Svetlana Toma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svetlana Toma
Svetlana Toma in Vienna, Austria, 2016.jpg
Narození24. května 1947 (74 let)
Kišiněv
Povolánífilmová herečka a herečka
Manžel(ka)Andrej Aleksandrovič Višněvskij (do 2005)
DětiIrina Lachina
OceněníHonored Artist of the Moldavian SSR (1979)
zasloužilý umělec Ruské federace (2001)
Řád přátelství (2018)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svetlana Toma (nar. jako Svetlana Fomičeva; * 24. května 1947, Chișinău, Moldavská SSR) je moldavská herečka. Debutovala v roce 1966, pracovala kromě Moldavska také v Rusku.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Svetlana Toma na přelomu 60. a 70. let

Po střední škole studovala práva na Kišiněvské univerzitě. Setkání s režisérem Emilem Loteanu jí však změnilo život – obsadil ji do snímku Rudé stráně (Красные поляны). Po úspěchu filmu vystudovala herectví na Kišiněvském institutu umění a získala angažmá v divadlech. Vedle herectví se věnovala i zpěvu.[1]

Její patrně nejznámější filmovou postavou je ústřední role nespoutané Cikánky Rady ve filmu Cikáni jdou do nebe (Табор уходит в небо) z roku 1975, který vznikl na motivy povídky Maxima Gorkého Makar Čudra.

V českém filmu Písně by neměly umírat o životě Josefa Navrátila Ratili z roku 1983 ztvárnila jednu z hlavních rolí, pěvkyni Enriche Masaccio.

Jejím partnerem je herec Oleg Lačin, dcera Irina Lačinová (* 1972) je rovněž herečkou. Její příjmení je pseudonym, který si zvolila po prababičce pocházející z Francie.[1]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Svetlana Toma [online]. ČSFD.cz. Dostupné online. 
  2. Президент России. web.archive.org [online]. 2012-01-06 [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. 
  3. lex.justice.md [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. 
  4. Указ Президента Российской Федерации от 03.05.2018 № 182 ∙ Официальное опубликование правовых актов ∙ Официальный интернет-портал правовой информации. publication.pravo.gov.ru [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]