Anton Rubinstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anton Rubinstein
Ilja Jefimowitsch Repin 007.jpg
Rodné jméno Anton Grigorevich Rubinstein
Narození 28. listopadu 1829
Podolí
Úmrtí 20. listopadu 1894 (ve věku 64 let)
Petěrgof
Povolání hudební skladatel, klavírista, dirigent, muzikolog, hudební pedagog a vysokoškolský učitel
Příbuzní Nikolaj Rubinstein
Sofija Grigorievna Rubinsteinová
Významná díla Symfonie č. 4
Die Kinder der Heide
Die Maccabäer
Ocenění Zlatá medaile Royal Philharmonic Society (1876)
Pour le Mérite
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Grigorijevič Rubinstein též Rubinštejn (rusky Антон Григорьевич Рубинштейн; 28. listopadu 182920. listopadu 1894) byl ruský pianista, skladatel a dirigent období romantismu. Jako pianista byl srovnáván s do té doby nejvýznamnějším Franzem Lisztem a řadí se mezi největší klavírní virtuozy vůbec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vikhvatinetsu (dnešní Transnistria, Moldávie). Hudba ho přitahovala už od dětství, hru na klavír studoval již od raného věku. Poprvé veřejně vystoupil v devíti letech, u obecenstva si získal úspěch. Později byl přijat do Paříže, později do Berlína, kde spolu se svým bratrem Nikolajem studoval skladbu a hudební teorii u Siegfrieda Dehna. Tady se setkal se svými idoly Felixem Mendelssohnem a Giacomem Meyerbeerem, kteří Rubinsteina podporovali a povzbuzovali k dalšímu a vyššímu zájmu o hudbu. Po studiích se přestěhoval do Vídně, kde se stručně věnoval dalšímu studiu hudby, předtím, než se v roce 1848 vrátil do svého rodného a milovaného Ruska, kde pracoval jako hudebník.

V roce 1850 začal znovu cestovat jako klavírista, až se nakonec usadil v Petrohradě, kde v roce 1862 založil světoznámou Petrohradskou konzervatoř, první školu hudby v Rusku. Při jeho pozdějším cestování se na krátký čas usadil také v Drážďanech, kde ke konci jeho života vyučoval hudbu.

Svoji proslulost si dobýval poměrně těžce, i když zaznamenal příznivý začátek už od svého dětství. Mohlo za to i jeho nepříliš přitažlivé chování jak ke svým kolegům, tak i k veřejnosti; v pozdějších letech jeho života nepříliš přitažlivý vzhled. Šlo o samostatného a nespolečenského člověka, který trávil hodně času ve své pracovně, kde býval zavřený i několik hodin. Jeho velikou oporou v hudebním světě byl už výše zmiňovaný Meyerbeer a Mendelssohn, kterými byl i do určité míry inspirován.

Zemřel v Peterhofu, kvůli svým dlouhodobým problémům se srdcem. Velkou část odpovědí na otázky ohledně jeho osobního života nám poskytly i jeho deníky, ve kterých popisoval pro dnešní dobu velice důležité poznatky. Mezi nejznámější patří např. tento výrok:

“Rusové mě nazývají Němcem, Němci mě nazývají Rusem, Židé mě nazývají křesťanem, křesťané Židem. Klavíristé mě nazývají skladatelem, skladatelé mě nazývají klavíristou. Klasicističtí skladatelé mě nazýají futuristou a futuristi mě označují za klasicistického umělce. Můj závěr je ten, že jsem jen ubohý jednotlivec”.[1]
Rubinstein dirigentem, obraz od Ilji Repina z roku 1887

Jeho jméno nese i ulice v Petrohradě, ve které nějaký čas bydlel.

Byl velice plodný skladatel. Napsal cca dvacet oper (pozoruhodná a oblíbená je opera Démon, která byla psaná na základě Lermontových romantických básní), pět koncertů pro harmoniku, šest symfonií a veliké množství hudby pro sólový klavír spolu s komorní hudbu, kterou Rubinstein také často psal. Dále obsahuje dva koncerty pro violoncello a jeden pro housle, značné množství orchestrálních děl a množství symfonických básní (včetně jeho nejznámější Don Quijote).

Nové zvyky v hudbě neměl rád, často se vyjadřoval, že je proti ruskému nacionalismu, což často vedlo k hádkám s jeho ruskými kolegy, např. s Milijem Balakirevem a s jinými, které považoval za nebezpečí ruské hudební tradice v Petrohradě. I jeho bratr Nikolaj, s kterým úzce spolupracoval, podporoval jeho názor a často se ho zastával. Mimo jiné byl i učitelem hudby jednoho z nejvýraznějších hudebních skladatelů vůbec – Petra Iljiče Čajkovského – který se o něm často zmiňoval.

Po jeho smrti začala jeho díla upadat do zapomnění, postupně byla vyřazována z koncertních programů, jen jeho koncerty pro harmoniku si udržely slušné místo. Velký úpadek také přišel s první světovou válkou, kdy byla Němci naprosto zavržena a na jevištích se začala objevovat spíše díla zahraničních skladatelů. Později si přední místa upevnili spíše Stravinský a Prokofjev. I za svého života se právem považoval za předního hudebního skladatele a často se to nebál dát najevo. Po celý svůj život obdivoval Richarda Wagnera, ale hlavně miloval a ctil Mendelssohna, který značně ovlivnil jeho hudební styl; v jeho hudbě se však objevuje i vliv Frédérica Chopina a Roberta Schumanna.

Teprve v nedávných letech začalo znovuobjevování jeho díla v Rusku i v zahraničí, kde se velmi často setkával s pozitivní kritikou. Začal si přivlastňovat místa v encyklopediích, ale i ve světě hudby. Inspiroval a stále do určité míry inspiruje několik pozdějších ruských, ale i zahraničních skladatelů a mezi jeho reprezentativní díla patří převážně opera Démon, klavírní koncert č. 4, a symfonie č. 2, známá také jako Oceán.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rubinstein, Anton, Anton Rubinstein's Gedankenkorp

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]