v Indonésii.
Východní TimorVýchodní Timor Východní Timor 28. července 2002

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Stát Počátek formálních vztahů Poznámky
Evropská unieEvropská unie Evropská unie 1990 Viz Vztahy mezi Evropskou unií a Vietnamem
AlbánieAlbánie Albánie 11. února 1950 Diplomatické styky byly navázány 11. února 1950.[6][50]
AndorraAndorra Andorra 12. června 2007
BelgieBelgie Belgie 22. března 1973[51]
BěloruskoBělorusko Bělorusko 24. ledna 1992 Viz Bělorusko-vietnamské vztahy
  • Od roku 1997 má Bělorusko velvyslanectví v Hanoji.[52]
  • Od listopadu 2003 má Vietnam velvyslanectví v Minsku.[53]
Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina 26. ledna 1996
BulharskoBulharsko Bulharsko 8. února 1950 Viz Bulharsko-vietnamské vztahy
  • Bulharsko má velvyslanectví v Hanoji.[54]
  • Vietnam má velvyslanectví v Sofii.[55]
  • V roce 2006 bulharská vláda souhlasila s plánem spolupráce ve zdravotnictví. Dvouletý plán zahrnoval spolupráci v mnoha oblastech, ale hlavně ve veřejném zdravotnictví, lůžkové a ambulantní péči, potravinové bezpečnosti a vzdělávání lékařů.[56]
Černá HoraČerná Hora Černá Hora 4. srpna 2006
ČeskoČesko Česko 2. února 1950 (jako Československo) Viz Česko-vietnamské vztahy
  • Česko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Praze.
DánskoDánsko Dánsko 25. listopadu 1971 Viz Dánsko-vietnamské vztahy
EstonskoEstonsko Estonsko 20. února 1992
FinskoFinsko Finsko 25. ledna 1973
FrancieFrancie Francie 12. dubna 1973 Viz Francouzsko-vietnamské vztahy
  • Francie má velvyslanectví v Hanoji a generální konzulát v Ho Či Minově Městě.
  • Vietnam má velvyslanectví v Paříži.
  • Francouzsko-vietnamské vztahy byly navázány již v 17. století posláním francouzského jezuitského otce Alexandra de Rhodes do Vietnamu. Francie se ve Vietnamu výrazně angažovala v 19. století pod záminkou ochrany práce katolických misionářů v zemi.
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko 1. července 1994
IrskoIrsko Irsko 5. dubna 1996
IslandIsland Island 5. srpna 1973
  • Island je ve Vietnamu akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Pekingu v Číně.
ItálieItálie Itálie 23. března 1973 Viz Italsko-vietnamské vztahy
KyprKypr Kypr
LichtenštejnskoLichtenštejnsko Lichtenštejnsko 2. července 2008
LitvaLitva Litva 18. března 1992
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko 12. února 1992
LucemburskoLucembursko Lucembursko 15. listopadu 1973 Viz Lucembursko-vietnamské vztahy
  • Lucembursko je ve Vietnamu akreditováno prostřednictvím svého velvyslanectví v Pekingu v Číně.
  • Vietnam je v Lucembursko akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Bruselu v Belgii.
MaďarskoMaďarsko Maďarsko 3. února 1950 Viz Maďarsko-vietnamské vztahy
  • Maďarsko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Budapešti.
MaltaMalta Malta 14. listopadu 1974
MoldavskoMoldavsko Moldavsko 11. června 1992 Obě země navázaly diplomatické styky 11. června 1992.[6][57]
MonakoMonako Monako 29. listopadu 2007
NěmeckoNěmecko Německo 3. února 1955 (s Východním Německem a sjednoceným Německem)

23. září 1975 (se Západním Německem)

Viz Německo-vietnamské vztahy
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko 8. dubna 1973
NorskoNorsko Norsko 25. listopadu 1971
PolskoPolsko Polsko 4. února 1950 Viz Polsko-vietnamské vztahy
  • Polsko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví ve Varšavě.
PortugalskoPortugalsko Portugalsko 1. července 1975
RakouskoRakousko Rakousko Viz Rakousko-vietnamské vztahy
RumunskoRumunsko Rumunsko 3. února 1950
  • Rumunsko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Bukurešti.
RuskoRusko Rusko 30. ledna 1950 (jako SSSR) Viz Rusko-vietnamské vztahy
  • SSSR byl spojencem Vietnamu.
  • Dne 30. ledna 1950 Svaz sovětských socialistických republik zřídil velvyslanectví v Severním Vietnamu.[59] SSSR byl tradičně jedním z nejsilnějších spojenců Vietnamu.
ŘeckoŘecko Řecko 15. dubna 1975 Viz Řecko-vietnamské vztahy
San MarinoSan Marino San Marino 6. července 2007
Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie 10. června 1994
  • Země navázaly diplomatické styky 10. června 1994.[6]
  • Severní Makedonie je ve Vietnamu akreditována prostřednictvím svého velvyslanectví v Pekingu v Číně.[60]
  • Vietnam je v Severní Makedonii akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Sofii v Bulharsku.[60]
SlovenskoSlovensko Slovensko 2. února 1950 (jako Československo) Viz Slovensko-vietnamské vztahy
SlovinskoSlovinsko Slovinsko 7. června 1994
Spojené královstvíSpojené království Spojené království 1. září 1973
  • Spojené království má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Londýně.
SrbskoSrbsko Srbsko 10. března 1957 (jako SFR Jugoslávie)
Svatý stolecSvatý stolec Svatý stolec Viz Vztahy mezi Svatým stolcem a Vietnamem
  • S koncem vietnamské války byl apoštolský delegát nucen odejít. Vzhledem k tomu, že apoštolská delegace na rozdíl od velvyslanectví není bilaterální institucí se zapojením státu, nebyla Apoštolská delegace pro Vietnam zrušena, ale od roku 1975 je nečinná.
  • Marxismus a komunismus oficiálně podporují ateismus. To způsobilo napjaté vztahy mezi Svatým stolcem a vládou v Hanoji. Přední biskupové byli několik let vězněni. Je zde také otázka církevního majetku zabaveného vietnamskou vládou, který se církev snažila získat zpět.
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko 23. května 1977[61] Viz Španělsko-vietnamské vztahy
  • Španělsko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Madridu.
ŠvédskoŠvédsko Švédsko 11. ledna 1969
  • Švédsko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví ve Stockholmu.
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko 11. října 1971
  • Švýcarsko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Bernu.
UkrajinaUkrajina Ukrajina 23. ledna 1992[62] Viz Ukrajinsko-vietnamské vztahy

Oceánie[editovat | editovat zdroj]

Stát Počátek formálních vztahů Poznámky
AustrálieAustrálie Austrálie 26. února 1973 Viz Australsko-vietnamské vztahy
  • Australští premiéři Paul Keating a John Howard navštívili Vietnam v roce 1994 a 2006.
  • Ve fiskálním roce 2006–2007 činila australská zahraniční rozvojová pomoc 81,5 milionu A$.
  • V roce 2006 činil objem bilaterálního obchodu 4,75 miliardy USD.
  • Austrálie má velvyslanectví v Hanoji a konzulát v Ho Či Minově Městě. Vietnam má velvyslanectví v Canbeře.
  • Vietnamské ministerstvo zahraničních věcí: AUSTRALSKO-VIETNAMSKÉ VZTAHY.[63]
Cookovy ostrovyCookovy ostrovy Cookovy ostrovy 26. dubna 2022 Obě země navázaly diplomatické styky 26. dubna 2022.[6]
FidžiFidži Fidži 14. května 1993 Obě země navázaly diplomatické styky 14. května 1993.[6]
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland 19. června 1975[64] Viz Novozélandsko-vietnamské vztahy

Plné diplomatické vztahy byly obnoveny v roce 1989. Nový Zéland otevřel své velvyslanectví v Hanoji v roce 1995, zatímco Vietnam v roce 2003 založil velvyslanectví ve Wellingtonu.

Papua Nová GuineaPapua Nová Guinea Papua Nová Guinea 3. listopadu 1989 Obě země navázaly diplomatické styky 3. listopadu 1989.[5][65]
SamoaSamoa Samoa 29. března 1994 Obě země navázaly diplomatické styky 29. března 1994.[6][66]
Šalomounovy ostrovyŠalomounovy ostrovy Šalomounovy ostrovy 30. října 1996 Obě země navázaly diplomatické styky 30. října 1996.[6][67]
VanuatuVanuatu Vanuatu 3. března 1982 Obě země navázaly diplomatické styky 3. března 1982.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Foreign relations of Vietnam na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BIENTAP_TDCP. - Tài liệu cơ bản tháng 4 năm 2019. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  2. ↑ ADMIN. - Foreign Policy. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  3. ↑ a b Political Risk Yearbook: East Asia & the Pacific. Volume 5. [s.l.]: PRS Group 928 s. Dostupné online. ISBN 978-1-933539-50-8. (anglicky) Google-Books-ID: A2RaAAAAYAAJ. 
  4. ↑ a b ZHAI, Qiang. China and the Vietnam Wars, 1950–1975. Chapel Hill: The University of North Carolina Press, 2000. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e - Home Page [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r ADMIN. - General Information about Countries and Regions. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  7. ↑ LƯU, Văn Lợi. Fifty Years of Vietnamese Diplomacy, 1945–1995. Volume II, 1975–1995. Hanoj: Thê Gioi Publishers, 2002. S. 246. (anglicky) 
  8. ↑ embassy [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Vietnam Embassy in Tanzania - main_page. web.archive.org [online]. 2015-01-20 [cit. 2023-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-20. 
  10. ↑ - Tài liệu cơ bản nước Cộng hòa thống nhất Tan-da-ni-a (Tanzania) và quan hệ với Việt Nam. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  11. ↑ ADMIN. - Zambia. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  12. ↑ THIENKHANH. - VN establish diplomatic ties Antigua and Barbuda. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  13. ↑ EMBAJADA DE LA REPUBLICA ARGENTINA. web.archive.org [online]. 2009-07-21 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-21. 
  14. ↑ a b c d ADMIN. - General Information about Countries and Regions. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  15. ↑ República Dominicana abrirá embajadas en Bolivia y Vietnam. Acento [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (španělsky) 
  16. ↑ Guatemala - Countries - Office of the Historian. history.state.gov [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ - VIETNAM - GUYANA RELATIONS. web.archive.org [online]. 2016-11-19 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-19. 
  18. ↑ Costa Rica - Countries - Office of the Historian. history.state.gov [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  19. ↑ Inicio. embamex.sre.gob.mx [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. 
  20. ↑ Vietnam Embassy in Mexico - main_page. web.archive.org [online]. 2016-10-01 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-01. 
  21. ↑ JBAGONZALEZ. HO CHI MINH Consulado General de Marina Mercante de Panamá [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (španělsky) 
  22. ↑ 領事部 | 在日パラグアイ共和国大使館. web.archive.org [online]. 2020-04-20 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-20. 
  23. ↑ ADMIN. - Thông tin cơ bản về các nước, khu vực và quan hệ với Việt Nam. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  24. ↑ - Home Page [online]. Dostupné online. 
  25. ↑ BAOCHINHPHU.VN. Việt Nam thiết lập quan hệ ngoại giao với Trinidad & Tobago. baochinhphu.vn [online]. 2023-02-02 [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  26. ↑ a b AFP: Vietnam president hails joint ties in Venezuela visit. web.archive.org [online]. 2009-03-10 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-10. 
  27. ↑ - VIETNAM – VENEZUELA RELATIONS. web.archive.org [online]. 2012-07-16 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-16. 
  28. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2014-09-12 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-12. 
  29. ↑ AFP: Vietnam and Venezuela set up 200 million dollar joint fund. web.archive.org [online]. 2009-03-10 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-10. 
  30. ↑ VUBAOCHI. - State President receives Venezuelan oil corp.’s vice president. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  31. ↑ - Vietnam And The Republic Of Armenia Relations. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  32. ↑ Vietnam - Bilateral Relations - Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Armenia. web.archive.org [online]. 2018-05-30 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-30. 
  33. ↑ Socialist Republic of Vietnam. web.archive.org [online]. 2014-02-22 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-22. 
  34. ↑ a b c d Asia Times Online :: Southeast Asia news and business from Indonesia, Philippines, Thailand, Malaysia and Vietnam. web.archive.org [online]. 2005-07-23 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-07-23. 
  35. ↑ The Hindu : Vietnam backs India for APEC membership. web.archive.org [online]. 2008-12-16 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-16. 
  36. ↑ a b VietNamNet - Vietnam, India issue joint declaration on strategic partnership. web.archive.org [online]. 2008-12-16 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-16. 
  37. ↑ IPCS - SOUTHEAST ASIA. web.archive.org [online]. 2007-08-20 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-20. 
  38. ↑ Vietnam, Indonesia aim for all-round co-operation development - Vietnam, Indonesia aim for all-round co-operation development - VOVNEWS.VN. web.archive.org [online]. 2011-07-27 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-27. 
  39. ↑ The Israeli Government's Official Website, by the Ministry of Foreign Affairs. web.archive.org [online]. 2009-04-09 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-09. 
  40. ↑ Ministry of Foreign Affairs, Republic of Korea-Asia Pacific [online]. [cit. 2015-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 September 2015. 
  41. ↑ a b c Vietnam Business Finance: Viet Nam-Cambodia trade set to increase 27%. web.archive.org [online]. 2008-01-23 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-23. 
  42. ↑ TIMES, Kuwait. The Vietnam-Kuwait Relations [online]. 2016-01-31 [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Mongolia, Vietnam sign new cooperation document. Financial Times. 2003-14-01. (anglicky) 
  44. ↑ JAMES.PEARSON. The colorful history of North Korea-Vietnam relations | NK News. NK News - North Korea News [online]. 2013-08-01 [cit. 2023-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2013-12-24 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-24. 
  46. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2013-12-24 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-24. 
  47. ↑ 首頁 - Taipei Economic and Cultural Office in Vietnam 駐越南台北經濟文化辦事處. web.archive.org [online]. 2016-07-27 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-27. 
  48. ↑ 首頁 - 駐胡志明市台北經濟文化辦事處 Taipei Economic and Cultural Office in Ho Chi Minh City. www.roc-taiwan.org [online]. [cit. 2023-04-11]. Dostupné online. 
  49. ↑ Vietnam Economic & Culture Office in Taipei - Contact. web.archive.org [online]. 2009-05-16 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-14. 
  50. ↑ CHAUAU. - Vietnam - Albania Relations. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  51. ↑ Belgium - Countries - Office of the Historian. history.state.gov [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  52. ↑ Belarus-Vietnam - Embassy of the Republic of Belarus in Socialist Republic of Vietnam. vietnam.mfa.gov.by [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  53. ↑ Vietnam Embassy in Belarus - main_page. web.archive.org [online]. 2016-01-05 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-05. 
  54. ↑ Посолство на Република България, Ханой, Виетнам - Уважаеми посетители,. web.archive.org [online]. 2009-06-19 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-19. 
  55. ↑ ADMIN. - Bulgaria. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  56. ↑ Bulgaria, Vietnam to Cooperate in Healthcare - Novinite.com - Sofia News Agency. www.novinite.com [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  57. ↑ ADMIN. - Moldova. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  58. ↑ Portal das Comunidades Portuguesas - Vietnam. web.archive.org [online]. 2015-01-14 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-14. 
  59. ↑ News | Embassy of the Socialist Republic of Vietnam in the United States. vietnamembassy-usa.org [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  60. ↑ a b - Information about Viet Nam - Macedonia relation. web.archive.org [online]. 2017-02-27 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-27. 
  61. ↑ Spain - Countries - Office of the Historian. history.state.gov [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  62. ↑ Political issues of Ukraine and Vietnam - Embassy of Ukraine in the Socialist Republic of Vietnam. web.archive.org [online]. 2014-08-12 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-12. 
  63. ↑ ADMIN. - Vietnam – Australia Relations. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  64. ↑ Embassy of Vietnam in NewZealand. Embassy of Vietnam in NewZealand [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ - Vietnam - Papua New Guinea Relations. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky) 
  66. ↑ Countries with Established Diplomatic Relations with Samoa – Samoa Ministry of Foreign Affairs and Trade [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ - Solomon Islands. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vztahy Asie
Země mapa Asie
Teritoria, kolonie
a zámořská území
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zahraniční_vztahy_Vietnamu&oldid=23433303“