Ota Šik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ota Šik
Narození 11. září 1919
Plzeň
Úmrtí 22. srpna 2004 (ve věku 84 let)
St. Gallen
Alma mater Univerzita Karlova
Politická strana Komunistická strana Československa
Děti Miroslav Šik
Jiří Polák
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ota Šik (11. září 1919 Plzeň22. srpna 2004 Sankt Gallen, Švýcarsko) byl český ekonom a politik Pražského jara, člen ÚV KSČ. Ve známost vešel jako tvůrce hospodářských reforem, později často označovaných jako třetí cesta.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1940 vstoupil jako nezaměstnaný (podle norimberských zákonů byl označen za žida[zdroj?]) do ilegální KSČ. O rok později až do konce války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen, v 50. letech propagoval totalitní direktivní plánování podle vzoru Sovětského svazu.[1] Od roku 1961 působil jako ředitel Ekonomického ústavu ČSAV. Roku 1962 byl zvolen do ústředního výboru KSČ, od roku 1964 řídil státní a stranickou komisi pro hospodářské reformy. V dubnu 1968 byl na základě návrhu Alexandra Dubčeka jmenován zástupcem ministerského předsedy a koordinátorem hospodářských reforem (což v Moskvě vyvolalo silné reakce a vyjádření o restauraci kapitalismu v Československu[zdroj?]). Po ztroskotání Pražského jara emigroval do Švýcarska. Od roku 1970 pracoval jako pedagog v Basileji a Manchesteru a později jako profesor ekonomie na Vysoké škole hospodářských a sociálních věd v Sankt Gallenu ve Švýcarsku.

Po listopadu 1989 jej přizval tehdejší místopředseda federální vlády Valtr Komárek k diskusím o ekonomických reformách. Šik byl zastáncem tzv. třetí cesty, která byla pro okamžitou liberalizaci cen, ale zároveň pro pomalejší liberalizaci zahraničního obchodu.[zdroj?]

K jeho zálibám patřilo malování obrazů. V r. 1933 začal v Praze studovat malířství, školu však již v následujícím roce opustil a dále se vzdělával ve večerních kurzech. V důchodu po r. 1992 se pak už věnoval pouze malování. V devadesátých letech se v Praze uskutečnily jeho dvě retrospektivní výstavy. Vystavoval i ve Švýcarsku, mj. v Curychu.

Mezi jeho syny je divadelník, filmař a výtvarník Jiří Polák, od vyhoštění v roce 1980 žijící v Berlíně, dále švýcarský architekt Miroslav Šik, profesor na ETH v Curychu.

Pražské jaro[editovat | editovat zdroj]

Patřil k nejexponovanějším protagonistům reforem Pražského jara. V rámci svých funkcí se zabýval přípravou zejména hospodářských reforem. Některé zásadní výroky, zveřejněné v Akčním programu strany pocházejí od něj. V široké veřejnosti se stal velmi známý a populární během jara 1968, kdy byl mj. místopředsedou vlády a v československé televizi měl vlastní pořad, ve kterém srozumitelně a populárně vysvětloval zásady hospodářských reforem (a v důsledku toho i mnoho aspektů politických změn); pojmy jako „třetí cesta“ a model humánní „hospodářské demokracie“ vešly v širokou známost.

  • 18.6.1968 (po zrušení cenzury) zveřejnil v tehdejším deníku KSČ Rudé právo článek, který uváděl, kolik hodin pracuje na 1 kg másla, masa, nebo auta, televize, dělník v ČSSR, pak v západním Německu, Švédsku, v USA. Tabulka nezvratně ukázala vysoké ceny v ČSSR oproti Západu a způsobila obrovský rozruch.(Lidé pak říkali, že to není žádné umění, dát všem malé výdělky, a tím pak moci všechny uměle zaměstnat)[2].

I v důsledku jeho dalších publikací, zveřejněných v emigraci, byl Šik a jeho model hospodářských reforem často kritizován z mnoha stran jako neuskutečnitelný, iluzionistický nebo jako silně prokapitalistický.

Poměrně dobrá hospodářská prosperita v období normalizace byla přisuzována mj. tomu, že aniž by to komunistický normalizační režim v Československu otevřeně přiznal, byly přesto některé Šikovy reformní myšlenky realizovány.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdislav Šulc “Z jeviště a zákulisí české politiky a ekonomiky (Vzpomínky novináře a ekonoma 1945-1995)” Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky č.4/2009
  2. ŠIK, Ota. O tom, kdo skutečně hájí zájmy dělníků : Komunista by neměl zatemňovat fakta!. Rudé právo. 18. 6 1968, s. 3. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]