Přeskočit na obsah

Moldavsko

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o současném státu. Možná hledáte: historické území Moldávie.
Moldavská republika
Republica Moldova
vlajka Moldavska
vlajka		 znak Moldavska
znak
Hymna
Limba noastră
Motto
Limba noastră-i o comoară
(Náš jazyk je poklad)
Geografie

Poloha Moldavska
Poloha Moldavska

Hlavní městoKišiněv
Rozloha33 843 km² (135. na světě)
z toho 1,4 % vodní plochy
Nejvyšší bodDealul Bălănești (430 m n. m.)
Časové pásmo+2
Poloha47°15′ s. š., 28°31′ v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel2 998 235 (132. na světě, 2017, včetně Podněstří)
Hustota zalidnění131 ob. / km² (76. na světě)
HDI▲ 0.711 (vysoký) (107. na světě, 2018)
Jazykrumunština (moldavština), ruština, ukrajinština, gagauzština
Národnostní
složení		Moldavané, Rumuni, Ukrajinci, Rusové, Gagauzové
NáboženstvíPravoslaví
Státní útvar
Státní zřízeníparlamentní republika
Vznik27. srpna 1991 (odtržením od SSSR)
PrezidentkaMaia Sanduová
Předseda vládyNatalia Gavrilița
Měnamoldavský leu (MDL)
HDP/obyv. (PPP)7 700[1] USD (133. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1498 MDA MD
MPZMD
Telefonní předvolba+373
Národní TLD.md
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Moldavsko (moldavsky Republica Moldova, rumunsky Republica Moldova, ukrajinsky Молдова, rusky Молдавия / Молдова), plným názvem Moldavská republika, je východoevropský vnitrozemský stát ležící mezi Ukrajinou a Rumunskem. Žijí zde přibližně 3 milióny obyvatel. Jeho hlavním městem je Kišiněv (Chișinău). Úředním jazykem je rumunština, dříve nazývaná moldavštinou. Užívá se též ruština, ukrajinština a gagauzština.

Současná Moldavská republika vznikla v roce 1991, po rozpadu Sovětského svazu. Navazuje na tradici Moldavského knížectví, jež má kořeny ve 14. století. Severní část knížectví byla po záboru Rakouskem roku 1775 známa jako Bukovina. Po roce 1812 si zbylé území rozporcovali Rusové a Osmani a bylo poté známo jako Besarábie. Po první světové válce krátce existovala samostatná Moldavská demokratická republika, ale roku 1918 byla včleněna do Rumunska. Z druhé části území, kontrolované Sověty, vznikla Moldavská autonomní sovětská socialistická republika. V roce 1940 Sověti i zbytek Moldavska obsadili a začlenili ho do SSSR, jakožto Moldavskou sovětskou socialistickou republiku. Po rozpadu SSSR vyhlásila samostatnost. Znovupřipojení k Rumunsku Moldavané odmítli v referendu. Moldavsko bývá někdy nazýváno Moldávie, avšak zaujímá pouze část historické země Moldávie.

Na jihu Moldavska se nachází autonomní oblast Gagauzsko, kde žije obyvatelstvo turkického původu, a na východě je autonomní oblast a mezinárodně neuznávaný stát Podněstří, obývané zejména etnickými Moldavany, Rusy a Ukrajinci. Podněstří, na rozdíl od Moldavska, netvoří historickou součást Moldávie ani předválečného „Velkého Rumunska“.

Moldavsko je členskou zemí Společenství nezávislých států a Organizace černomořské ekonomické spolupráce, ale zároveň usiluje o vstup do Evropské unie.[2][3] Ekonomika Moldavska je nejmenší v Evropě (HDP per capita)[4] a Moldavsko má rovněž nejnižší index lidského rozvoje na kontinentu.[5] Je turisticky nejméně navštěvovanou zemí v Evropě.[6]

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Moldavska.

Moldavská republika je poměrně nový stát, který vznikl až ve 20. století. Navazuje ale na historické království Moldávie, které se rozkládalo na celém území dnešního Moldavska a na části území dnešního Rumunska a Ukrajiny.

Pravěk a starověk

V roce 2010 byly na moldavském území objeveny oldovanské pazourkové nástroje staré 800 000–1,2 milionu let.[7] Homo sapiens se v oblasti objevil zhruba před 44 000 lety. V neolitu (asi 5500 až 2750 př. n. l.) se na moldavském území rozvojíla cucutensko-tripolská kultura. V období antiky oblast obývali Karpové. Mezi 1. a 7. stoletím se oblast dostala pod kontrolu Římské a posléze Byzantské říše.[8] V pozdním starověku a raném středověku historikové zaznamenávají nesčetně invazí: Gótů, Hunů, Avarů, Bulharů, Maďarů, Pečeněhů, Kumánů, Mongolů, Tatarů. Okolo 11. století se významným etnikem v oblasti stali Valaši, kteří se etnicky zformovali z dáckého (a možná ilyrského) obyvatelstva, dlouho žili v archaických rodových společenstvích a obývali karpatské horské oblasti. Po sestupu z nich se pokoušeli odrazit byzantský vliv. V roce 1164 byl budoucí byzantský císař Andronikos I. Komnenos Valachy zajat právě na moldavském území. Valaši jsou dnes považováni za předky moldavského národa. Dostali se nejprve pod nadvládu mongolsko-tatarských kmenů (13. století) a posléze Uher (14. století). Ipatěvský spis z 15. století hovoří rovněž o slovanském kmeni Bolochovců, který se měl v této oblasti v této éře pohybovat a snad mít i knížectví, někteří historikové ale jeho slovanský původ zpochybňují a domnívají se, že šlo o Valachy.[9]

Moldavské knížectví

Prvním moldavským knížetem se roku 1359 (tradiční datace, dnes historici hovoří spíše o časnějším nástupu) stal Dragoș, který byl ještě uherským vazalem.[10] Založil Moldavské knížectví. Hlavním městem se stal Siret, nechal ho postavit první významný kníže Bohdan I., který setřásl uherský vliv.[11] Jeho syn a kníže Lațcu přestoupil na katolictví, aby si naklonil Poláky. Petru I. se stal roku 1387 přímo vazalem polského krále. Alexandr Dobrý je znám tím, že bojoval po boku Poláků v bitvě u Grunwaldu.[12] Byl také prvním moldavským knížete, který se dostal do konfliktu s Osmany, suverenitu ještě uhájil. Jeho syn Petr III. Áron však již byl na podzim roku 1455 přinucen platit tureckému sultánovi tribut. Jeho nástupce, nejvýznamnější moldavským vládce Štěpán III. Veliký (1457–1504), se proti tomu vzbouřil a svého předchůdce sesadil z trůnu. Sultán se odhodlal moldavského panovníka podřídit si silou, Štěpán III. ho však v bitvě u Vaslui porazil.[13] Podpisem smlouvy a manželským svazkem syna velkoknížete Ruského impéria Ivana III. Velikého a dcery Štěpána III. Velikého byly během jeho vlády upevněny zahraničněpolitické vztahy moldavského knížectví a Ruského impéria.

Osmanská a ruská nadvláda

Až Štěpánův nástupce uznal lenní závislost své země na Osmanské říši. Moldavského panovníka na trůn schvaloval turecký sultán. Na znak věrnosti mu knížata posílala své syny a příbuzné, kteří se v Istanbulu zdržovali jako rukojmí. V průběhu 16. a 17. století se na trůnu moldavského knížectví vystřídalo více než 50 panovníků. Ústřední moc byla slabá, v zemi vládla bojarská oligarchie - představitelé 75 nejvlivnějších šlechtických rodin.

V roce 1711 se Dimitrie Cantemir s ruským carem Petrem I. Velikým dohodl na vazalském vztahu moldavského a ruského panovníka; ruský panovník navíc přislíbil obnovit hranice moldavského knížectví z doby před tureckým jařmem. Společný postup ruské a moldavské armády proti Osmanům však skončil neúspěchem a plán vazalského vztahu moldavského knížectví k ruskému nevyšel. V období rusko-tureckých válek v 18. století ruská armáda třikrát osvobozovala území Moldavska zpod nadvlády Osmanské říše. Podle mírové smlouvy z Küçük Kaynarca z roku 1774, kterou podepsala Osmanská říše a Ruské impérium, získalo Rusko právo chránit křesťany žijící v Osmanské říši a zasáhnout v případě špatného zacházení s nimi.[14] Osmanská říše musela moldavskému panovníkovi vrátit odebraná území a osvobodit podrobené obyvatelstvo od daní. Později od něj nemohla požadovat platbu daní během trvání rusko-turecké války v letech 1768 až 1774. Výsledkem těchto opatření bylo oslabení osmanského vlivu a posílení ekonomických vztahů s Ruským impériem. Na základě Bukurešťské smlouvy z roku 1812 bylo území Moldavska získáno Ruskem plně. Zprvu mělo velkou míru autonomie. Po roce 1828 byla tato autonomie omezována a v roce 1871 se stala pouhou gubernií. V rámci rusifikačního procesu carská administrativa postupně odstranila rumunštinu z úřadů i církevního života.[15]

19. století a 1. světová válka

Moldavské historické území

Území dnešního Moldavska zahrnuje převážnou část Besarábie – historické ruské gubernie mezi Dněstrem, Prutem a Černým mořem, vzniklé v důsledku připojení východní části Moldavského knížectví k Ruskému impériu v roce 1812, zatímco zbylé území Moldávie se později stalo součástí Rumunska.

V roce 1856, na základě rozhodnutí kongresu v Paříži, byla jihovýchodní část Besarábie s městy Bolhrad, Izmajl a Cahul připojena k Moldavskému knížectví a v roce 1859 se v důsledku spojení Moldavska a Valašska stala součástí Spojených knížectví Moldávie a Valašska (rumunsky Principatele Unite ale Moldovei și Țării Românești, od roku 1866 Rumunské knížectví).[16] V roce 1878, na základě rozhodnutí kongresu v Berlíně, byla opět přičleněna k Rusku.

V průběhu 19. století podporovaly ruské úřady kolonizaci Besarábie Ukrajinci, Němci, Bulhary, Poláky, Gagauzy a Židy. Rumunský podíl populace se snížil z odhadovaných 86% v roce 1816 na přibližně 52% v roce 1905. Moldavci odpověděli útoky na nejzranitelnější skupinu - Židy. Antisemitské nepokoje vedly k exodu tisíců Židů do Spojených států.[17]

V říjnu 1917 vznikla Rada země (Sfatul Țării), která vyhlásila nejprve autonomii Moldavska a následně 2. prosince 1917 i Moldavskou demokratickou republiku. Rada poté požádala rumunskou armádu, aby obsadila Besarábii. Když se tak stalo, vyhlásila Besarábie 6. února nezávislost na Rusku a připojení k Moldavské republice. 9. dubna 1918 se Rada země rozhodla o připojení celého státu k Rumunskému království. To potvrdila i Versailleská mírová smlouva (1919), jejíž rozhodnutí však Sovětský svaz neuznával.

V meziválečném období, pod správou rumunské administrace, bylo území Besarábie rozděleno na 13 žup. Hotin (Chotim), Soroca, Bălți, Orhei, Lăpușna, Tighina, Cahul, Cetatea Albă, Ismail (Izmail), Fălciu, Iași (Jasy), Botoșani a Dorohoi.

Od druhé světové války po současnost

Mapa Velkého Rumunska mezi lety 1920 a 1940.

V roce 1940, na základě dohody uzavřené s Německem v srpnu 1939, SSSR obsadil celou Besarábii. Pod sovětskou správou byla severní a jižní část Besarábie (Budžak) připojena k Ukrajinské SSR, centrální část byla sloučena s Moldavskou autonomní SSR (Podněstřím). Ze sloučených oblastí vznikla Moldavská SSR. Poté, co roku 1941 Německo a Rumunsko zahájilo válku proti SSSR, obsadily Besarábii vojska fašistické koalice. Celá Besarábie se znovu ocitla pod rumunskou správou. Tento stav trval do roku 1944, kdy Rudá armáda vytlačila německá a rumunská vojska z Besarábie, jež se opět stala součástí SSSR.

Od roku 1944 do roku 1991 bylo Moldavsko součástí Sovětského svazu jako Moldavská SSR, která byla na území Besarábie vytvořena již v roce 1940. Roku 1991 získala Moldavská SSR samostatnost jako Moldavská republika.

V roce 1994 se uskutečnilo referendum, ve kterém většina obyvatelstva odmítla spojení s Rumunskem (viz též Sjednocení Rumunska a Moldavska).[18] Téma se ale neustále vrací a země je rozdělena na "proevropské" zastánce připojení k Rumunsku a "proruské" zastánce nezávislosti.[19][20]

Dalším problémem současného Moldavska je Podněstří (moldavsky Nistreană, rumunsky Transnistria), oblast východního břehu řeky Dněstr s převahou rusky mluvícího obyvatelstva. Podněstří bylo součástí SSSR již od 20. let 20. století, v roce 1990 jako Podněsterská moldavská republika vyhlásilo nezávislost na Moldavské republice. Nezávislost Podněsterské republiky, která značně destabilizuje celý region, není mezinárodně uznávána.[21][22][23]

Geografie

Moldavská krajina s řekou Dněstr
Mapa Moldavska

Povrch Moldavska tvoří mírně vyvýšená a zvlněná rovina a nejvyšší bod je Dealul Bălănești (430 m n. m.) v centrální části země (Moldavská pahorkatina, Kodra). Na severu a jihu Moldavska se rozprostírají nejzápadnější výběžky eurasijské stepi. Typickými prvky reliéfu jsou četné úžlabiny a doliny – výsledek erozní činnosti vody.

Pozoruhodností reliéfu jsou vyvýšeniny nazývané tovtre, které se nad okolím zvedají do výšky cca 100 m, ale nevznikly tektonickou činností. Jde o rify, podmořské útesy, vytvořené živočichy, kteří žili ve zdejších mořích před 20 miliony let. Oblast tovtrů leží na ukrajinsko-moldavském pomezí, na horním Prutu (cca 200 km od Kišiněva). Je protkána dolinami a kaňony přítoků horního Prutu (k nejkrásnějším patří např. průlom řeky Zbruč na Ukrajině).

Zvláštností reliéfu je i oblast Sto pahorků mezi Prutem a Dněstrem (asi 200 km od Kišiněva). Je zde asi 3500 pahorků, jejichž výše dosahuje od 1,5 do cca 30 m.

Až 75 % země pokrývá černozem; lesy jsou v důsledku intenzivní zemědělské činnosti vykácené (tvoří pouze 6 % plochy).

Země není bohatá na vodní zdroje – ani povrchové, ani podzemní. Dvě významné východoevropské řeky – Dněstr a Prut – tvoří její západní a východní hranici. Moldavsko má přístup i k Dunaji – asi 0,5 km úsek břehu na soutoku Prutu a Dunaje u vesnice Giurgiulești. V přilehlých oblastech je několik jezer a rozsáhlá bažinatá území.

Moldavsko má mírné kontinentální klima s teplým létem a poměrně chladnou zimou, kdy teploty klesají pod bod mrazu. Prší zejména v teplejších měsících, dešťové přívaly přicházejí v létě. Průměrná teplota v Kišiněvu v lednu -5 °C, v červenci 23 °C.

Politika

Gheorghe Ghimpu vyměnil sovětský prapor za rumunský, 27. dubna 1990

Moldavsko je unitární, parlamentní republikou. Základním dokumentem státu je ústava z roku 1994. Ústava může být měněna pouze dvoutřetinovou parlamentní většinou, a její změny nemůžou být provedeny během stavu nouze nebo války. Ústavní dodatky týkající se státní suverenity, nezávislostí nebo státní jednoty mohou být prosazeny pouze vůli většiny obyvatel v referendu.

Základním legislativním orgánem země je 101členný jednokomorový parlament, jehož poslanci jsou voleni každé čtyři roky. V parlamentních volbách z roku 2010 získala většinu 59 křesel Aliance pro Evropskou integraci tvořená Liberálně demokratickou stranou, Liberální stranou a Demokratickou stranou. Jedinou opoziční stranou je Komunistická strana Moldavské republiky, která drží 42 křesel.

Hlavou státu je moldavský prezident, který je volen parlamentem. Ke zvolení prezidenta je nutná většina tří pětin v parlamentu. Hlavou výkonné moci je premiér země. Moldavská ústava také ustanovuje nezávislý šestičlenný ústavní soud.

V listopadu 2014 byla ze tří největších bank v Moldavsku ukradena jedna miliarda dolarů, která představuje celou jednu osminu moldavského HDP.[24] V květnu 2017 byl kvůli podezření z korupce zatčen starosta Kišiněva a místopředseda proevropské Liberální strany Dorin Chirtoacă.[25] 28. února 2022 se Moldavsko nepřipojilo k evropským sankcím proti Rusku.

Moldavsko-české vztahy

Moldavsko je zařazeno mezi prioritní země české zahraniční rozvojové spolupráce. ČR zde působí především v sektorech ochrany životního prostředí, zásobování vodou a sanitace, státní správy a občanské společnosti, vzdělávání, sociální infrastruktury, zemědělství, lesnictví a rybolovu. Česká nevládní humanitární organizace Člověk v tísni se v oblasti mimo to soustředí zejména na předávání zkušeností představitelům samosprávy a rozvoj občanské společnosti, organizace Adra se zaměřuje na děti žijící na ulici.[26] Dále jsou na místě realizovány projekty Aid for Trade a moldavským studentům jsou nabízena česká vládní stipendia. Ve školním roce 2012/2013 v ČR studovalo celkem 36 moldavských vládních stipendistů.[27]

Moldavská republika s účinností od 1. ledna 2007 zrušila vízovou povinnost pro občany České republiky. Toto opatření umožňuje vstup a pobyt na území Moldavské republiky bez víz maximálně po dobu 90 dnů v průběhu 6 měsíců od data prvního vstupu. Od 6. dubna 2006 se provádí přímo na hraničních přechodech registrace o pobytu cizinců do státního registru, čímž je nahrazena dřívější přihlašovací povinnost.[28]

Administrativní dělení

Mapa moldavských okresů
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Moldavska.

Moldavsko je rozděleno na 32 okresů, tři městské autonomní celky (Kišiněv, Bălți a Tighina), dva částečně autonomní regiony (Gagauzsko a Podněstří).

Moldavské okresy

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Moldavska.

V hospodářství[29] Moldavska dominuje zemědělství a potravinářský průmysl.

Moldavský kupón – provizorní měna, nahrazující po odtržení od SSSR Sovětský rubl
Podíl hospodářských odvětví na HDP

I přes jistý pokrok v posledních letech je Moldavsko nejchudší zemí Evropy. Navzdory tomu se v poslední době pokouší o rozvoj drobného podnikání. Země má příznivé klima pro intenzivní zemědělství. Naopak nedisponuje žádným významnějším nerostným bohatstvím. Od roku 2007 je Moldavsko členem Středoevropské zóny volného obchodu.

Podle Indexu lidského rozvoje je Moldavsko zdaleka nejméně rozvinutou evropskou zemí s HDI podobně vysokým jako má Egypt, Mongolsko či Botswana.

Většinu elektrické energie, stejně tak i paliva, musí Moldavsko dovážet. Země je v energetických otázkách zcela závislá na Rusku, které v zemi vlastní důležité elektrické rozvodny.[30] Obě země spolu mají vleklé spory ohledně cen ropy a zemního plynu. Důsledkem těchto sporů je ruský zákaz prodeje moldavského vína a zemědělských výrobků v Rusku a také zdvojnásobení ceny za dodávky ropy a zemního plynu. Ekonomika země je ovšem na kolísání cen těchto komodit velmi citlivá. Důsledkem je výrazné zpomalení růstu HDP v roce 2006. Přesto země za rok 2007 vykázala pozoruhodný růst ekonomiky o 6 %. Stát si ponechává kontrolu nad velkou částí hospodářství. Ekonomika trpí také poměrně velkou inflací a korupcí.

Průměrná mzda v Moldavsku v roce 2007 dosahovala pouze 100 USD.[31] Odhadem až 25 % práceschopného obyvatelstva pracuje v zahraničí. Proto je oficiální nezaměstnanost pouhé 2,3 %.

Moldavsko je prioritní zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. ČR se tak podílí na řešení některých problémů země, především v oblasti životního prostředí, vzdělání a prevence migrace.

Zemědělství

73 % využívané zemědělské plochy tvoří v Moldávii orná půda, což je nejvíc ve východní Evropě. Tuto půdu tvoří černozemě. Kromě toho je zde mírné kontinentální klima s teplými léty a mírnými zimami. Moldavsko je proto od starověku jednou z nejúrodnějších zemědělských oblastí. Je hlavním dodavatelem zemědělských produktů v jihovýchodní Evropě. Pěstuje se zde zelenina, ovoce, hrozny, víno a obilí.

Vinařství

Na moldavských vinících se pěstují jednak tradiční místní odrůdy, jako např. Rară Neagră, Plavai, Galbena, Zghiharda a jiné. Ve druhé polovině 19. století došlo k intenzivní výsadbě francouzských odrůd, jako jsou Pinot blanc, Pinot noir, Pinot gris, Aligote, Cabernet Sauvignon, Sauvignon blanc, Gamay nebo Muscat blanc.

Největší vinné sklepy na světě jsou ve vesnici Mileștii Mici[32] v okrese Ialoveni Chisinau. Je zde uloženo téměř 2 miliony lahví. Sklepy jsou podle Guinessovy knihy rekordů největší sbírkou vín na světě. Jsou 250 km dlouhé, avšak využíváno je pouze asi 120 km.

Zdejší vinaři se snaži zviditelnit Moldavsko jako významnou evropskou vinařskou zemi. Aby tohoto cíle dosáhli, snaží se propagovat svoje vína na mezinárodním trhu. V roce 2011 tvořil vývoz vín 11% celkového moldavského exportu.

Doprava

Moldavský zemědělec s koňským povozem

12 300 km dlouhá silniční síť je většinou vyasfaltovaná. Moldavské vnitrozemí má díky Dněstru přístup k Černému moři a přes Prut k Dunaji. Nejdůležitějšími vnitrozemskými přístavy jsou Tighina a Rybnica na Dněstru a Ungheni na Prutu. Mezinárodní letiště je v Kišiněvě, který má i přímé železniční spojení se zahraničím.

Cestovní ruch

Hlavním střediskem slabě rozvinutého cestovního ruchu je hlavní město. Pozoruhodné jsou i pevnosti rozmístěné po celé zemi, především kruhové opevnění Soroca na Dněstru. Nejvýhodnějším obdobím na návštěvu země je vinobraní v říjnu, kdy se konají mnohé slavnosti vína.

Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Moldavska.
Mapa složení obyvatelstva (z roku 1989)
Ústřední tržiště v Kišiněvě
Suvorovovo náměstí v Tiraspolu

Podle údajů sčítání lidu z roku 2014 žije v Moldavsku (v oblastech kontrolovaných ústřední vládou) 2 998 235 obyvatel, což je pokles o 11,3 % oproti údajům zjištěným při sčítání lidu v roce 2004. Míra urbanizace je 45 %. V Podněstří (k říjnu 2015) žilo 475 665 obyvatel, což je rovněž pokles, o 14,3 %, oproti číslu zaznamenanému při sčítání lidu v roce 2004. Míra urbanizace v Podněstří byla 69,9 %. Emigrace je v Moldavsku masový jev a má zásadní dopad na demografickou situaci a ekonomiku země. Moldavská zpravodajská a bezpečnostní služba odhaduje, že 600 000 až 1 milion moldavských občanů (téměř 25 % obyvatel) pracuje v zahraničí.[33]

Úředním jazykem Moldavska je rumunština, kterou mluví většina Moldavanů. Dříve panovaly spory o to, zda se jedná o samostatný jazyk nazývaný moldavština.[34][35] Deklarace nezávislosti z roku 1991 označuje za úřední jazyk rumunštinu. Ústava z roku 1994 uváděla, že národní jazyk Moldavské republiky je moldavština. Ještě v roce 2003 vláda přijala prohlášení, že jednou z priorit národní politiky je zachování moldavského jazyka. V prosinci roku 2013 však Ústavní soud rozhodl, že deklarace nezávislosti má vyšší právní závaznost než ústava a státním jazykem je rumunština.[36] Spory jsou ale stále živé. V roce 2020 proruský moldavský prezident Igor Dodon pojmenoval jazyk své země jako moldavštinu během svého projevu na Radě Evropy ve Štrasburku. Rumunská akademie věd vzápětí vydala protestní prohlášení.[37]

Při sčítání lidu v roce 2014 (které nezahrnovalo Podněstří) 54,6 % obyvatel za svůj první jazyk označilo moldavštinu, 24 % rumunštinu. Ačkoli pouze 4,1 % obyvatel jsou etničtí Rusové, ruštinu za svůj hlavní jazyk označilo 14,5 % z celkového počtu obyvatel. Používají ji hlavně Ukrajinci, Gagauzové a Bulhaři (Největší národnostní menšinou jsou Ukrajinci, bez ohledu na to, zda je započteno Podněstří.[38]) V roce 2013 se 60 % dětí učilo ve škole jako svůj první cizí jazyk angličtinu.[39] Druhou nejčastější volbou byla francouzština, neboť vazby na Francii jsou, podobně jako v Rumunsku, silné kvůli tradiční francouzské sounáležitosti s národy mluvícími románskými jazyky.

Podle sčítání obyvatelstva z roku 2004 tvoří 93,3 % obyvatel pravoslavní křesťané. V zemi působí dvě pravoslavné církve, Moldavská pravoslavná církev, jež je podřízená ruské pravoslavné církvi, a Pravoslavná církev Besarábie, jež je podřízená Rumunské pravoslavné církvi. Obě církve tvrdí, že jsou národní církví země. 1,9 % populace tvoří protestanti, 0,9 % připadá na jiné náboženství. Jen zanedbatelné množství obyvatel se deklaruje jako „bez vyznání“.

Národnostní složení (2004)

# Národnost Moldavská rep. % Podněsterská rep. % Moldavsko celkem %
1. Moldavané 2 564 869 75,8 % 177 156 31,9 % 2 742 005 69,6 %
2. Ukrajinci 282 406 8,3 % 159 940 28,8 % 442 346 11,2 %
3. Rusové 201 218 5,9 % 168 270 30,3 % 369 488 9,4 %
4. Gagauzové 147 500 4,4 % 11 107 2,0 % 158 607 4,0 %
5. Rumuni 73 276 2,2 % 6969 6,9% 73 276 1,9 %
6. Bulhaři 65 662 1,9 % 11 107 2,0 % 76 769 1,9 %
7. ostatní 48 421 1,4 % 27 767 5,0 % 76 188 1,9 %
8. celkem 3 383 332 100 % 555 347 100 % 3 938 679 100 %

Nedaleko Cahulu na samém jihu země se nachází jediná česká vesnice v zemi, Huluboaia (česky Holubinka).

Města

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam moldavských měst.

Přehled větších měst a jejich vylidňování po rozpadu Sovětského svazu podává tabulka:

# Město Obyvatel 1989 Obyvatel 2004/5
1. Kišiněv 717 853 647 513
2. Tiraspol 181 639 158 069
3. Bălți 157 068 122 778
4. Tighina (Bendery) 129 606 97 027
5. Cahul 60 766 35 481
6. Ungheni 42 624 35 157
7. Soroca 40 489 28 407
8. Orhei 42 225 25 680

Kultura

Mihai Eminescu

Básníka Mihaie Eminesca považují za svého národního básníka Rumuni i Moldavané;[40] podobnou pozici má i Ion Creangă, třebaže se oba narodili v části Moldávie, která dnes patří Rumunsku. V Rumunsku se prosadil i básník Grigore Vieru. Historickými prózami se v 19. století proslavil Constantin Negruzzi. Nejpřekládanějším současným moldavským autorem ve světě je Ion Druce.[41][42] Kišiněv je spjat s památkou Alexandra Sergejeviče Puškina, který zde ve 20. letech 19. století trávil část vyhnanství. Ve městě je dnes jeho významné muzeum.[43] V moldavských stepích se odehrává jeho poéma Cikáni.

Moldavským rodákem je také jeden z nejslavnějších klavíristů historie Anton Rubinstein. Pěvkyní milánské La Scaly se stala Maria Bieșu, meziválečnou operní hvězdou byla Maria Cebotari. Autorem hudby k zahajovacímu i závěrečnému ceremoniálu olympijských her v Moskvě roku 1980 byl Eugen Doga. Skladatelem vážné hudby byl i Alexander Goldenweiser, známou houslistkou je Patricia Kopatchinskaja. V populární hudbě se proslavila disco kapela O-Zone tvořená trojicí Dan Bălan, Radu Sîrbu a Arsenie Todiraș.[44] V Sovětském svazu byla mimořádně populární moldavská rodačka Sofia Rotaru. V oblasti elektronické hudby se prosadil kišiněvský rodák Andrew Rayel. Dětskou pěveckou hvězdou je Cleopatra Stratanová. Narodil se zde také raper Calin Panfili který žije v Brně v České republice.[45]

Emil Loteanu

V Sovětském svazu se prosadil filmový režisér Emil Loteanu, režisér slavného filmu Cikáni jdou do nebe (Tabor uchodit v nebo) z roku 1975. Tento film proslavil i moldavskou herečku Svetlanu Tomu. Kišiněvským rodákem je americký režisér Lewis Milestone (rodným jménem Leib Milstein), držitel dvou Oscarů za nejlepší režii.

V Moldavsku se narodil významný ruský architekt Alexej Ščusev. Byl klíčovým představitelem architektury stalinské éry, která je někdy nazývána stalinský imperiální styl či stalinský klasicismus.[46] Jeho nejznámější stavbou je Leninovo mauzoleum v Moskvě. Na území Moldavska se nachází jedna památka zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jde o Struveho geodetický oblouk, jenž byl řetězcem triangulačních bodů vybudovaných napříč deseti státy, od norského Hammerfestu až k Černému moři. 2820 kilometrů dlouhý systém byl vybudován ruským astronomem Friedrichem Georgem Wilhelmem von Struve v letech 1816–1855. Moldavsko tento zápis sdílí s Běloruskem, Estonskem, Finskem, Lotyšskem, Litvou, Norskem, Ruskem, Švédskem a Ukrajinou.[47]

K dalším významným historickým a architektonickým památkám patří jeskynní klášter ve vesnici Țipova. Jde o největší ortodoxní klášter celé východní Evropy.[48] Další důležitý klášter se nachází ve vesnici Cipriana, v něm sídlí moldavská pravoslavná církev. Pověstmi je opředen klášter Svaté Trojice v Saharna.[49] Pozoruhodným dokladem střídání kultur a mísení vlivů na území Rumunska je město Orhei, v němž se dochovalo nejvíce historických budov, od muslimských mešit až po pravoslavné kláštery.

Věda

Nikolaj Gavrilovič Spafarij na moldavské poštovní známce

Zakladatelem moldavské vzdělanosti byl v 16. století Grigore Ureche, který ve své kronice Letopisețul Țării Moldovei poprvé zaznamenal existenci moldavského jazyka a jeho románského původu.[50] Urecheho kronikářské dílo dokončil Miron Costin. V 17. století byl významným vědcem Nikolaj Gavrilovič Spafarij, největší význam mají jeho zápisky z cesty do Číny, které obsahují cenné informace o tehdejších poměrech na Sibiři i v Číně.[51]

Rumunskou filologii 19. století povýšil Bogdan Petriceicu Hasdeu (rodák ze severní Besarábie, o niž Moldavsko přišlo). Lev Berg byl významným geografem a prezidentem Ruské geografické společnosti.[52] V Moldavsku se narodil také slavný polský statistik Jerzy Neyman, jazykovědec a odborník na románské jazyky Eugenio Coșeriu či chemik a otec teorie organické katalýzy Nikolaj Zelinskij, mj. vynálezce první účinné filtrační plynové masky s aktivním uhlím na světě.[53] Politologem a odborníkem na geopolitiku je Oleg Serebrian.

Nejvýznamnějším vědeckými institucemi v zemi jsou Národní knihovna Moldavska (Biblioteca Națională a Republicii Moldova) založená roku 1832[54], Moldavská státní univerzita v Kišiněvě (Universitatea de Stat din Moldova) a Moldavská akademie věd (Academia de Științe a Moldovei), obě posledně jmenované byly založeny roku 1946.

Sport

Sergej Murejko (v modrém) na olympiádě v Athénách roku 2004

Samostatné Moldavsko se na olympijských hrách představilo prvně až roku 1996. A hned si přivezlo dvě medaile. Dvojice kanoistů Nicolae Juravschi a Viktor Reneysky vybojovala stříbro (jinak má na svém kontě dvě zlata ze sovětské éry) a zápasník Sergej Murejko přivezl bronz. Za čtyři roky na olympiádě v Sydney Moldavané tuto bilanci zopakovali, když stříbrnou medaili získal střelec Oleg Moldovan a bronzovou boxer Vitalie Grușac. Další medaili přivezl opět boxer, Veaceslav Gojan, a byl to znovu bronz.[55] Tato medaile z olympijských her v Pekingu je zatím poslední v moldavské sbírce. Gojan je i mistrem Evropy z roku 2011.[56] Před vznikem samostatného Moldavska ovšem vybojoval olympijské zlato vzpěrač Tudor Casapu.[57]

Lukostřelkyně Natalia Valeeva je mistryní světa, roku 1995 tento titul získala pro samostatné Moldavsko, další tři tituly už ovšem pro Itálii, kam odešla. Má i dva bronzy z olympijských her v Barceloně 1992, kde Moldavané startovali ještě za tzv. Sjednocený tým zemí právě rozpadlého Sovětského svazu. Také zápasník Lukman Džabrajilov má titul mistra světa, který získal v roce 1994 na istanbulském šampionátu. Jeho kolega Ghenadie Tulbea je dvojnásobným mistrem Evropy. Zápas má v Moldavsku velkou tradici, lidovou verzí zápasu v Moldavsku je trânta.[58] Také další bojový sport, judo, má v Moldavsku slušnou základnu, Viktor Floresku kupříkladu bral stříbro z mistrovství světa v roce 1997.

Dalším sportem, v němž dosáhli Moldavané již řadu úspěchů, je vzpírání, Oleg Sîrghi je trojnásobným mistrem Evropy (2011, 2013, 2015).[59] Titul evropských šampionů mají rovněž Igor Bour (2007), Anatolie Cîrîcu (2012) a Cristina Iovu (2012), jež druhý titul (2016) získala již za Rumunsko. V zápase vybojoval evropské zlato dvakrát Ghenadie Tulbea (2001, 2005). Taekwondista Stepan Dimitrov je mistrem Evropy z roku 2014.

Moldavský původ má i cyklista Andrei Tchmil, v současnosti působící v Belgii.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moldova na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Moldpres News Agency. www.moldpres.md [online]. 2008-04-30 [cit. 2018-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. ↑ EU mezi sebe vábí Moldavsko. Unie má zájem o bližší spolupráci. TÝDEN.cz. 2018-02-26. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. 
  4. ↑ The 10 Most Poverty Ridden Countries In Europe. TheRichest. 2013-10-24. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (anglicky) 
  5. ↑ EuCham - European Chamber - 2015-01 Human Development Index in Europe. eucham.eu [online]. [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ The Ten Least Visited Countries in Europe - Page 2 of 2 - Traveler's Digest. Traveler's Digest. 2014-08-22. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-14. (anglicky)  Archivováno 14. 10. 2017 na Wayback Machine.
  7. ↑ Geoarchaelogy of the Eaarliest Paleolithic Sites (Oldowan) in the North Caucasus and the East Europe. web.archive.org [online]. 2013-05-20 [cit. 2021-05-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ DELETANT, D. J. Some Aspects of the Byzantine Tradition in the Rumanian Principalities. The Slavonic and East European Review. 1981, roč. 59, čís. 1, s. 1–14. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 0037-6795. 
  9. ↑ The Bolohoveni, a Vlach population. www.historyatlas.com [online]. [cit. 2021-05-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ CARCIUMARU, Radu. The Genesis of the Medieval State on the Romanian Territory: Moldavia. Петербургские славянские и балканские исследования. 2012, čís. 2, s. 172–188. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 1995-848X. (English) 
  11. ↑ About Bogdan I of Moldavia: (n/a - 1365) | Biography, Facts, Career, Wiki, Life. peoplepill.com [online]. [cit. 2021-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ DELETANT, Dennis. Moldavia between Hungary and Poland, 1347-1412. The Slavonic and East European Review. 1986, roč. 64, čís. 2, s. 189–211. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 0037-6795. 
  13. ↑ ROSETTI, R. Stephen the Great of Moldavia and the Turkish Invasion (1457-1504). The Slavonic Review. 1927, roč. 6, čís. 16, s. 86–103. Dostupné online [cit. 2021-02-06]. ISSN 1471-7816. 
  14. ↑ HUREWITZ, J. C. The Middle East and North Africa in World Politics: A Documentary Record. New Haven: Yale University Press, 1975. (turecky) 
  15. ↑ SOLCHANYK, Roman. Ukraine, Belorussia, and Moldavia: Imperial Integration, Russification, and the Struggle for National Survival. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-0-429-31300-4. DOI 10.4324/9780429313004-8. (anglicky) 
  16. ↑ RIKER, T. W. The Concert of Europe and Moldavia in 1857. The English Historical Review. 1927, roč. 42, čís. 166, s. 227–244. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 0013-8266. 
  17. ↑ PENKOWER, Monty Noam. The Kishinev Pogrom of 1903: A Turning Point in Jewish History. Modern Judaism. 2004, roč. 24, čís. 3, s. 187–225. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 0276-1114. 
  18. ↑ KING, Charles. Moldovan Identity and the Politics of Pan-Romanianism. Slavic Review. 1994, roč. 53, čís. 2, s. 345–368. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 0037-6779. DOI 10.2307/2501297. 
  19. ↑ Rumunsko nabízí Moldavsku znovusjednocení, Kišiněv je pro zachování nezávislosti. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ CIUREA, Corneliu. Moldova between West and East: which comes first, Euro-integration or conflict settlement?. International Issues & Slovak Foreign Policy Affairs. 2013, roč. 22, čís. 4, s. 71–83. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 1337-5482. 
  21. ↑ STONIŠOVÁ, Tereza. Podněstří, nostalgická černá díra Evropy. Vládne zde tíseň, chudoba a láska k Sovětskému svazu. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  22. ↑ HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Republika, která neexistuje. Nikým neuznané Podněstří přežívá už třicet let. ČT24 [online]. Česká televize, 2. 9. 2020 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  23. ↑ PAVLÍČEK, Tomáš. Deset hodin v Podněstří. Státě, který neexistuje a kde vám změní jméno. iDNES.cz [online]. 2012-11-28 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  24. ↑ "Moldavsko: desetitisíce lidí žádaly odchod vlády". Týden. 27. září 2015.
  25. ↑ "Moldavsko je prolezlé korupcí, starosta metropole byl po razii zatčen". EuroZprávy.cz. 26. května 2017.
  26. ↑ http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/moldavsko
  27. ↑ http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/dvoustranna_zrs_cr/programove_zeme/moldavsko/
  28. ↑ http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ID=5355
  29. ↑ Moldavsko [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  30. ↑ Preasca, Ion. V roce 2010, 20,5 % dovozu v Moldavsku zotavil energetických zdrojů. Adevărul
  31. ↑ businessinfo.cz. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2008-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-06. 
  32. ↑ Combinatul de Vinuri de Calitate. www.milestii-mici.md [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. (rumunsky) 
  33. ↑ Understanding Migration, Emigration from Moldova. www.outreachworld.org [online]. 2011-05-14 [cit. 2018-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  34. ↑ MESSING, Gordon M. Moldavian: Language or Pseudo-Language?. Oceanic Linguistics Special Publications. 1985, čís. 20, s. 285–295. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 0078-3188. 
  35. ↑ KING, Charles. The Ambivalence of Authenticity, or How the Moldovan Language Was Made. Slavic Review. 1999, roč. 58, čís. 1, s. 117–142. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 0037-6779. DOI 10.2307/2672992. 
  36. ↑ Moldovan court rules official language is 'Romanian,' replacing Soviet-flavored 'Moldovan'. Fox News. 2015-03-25. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (anglicky) 
  37. ↑ CROWCROFT, Orlando. Moldovans warned to stop calling Romanian language Moldovan. Euronews.com [online]. 2020-01-30 [cit. 2021-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ NEUKIRCH, Claus. National Minorities in the Republic of Moldova - Some Lessons Learned, Some Not?. SEER: Journal for Labour and Social Affairs in Eastern Europe. 1999, roč. 2, čís. 3, s. 45–63. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 1435-2869. 
  39. ↑ English – the most preferred foreign language among Moldovan students | Moldova.org. www.moldova.org [online]. 2014-03-07 [cit. 2018-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  40. ↑ PARNELL, Lindsay. Mihai Eminescu: The Divided National Poet. Culture Trip [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  41. ↑ Hynek Skořepa: Ion Druce a jeho láska ke krajině i lidem | Listy. www.listy.cz [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  42. ↑ MOZUR, Joseph. Ion Drutse: Contemporary Chronicler of Bessarabian History. World Literature Today. 1987, roč. 61, čís. 1, s. 13–18. Dostupné online [cit. 2021-05-26]. ISSN 0196-3570. DOI 10.2307/40142441. 
  43. ↑ Pushkin Museum | Museum in Chişinău. www.lonelyplanet.com [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  44. ↑ O-Zone udělali hit, dobyli hitparády, vydělali prachy a skončili. Koule.cz. 2009-07-29. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. 
  45. ↑ Raper: Hip hop je nový rock 'n' roll!. TÝDEN.cz. 2018-08-10. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. 
  46. ↑ CHMELNIZKI, Dmitrij. Alexey Shchusev: Architect of Stalin's Empire Style. [s.l.]: DOM Publishers 144 s. Dostupné online. ISBN 978-3-86922-474-9. (anglicky) 
  47. ↑ Moldavsko - dědictví UNESCO: Moldavsko: Můj průvodce. www.mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  48. ↑ Ukryté kláštery Moldavska jsou cílem mnoha poutníků i milovníků panenské přírody - Lidé a Země. Lideazeme.cz [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  49. ↑ Další místa a pamětihodnosti Moldávie. HedvabnaStezka.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-19. 
  50. ↑ Grigore Ureche | Historians of the Ottoman Empire. ottomanhistorians.uchicago.edu [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  51. ↑ Spafarij, Nikolaj Gavrilovič nell'Enciclopedia Treccani. www.treccani.it [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (italsky) 
  52. ↑ Lev Simonovich Berg | Russian zoologist. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Zelinsky, Nikolay Dmitrievich | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  54. ↑ Biblioteca Naţională a Republicii Moldova (BNRM). Chisinau, orasul meu. 2011-11-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-19. (anglicky) 
  55. ↑ Gojan to get the bronze at Beijing. IPN [online]. 2008-08-22 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Moldova's Veaceslav Gojan wins European boxing gold. IPN [online]. 2011-06-24 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ BREZIANU, Andrei; SPÂNU, Vlad. The A to Z of Moldova. [s.l.]: Scarecrow Press 500 s. Dostupné online. ISBN 9781461672036. (anglicky) Google-Books-ID: SsF94kyuHs4C. 
  58. ↑ Trânta sportul național al moldovenilor care ne-a unit timp de sute de ani. Telegraph Moldova. 2017-10-03. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (rumunsky) 
  59. ↑ European Weightlifting Championships: Oleg Sirghi Wins 56-kg Class. www.ironmind.com [online]. [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Moldavsko – Moldova – (MD)
Okresy (raioane)
a jejich hlavní města
Okres Anenii Noi (Anenii Noi) • Okres Basarabeasca (Basarabeasca) • Okres Briceni (Briceni) • Okres Cahul (Cahul) • Okres Cantemir (Cantemir) • Okres Călărași (Călărași) • Okres Căușeni (Căușeni) • Okres Cimișlia (Cimișlia) • Okres Criuleni (Criuleni) • Okres Dondușeni (Dondușeni) • Okres Drochia (Drochia) • Okres Dubăsari (Dubăsari) • Okres Edineț (Edineț) • Okres Fălești (Fălești) • Okres Florești (Florești) • Okres Glodeni (Glodeni) • Okres Hîncești (Hîncești) • Okres Ialoveni (Ialoveni) • Okres Leova (Leova) • Okres Nisporeni (Nisporeni) • Okres Ocnița (Ocnița) • Okres Orhei (Orhei) • Okres Rezina (Rezina) • Okres Rîșcani (Rîșcani) • Okres Sîngerei (Sîngerei) • Okres Soroca (Soroca) • Okres Strășeni (Strășeni) • Okres Șoldănești (Șoldănești) • Okres Ștefan Vodă (Ștefan Vodă) • Okres Taraclia (Taraclia) • Okres Telenești (Telenești) • Okres Ungheni (Ungheni)
Autonomní celky
Částečně autonomní regiony
Státy a území v Evropě
Suverénní státy
Státy bez plného uznání
Závislá území
Dánsko
Spojené království
Zvláštní oblasti vnitřní suverenity
Finsko
Norsko
Spojené království
  • 1 Oceánské ostrovy v blízkosti Evropy jsou obvykle zařazeny ke kontinentu, i když se nenacházejí na jeho kontinentálním šelfu.
  • 2 Některé země zcela mimo konvenční geografické hranice Evropy jsou běžně spojovány s kontinentem kvůli etnologickým vazbám.
  • 3 Stát leží větší částí v Asii.
Společenství nezávislých států (SNS)
Členové Vlajka Společenství nezávislých států
Přidružené státy
Bývalí členové
Gruzie (1993–2009)
Bývalí účastníci
Ukrajina (1991–2018)
Postsovětské republiky
Členské státy OSN
Mezinárodně neuznané státy
Mezinárodní organizace
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Moldavsko&oldid=21225992“