Nikolaj Gavrilovič Spafarij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nikolaj Gavrilovič Spafarij
bysta Nikolaje Spafarije v Kišiněvě
Narození 1636
Vaslui (Moldávie, dnes Rumunsko)
Úmrtí 1708
Moskva
Národnost moldavská
Země Moldavské knížectví, Ruské carství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Gavrilovič Spafarij (rusky Николай Гаврилович Спафарий, moldavsky Nicolae Milescu Spătaru/Николае Милеску-Спэтару; 16361708) byl moldavský šlechtic a diplomat, od začátku 70. let 17. století v ruských službách. Autor mnoha vědeckých prací a zejména popisu jeho mise do čchingské Číny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nikolaj Spafarij pocházel z bojarské rodiny moldavského knížectví, narodil se roku 1636. Získal kvalitní vzdělání v patriarší škole v Istanbulu: ovládal řečtinu, arabštinu, latinu, turečtinu. Studoval i v italské Padově.[1]

Sloužil moldavskému knížectví jako diplomat, byl vyslancem v Turecku (1660–1664), Švédsku (1666), Francii (1667–1668). Roku 1671 přešel do služeb ruského carství jako překladatel v Posolském prikazu.[1]

Roku 1675 byl pověřen vedením mise do říše Čching. Rozhovory v Pekingu v květnu–srpnu 1676 neměly konkrétní výsledky. Stejně jako u dalších ruských vyslanců (Fjodora Bajkova) se střetl ruský požadavek na formální rovnoprávnost jednajících států s čchingskou koncepcí diplomatických vztahů chápající všechny okolní státy jako vazaly. A ani jedna strana nechtěla ustoupit.[2][3]

Po návratu do Moskvy roku 1678 se častnil jednání s Moldavskem a Valašskem, roku 1695 se účastnil azovského pochodu Petra I.[1]

Napsal kolem třicítky vědeckých prací, největší význam mají jeho zápisky z cesty do Číny, které obsahují cenné informace o tehdejších poměrech na Sibiři i v Číně.[1]

Zemřel v Moskvě roku 1708.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Энциклопедия Забайкалья [online]. [cit. 2017-06-25]. Heslo Спафарий Н. Г.. Autor hesla Куренная И.Г.. Dostupné online. (rusky) 
  2. АЛЕКСАНДРОВ, Вадим Александровин. Россия на дальневосточных рубежах (вторая половина XVII в.). 1. vyd. Москва: Наука, 1969. S. 59–62. (rusky) 
  3. Энциклопедия Забайкалья [online]. [cit. 2017-06-25]. Heslo Посольство Спафария 1675-77. Podle Рус.-кит. отношения в XVII в.: материалы и документы. – М., 1969. – Т. 1.; autor hesla Куренная И.Г.. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]