Přeskočit na obsah

Univerzita Karlova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - univerzita Univerzita Karlova (zkratka UK, latinský název Universitas Carolina) se sídlem v Praze je česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit, nejstarší severně od Itálie a východně od Paříže. V roce 2010 zde studovalo téměř 50 tisíc studentů, tj. zhruba šestina všech vysokoškoláků v Česku.[1] Tuto školu dlouhodobě vyhodnocuje organizace Academic Ranking of World Universities jako nejlepší v České republice, jednu z nejlepších v regionu střední a východní Evropy a v celosvětovém (tzv. Šanghajském) žebříčku ji zařadila v roce 2020 na 201.–300. místo.[2] Jiný prestižní žebříček QS World University Rankings, který zahrnuje přes 5,5 tisíce vysokých škol po celém světě, v roce 2020 zařadil Univerzitu Karlovu celosvětově na 260.[3] a v roce 2021 na 266. místo.[4] Oba žebříčky ji označují za nejlepší vysokou školu v České republice[5].

Založení a dějiny

Socha Karla IV. ve Velké aule Karolina
Historická budova Karolina s arkýřem Velké auly

Středověká, stavovská a jezuitská univerzita

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740).
Pečeť Univerzity Karlovy (kolem roku 1360)

Pražská univerzita byla založena nejméně třemi akty, totiž zakládající listinou papeže (bulou) Klementa VI., potvrzenou v Avignonu 26. ledna 1347, nadační listinou Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 a konečně tzv. Eisenašským diplomem ze 14. ledna 1349.[6] Nejpozději od poloviny 19. století se jako den jejího založení slaví 7. duben 1348. Vzorem pro její uspořádání byly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli, studium začínalo na fakultě svobodných umění („artistické“) a mohlo pokračovat na fakultě teologické, právnické nebo lékařské. Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé rozděleni do 4 „národů“: českého, bavorského, polského a saského. Český národ zahrnoval obyvatele Čech i Moravy, jak česky, tak německy mluvící, dále Jihoslovany a obyvatele Uher. Bavorský zahrnoval Rakušany, Šváby, obyvatele Frank i Porýní, polský Slezany, Poláky a Rusy, saský obyvatele Míšeňska, Durynska, Horního/Dolního Saska, Dánska a Švédska. Studenti české národnosti tvořili 16–20 % z celkového počtu studentů.[7]

Studium sice začalo už v roce 1347, rozbíhalo se však pomalu a podstatným krokem bylo založení Karlovy koleje roku 1366 a velkorysá stavba Karolina roku 1383. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoci ve prospěch českých reformistů, což vedlo k odchodu většiny profesorů a studentů, z nichž část se rozhodla založit univerzitu v Lipsku. Tímto odchodem došlo ke snížení významu pražské univerzity a ta stala pouhou regionální, postupně upadající univerzitou, od husitských bouří univerzitou podobojí (utrakvistickou), což ji mezinárodně izolovalo.

Od poloviny 15. století měla pouze fakultu artistickou a i když zde působilo několik významných vědců, pečovala hlavně o výchovu učitelů. V polovině 16. století, když v Praze vznikla jezuitská kolej, povýšená císařem Matyášem roku 1611 na univerzitu, musela stará univerzita čelit silné mezinárodní konkurenci, a po porážce stavovského povstání roku 1620 byla roku 1622 nejprve odevzdána jezuitům. Roku 1654 se jako Univerzita Karlo-Ferdinandova obnovily i fakulty právnická a lékařská.

Osvícenský absolutismus

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1740–1918).

Ve sporech mezi arcibiskupem a císařem byla nakonec univerzita podřízena státu a od poloviny 18. století přetvořena na učiliště pro výchovu učitelů, kněží, lékařů a úředníků absolutistického státu. Jezuité byli z univerzity vykázáni a vyučovacím jazykem se stala místo latiny němčina. Roku 1848 se univerzitní studenti významně podíleli na povstání a roku 1849 změnil ministr hrabě Lev Thun-Hohenštejn novým zákonem všechny rakouské univerzity podle německého von Humboldtova vzoru na svobodná učiliště věd s jistou autonomií. Ve druhé polovině 19. století ovšem rostlo napětí mezi Čechy a Němci, až roku 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou.[8] Počty studentů pak rychle rostly a čeští studenti měli brzy početní převahu; obě univerzity získaly řadu nových budov. Na německé univerzitě působili například vědci Ernst Mach, Christian Doppler a Albert Einstein, nebo pozdější rakouský politik Anton Rintelen, na české také pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Československá republika

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1918–1945).

Po pádu Rakousko-Uherska a založení Československa rozhodl Československý parlament zákonem z roku 1920 (tzv. lex Mareš), že nositelem tradice pražské univerzity je nadále česká Univerzita Karlova. V následujících letech vznikla řada nových budov, a to i pro univerzitu německou, rozšířilo se studium žen a vznikly i nové fakulty přírodovědecké. Národnostní napětí však pokračovalo a po nástupu nacismu v Německu se k němu pražská německá univerzita do značné míry přiklonila. Po obsazení Československa a studentských manifestacích roku 1939 byly české vysoké školy „dočasně“ uzavřeny a majetek UK převzala univerzita německá.

Po roce 1945

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945).

V roce 1945 byla německá univerzita zrušena a její majetek převzala UK,[9] řada historických dokumentů (včetně zakládací listiny) se však při té příležitosti ztratila. V poválečných letech rychle rostl počet studentů, po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 však byla téměř čtvrtina vyloučena a mnoho učitelů propuštěno. Radikální reformy ministra Zdeňka Nejedlého roku 1950 se řídily podle sovětských vzorů, zavedly povinné studijní programy, množství zkoušek a univerzitu zcela podřídily státu. Věda a výzkum byly z velké části převedeny do Akademie věd. Podporu měly hlavně přírodovědecké obory, vznikla Matematicko-fyzikální fakulta (1952), Fakulta tělesné výchovy a sportu (1953) a Fakulta technické a jaderné fyziky (1955). Po jistém pokusu o liberalizaci v šedesátých letech postihla i UK tzv. „normalizace“, tj. rozsáhlé čistky mezi studenty i učiteli. Některé obory si přesto udržely jistou úroveň i prestiž.

Po tzv. „sametové revoluci“ v r. 1989, o niž se přičinili i pražští studenti, byla obnovena akademická svoboda, senáty a volby funkcionářů a roku 1998 byly státní vysoké školy přetvořeny na školy veřejné s vlastním majetkem a rozhodováním. Prudkému růstu počtu studentů však neodpovídal nárůst financí a zejména investic, takže řada fakult se potýká s prostorovými problémy. Postupně se dařilo navazovat přerušené mezinárodní styky včetně studentských výměn a stále větší důraz se klade na vědeckou činnost univerzit. V roce 2009 vyprodukovala UK podle vládní metodiky téměř třetinu celého základního výzkumu v ČR (více než třetina připadla na Akademii věd ČR, zbytek na všechny ostatní vysoké školy v ČR).

Podle přílohy zákona č. 172/1990 Sb. se univerzita od roku 1990 nazývala „Univerzita Karlova v Praze“, příloha zákona č. 111/1998 Sb. toto jméno potvrdila. V roce 2009 se ale objevily snahy o návrat k názvu bez dodatku označujícího její sídelní město,[10] jak bylo určeno už zákonem o poměru pražských univerzit z roku 1920. Ovšem až v roce 2016 byl zákon o vysokých školách novelizován tak, že název školy se skutečně od září téhož roku změnil pouze na „Univerzita Karlova“ bez dodatku označujícího její sídlo.[11]

Současná situace

17 fakult UK připravuje odborníky pro širokou oblast:

V řadě oborů je Univerzita Karlova jedinou vysokou školou v ČR, která dané vzdělání nabízí.

K 31. prosinci 2009 studovalo na UK 52 842 studentů v 625 studijních oborech, z toho 7972 doktorských studentů a přes 7 tisíc cizinců. V tomtéž roce 2009 dostala UK 61 621 přihlášek ke studiu a přijala 18 020 nových studentů. Nezaměstnanost jejích absolventů byla 1,6 %, což je (spolu s VŠE Praha) nejnižší hodnota v ČR. V rámci programu Erasmus vycestovalo na semestr 1858 a přicestovalo 1759 studentů. V placených kurzech celoživotního vzdělávání studovalo 16 555, na Univerzitě třetího věku 4574 zájemců.[12] Z celkem 12 474 zaměstnanců je asi 640 profesorů, přes 1000 docentů, 1500 vědeckých pracovníků a přes 4600 asistentů a lektorů.[13]

Také v oblasti vědy a výzkumu zaujímá UK významné místo nejen v rámci České republiky. Na produkci mezinárodně hodnocených – hlavně přírodovědeckých a medicínských – publikací (WoS) se UK podílí 30 % z celé produkce ČR, mezinárodní bibliometrický index H vzrostl na 42 a je nejvyšší v ČR.[12] V mezinárodních žebříčcích (Shanghai University, Times HE Supplement), které ovšem silně preferují přírodní a lékařské vědy a anglicky mluvící země, se umisťuje jako jediná v ČR a jedna ze tří ve východní Evropě mezi prvními 500, a to někde kolem 250. místa.

Identifikační číslo univerzity (IČO) je 00216208. Rozpočet univerzity činil v roce 2009 přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet).[14] Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování (Koleje a menzy, KaM),[15] vydavatelská činnost (nakladatelství Karolinum) a knihovny. Celkový knihovní fond činí 4,66 mil. svazků, z toho 721 tisíc ve volném výběru.[16]

Technologický transfer

Univerzita Karlova založila v roce 2018 svou 100% vlastněnou dceřinou společnost Charles University Innovations Prague[17] jakožto z univerzity vyčleněnou agenturu pro technologický transfer za účelem zrychlení a zefektivnění přenosu výsledků vědy a výzkumu do praxe, a to formou zastupování univerzity v jednáních s obchodními partnery z aplikační sféry o licencích či prodeji duševního vlastnictví. Charles University Innovations Prague realizuje transfer také prostřednictvím zakládání takzvaných spin-off společností. Ke konci roku 2020 již byly založeny 3 takové spin-off společnosti, a to Charles Games (vývoj a distribuce počítačových her a studentský inkubátor)[18][19], LAM-X (vývoj nových světlem aktivovaných nanomateriálů)[20][21] a GeneSpector (vývoj a distribuce kitů pro diagnostiku virových onemocnění)[22][23].

Tento model technologického transferu úspěšně funguje na řadě zahraničních univerzit.[24][25][26] Univerzita Karlova je první vysokou školou, která jej uplatnila v České republice.

Kultura, sport, spolky

Na univerzitě působí desítky studentských organizací. Při univerzitě působí tři hudební sbory: Sbor Univerzity Karlovy, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy a Smíšený pěvecký sbor Univerzity Karlovy a jeden orchestr (Orchestr Univerzity Karlovy).[27]

Média

UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex.

Medaile a ceny

Galerie

Žebříčky

Pražská Univerzita Karlova patří mezi 1,5 % nejlepších světových univerzit.[28] Je hodnocena jako nejlepší univerzita České republiky a jedna z nejlepších univerzit ve Střední a Východní Evropě, soutěžící o jedno z předních míst s nejlepší ruskou univerzitou, Lomonosovovou univerzitou v Moskvě.[29][30] Karlova univerzita se umístila na 31. místě mezi univerzitami států BRICS a jiných států mimo tzv. západní svět podle hodnocení londýnského deníku The Times, přičemž Varšavská univerzita byla ohodnocena jako 23.[31]

V celosvětovém měřítku se Karlova univerzita umístila v roce 2013 jako 201.-300. mezi 500 univerzitami celého světa hodnocenými dle Academic Ranking of World Universities (tzv. Šanghajský žebříček), jako 233. z 500 univerzit v QS World University Rankings, jako 401.-500. z 800 univerzit hodnocených v Times Higher Education World University Rankings (výsledek z roku 2015)[32] a jako 485. dle CWTS Leiden Ranking, zohledňujícím 500 univerzit. Dřívější výsledky viz tabulky níže:[33]

Rok Šanghajský žebříček (změna) QS Ranking (změna) Times Ranking (změna) Leiden Ranking (změna)
2019 201-300 317 401-500 179
2020 201-300 (▬) 291 (▲ 26) 401-500 (▬) 187 (▼ 8)
2021[34] 201-300 (▬) 260 (▲ 31)

V QS žebříčku dle předmětů patří Karlova univerzita mezi 51-100 nejlepších univerzit na světe v geografii a lingvistice[35].

QS Subject 2011 2013 2018 2020
Natural Sciences 174 208 (▼) 197 (▲) 228 (▼)
Engineering & Technology 325 398 (▼) 401-450 (▼) 401–450 (▬)
Arts & Humanities 184 137 (▲) 193(▼) 189 (▲)
Social Sciences & Management 229 252 (▼) 302 (▼) 286 (▲)
Life Sciences & Medicine 250 246 (▲) 219 (▲) 224 (▼)
Shanghai Subject Fields[36] 2012 2013 2021[34]
Mathematics 151-200 151-200(▬) 101-150(▲)
Physics 151-200 101-150(▲) 101-150(▬)
Economics 101-150
Metallurgical Engineering 101-150

Známí absolventi

Vedení univerzity

Kolegium rektorky od roku 2022.[37]

  • prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. – rektorka, profesorka Ústavu histologie a embryologie LFP UK
    • PhDr. Pavel Doleček, Ph.D. – prorektor pro strategickou spolupráci a rozvoj
    • prof. PhDr. Ladislav Krištoufek, Ph.D. – prorektor pro vědeckou a tvůrčí činnost, profesor Katedry financí a kapitálových trhů IES FSV UK
    • prof. Mgr. Markéta Křížová, Ph.D. – prorektorka pro zahraniční záležitosti, profesorka Střediska ibero-amerických studií FF UK
    • prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc. – prorektor pro akademické kvalifikace, vedoucí Katedry právních dějin PF UK
    • doc. RNDr. Markéta Martínková, Ph.D. – prorektorka pro studijní záležitosti, zástupkyně vedoucího Katedry biochemie PřF UK
    • doc. MUDr. Jan Polák, Ph.D., MBA – prorektor pro koncepci a kvalitu vzdělávání, přednosta Ústavu patofyziologie 3. LF UK
    • prof. RNDr. Tomáš Skopal, Ph.D. – prorektor pro informační technologie, zástupce vedoucího Katedry softwarového inženýrství MFF UK
    • doc. RNDr. Martin Vlach, Ph.D. – prorektor pro vnější vztahy, docent Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK
      • MUDr. Josef Fontana, Ph.D. – člen kolegia rektorky pro strategie, analýzy a transfer, asistent Ústavu biochemie, buněčné a molekulární biologie 3. LF UK
      • Mgr. et Mgr. David Hurný – člen kolegia rektorky pro rozvoj pedagogických kompetencí akademických pracovníků
      • Mgr. Jan Jindra – člen kolegia rektorky pro eGovernment a bezpečnost
      • prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc. – členka kolegia rektorky pro 4EU+, zakladatelka Katedry evropských studií IMS FSV UK
      • prof. Ing. Zdeněk Strakoš, DrSc. – člen kolegia rektorky pro ERC a další nástroje rozvoje vědecké činnosti, profesor Katedry numerické matematiky MFF UK
      • PhDr. Ing. Marie Vymazalová, Ph.D. – členka kolegia rektorky pro sociální záležitosti a udržitelný rozvoj, odborná asistentka Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK
      • prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA – emeritní rektor, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN
      • Martin Čihák – zástupce studentů Akademického senátu UK
      • JUDr. Tomáš Horáček, Ph.D. – kvestor, odborný asistent Katedry obchodního práva a Centra mimosoudního řešení sporů PF UK
      • Mgr. Michal Zima – kancléř, asistent Ústavu fyziologie 3. LF UK
      • prof. Ing. František Zahálka, Ph.D. – předseda Akademického senátu UK, vedoucí Laboratoře sportovní motoriky FTVS UK

Organizační struktura

Fakulty

Mezi původní čtyři fakulty Univerzity Karlovy patřily: právnická, lékařská, teologická (nyní katolická teologická) a artistická (nyní filozofická). Dnes UK tvoří 17 fakult sídlících především v Praze, dvě sídlí v Hradci Králové a jedna v Plzni.

Další součásti

Vysokoškolské ústavy

Jiná pracoviště

  • Ústav výpočetní techniky
  • Centrum pro přenos poznatků a technologií
  • Ústav jazykové a odborné přípravy
  • Ústřední knihovna
  • Agentura Rady vysokých škol

Účelová zařízení

Výzkumná pracoviště zřizovaná společně s Akademií věd

Odkazy

Reference

  1. ↑ Charakteristika UK Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine., cuni.cz, 21.1.2010
  2. ↑ Academic Ranking of World Universities. Academic Ranking of World Universities - 2019 [online]. 2019 [cit. 2020-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-15. (anglicky) 
  3. ↑ QS World University Rankings 2021. Top Universities [online]. [cit. 2021-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09. (anglicky) 
  4. ↑ QS World University Rankings 2022. Top Universities [online]. [cit. 2021-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-18. (anglicky) 
  5. ↑ QS World University Rankings 2021. Top Universities [online]. [cit. 2021-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09. (anglicky) 
  6. ↑ Dějiny přírodních věd v českých zemích (1. část). Elektro [online]. [cit. 2014-09-02]. Roč. 2006, čís. 10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-17. 
  7. ↑ CHYSKÝ, Václav. Sedmdesátileté výročí insigniády z jiného pohledu. CS Magazin [online]. Březen 2005 [cit. 2009-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-28. 
  8. ↑ Zákon č. 24/1882 ř. z., jenž se týče c. k. university Karlo-Ferdinandské v Praze. Dostupné online. Archivováno 3. 5. 2019 na Wayback Machine.
  9. ↑ Dekret presidenta republiky č. 122/1945 Sb., o zrušení německé university v Praze. Dostupné online. Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine.
  10. ↑ Univerzita Karlova změní název. Nechce být „v Praze“. Týden.cz [online]. 2009-03-11 [cit. 2011-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-18. 
  11. ↑ Čl. I bod 292 a čl. II bod 18 zákona č. 137/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dostupné online. Archivováno 16. 8. 2016 na Wayback Machine.
  12. ↑ a b Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 9.
  13. ↑ Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 102n.
  14. ↑ Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 100
  15. ↑ http://kam.cuni.cz/ Archivováno 24. 11. 2013 na Wayback Machine., 4. prosince 2013.
  16. ↑ Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 270.
  17. ↑ CUIP pomůže zavést znalosti do praxe. Univerzita Karlova [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-28. (anglicky) 
  18. ↑ Homepage - Charles Games. charlesgames.net [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-23. 
  19. ↑ ÚŠELA, Jan. Univerzita Karlova otvírá herní studio. Součástí bude i inkubátor talentů zaměřený na vývojáře. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2020-01-29 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  20. ↑ LAM-X - Light activated nanomaterials fighting infections. www.lam-x.tech [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-05. (anglicky) 
  21. ↑ WEBMASTER@TYDEN.CZ, TYDEN, www tyden cz, e-mail:. Čeští vědci budou vyvíjet látku, která se umí sama dezinfikovat. TÝDEN.cz [online]. 2020-02-20 [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22. 
  22. ↑ GeneSpector | We Are Improving Molecular Diagnostics [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-17. (anglicky) 
  23. ↑ UK představila sadu pro diagnostiku covid-19 a chřipky | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22. 
  24. ↑ Oxentia | Oxford's Global Innovation Consultancy. www.oxentia.com [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-15. 
  25. ↑ Home | yeda. www.yedarnd.com [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-19. (anglicky) 
  26. ↑ Unitectra. www.unitectra.ch [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22. 
  27. ↑ http://www.cuni.cz/UK-4018.html Archivováno 2. 10. 2013 na Wayback Machine., 4. prosince 2013.
  28. ↑ Archivovaná kopie. iforum.cuni.cz [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-18. 
  29. ↑ Archivovaná kopie. www.iu.qs.com [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-31. 
  30. ↑ Archivovaná kopie. www.webometrics.info [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-19. 
  31. ↑ World University Rankings 2014, BRICS & Emerging Economies Rankings. The Times, http://www.timeshighereducation.co.uk/world-university-rankings/2014/brics-and-emerging-economies Archivováno 18. 3. 2015 na Wayback Machine. (anglicky).
  32. ↑ World University Rankings [online]. [cit. 2015-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-30. 
  33. ↑ Archivovaná kopie. www.universityrankings.ch [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-09. 
  34. ↑ a b Charles University in Prague. Academic Ranking of World Universities [online]. [cit. 2021-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-30. 
  35. ↑ Archivovaná kopie. www.topuniversities.com [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-21. 
  36. ↑ Archivovaná kopie. www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-14. 
  37. ↑ Kolegium rektorky. Univerzita Karlova [online]. [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. 

Literatura

  • M. Svatoš (red.), Dějiny Univerzity Karlovy I. (1347/48 – 1622). Praha 1995
  • I. Čornejová (red.), Dějiny Univerzity Karlovy II. (1622-1802). Praha 1995
  • J. Havránek (red.), Dějiny Univerzity Karlovy III. (1802-1918). Praha 1995
  • J. Havránek – Z. Pousta (red.), Dějiny Univerzity Karlovy IV. (1918-1990). Praha 1995
  • NODL, Martin. Dekret kutnohorský. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 452 s. ISBN 978-80-7422-065-4. 
  • Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988, 40 pp.
  • Ottův slovník naučný. Heslo Praha
  • TOMEK, Václav Vladivoj. Děje university Pražské. Praha: České museum, 1849. Dostupné online. 
  • WINTER, Zikmund. O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje : Kulturní obraz 15. a 16. století. Praha: Matice česká, 1899. Dostupné online. 
  • WINTER, Zikmund. Děje vysokých škol Pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské (1409-1622). Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online. 
  • Výroční zpráva o činnosti UK za rok 2009. Praha: UK 2010. ISBN 978-80-254-7851-6

Související články

Externí odkazy

Univerzita Karlova
Samosprávné orgány
Fakulty
Vysokoškolské ústavy
Knihovny
Jiná pracoviště
Účelová zařízení
Jednotky fakult
Dějiny Univerzity Karlovy
Veřejné vysoké školy v Česku
Praha
České Budějovice
Plzeň
Ústí nad Labem
Liberec
Hradec Králové
Pardubice
Jihlava
Brno
Olomouc
Ostrava
Opava
Zlín
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Univerzita_Karlova&oldid=21190458“