Sociální demokracie (Česko)

Sociální demokracie
Sociální demokracie
Zkratka	SOCDEM
Datum založení	7. dubna 1878; (jako součást rakouské sociální demokracie); 1893; (jako samostatná strana); 1945 (obnovena); 9. února 1990 (obnovena)
Datum rozpuštění	1938; (sloučena do NSP); 1948; (sloučena do KSČ)
Předsedkyně	Jana Maláčová
1. místopředseda	Lubomír Zaorálek
Místopředseda	Jiří Nedvěd; Jiří Oliva; Radek Scherfer
Zakladatel	Josef Boleslav Pecka; Ladislav Zápotocký
Sídlo	Hybernská 1033/7; 110 00 Praha; (Lidový dům)
Předchůdce	Sociálně demokratická strana dělnická Rakouska (1893)
Ideologie	sociální demokracie pro-evropanismus
Politická pozice	středolevice
Stát. příspěvek (mil. Kč)	60,9 (2021)
Mezinárodní org.	Progresivní aliance; Socialistická internacionála
Evropská strana	Strana evropských socialistů
Politická skupina EP	Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů
Mládežnická org.	Mladí sociální demokraté
Stranické noviny	Právo lidu (1893–1948)
Počet členů	6 500 (2023)
Slogan	„Lidskost místo sobectví“
Barvy	červená
Volební výsledek	4,65 % (PSP ČR 2021)
IČO	00409171 (VR)
Rejstřík MV ČR	99
Oficiální web	socdem.cz
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna2021	0/200
Senát	1/81
Evropský parlament2024	0/21
Zastupitelstva krajů2024	13/685
Krajští hejtmani2024	1/13
Zastupitelstva obcí2022	799/61780
Zastupitelstvo Prahy2022	0/65
Vlajka strany
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sociální demokracie (zkratka SOCDEM, do června 2023 Česká strana sociálně demokratická, zkratka ČSSD) je česká středolevicová sociálnědemokratická a nejstarší dosud existující česká politická strana. Je členkou Socialistické internacionály,^[11] Progresivní aliance a Strany evropských socialistů. Předsedkyní strany je od roku 2024 bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.

Sociálně demokratická strana českoslovanská založená roku 1878 navázala na dělnické hnutí a vznik celoevropského sociálnědemokratického hnutí, jež bojovalo za vznik moderních sociálně spravedlivých států. Voličská podpora sociální demokracie začala stoupat na přelomu 19. a 20. století, postupně se stávala jednou z nejsilnějších politických stran v českých zemích. V roce 1920 byla nejsilnější českou politickou stranou první československé republiky, po odtržení leninistických radikálů, kteří roku 1921 založili Komunistickou stranu Československa (KSČ), zaujímala druhé místo po Republikánské straně (tzv. agrárníci). Po válce byla jednou z povolených stran Národní fronty a podílela se na vládě. Po komunistickém převratu v únoru 1948, který nepřímo podpořila, byla strana nuceně sloučena s KSČ a nadále působila jen v exilu se sídlem v Londýně.

Po sametové revoluci roku 1989 byla strana obnovena a za předsednictví Miloše Zemana se stala hlavní představitelkou demokratické levice a spolu s pravicovou Občanskou demokratickou stranou jednou ze dvou nejsilnějších stran v Česku. V letech 1998–2006 byla hlavní vládní stranou. Během druhé poloviny desátých 21. století začal její dominantní vliv na české politické scéně upadat, tradiční elektorát straně přebíralo zejména hnutí ANO 2011. Roku 2017 se ČSSD ještě účastnila sestavování vlády, ale už jen jako menší koaliční partner, a ve volbách 2021 z Poslanecké sněmovny úplně vypadla. Roku 2023 představila radikální změnu loga a zjednodušení názvu.

Původně se jednalo o stranu dělnictva a části městských levicově orientovaných intelektuálů. Vzhledem k tomu, že dělníků v průběhu a hlavně v závěru 20. století ubývalo, strana se soustředila na všechny pracující s nižšími až středními příjmy. Na konci 90. let a v prvním desetiletí 21. století měla strana voličskou základnu především na venkově a v menších městech. Na rozdíl od jiných sociálně demokratických stran na západě se české sociální demokracii nepodařilo oslovovat liberálnější obyvatele velkých měst.

Historie

Dělnické hnutí a počátky sociální demokracie na území Čech a Moravy (1878–1907)

Počátky českého dělnického hnutí lze nalézt v 60. letech 19. století. Tehdy vznikly první odborové a vzdělávací spolky českého dělnictva. Roku 1868 bylo ustanoveno svépomocné družstvo Oul vedené Františkem Ladislavem Chleborádem.^[12] V roce 1870 proběhla na Ještědu masová demonstrace českých a německých dělníků, takzvaný „tábor lidu“.

Dne 7. dubna 1878 se v břevnovském hostinci U Kaštanu konal ustavující sjezd zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany pod názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku. Hlavními osobnostmi sjezdu byli Ladislav Zápotocký a Josef Boleslav Pecka z okruhu časopisů Dělnické listy a Budoucnost.

Proces osamostatňování české sociální demokracie z tzv. rakouské internacionály, vyústil v prosinci roku 1893 na sjezdu konaném v Českých Budějovicích, a to v založení takticky a organizačně samostatné Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické.

První samostatná kandidatura a samostatná činnost (1907–1918)

Již v roce 1897 byla zastoupena v říšské radě.^[13] V tomto roce zde učinilo pět sociálně demokratických poslanců (Arnošt Berner, Petr Cingr, Josef Hybeš, Josef Steiner a Karel Vrátný) protistátoprávní prohlášení, ve kterém strana odmítala vznik samostatného českého státu. To vedlo k rozdělení strany na odpůrce a příznivce české samostatnosti, někteří příznivci sociální demokracii opustili a spolu s příznivci některých dalších stran založili ČSNS.

Programově se sociálně demokratická strana hlásila k II. internacionále, prosazovala uznání osmihodinové pracovní doby, všeobecné volební právo a úpravu mzdových poměrů. Myšlenku všeobecného volebního práva pro muže se podařilo prosadit a v roce 1907 tak již měl volební právo každý dospělý muž v Rakousku-Uhersku. Ve volbách do Říšské rady 1907 česká sociální demokracie pod vedením Antonína Němce poprvé kandidovala mimo rámec rakouské sociální demokracie. V českých zemích zvítězila, avšak po přepočtení na kurie skončila až za agrární stranou a celkově získala 6. nejpočetnější klub.

Ve volbách do Říšské rady 1911 strana ještě posílila a klub českých sociálních demokratů získal další 3 poslance, avšak situace se opakovala. Strana získala 4. nejpočetnější klub za Českým klubem na 3. místě. Během první světové války strana odmítala odbojovou činnost a byla plně loajální k Rakousku-Uhersku, avšak ke konci války se především levé křídlo podílelo na tzv. hladových a protiválečných demonstracích.

Sociální demokracie v novém státě (1918–1926)

Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD) vznikla přejmenováním Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické na sjezdu v prosinci 1918. Od vytvoření samostatného státu byla druhou nejsilnější politickou stranou, která měla v Revolučním národním shromáždění 47 poslanců (vycházelo se z výsledků voleb do Říšské rady v roce 1911). Tomu odpovídalo zastoupení třemi ministry v první československé vládě. Sociální demokracie navíc získala post předsedy Revolučního národního shromáždění, kterým se stal novinář a politik František Tomášek.

V komunálních volbách v roce 1919, v nichž mohly poprvé volit i ženy, ČSDSD výrazně zvítězila (získala 32,5 %), což vedlo k demisi národně demokratického premiéra Kramáře, jehož strana naopak drtivě prohrála. Sociální demokraté následně vytvořili vládu s republikány (agrárníky) a národními socialisty, pro níž se vžil název rudozelená koalice. Místo předsedy vlády zaujal sociálnědemokratický vůdce Vlastimil Tusar. Stal se tak prvním sociálnědemokratickým premiérem v českých dějinách.

Vlastimil Tusar, v letech 1919–1921 první sociálně demokratický premiér

V prvních volbách do Parlamentu v roce 1920 ČSDSD zvítězila. Získala 25,7 % hlasů a 74 mandátů. Premiérem tak zůstal Vlastimil Tusar a i půdorys této vlády zůstal stejný. V době zdánlivého rozmachu však již ve straně probíhal politický rozkol mezi vedoucím státotvorným umírněným proudem a marxisticko-leninskou opozicí, která se hlásila ke Komunistické internacionále a usilovala o komunistickou revoluci. Opoziční část se sešla na sjezdu v září roku 1920, ustavila se jako ČSDSD-levice a přijala samostatný program. V říjnu téhož roku pak 23 poslanců tohoto křídla vytvořilo svůj vlastní poslanecký klub. V reakci na to podal sociálnědemokratický premiér Tusar demisi, vláda padla a nahradila jí dočasná, úřednická vláda složená z nestraníků. Rozkol sociálně demokratické strany byl prakticky dovršen sjezdem zbytku strany v listopadu 1920, na kterém byl přijat nový Dělnický hospodářský program a byly odmítnuty zásady Komunistické internacionály. Na počátku prosince 1920 se příznivci komunistického křídla strany pokusili v podstatě o státní převrat, nejprve obsadili sídlo sociální demokracie v Lidovém domě a následně po zásahu policie vyhlásili generální stávku. Stávka však byla úspěšně potlačena. Nakonec v květnu 1921 vznikla samostatná Komunistická strana Československa (KSČ). Po tomto rozdělení ČSDSD již nebyla schopna být vedoucí stranou ve vládě, přesto se po zbytek volebního období zúčastnila všech vlád, poloúřednické vlády Edvarda Beneše i první vlády Antonína Švehly.

I přesto sociální demokracie zůstala oslabená natolik, že v parlamentních volbách roku 1925 obdržela pouhých 8,9 % (KSČ 13,2 %).^[14] Po volbách se strana stala součástí druhé vlády Antonína Švehly, roku 1926 však spolu se socialisty vládní lavice opustila a vznikla tak úřednická vláda složená z nestraníků.

Na sjezdu v roce 1924 byl novým předsedou zvolen bývalý tajemník Svazu kovodělníků a poslanec Národního shromáždění Antonín Hampl, který vystřídal Antonína Němce, místopředsedou se stal (až do roku 1933) kladenský starosta Karel Kindl^[15]. O dva roky později se stal generálním tajemníkem ČSDSD mladoboleslavský senátor Vojtěch Dundr. Hlavním tiskovým orgánem bylo Právo lidu.

Antonín Hampl, předseda strany v letech 1925–1938

V letech 1918–1926 patřila mezi největší spojence ČSDSD Československá národně socialistická strana a Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR. U obou stran se uvažovalo o sloučení, které se ale neuskutečnilo kvůli některým rozlišně chápaným programový bodům (internacionální politika, pohled na německou menšinu v Československu).

Od „Panské koalice“ k Národní straně práce (1926–1938)

Roku 1926 po dlouho trvající politické krizi vznikla vláda takzvané „panské koalice“, tedy koalice nesocialistických stran, ČSDSD se tak na zbytek volebního období ocitla v opozici. Ve volbách roku 1929 si mírně polepšila, získala 13 % hlasů. Vrátila se do vlády, stala se jedním z menších členů druhé vlády Františka Udržala. Až do sjezdu v roce 1930 se strana hlásila k tradicím marxismu, teprve na tomto sjezdu byl přijat nový stranický program, který dosavadní orientaci revidoval.^[14] Následně byla sociální demokracie jedním z menších členů všech vlád Jana Malypetra (1932–1935), všech vlád Milana Hodži (1935–1938) i první vlády Jana Syrového (1938). Ve volbách roku 1935 obdržela 12,57 % hlasů a skončila na třetím místě.

Československá sociální demokracie rozvíjela též kontakty s ostatními evropskými sociálně demokratickými stranami a byla aktivní členkou Socialistické dělnické internacionály (dlouhodobě ji zde zastupoval František Soukup a posléze i Betty Karpíšková a Lev Winter). Od druhé poloviny 20. let spolupracovala s Německou sociálně demokratickou stranou dělnickou v ČSR (založenou na podzim 1919 Josefem Seligerem) a po roce 1933 organizovala pomoc německé (a později též rakouské) demokratické a socialistické emigraci v Československu. Ve druhé polovině 30. let podporovala boj španělské levice proti povstalcům a výrazně se angažovala v zápase na obranu ČSR. Plně sdílela a podporovala Benešovu koncepci kolektivní bezpečnosti (Ženevský protokol, Malá dohoda, Východní Locarno, Východní pakt, obranné smlouvy s Francií a SSSR, Hodžův plán). Meziválečná sociálně demokratická strana měla poměrně blízko k prezidentovi T. G. Masarykovi a k takzvané „hradní politice“.

Po politických změnách směřujících k autoritativnímu režimu na podzim roku 1938 se strana spojila s dalšími levicovými a středolevicovými stranami v Národní stranu práce.^[16] Tato strana byla opoziční vůči vládnoucí konzervativně pravicové straně – Straně národní jednoty.

Sociální demokracie v letech 1938–1945

Po nacistické okupaci v březnu 1939 byla Národní strana práce zakázána.

Během druhé světové války se řada bývalých členů sociální demokracie zapojila do odbojové činnosti, strana měla zastoupení v československé vládě v Londýně a ve Státní radě Československé.

Léta 1945–1948

Roku 1945 byla strana obnovena pod názvem Československá sociální demokracie (ČSSD) jako jedna ze čtyř povolených českých stran Národní fronty. Její představitelé se zúčastnili práce Národního shromáždění a předseda strany Zdeněk Fierlinger se stal předsedou první poválečné vlády. Německá sociálně demokratická strana obnovena být nemohla.

Ve volbách roku 1946 obdržela 15,5 %, což bylo nejméně ze všech čtyř českých stran (většina levicových voličů se přiklonila ke KSČ, případně k ČSNS). ČSSD se stala součástí vlády a mimo jiné přivedla na ministerský post první ženu v historii českých zemí, Ludmilu Jankovcovou.

Ve straně se však vykrystalizovaly dva proudy, přičemž na sjezdu v listopadu 1947 byl zvolen předsedou centrista Bohumil Laušman (díky pomoci zastánce samostatného vývoje strany Václava Majera) a komunisty ovládnuté Fierlingerovo křídlo bylo dočasně poraženo.^[17]

Prokomunistické křídlo a prokomunistická infiltrace fungovaly v té době už ve všech českých stranách, ovšem u sociálních demokratů dosáhly větších rozměrů. Za únorového převratu se sociální demokracie nepřidala k hromadné demisi ministrů za Národně socialistickou stranu, Lidovou stranu a Demokratickou stranu, čímž spolu s Janem Masarykem zmařila jejich snahu o vynucený pád vlády a umožnila Gottwaldovi doplnit na místa rezignujících ministrů spolupracovníky KSČ (dva ministři ze tří za sociální demokracii posléze nerespektovali rozhodnutí své strany a rezignovali, problematická se ukázala i nedostatečná komunikace od ostatních nekomunistických stran k ČSSD).

V prvních týdnech po převratu odešli někteří vedoucí představitelé sociální demokracie do exilu a v květnu 1948 ustavili v Londýně ústřední výkonný výbor strany v zahraničí. Dne 27. června 1948 byla protiprávně ukončena činnost strany nuceným sloučením s KSČ, v rozporu se stanovami ČSSD. Slučovací přihlášku následně odmítlo podepsat přes 200 000 členů strany, kteří byli za tento čin následně pronásledováni. Zbylí vysoce postavení politici strany obvykle zůstali ve vedení státu jako členové KSČ (například Zdeněk Fierlinger nebo Ludmila Jankovcová).

Sociální demokracie v exilu (1948–1989)

Po likvidaci ve vlasti pokračovala Československá sociální demokracie ve své činnosti v exilu; v jejím čele stál dočasně Blažej Vilím, od září 1948 Václav Majer. Generálním tajemníkem byl v letech 1948–1950 Blažej Vilím, poté až do roku 1970 Václav Holub. K dalším reprezentantům patřili Vilém Bernard, František Němec, Mirko Sedlák a Arno Hais, z mladé generace pak Radomír Luža a Jiří Horák.

Sídlem ústředního vedení se stal Londýn, kde také v letech 1950–1964 vycházel tiskový orgán – časopis Demokracie a socialismus. V jednotlivých státech se postupně formovaly zemské organizace v čele se zemskými důvěrníky. Další centra stranické činnosti vznikla v Paříži, v USA, ve Švýcarsku, v SRN a ve Vídni, kde v rámci rakouské SPÖ působila Československá socialistická strana v Rakousku. Někteří bývalí sociální demokraté se v různých zemích podíleli na vytvoření zelených stran, které vyjadřovaly odpor jak k západnímu kapitalismu, tak sovětskému komunismu.

Roku 1968 byl učiněn pokus o obnovu samostatné strany, avšak tyto plány zhatila invaze sovětských vojsk.

Samostatnou izolovanou zahraniční skupinu tvořili členové tzv. Zinnerova okruhu, přesvědčení němečtí sociální demokraté loajální Československu a odkazu Ludwiga Czecha. Ti se ostře vymezili proti křídlu bývalé německé sociální demokracie Wenzela Jaksche a Seliger-Gemeinde, které bylo ochotné spolupracovat se sudetoněmeckým landmanšaftem (ten v této době požadoval finanční náhradu za zabavený majetek sudetských Němců v Československu).

Strana v letech 1989–1993

Ačkoli bylo obnovení sociální demokracie plánováno již v roce 1968, uskutečnilo se až po listopadu 1989. V pořadí 9. předsedou se stal Slavomír Klaban, jenž ke členům sociální demokracie patřil již před únorem 1948 a který obnovu strany vyhlásil 19. listopadu 1989 v rádiu Svobodná Evropa.^[18] Části bývalých sociálních demokratů nebyla spolupráce na obnově strany umožněna kvůli jejich spolupráci s komunisty. Obnovovací XXIV. sjezd se konal 24. a 25. března 1990 v Praze – Břevnově a navázal na tradice předválečné ČSDSD. Předsedou byl zvolen Jiří Horák, významnou roli hrál ve straně jeden z hlavních aktérů sametové revoluce Valtr Komárek. V konkurenci s Občanským fórem (její členové mohli v prvních volbách kandidovat i za OF) nebyla strana moc úspěšná (ve volbách do Sněmovny národů získala 4,17 %, do Sněmovny lidu 3,84 %, do České národní rady 4,11 %) navíc opět trpěla vnitřními rozpory.

V následujících letech mírně stoupl její vliv, po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 se ve Federálním shromáždění utvořil Klub poslanců sociálně demokratické orientace, v němž zasedaly mnohé osobnosti, jež v následujících měsících vstoupily do ČSSD.^[19]^[20] Ve volbách roku 1992 získala Československá sociální demokracie v ČNR, ze které se rozdělením Československa stala česká Poslanecká sněmovna, 16 mandátů.

Éra Miloše Zemana (1993–2001)

Na sjezdu v roce 1993 změnila strana název na Českou stranu sociálně demokratickou (což umožnilo zachovat zkratku ČSSD) a novým předsedou strany byl zvolen Miloš Zeman.^[21] Před parlamentními volbami v červnu 1996 ČSSD vedla rozsáhlou kontaktní kampaň, hlavním symbolem kampaně byl autobus „Zemák“, se kterým lídři strany objížděli republiku. Název Zemák se dá interpretovat nejen jako „Zemanova Karosa“, ale jedná se i o synonymum pro bramboru. Předseda strany Zeman k tomu tehdy řekl: „ČSSD vždy byla stranou oslovující spíše lidi, kteří konzumují základní potraviny – brambory, mléko a obilí, než ty, kteří se živí kaviárem a šampaňským.“^[22]

Kampaň byla úspěšná, ČSSD získala 26,44 % a stala se druhou nejsilnější stranou Česka, což způsobilo velké překvapení. Znamenalo to rovněž ztrátu parlamentní většiny dosavadní středopravicové koalice. V následujících dvou letech zůstala strana v opozici a menšinovou vládu koalice ODS, KDU-ČSL a ODA (druhá Klausova vláda) tolerovala. Miloš Zeman byl zvolen do čela Poslanecké sněmovny.

I před předčasnými parlamentními volbami v červnu 1998 ČSSD vedla rozsáhlou kontaktní kampaň, podařilo se jí převzít velkou část protestních hlasů proti Václavu Klausovi. Ve volbách zvítězila s 32,31 % hlasů a sestavila menšinovou vládu pod Zemanovým předsednictvím, jejíž čtyřleté působení umožnila tzv. opoziční smlouva, uzavřená mezi ČSSD a ODS v červenci 1998. Některými voliči a novináři byla opoziční smlouva označována za volební podvod, došlo totiž ke spojení dvou stran s odlišným programem na základě snahy získat politickou moc. V této vládě na jednu stranu zasedaly všeobecně uznávané osobnosti, jako například někdejší disident a pozdější předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský nebo pozdější ombudsman Otakar Motejl, na druhou stranu však i některé osobnosti kontroverzní, například Ivan David, Ivo Svoboda, Jaroslav Tvrdík, Karel Březina, Václav Grulich, nebo Zemanův šéfporadce Miroslav Šlouf. Někteří vrcholní politici ČSSD byli v této době napojeni na hlavu českého organizovaného zločinu Františka Mrázka. Prosluly rovněž vnitrostranické spory, jež se dostaly na veřejnost, kdy se Miloš Zeman pokoušel pomocí vytvořených kompromitujících materiálů zdiskreditovat místopředsedkyni vlastní strany Petru Buzkovou. Z těchto důvodů byla vláda často kritizována veřejností i novináři. Kontroverzní byl rovněž podíl části ČSSD na pokusu o ovládnutí České televize, toto období vstoupilo do historie jako „televizní krize“.

Začátek 21. století (2001–2011)

V dubnu 2001 Miloše Zemana v čele ČSSD vystřídal ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla. Tomu se podařilo v očích voličů odstřihnout od skandálů předchozí vlády, strana tak v roce 2002 znovu zvítězila v parlamentních volbách a sestavila vládu v koalici s KDU-ČSL a US-DEU. Tato koalice ovšem disponovala pouze těsnou většinou (101 hlasů). Vladimír Špidla se snažil stranu reformovat, byl považován za politika západního progresivně liberálního stylu s akcentem na ekologii. ČSSD však provázela nejednota jak v koalici tak v samotné straně. Opoziční ODS jí kritizovala jako příliš levicovou, naopak další opoziční strana KSČM tvrdila, že ČSSD na levicové hodnoty rezignovala. Vrcholem Špidlovy politické kariéry se stal vstup Česka do Evropské unie, který sám výrazně prosazoval, po neúspěchu v eurovolbách však odstoupil z čela strany i vlády a přijal post eurokomisaře. Nový premiér Stanislav Gross, dosavadní ministr vnitra, vydržel ve funkci necelý rok a odstoupil kvůli aféře s financováním svého bytu. Dalším premiérem se stal dosavadní ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek, který stranu sjednotil a podařilo se mu získávat nové voliče (především voliče KSČM). Před parlamentními volbami v roce 2006 se však sociální demokracie opět potýkala s mnoha aférami, kritizován byl rovněž tvrdý zásah Policie ČR proti technoparty CzechTek 2005. Ve volbách samých pak strana skončila i přes svůj historicky nejlepší volební výsledek (32,32 %) druhá za ODS a skončila v opozici.

Na podzim roku 2008 strana vyhrála krajské volby a získala všech 13 hejtmanů, rovněž ve volbách do Senátu Parlamentu ČR slavila úspěch, když získala 23 nových senátorů z 27 možných. Období mezi roky 2008–2010 bývá označováno jako „Oranžová tsunami“, ČSSD totiž tehdy vítězila jak v krajských volbách, tak poprvé i v senátních, kde získala pro sebe i předsedu Senátu, kterým se stal Milan Štěch. V roce 2010 ČSSD vyhrála i volby do Poslanecké sněmovny, získala 22,1 % hlasů, ale počet získaných mandátů nestačil na vytvoření levicové vlády (s podporou KSČM); ČSSD proto opět vstoupila do opozice. V roce 2011 se předsedou strany stal Bohuslav Sobotka.

Éra Bohuslava Sobotky (2011–2017)

ČSSD šla do předčasných voleb 2013 s heslem Prosadíme dobře fungující stát. Mezi cíle ČSSD patřilo mimo jiné snížení DPH, progresivní zdanění osob s vysokými příjmy či opětovné otevření otázky církevních restitucí. Jejím celostátním lídrem byl předseda strany a bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka. Ten byl považován za představitele pragmatického liberálnějšího křídla strany, navazujícího na období Vladimíra Špidly, Sobotkovi se však nikdy nepodařilo změnit v tomto duchu celou ČSSD, strana tak působila rozštěpeným dojmem. Sociální demokraté byli podle předvolebních průzkumů jednoznačným favoritem voleb, přesto se ve straně projevoval vnitrostranický rozpor mezi stoupenci (Hašek, Tejc, Chovanec aj.) a oponenty (Sobotka, Zaorálek, Dienstbier aj.) nového prezidenta republiky Miloše Zemana.

Rozpolcení strany se pak projevilo po volbách, v nichž ČSSD sice s 20,45 % hlasů zvítězila, její očekávání však bylo zklamáno. Večer po volbách se na takzvané lánské schůzce sešli stoupenci prezidenta Miloše Zemana ve vedení ČSSD na prezidentově zámku v Lánech a pokusili se domluvit na dosazení Michala Haška do čela strany a odstavení Bohuslava Sobotky od moci. Jejich záměr však zhatil redaktor České televize Vladimír Keblúšek, který si během přítomnosti ve volebním štábu ČSSD všiml, že Zemanovi stoupenci opustili místo. Schůzku s prezidentem sice všichni dotyční politici popírali, nakonec však díky přiznání jednoho z nich došlo k provalení celého příběhu. Na stranu Bohuslava Sobotky se navíc postavil například předseda Senátu Štěch nebo pozdější ministr zahraničí Zaorálek. Rovněž potenciální koaliční partneři strany, hnutí ANO a KDU-ČSL sdělili, že o vládě s Michalem Haškem vyjednávat nebudou. Sobotka tak svou pozici ustál a naopak jeho odpůrci opustili vedení strany (kromě pozdějšího ministra vnitra Milana Chovance, jenž se přidal na Sobotkovu stranu).

ČSSD sestavila vládu spolu s hnutím ANO a KDU-ČSL. Strana začala působit jednotněji, měla však nadále mnoho vnitřních problémů, což se projevilo například po komunálních volbách v roce 2014, kdy byla v severočeském Duchcově zformována radniční koalice mezi ČSSD, KSČM a DSSS, která je nástupnickou organizací neonacistické Dělnické strany. Vedení ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou vzniklou situaci ostře odsoudilo a navrhlo zrušení stranické organizace v Duchcově. Krajské vedení ČSSD se odmítlo podřídit pokynům z centra a duchcovskou buňku nezrušilo.

Přesto, že vláda v čele s ČSSD byla poměrně úspěšná a mezi lidmi populární, popularita ČSSD a premiéra Sobotky se stále snižovala. Voliče ČSSD začalo přebírat zejména hnutí ANO. Stále se rovněž stupňovaly spory mezi Sobotkou a vicepremiérem a předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem.

V reakci na stále se snižující volební preference 15. června 2017 odstoupil dosavadní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka z čela strany. Tehdy vznikl takzvaný triumvirát – premiérem zůstal Sobotka, dočasným předsedou ČSSD se stal statutární předseda Milan Chovanec a volebním lídrem tehdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Volebním heslem bylo „Když bohatne země, musí bohatnout i lidé“. I přes změnu ve vedení strany však ve sněmovních volbách 2017 ČSSD získala nejhorší výsledek ve svých novodobých dějinách, pouhých 7,27 %.

Po prohraných volbách 2017

Po volbách nastala komplikovaná jednání o vzniku nové vlády, s vítězem voleb Andrejem Babišem totiž kvůli jeho kauzám byly do vlády ochotny jít jen strany označované za extremistické. Kvůli volebnímu neúspěchu a více než půl roku trvajícímu období bez řádně zvoleného předsedy strany byl svolán mimořádný sjezd ČSSD. „Bojujeme o přežití a k tomu je třeba, aby všichni, kterým na ČSSD záleží, zapomněli na osobní neshody a začali táhnout za jeden provaz“, řekl například místopředseda strany a kandidát na předsedu Jan Hamáček. To, že se ČSSD nachází na rozcestí, dokládá i fakt, že na post předsedy kandidovalo celkem sedm lidí, a to od zkušených politiků po poměrně neznámé tváře. Novým předsedou sociální demokracie byl nakonec zvolen právě někdejší předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. Delegáti sjezdu zároveň posvětili konec jednání ČSSD o vládě s hnutím ANO.

V průběhu jara 2018 však ČSSD změnila názor a s Andrejem Babišem o vládě začala vyjednávat. Vyjednávání byla úspěšná a strana tak opět vstoupila do vlády, a to za cenu částečné spolupráce s komunisty, kteří vládu podpořili. Tato druhá vláda Andreje Babiše byla často kritizována kvůli údajnému přílišnému rozhazování financí, kvůli již zmíněné spolupráci s komunisty, kvůli nedostatečné aktivitě na evropské scéně i kvůli populistické politice a rezignaci na jakékoli reformy.

Mediálně sledovaná byla rovněž kauza nejmenování Michala Šmardy ministrem kultury, kdy prezident Zeman tohoto politika odmítl jmenovat a nahradit tak svého oblíbence Staňka. ČSSD tehdy zvažovala protestní opuštění vlády, nakonec však přišla s kompromisním kandidátem Lubomírem Zaorálkem, kterého již prezident jmenoval. Dle kritiků prezident Zeman odmítnutím nejprve odvolat jednoho ministra a poté jmenovat nového porušil Ústavu ČR.^[23]

ČSSD se během svého vládního angažmá snažila udržovat si s Milošem Zemanem dobré vztahy, Miloš Zeman však byl velmi kritický zejména k ministru zahraničí Tomáši Petříčkovi, kterého pro jeho výrazné proevropské a prozápadní postoje kritizovali rovněž komunisté.^[24]^[25]

Strana se vnitřně sjednotila, opustila jí rovněž velká část výrazných členů, například někdejší místopředseda Jaroslav Foldyna (přešel do SPD), někdejší hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard (přešel ke Starostům a nezávislým) nebo někdejší první místopředseda strany a hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola (založil vlastní hnutí).

Ani vládní angažmá však propad podpory strany nezastavilo, což se projevilo vypadnutím ČSSD z pražského zastupitelstva ve volbách v říjnu 2018 i vypadnutím z Evropského parlamentu ve volbách v květnu 2019. Heslem strany tehdy bylo „Pro férovou Evropu“ a v kampani se zaměřovala na témata jako dvojí kvalita potravin, sazby mobilních operátorů nebo rozdílné platy. Lídrem kandidátky byl Pavel Poc. V těchto volbách získala ČSSD 3,95 % a nezískala tak ani jeden mandát (od března roku 2021 ČSSD v europarlamentu zastupuje europoslankyně Radka Maxová, původně zvolená za hnutí ANO). Tehdejší předseda Jan Hamáček po volbách uvedl: „Výsledek je tvrdá rána, to je fakt. Na analýzy příčin je asi brzy. Teď můžu asi říct, že jsme voliče nedokázali zaujmout tím správným tématem a jako vládní strana logicky nefungujeme jako protestní volba. Ta kampaň a hlavně ten výsledek dal jasnou zprávu, že ten restart sociální demokracie musí být silnější a jasnější.“^[26]

Epidemie covidu 19 v roce 2020 výrazně zvedla viditelnost předsedy strany a ministra vnitra Jana Hamáčka. Ten se stal předsedou Ústředního krizového štábu a spolu s Romanem Prymulou a premiérem Babišem se tak stal hlavní českou postavou boje proti první vlně pandemie. Během této etapy se stal dle průzkumů nejpopulárnějším českým politikem, symbolem se stala například jeho červená mikina, kterou začal nosit na tiskové konference vlády. Hamáčkovo vedení krizového štábu bylo chváleno i opozicí, která jinak vládu za způsob boje proti pandemii kritizovala, pochvalně se v tomto směru vyjádřil například předseda hnutí STAN Vít Rakušan.

Hamáčkovu popularitu se pokusila strana využít během podzimních krajských a senátních voleb, heslem strany se stalo „V krizi vás ochráníme“, volby však pro sociální demokracii nakonec opět skončily debaklem. ČSSD si ze svých pěti hejtmanských postů udržela jen jediný, a to post hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického, který však kandidoval za širší koalici stran, ne jen za ČSSD. Strana se dostala do pouhých 8 z 13 krajských zastupitelstev a celostátně získala pouhých 4,93 % hlasů. V senátních volbách pak strana nezískala ani neobhájila jediný mandát, v Senátu jí tak zbyli jen tři senátoři, zanikl i sociálně demokratický senátorský klub. Symbolem debaklu strany se stal neúspěch nejdéle sloužícího českého senátora a někdejšího předsedy Senátu, Milana Štěcha,^[27] i fakt, že zbylí sociálně demokratičtí senátoři byli nuceni vstoupit do společného senátorského klubu s hnutím ANO, který byl nazván Proregion^[28] a následně přejmenován na Senátorský klub ANO a ČSSD.

Během roku 2021 začaly sílit hlasy uvnitř ČSSD volající po ukončení vládní spolupráce s hnutím ANO, zejména kvůli četným manažerským pochybením premiéra Babiše během koronavirové pandemie. Tato část sociálních demokratů vedená zejména tehdejším ministrem zahraničí Petříčkem však přišla o vliv po sjezdu ČSSD v dubnu 2021. Stejně tak uvažovaná varianta spolupráce se Stranou zelených před volbami v říjnu 2021 po tomto sjezdu padla.^[29] Po tomto sjezdu stranu opustily další významné tváře, například bývalý předseda strany a premiér Bohuslav Sobotka. Jan Hamáček se pokusil stranu dovést do Poslanecké sněmovny opuštěním liberálních (kulturních) témat a návratem ke konzervativnímu (materiálnímu) pojetí levice. ČSSD se pokusily před debaklem zachránit někdejší výrazné tváře, například bývalí premiéři Vladimír Špidla a Jiří Paroubek, bývalí ministři Milan Urban a Zdeněk Škromach, bývalý předseda Senátu Milan Štěch, či bývalý předseda Zelených Matěj Stropnický. Naopak prezident a bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman podpořil hnutí ANO. Kampaň sociální demokracie byla postavena zejména na ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové, do programu byla zanesena progresivní daň či zdaňování třetího a dalšího bytu. Heslem strany bylo „Aby nikdo neohrozil vaše životní jistoty. Proto je tu ČSSD“ a „Aby nebylo pozdě říkat, měli jsme volit ČSSD“.

Prohrané volby do Poslanecké sněmovny 2021

Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nezískala ČSSD žádný mandát. Kvůli nízkému zisku hlasů (pouze 4,65 %) oznámil rezignaci předseda strany Jan Hamáček. Rezignaci podal 25. října na předsednictvu strany.^[30] Dosavadní předseda ČSSD a lídr kandidátky do poslaneckých voleb ve Středočeském kraji Jan Hamáček tak přivedl stranu, jejíž členem je od roku 2001, k historicky nejhoršímu volebnímu výsledku.^[31]

V ČSSD se okamžitě rozvířily debaty o dalším směřování strany, část sociálních demokratů doporučovala větší příklon k levici a spolupráci s KSČM (která rovněž vypadla ze sněmovny), část naopak toto odmítala a plánovala modernizaci a akcentaci témat moderní progresivní levice, jako je například ochrana klimatu. Bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček varoval před příklonem k národnímu socialismu.

V prosinci 2021 se v reakci na katastrofální výsledek strany ve volbách konal mimořádný sjezd, kde byl novým předsedou ČSSD zvolen starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda, který tak porazil ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou. Prvním místopředsedou byl zvolen místostarosta Bohumína Igor Bruzl.

Po senátních volbách v roce 2022 zůstala ČSSD parlamentní stranou pouze díky senátorovi Petru Víchovi, když o dva ze tří mandátů v Senátu přišla, přičemž sám Vícha mandát neobhajoval. Po komunálních volbách 2022 strana přišla o přibližně polovinu z původních dvou tisíc zastupitelů.

Před prvním kolem prezidentských voleb v roce 2023 strana podporovala Josefa Středulu, který však ještě před volbami odstoupil z kandidatury. V druhém kole strana podpořila zvoleného prezidenta Petra Pavla.^[32]

Změna názvu na Sociální demokracii (2023)

Na plzeňském sjezdu strany delegáti 10. června 2023 rozhodli podpořit návrh týmu předsedy Michala Šmardy na změnu názvu strany na Sociální demokracie, a zkratku SOCDEM. Opustili tak název Česká strana sociálně demokratická, existující v letech 1993–2023. Předsedou byl znovuzvolen Michal Šmarda.^[33]^[34] Ještě tentýž měsíc ale nechala předsedkyně strany Česká Suverenita Jana Volfová zaregistrovat zkratku ČSSD pro svou vlastní stranu, kterou přejmenovala na ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie.^[35]^[36] Jejím předsedou se poté v únoru 2024 stal bývalý předseda strany Jiří Paroubek.^[37]^[38] Předseda SOCDEM Michal Šmarda uvedl, že se proti postupu Volfové bude bránit právní cestou. ^[39]

Volby do Evropského parlamentu (2024)

Lídrem Sociální demokracie do voleb do Evropského parlamentu v roce 2024 se v prosinci 2023 stal bývalý ministr zahraničních věcí a kultury a dlouholetý matador strany Lubomír Zaorálek.^[40] Na prvních pěti místech kandidátní listiny figurovaly čtyři ženy – místopředsedkyně strany Daniela Ostrá, předsedkyně Rady seniorů ČR Lenka Desatová, ředitelka Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje Květoslava Kotrbová a analytička státní a evropské politiky životního prostředí Klára Školníková.^[41] Strana se rovněž dohodla na spolupráci s levicovým hnutím Budoucnost, kterou na kandidátce zastupovali např. již zmiňovaná Klára Školníková či Jakub Kovařík. Mezi kandidujícími se objevily také známé tváře minulosti strany, jako např. bývalý premiér a evropský komisař Vladimír Špidla, bývalý prezidentský kandidát a senátor Jiří Dienstbier či někdejší ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Na kandidátce byli poměrně hojně zastoupeni také mladí lidé.^[41] Ve volbách strana nezískala žádný mandát.

Volby do zastupitelstev krajů a nové předsednictvo (2024)

Volby do zastupitelstev krajů v září 2024 nedopadly pro Sociální demokracii nejlépe. Celkově strana ztratila 44 mandátů a získala jich 24. Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický zůstává hejtmanem i po volbách. V kraji byla podepsána koaliční smlouva.^[42] Předseda strany Michal Šmarda se po volbách rozhodl znovu nekandidovat na post předsedy. O jeho post se rozhodl kandidovat bývalý senátor a poslanec Jiří Dienstbier, bývalá poslankyně a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a neúspěšný kandidát na senátora Petr Hůla.^[43] S celkovým počtem 101 ze 152 hlasů s přehledem zvítězila v říjnu 2024 Jana Maláčová.^[44] Statutárním předsedou byl zvolen Lubomír Zaorálek, řadovými místopředsedy Radek Scherfer, Jiří Nedvěd a Jiří Oliva.^[45]

Dělení a slučování strany

Dělení

Socialistická strana československého lidu pracujícího – odchod části členů do nové strany roku 1919
Československá sociálně demokratická strana dělnická v republice Rakouské – oddělení zemských organizací strany na území Rakouska v roce 1919.
Komunistická strana Československa – odchod velké části členů roku 1921 po neúspěšném pokusu o násilné převzetí strany a státní převrat
Asociace sociálních demokratů – odchod skupiny členů okolo Rudolfa Battěka roku 1991.^[46] Tato strana pak byla koncipována jako alternativní sociálnědemokratická strana, nezískala však výraznější vliv
České sociálně demokratické hnutí – vznik v září 1999 odchodem skupiny nacionalisticky založených sociálních demokratů, později se toto hnutí jmenovalo Konzervativní alternativa
Strana Práv Občanů ZEMANOVCI – odchod příznivců někdejšího předsedy strany Miloše Zemana do nově založené strany v roce 2010
Národní socialisté – levice 21. století – odchod skupiny kolem Jiřího Paroubka v roce 2011
Idealisté.cz – odchod části členů Mladých sociálních demokratů pro nesouhlas s politikou ČSSD do samostatného spolku, který s ČSSD zprvu částečně spolupracoval, v roce 2020 se spolek transformoval na progresivní liberální politické hnutí Idealisté a s ČSSD spolupráci ukončil
Změna 2020 – odchod někdejšího prvního místopředsedy strany a jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly a jeho příznivců v roce 2020
Za Občany – odchod někdejšího senátora Miroslava Antla v roce 2020.

Sloučení do sociální demokracie

Neodvislá radikální sociálně demokratická strana – sloučení 1924
Maďarsko-německá sociálně demokratická strana – sloučení 1927
Komunistická strana Československa (leninovci) – sloučení 1930
Strana přátel piva – původně strana recese, roku 1998 se sloučila s ČSSD a někteří ze členů, kteří se sloučením nesouhlasili, dnes ve svých aktivitách pokračují dále jako Sdružení přátel piva

Sloučení sociální demokracie do jiných stran

V roce 1938 po skončení vlády liberální demokracie se sociálně demokratická strana sloučila s dalšími levicovými stranami do Národní strany práce (tato strana byla v následujícím roce rozpuštěna nacisty)
Po komunistickém převratu v roce 1948 byla ČSSD protiprávně sloučena s Komunistickou stranou Československa, tento stav trval až do roku 1989

Stranické frakce

V ČSSD existovaly některé platformy zaměřené na konkrétní politickou agendu:

Křesťansko-sociální platforma ČSSD^[47]
Zvonečník – ekologická platforma ČSSD^[48]

Dále však byly v ČSSD vyhlášeny i uskupení více podobné běžným názorovým frakcím, z nichž žádné není v současné době příliš aktivní:

Socialistická frakce ČSSD^[49]
Evropská levicová platforma ČSSD^[50]
Levicová platforma Doleva!^[51]
Zachraňme ČSSD! (aktivní v letech 2017-2018)

Kromě oficiálních frakcí a platforem bylo možné v ČSSD rozeznat minimálně dvě názorová křídla: liberální a konzervativní. Liberální proud se projevuje mj. vyšší citlivostí k ochraně občanských a politických práv, ochraně životního prostředí, problematice menšin a veřejné kontroly politiků. Mezi nejvýraznější představitele liberálního proudu patřil Vladimír Špidla, později pak Lubomír Zaorálek, Jiří Dienstbier, bývalý předseda strany Bohuslav Sobotka, bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček, pardubický hejtman Martin Netolický nebo bývalý předseda strany Michal Šmarda. Konzervativní proud v ČSSD dával přednost jednostranné podpoře zaměstnanosti a sociálních práv před ostatními občanskými a politickými právy. Mezi jeho nejvýraznější představitele byl započítáván Zdeněk Škromach, Michal Hašek, Jiří Zimola, nebo později Jan Hamáček a Jana Maláčová. V prezidentských volbách 2013 liberální křídlo podporovalo Jiřího Dienstbiera, zatímco konzervativní křídlo podpořilo Miloše Zemana, a to často včetně prvního kola volby (tedy proti oficiálnímu kandidátovi ČSSD). Podobná situace se opakovala v prezidentských volbách 2018, kdy předseda Senátu ČR Milan Štěch, několik sociálnědemokratických hejtmanů či Bohuslav Sobotka podpořili Jiřího Drahoše, pozdější předseda ČSSD Jan Hamáček a další podpořili Miloše Zemana, oficiálně však tehdy značně rozštěpená ČSSD nepodpořila žádného z kandidátů.

Během účasti strany na druhé vládě Andreje Babiše velká část někdejších výrazných tváří ČSSD opustila, novým štěpícím faktorem pak bylo právě podílení se na vládě s hnutím ANO. Po sjezdu na jaře 2021 stranu ovládlo konzervativní křídlo, pod jehož vedením ČSSD v následujících volbách neuspěla, na mimořádném sjezdu v prosinci 2021 tak vedení strany naopak ovládlo liberálnější křídlo strany.

Preference

Během Horákova vedení byly preference ČSSD nevýrazné, po nástupu Miloše Zemana na post předsedy se však začala podpora navyšovat. Ta pak slábla během opoziční smlouvy, vyšplhala se znovu roku 2002. Pár měsíců po vzniku Špidlovy vlády však sociální demokracii začala podpora prudce klesat, kolem 12 % a i KSČM měla více hlasů. V eurovolbách 2004 se podpora snížila na 9 %.

Během Grossova vedení se zpočátku preference zvýšily, jeho aféra však důvěru znovu podlomila. Po nástupu Paroubka se preference zlepšily a kolem roku 2008 měla ČSSD až 40 % podporu, podpora se snížila během pádu Topolánkovy vlády. Za vlády Petra Nečase jakožto opoziční strana znovu sílila, v předčasných volbách ale oproti průzkumům dostala jen 20 %. Podle některých průzkumů by dostala v listopadu 2014 pouze 16 procent. Na prvním místě se naposledy objevila v průzkumech z roku 2016, kdy měla podporu kolem 20 %.

Dle průzkumu Trendy Česka, který pro ČT v březnu 2017 připravila společnost TNS Kantar se ČSSD propadla na 12,5 %. Výrazný propad zaznamenala sociální demokracie v několika posledních dnech až týdnech před parlamentními volbami v roce 2017, kdy stranu kauza lithium připravila o několik procent a z předpovídaných deseti až jedenácti procent se propadla na 7 procent ve volbách. V prvním průzkumu po volbách se sociální demokracie přiblížila pětiprocentní hranici, získala pouhých 5,5 %, v další průzkumech pak zesílila. V prosinci 2017 průzkumy sociální demokracii věštily 10 procent, v lednu 2018 již opět 12,5 procenta.

Preference ČSSD se od roku 2018 v některých průzkumech poprvé dostávaly pod 5 %. Na jaře 2021 klesla strana v preferencích na historické minimum – 3 %, kde se strana od té doby přibližně pohybovala.^[52]^[53] K preferencím k volbám do PSP ČR v roce 2025 se strana běžně pohybuje mezi 3–5 %.^[54]^[55]^[56]^[57]

Politické grémium

Dne 5. října 2024 bylo na 46. sjezdu v Hradci Králové zvoleno nejužší vedení strany.

Předsednictvo strany

předsedkyně: Jana Maláčová
statutární místopředseda: Lubomír Zaorálek
místopředseda: Radek Scherfer
místopředseda: Jiří Nedvěd
místopředseda: Jiří Oliva
předseda Ústřední kontrolní komise: Ondřej Veselý

Významné osobnosti strany

Josef Boleslav Pecka – zakladatel a první předseda strany
Josef Hybeš – spoluzakladatel
Ladislav Zápotocký-Budečský – spoluzakladatel
Ferdinand Schwarz – spoluzakladatel
Josef Steiner
Antonín Němec – předseda po osamostatnění
Karla Máchová-Kostelecká – bojovnice za politická práva žen
Charlotta Garrigue Masaryková – manželka T. G. Masaryka, první dáma ČSR^[58]
Bohumír Šmeral – předseda strany (1916–1917)
Vlastimil Tusar – sociálně demokratický předseda vlády (1919–1920)
Antonín Hampl – předseda strany od 1924
Zdeněk Fierlinger – předseda strany (1945–1947) a předseda vlády (1945–1946)
Bohumil Laušman – předseda strany (1947–1948)
Václav Majer – 2. exilový předseda (1948–1972)
Jiří Horák – první porevoluční předseda obnovené strany (1990–1993)
Miloš Zeman – předseda strany (1993–2001), premiér (1998–2002), prezident republiky (2013–2023)
Petra Buzková – místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a ministryně školství
Pavel Rychetský – někdejší ministr spravedlnosti, bývalý předseda Ústavního soudu

Vladimír Špidla – předseda strany (2001–2004), premiér (2002–2004)
Stanislav Gross – předseda strany a premiér (2004–2005)
Bohuslav Sobotka – statutární místopředseda (2005–2011), předseda strany (2011–2017), premiér (2014–2017)
Jiří Paroubek – premiér (2005–2006), předseda strany (2006–2010)
Erazim Kohák – filozof a publicista
Jiří Dienstbier – politik, někdejší kandidát na prezidenta a ministr pro lidská práva
Milan Štěch – někdejší předseda Senátu
Jan Hamáček – předseda strany (2018–2021), ministr vnitra a předseda krizového štábu v době pandemie koronaviru
Michal Šmarda – předseda strany (2021–2024)
Jana Maláčová – předsedkyně strany (od roku 2024), někdejší ministryně práce a sociálních věcí
Lubomír Zaorálek – statutární místopředseda (od roku 2024), někdejší ministr zahraničí a ministr kultury

Ekonomická orientace strany

Sociální demokracie se nachází na levé části politického spektra, prosazuje sociálně tržní hospodářství. Ekonomicky staví na myšlenkách keynesiánství.^[zdroj?]

Sociální demokracie navrhuje zavedení zvláštní bankovní daně, která umožní část bankovních zisků udržet v českém státním rozpočtu. Podle Bohuslava Sobotky je Česko „daňovým rájem“ pro zahraniční banky a mezi roky 2000 a 2017 „odplynulo ve formě dividend z bank do zahraničí 460 miliard korun“.^[59]

Kritika

V době, kdy stranu vedl Miloš Zeman, byla kritizována za napojení některých svých významných členů na podsvětí, například přímo na tehdejšího bosse českého podsvětí Františka Mrázka.

ČSSD byla často kritizována pravicovou veřejností a politiky za svoji, ač nepřímou, spolupráci s komunisty při prosazování některých zákonů v roce 2006. Spolupráci s KSČM straně teoreticky zakazuje tzv. Bohumínské usnesení. Příznivci Sociální demokracie namítají, že komunisté jsou naopak jedinou silou, která je schopná a ochotná podpořit levicové návrhy strany.

Před volbami v roce 2006 byla ČSSD politiky ODS obviněna ze zneužívání policie k politickým cílům.^[60] Jako důkaz měla sloužit tzv. Kubiceho zpráva,^[61] ovšem nic z jejího obsahu se dosud nepotvrdilo. Naopak po volbách 2006, kdy zvítězila ODS, ČSSD obvinila ODS z nelegální kampaně, právě na základě údajně nesprávného zacházení s utajovanými materiály, které vedlo k úniku tzv. Kubiceho zprávy na veřejnost.^[zdroj?]

Předmětem kritiky byla rovněž spolupráce ČSSD s ODS ve druhé polovině 90. let a poté v dalších letech v některých krajích a v letech 2010–2011 i na pražském magistrátu. Tyto koalice vznikaly navzdory zásadním programovým rozdílům a předvolebnímu vymezování.

Někteří straníci byli především v éře Miloše Zemana, ale i v pozdějších letech kritizováni kvůli kontaktům s kontroverzními ruskými podnikateli a oligarchy, nebo s někdejšími funkcionáři KSČ a SSM. Předmětem kritiky je rovněž občasná spolupráce s politiky nacionalistickými, například před krajskými volbami v roce 2020 v Ústeckém kraji.

Před sněmovními volbami roku 2017 rozvířilo hnutí ANO takzvanou "kauzu lithium", v rámci které ČSSD obviňovalo, že chce prodat lithium, nacházející se v Krušných horách australské firmě. Jako důkaz předkládalo memorandum, které podepsal tehdejší ministr průmyslu a obchodu za ČSSD Jiří Havlíček. Na volebních materiálech hnutí ANO se doslova objevovalo sdělení ,,Nenechám ČSSD ukrást lithium, stejně jako OKD." Vedení ČSSD toto obvinění odmítlo, za účelovou kauzu byla tato aféra označována i řadou politologů a odborníků na těžbu.^[62]^[63] Medializace této kauzy ČSSD pravděpodobně připravila o přibližně 5 % ve volbách a výrazně pomohla hnutí ANO k výraznému vítězství.^[zdroj?]

Vývoj názvu

Sociálně-demokratická strana českoslovanská v Rakousku (1878–1893, součást rakouské sociální demokracie)
Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická (1893–1918, takticky a organizačně samostatná strana)
Československá sociálně demokratická strana dělnická (1918–1938)
1938–1939 – Sociální demokracie sloučena do Národní strany práce, jednotné levicové strany sociálních demokratů a národních socialistů
Československá sociální demokracie (1945–1948)
1948–1989 – Sociální demokracie sloučena s KSČ, paralelně v zahraničí fungovala také exilová strana s centrálou v Londýně
Československá sociální demokracie (1990–1993)
Česká strana sociálně demokratická (1993–2023)^{[pozn. 1]}
Sociální demokracie (od června 2023)^[64]

Loga strany

Logo v letech 1945–1948 a opět 1989–1992
Logo v letech 1992–1998
Logo v letech 2011–2021
Volební logo do voleb 2020
Volební logo do voleb 2021
Logo v letech 2021–2023
Logo od roku 2023

Volební výsledky strany

Volby v Předlitavsku

Říšská rada

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice
1897	Součást SDAP		3/425	▲3
1901	Součást SDAP		2/425	▼1
1907	389 960	8,5	22/516	▲20	▲6.
1911	357 234	7,9	25/516	▲3	▲4.

Český zemský sněm

Pozice určena dle počtu získaných hlasů.

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice
1895	939	1,1	0/242	▬0	▲8.
1901	11 388	4,7	0/242	▬0	▲6.
1908	39 443	9,8	0/242	▬0	▲3.

Volby v Československu

Volby do parlamentu Československa

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice	Postavení
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice	Postavení
1920	1 590 520	25,7	74/281	▲74	▲1.	Vláda
1925	630 894	8,9	29/300	▼45	▼4.	Opozice
1929	963 462	13,0	39/300	▲10	▲2.	Vláda
1935	1 032 773	12,5	38/300	▼1	▼3.	Vláda
1946	855 538	12,1	37/300	▼1	▼5.	Vláda
1948	Součást NF		23/300	▼14	▲3.	Vláda
V letech 1948–1990 sloučena do KSČ
1990	342 455	3,2	0/150	▬0	▲9.	–
1992	648 125	6,8	10/150	▲10	▲4.	Opozice

Zemské volby

Zastupitelstvo / ZNV země České


Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice
1928	420 298	12,0	15/120	▲15	▲3.
1935	506 642	12,7	17/120	▲2	▬3.
1946	533 351	15,0	18/120	▲1	▼4.

Zastupitelstvo / ZNV země Moravskoslezské


Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice
1928	206 229	12,6	9/60	▲9	▲3.
1935	243 415	12,9	9/60	▬0	▲2.
1946	322 397	16,7	13/80	▲4	▼4.

Zastupitelstvo země Slovenské

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice
1928	96 901	7,5	4/54	▲4	▲4.
1935	148 984	9,9	8/54	▲4	▲3.

Zastupitelstvo země Podkarpatoruské

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice
1928	6 412	2,6	0/12	▬0	▲12.
1935	15 406	5,2	1/12	▲1	▲7.

Volby do České národní rady

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice	Postavení
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice	Postavení
1990	296 165	4,1	0/200	▬0	▲6.	–
1992	422 736	6,5	16/200	▲16	▲3.	Opozice

Volby v samostatné České republice

Volby do Poslanecké sněmovny

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice	Postavení
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice	Postavení
1996	1 602 250	26,4	61/200	▲45	▲2.	Podpora
1998	1 928 660	32,3	74/200	▲13	▲1.	Vláda
2002	1 440 279	30,2	70/200	▼4	▬1.	Vláda
2006	1 728 827	32,3	74/200	▲4	▼2.	Opozice
2010	1 155 267	22,1	56/200	▼18	▲1.	Opozice
2013	1 016 829	20,5	50/200	▼6	▬1.	Vláda
2017	368 347	7,3	15/200	▼35	▼6.	Vláda
2021	250 397	4,7	0/200	▼15	▬6.	–

Výsledky podle krajů

Kraj	1990	1992	1996	1998	2002	2006	2010	2013	2017	2021
Praha	4,65	5,14	18,68	23,44	25,85	23,29	15,17	14,09	5,57	4,00
Středočeský kraj	4,83	6,82	25,40	32,70	31,58	30,74	20,52	18,44	6,63	4,56
Jihočeský kraj	3,94	8,03	24,95	31,11	30,33	30,47	20,55	20,73	7,30	5,45
Západočeský kraj	5,89	8,78	25,71	32,73
Plzeňský kraj					30,34	31,69	22,01	21,65	7,97	4,99
Karlovarský kraj					29,31	32,73	23,29	21,34	6,98	3,78
Severočeský kraj	6,92	7,97	28,74	34,71
Ústecký kraj					29,18	35,46	24,93	20,77	6,61	3,19
Liberecký kraj					27,05	29,31	19,40	16,89	5,65	3,48
Východočeský kraj	5,26	7,20	24,78	29,94
Královéhradecký kraj					27,48	30,14	19,87	18,57	6,50	4,93
Pardubický kraj					29,45	32,95	21,95	20,53	7,47	5,05
Vysočina					31,97	35,35	23,43	23,01	9,37	6,55
Jihomoravský kraj	1,51	4,56	24,96	31,81	29,90	32,95	23,35	22,94	8,44	4,41
Severomoravský kraj	2,87	4,56	34,21	38,98
Olomoucký kraj					31,92	35,44	24,47	22,22	7,44	4,53
Zlínský kraj					29,06	33,28	21,93	19,39	6,94	4,89
Moravskoslezský kraj					36,13	40,54	29,13	26,38	8,83	5,42
Česká republika	4,11	6,53	26,44	32,31	30,20	32,32	22,08	20,45	7,27	4,65

Prezidentské volby

Volby	Kandidát	Hlasování	Počet hlasů	Počet %	Komentáře
2013	Jiří Dienstbier ml.	1. kolo	829 297	16,12	Nepostoupil do 2. kola

Volby do Senátu

Volby	První kolo		Druhé kolo		Mandáty			Pozice
Volby	Hlasy	%	Hlasy	%	Zvoleno	Celkem	±	Pozice
1996	559 304	20,3	733 713	31,8	25/81	25/81	▲25	▲2.
1998	208 845	21,7	121 700	22,7	3/27	23/81	▼2	▼3.
2000	151 943	17,7	53 503	9,5	1/27	15/81	▼8	▼4.
2002	122 397	18,4	224 386	27,3	7/27	11/81	▼4	▲2.
2004	90 446	12,5	24 923	5,2	0/27	8/81	▼3	▼9.
2006	204 573	19,2	120 127	20,9	6/27	13/81	▲5	▲2.
2008	347 759	33,2	459 829	55,9	23/27	29/81	▲16	▲1.
2010	290 090	25,3	299 526	44,0	12/27	41/81	▲12	▬1.
2012	199 957	22,7	207 064	40,3	13/27	48/81	▲7	▬1.
2014	226 239	22,0	165 629	35,0	10/27	35/81	▼13	▬1.
2016	128 875	14,6	55 622	13,1	2/27	25/81	▼10	▼4.
2018	100 478	9,2	33 887	8,1	1/27	13/81	▼12	▼5.
2020	81 105	8,1	18 175	4,0	0/27	3/81	▼10	▼11.
2022	43 870	3,9	10 344	2,2	0/27	1/81	▼2	▬11.
2024	28 479	3,6	–	–	1/27	1/81	▬0

Volby do Evropského parlamentu

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
Volby	Počet	%	Počet	±	Pozice
2004	204 903	8,8	2/24	▲2	▲5.
2009	528 132	22,4	7/22	▲5	▲2.
2014	214 800	14,2	4/21	▼3	▼3.
2019	93 664	4,0	0/21	▼4	▼8.
2024	55 260	1,9	0/21	▬0	▼9.

Komunální volby

Volby	hlasy	%	Zastupitelé
1990	3 811 986	4,96	1 052
1994	10 935 889	8,7	1 628
1998	13 673 268	17,54	4 259
2002	12 576 146	15,57	4 664
2006	18 021 855	16,61	4 331
2010	17 746 799	19,68	4 584
2014	12 521 613	12,65	3 806
2018	5 999 380	5,34	1 955

Krajské volby

Kraj	2000	2004	2008	2012	2016	2020
Středočeský kraj	15,84	16,70	35,16	21,79	13,75	4,52
Jihočeský kraj	13,43	12,65	33,80	27,99	22,55	8,74
Plzeňský kraj	14,94	14,92	36,37	24,89	17,35	5,85
Karlovarský kraj	16,39	14,97	31,39	22,73	13,91	3,70
Liberecký kraj	13,00	10,80	26,79	13,05	8,04	2,16
Ústecký kraj	17,24	15,29	32,78	16,13	11,90	3,16
Královéhradecký kraj	13,18	11,97	31,94	19,73	13,08	8,88
Pardubický kraj	13,37	13,22	35,73	21,31	18,01	14,76
Kraj Vysočina	11,47	13,28	39,87	29,26	19,37	11,86
Jihomoravský kraj	13,45	11,93	34,84	27,01	15,49	5,67
Olomoucký kraj	16,34	15,02	39,78	26,70	13,88	4,82
Zlínský kraj	15,12	13,66	35,40	21,73	12,46	8,45
Moravskoslezský kraj	15,56	15,43	42,63	27,40	16,66	6,95
Česká republika	14,66 112 mandátů	14,03 105 mandátů	35,85 280 mandátů	23,58 208 mandátů	15,24 125 mandátů	4,93 37 mandátů

Odkazy

Poznámky

↑ Zkratku ČSSD si jen několik dní po změně názvu registrovala strana ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie.

Reference

↑ Steinerova éra: Osamostatňování, vyzrávání a vzrůst (1890–1914) na webu www.cssd.cz Archivováno 30. 10. 2008 na Wayback Machine.
↑ NORDSIECK, Wolfram. Czechia [online]. 2017. Dostupné online.
↑ KOPECKÝ, Josef. Hamáček dostal důvěru. ČSSD má teď být levicovým rebelem ve vládě. iDNES.cz [online]. 2018-10-20 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ MERLE, Jean-Christophe. Die Legitimität von supranationalen Institutionen der EU Die Debatte in den neuen und alten Mitgliedstaaten Reihe. [s.l.]: Lit Verlag, 2012. Dostupné online. ISBN 978-3-643-11207-1. S. 255.
↑ Czech Republic | 2017 Elections | CSIS. www.csis.org [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Příspěvky ze státního rozpočtu uhrazené politickým stranám, politickým hnutím a koalicím v roce 2021. Ministerstvo financí ČR [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/clenska-zakladna-politicke-strany-spd-ano-kdu-csl-ods-top-09.A240403_201023_domaci_vals
↑ Jmenné seznamy a přehledy | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ Zastupitelé dle navrhující strany | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ TELEVIZE, Česká. Komunální volby 2022. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ Full list of member parties and organisations [online]. Socialist International [cit. 2023-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ VRŠECKÝ, Zdeněk. Analýza ideologických východisek vybrané politické strany v rámci českého stranického systému – ČSSD. Plzeň, 2016 [cit. 2021-04-13]. 49 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Petr Krčál. s. 15. [dále jen Vršecký]. Dostupné online.
↑ Vršecký, s. 16.
↑ ^a ^b Vršecký, s. 18.
↑ Kindl, Karel, 1881-1945 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Dostupné online.
↑ Vršecký, s. 19.
↑ Vršecký, s. 20.
↑ ENCYKLOPEDIE ČSSD: Historie ČSSD. www.historiecssd.cz [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online.
↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1464, 1469.
↑ „Levičák“ Sviták (červenec 1990 – prosinec 1991) [online]. sds.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-22.
↑ Vršecký, s. 22.
↑ Zeman pokřtil v Pardubicích předvolební autobus. Neaktuality.cz [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-09.
↑ PROCHÁZKOVÁ, Andrea. Prezident ústavu porušil, shodli se právníci. Zbytek je na poslancích. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.
↑ Zeman kritizuje Petříčka. Dělá hrubé chyby, řekl. Omluví se za něj Orbánovi. iDNES.cz [online]. 2018-11-29 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.
↑ Komunisté kritizují Petříčka, vytkli mu podbízení se cizím zájmům. iDNES.cz [online]. 2018-11-30 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.
↑ ČTK. Hamáček po nezdaru: Výsledek je tvrdá rána, restart ČSSD musí být silnější. Deník.cz. 2019-05-27. Dostupné online [cit. 2020-10-18].
↑ Volby 2020 - Výsledky krajských voleb online. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2020-10-13]. Dostupné online.
↑ Senát po překvapivých přestupech: ODS bude v klubu s TOP 09 a hnutí ANO s ČSSD. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-10-16 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.
↑ Zelení dali od ČSSD ruce pryč. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-04-12]. Dostupné online.
↑ VOLBY 2021 | Zklamání v ČSSD. Maláčová slíbila brzký návrat. E15.cz [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.
↑ Hamáček rezignuje. ČSSD má nejhorší výsledek v historii, do Sněmovny se neprobojovala. cnn.iprima.cz [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.
↑ Šéf ČSSD podpořil před finále Pavla - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2023-01-19 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
↑ ČSSD mění jméno i logo. Novinky.cz [online]. [cit. 2023-06-13]. Dostupné online.
↑ Sociální demokracii povede i v dalším období Michal Šmarda. ČeskéNoviny.cz [online]. [cit. 2023-06-10]. Dostupné online.
↑ Volfová vyfoukla sociální demokracii značku ČSSD - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-06-29 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
↑ Volfová ze Suverenity si přivlastnila značku ČSSD - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
↑ KOPECKÝ, Josef. Je to vláda amatérů, řekl Zeman ČSSD, která si do čela zvolila Paroubka. iDNES.cz [online]. 2024-02-17 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
↑ Paroubek se stal předsedou České suverenity, jež užívá zkratku ČSSD. Na sjezd dorazil i Zeman - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-02-17 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
↑ SOCDEM bude o „ukradenou“ historickou značku ČSSD bojovat | Jihlavské listy | Noviny Kraje Vysočina. www.jihlavske-listy.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
↑ Potvrzeno, lídrem kandidátky SOCDEM v eurovolbách bude Zaorálek - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2023-12-11 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Sociální demokracie – Volby do EP 2024 | Kandidáti [online]. 2023-09-24 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online.
↑ Pardubický kraj povede čtveřice uskupení, podepsaly koaliční smlouvu. Hejtmanem zůstane Netolický. iROZHLAS [online]. 2024-10-01 [cit. 2024-10-02]. Dostupné online.
↑ Bývalý ministr Jiří Dienstbier bude kandidovat na předsedu SOCDEM - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-10-01 [cit. 2024-10-02]. Dostupné online.
↑ Sociální demokraty povede exministryně Maláčová. Do předsednické funkce ji zvolilo 101 delegátů. iROZHLAS [online]. 2024-10-05 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
↑ Spasitel nepomůže, zaznělo na sjezdu SOCDEM. Zvolili si Maláčovou - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-10-05 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
↑ Rudolf BATTĚK: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.sonapa.cz [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-16.
↑ Zvonečník - ekologická platforma - O nás. zvonecnik.estranky.cz [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.netsocan.cz [online]. [cit. 2013-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
↑ Archivovaná kopie. www.elp-cssd.cz [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-23.
↑ Archivovaná kopie. www.cssddoleva.cz [online]. [cit. 2016-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-22.
↑ TELEVIZE, Česká. Hnutí ANO se v březnovém modelu vrátilo před Piráty, za jejich koalicí se STAN ale dál zaostává. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ TELEVIZE, Česká. V březnu by ve volbách vyhrála koalice Pirátů a STAN, ukázal model Data Collect. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ Median - SNĚMOVNÍ VOLEBNÍ MODEL červen 2023
↑ TELEVIZE, Česká. Median: ANO by ve sněmovních volbách získalo nejvíce hlasů. Jeho preference ale klesly. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ MEDIAN: Volby by v červenci vyhrálo ANO s 33 procenty. Druhá ODS má 15 procent hlasů. iROZHLAS [online]. 2023-08-23 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ TELEVIZE, Česká. ANO v květnovém modelu Kantaru posílilo, podle průzkumu získává voliče vládní koalice. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ TURČÍNKOVÁ, Jana. Charlotta Garrigue Masaryková [online]. Český rozhlas. Dostupné online.
↑ "Zdaňme více banky, navrhuje ČSSD. Chce čtyři sazby progresivní daně". iDNES.cz. 14. února 2017.
↑ BARTONÍČEK, Radek, lja; jba. Vláda: Policie odposlouchává politiky i novináře [online]. iDNES.cz, 2006-09-20 [cit. 2008-06-01]. Dostupné online.
↑ Kubiceho zpráva. www.boskowan.com [online]. [cit. 2010-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-27.
↑ Bojuje se o lithium. Babiš mluví o krádeži ČSSD, Zaorálek to odmítl. iDNES.cz [online]. 2017-10-06 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online.
↑ Kauza lithium byla plná polopravd, v Česku se možná vůbec těžit nebude, říká geolog. E15.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online.
↑ MENŠÍK, Jan. ČSSD mění jméno i logo. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-10 [cit. 2023-06-10]. Dostupné online.
↑ ČSSD, výsledky voleb Volební trendy a výsledky stran, kurzy.cz

Literatura

KAPLAN, Karel. Sociální demokracie po únoru 1948. Brno: Doplněk, 2011. 430 s. ISBN 978-80-7239-255-1.
HOPPE, Jiří: Opozice ’68: Sociální demokracie, KAN a K 231 v období pražského jara. Praha, Prostor 2009
HRUBEC, Marek – BÁRTA, Miloš (eds.): Dějiny českého a československého sociálnědemokratického hnutí, Praha-Brno, Masarykova dělnická akademie – Doplněk 2006
HRUBÝ, Karel: Léta mimo domov: K historii Československé sociální demokracie v exilu. Praha, v.n. b.d. [1997]
HRUBÝ, Karel: Opozice v exilové sociální demokracii: Nad knihou Radomíra Luži. In: Soudobé dějiny, roč. 11, č. 1–2 (2004), s. 188–200.
JANÝR, Přemysl: Neznámá kapitola roku 1968: Zápas o obnovení Československé sociální demokracie. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1998
KREJČÍ, Jaroslav: Mezi demokracií a diktaturou: Domov a exil. Olomouc, Votobia 1998
LOEWY, Jiří: Úseky polojasna. Ed. Tomáš Zahradníček. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2005
LUŽA, Radomír: Československá sociální demokracie: Kapitoly z let exilu 1948–1989. Praha – Brno, Československé dokumentační středisko – Doplněk 2001
MEZNÍK, Jaroslav: Můj život za vlády komunistů (1948–1989). Brno, Matice moravská 2005
MITROFANOV, Alexandr: Za fasádou Lidového domu: Česká sociální demokracie 1989–98. Lidé a události. Praha, Aurora 1998.
ZAHRADNÍČEK, Tomáš: Rozděleni minulostí. Československá sociální demokracie v letech 1989–1992, in: Soudobé dějiny. Roč. 2–3/2009, s. 333–358.
ZEMAN, Miloš: Jak jsem se mýlil v politice. Praha, Ottovo nakladatelství 2005
OKURKA, Tomáš (Ed.) Zapomenutí hrdinové / Vergessene Helden. [1]

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sociální demokracie na Wikimedia Commons
Téma ČSSD ve Wikicitátech
Slovníkové heslo ČSSD ve Wikislovníku
Dílo Nález Ústavního soudu České republiky k právní kontinuitě ČSSD ve Wikizdrojích
Oficiální stránky
Encyklopedie ČSSD
Socialistická internacionála
„Sociální demokracie se nám rozpadá pod rukama“. Britské listy [online]. 2004-06-29. Dostupné online.

[64] Zkratku ČSSD si jen několik dní po změně názvu registrovala strana ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie.

[1] Steinerova éra: Osamostatňování, vyzrávání a vzrůst (1890–1914) na webu www.cssd.cz Archivováno 30. 10. 2008 na Wayback Machine.

[Nordsieck-2] NORDSIECK, Wolfram. Czechia [online]. 2017. Dostupné online.

[3] KOPECKÝ, Josef. Hamáček dostal důvěru. ČSSD má teď být levicovým rebelem ve vládě. iDNES.cz [online]. 2018-10-20 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[4] MERLE, Jean-Christophe. Die Legitimität von supranationalen Institutionen der EU Die Debatte in den neuen und alten Mitgliedstaaten Reihe. [s.l.]: Lit Verlag, 2012. Dostupné online. ISBN 978-3-643-11207-1. S. 255.

[5] Czech Republic | 2017 Elections | CSIS. www.csis.org [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. (anglicky)

[6] Příspěvky ze státního rozpočtu uhrazené politickým stranám, politickým hnutím a koalicím v roce 2021. Ministerstvo financí ČR [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[7] ttps://www.idnes.cz/zpravy/domaci/clenska-zakladna-politicke-strany-spd-ano-kdu-csl-ods-top-09.A240403_201023_domaci_vals

[8] Jmenné seznamy a přehledy | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[9] Zastupitelé dle navrhující strany | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[10] TELEVIZE, Česká. Komunální volby 2022. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[11] Full list of member parties and organisations [online]. Socialist International [cit. 2023-08-11]. Dostupné online. (anglicky)

[Vršecký-12] VRŠECKÝ, Zdeněk. Analýza ideologických východisek vybrané politické strany v rámci českého stranického systému – ČSSD. Plzeň, 2016 [cit. 2021-04-13]. 49 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Petr Krčál. s. 15. [dále jen Vršecký]. Dostupné online.

[FOOTNOTEVršecký16-13] Vršecký, s. 16.

[FOOTNOTEVršecký18-14] Vršecký, s. 18.

[15] Kindl, Karel, 1881-1945 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Dostupné online.

[FOOTNOTEVršecký19-16] Vršecký, s. 19.

[FOOTNOTEVršecký20-17] Vršecký, s. 20.

[18] ENCYKLOPEDIE ČSSD: Historie ČSSD. www.historiecssd.cz [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online.

[19] kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1464, 1469.

[20] „Levičák“ Sviták (červenec 1990 – prosinec 1991) [online]. sds.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-22.

[FOOTNOTEVršecký22-21] Vršecký, s. 22.

[22] Zeman pokřtil v Pardubicích předvolební autobus. Neaktuality.cz [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-09.

[23] PROCHÁZKOVÁ, Andrea. Prezident ústavu porušil, shodli se právníci. Zbytek je na poslancích. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.

[24] Zeman kritizuje Petříčka. Dělá hrubé chyby, řekl. Omluví se za něj Orbánovi. iDNES.cz [online]. 2018-11-29 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.

[25] Komunisté kritizují Petříčka, vytkli mu podbízení se cizím zájmům. iDNES.cz [online]. 2018-11-30 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.

[26] ČTK. Hamáček po nezdaru: Výsledek je tvrdá rána, restart ČSSD musí být silnější. Deník.cz. 2019-05-27. Dostupné online [cit. 2020-10-18].

[27] Volby 2020 - Výsledky krajských voleb online. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2020-10-13]. Dostupné online.

[28] Senát po překvapivých přestupech: ODS bude v klubu s TOP 09 a hnutí ANO s ČSSD. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-10-16 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.

[29] Zelení dali od ČSSD ruce pryč. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-04-12]. Dostupné online.

[30] VOLBY 2021 | Zklamání v ČSSD. Maláčová slíbila brzký návrat. E15.cz [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.

[31] Hamáček rezignuje. ČSSD má nejhorší výsledek v historii, do Sněmovny se neprobojovala. cnn.iprima.cz [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.

[32] Šéf ČSSD podpořil před finále Pavla - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2023-01-19 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.

[33] ČSSD mění jméno i logo. Novinky.cz [online]. [cit. 2023-06-13]. Dostupné online.

[34] Sociální demokracii povede i v dalším období Michal Šmarda. ČeskéNoviny.cz [online]. [cit. 2023-06-10]. Dostupné online.

[35] Volfová vyfoukla sociální demokracii značku ČSSD - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-06-29 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.

[36] Volfová ze Suverenity si přivlastnila značku ČSSD - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.

[37] KOPECKÝ, Josef. Je to vláda amatérů, řekl Zeman ČSSD, která si do čela zvolila Paroubka. iDNES.cz [online]. 2024-02-17 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.

[38] Paroubek se stal předsedou České suverenity, jež užívá zkratku ČSSD. Na sjezd dorazil i Zeman - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-02-17 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.

[39] SOCDEM bude o „ukradenou“ historickou značku ČSSD bojovat | Jihlavské listy | Noviny Kraje Vysočina. www.jihlavske-listy.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.

[40] Potvrzeno, lídrem kandidátky SOCDEM v eurovolbách bude Zaorálek - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2023-12-11 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online.

[:0-41] Sociální demokracie – Volby do EP 2024 | Kandidáti [online]. 2023-09-24 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online.

[42] Pardubický kraj povede čtveřice uskupení, podepsaly koaliční smlouvu. Hejtmanem zůstane Netolický. iROZHLAS [online]. 2024-10-01 [cit. 2024-10-02]. Dostupné online.

[43] Bývalý ministr Jiří Dienstbier bude kandidovat na předsedu SOCDEM - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-10-01 [cit. 2024-10-02]. Dostupné online.

[44] Sociální demokraty povede exministryně Maláčová. Do předsednické funkce ji zvolilo 101 delegátů. iROZHLAS [online]. 2024-10-05 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.

[45] Spasitel nepomůže, zaznělo na sjezdu SOCDEM. Zvolili si Maláčovou - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-10-05 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.

[46] Rudolf BATTĚK: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[47] Archivovaná kopie. www.sonapa.cz [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-16.

[48] Zvonečník - ekologická platforma - O nás. zvonecnik.estranky.cz [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[49] Archivovaná kopie. www.netsocan.cz [online]. [cit. 2013-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.

[50] Archivovaná kopie. www.elp-cssd.cz [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-23.

[51] Archivovaná kopie. www.cssddoleva.cz [online]. [cit. 2016-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-22.

[52] TELEVIZE, Česká. Hnutí ANO se v březnovém modelu vrátilo před Piráty, za jejich koalicí se STAN ale dál zaostává. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[53] TELEVIZE, Česká. V březnu by ve volbách vyhrála koalice Pirátů a STAN, ukázal model Data Collect. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[54] Median - SNĚMOVNÍ VOLEBNÍ MODEL červen 2023

[55] TELEVIZE, Česká. Median: ANO by ve sněmovních volbách získalo nejvíce hlasů. Jeho preference ale klesly. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[56] MEDIAN: Volby by v červenci vyhrálo ANO s 33 procenty. Druhá ODS má 15 procent hlasů. iROZHLAS [online]. 2023-08-23 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[57] TELEVIZE, Česká. ANO v květnovém modelu Kantaru posílilo, podle průzkumu získává voliče vládní koalice. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.

[58] TURČÍNKOVÁ, Jana. Charlotta Garrigue Masaryková [online]. Český rozhlas. Dostupné online.

[59] "Zdaňme více banky, navrhuje ČSSD. Chce čtyři sazby progresivní daně". iDNES.cz. 14. února 2017.

[60] BARTONÍČEK, Radek, lja; jba. Vláda: Policie odposlouchává politiky i novináře [online]. iDNES.cz, 2006-09-20 [cit. 2008-06-01]. Dostupné online.

[61] Kubiceho zpráva. www.boskowan.com [online]. [cit. 2010-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-27.

[62] Bojuje se o lithium. Babiš mluví o krádeži ČSSD, Zaorálek to odmítl. iDNES.cz [online]. 2017-10-06 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online.

[63] Kauza lithium byla plná polopravd, v Česku se možná vůbec těžit nebude, říká geolog. E15.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online.

[65] MENŠÍK, Jan. ČSSD mění jméno i logo. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-10 [cit. 2023-06-10]. Dostupné online.

[kurzy-66] ČSSD, výsledky voleb Volební trendy a výsledky stran, kurzy.cz

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[37]

[38]

[39]

[40]

[41]

[42]

[43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48]

[49]

[50]

[51]

[52]

[53]

[54]

[55]

[56]

[57]

[58]

[59]

[60]

[61]

[62]

[63]

[pozn. 1]

[64]

[65]

Sociální demokracie

Dějiny sociální demokracie	Protistátoprávní prohlášení • Prosincová generální stávka 1920 • Národní strana práce (1938) • Národní hnutí pracující mládeže • Rada svobodného Československa • Klub sociálních demokratů Občanského fóra • Bohumínské usnesení • Opoziční smlouva • Lánská schůzka

Předsedové	Josef Boleslav Pecka (1878–?) • Josef Hybeš (1887–1893) • Josef Steiner (1893–1905) • Antonín Němec (1905–1916) • Bohumír Šmeral (1916–1917) • Antonín Němec (1917–1924) • Antonín Hampl (1924–1938) • Zdeněk Fierlinger (1945–1947) • Bohumil Laušman (1947–1948) • Zdeněk Fierlinger (1948) • Blažej Vilím (1948) • Václav Majer (1948–1972) • Vilém Bernard (1973–1989) • Karel Hrubý • Slavomír Klaban (1989–1990) • Jiří Horák (1990–1993) • Miloš Zeman (1993–2001) • Vladimír Špidla (2001–2004) • Stanislav Gross (2005) • Jiří Paroubek (2006–2010) • Bohuslav Sobotka (2011–2017) • Milan Chovanec (2017–2018) • Jan Hamáček (2018–2021) • Roman Onderka (2021) • Michal Šmarda (2021–2024) • Jana Maláčová (2024–)

Související články	Právo lidu • Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR • Česká strana národně sociální • Klub poslanců sociálně demokratické orientace • Dělnická tělocvičná jednota • Cíl (firma) • Masarykova demokratická akademie • Mladí sociální demokraté • Lidový dům • Idealisté.cz

Politické strany a hnutí v České republice

Poslanecká sněmovna (200) (2021)	ANO 2011 (71, z toho 7 bezpartijních) Občanská demokratická strana (34, z toho 1 bezpartijní) Starostové a nezávislí (33, z toho 2 SLK) KDU-ČSL (23, z toho 1 NK a 3 bezpartijní) Svoboda a přímá demokracie (20) TOP 09 (14, z toho 2 bezpartijní) Česká pirátská strana (4) nezařazení (1 za ANO)

Senát (81) (2018, 2020, 2022)	ODS a TOP 09 (36, z toho 17 ODS, 4 TOP 09, 1 ProMOST a 14 bezpartijních – 5 za ODS, 2 za TOP 09, 1 za Svobodní, 1 za SEN 21, 1 za T2020, 1 za STAN a 2 nezávislí) Starostové a nezávislí (18, z toho 4 STAN, 2 SLK, 1 Ostravak, 1 MHS a 10 bezpartijních – 9 za STAN a 1 za SLK) KDU-ČSL a nezávislí (12, z toho 8 KDU-ČSL, 1 SproK za KDU-ČSL a 3 bezpartijní za KDU-ČSL) ANO a SOCDEM (6 z toho 2 ANO, 1 SOCDEM a 3 bezpartijní za ANO) SEN 21 a Piráti (6 z toho 1 SEN 21, 1 Piráti, 1 RH za HDK a 3 bezpartijní; 2 za SEN 21 a 1 za Piráty) nezařazení (3 bezpartijní – 1 za NEZ a 2 nezávislí)

Evropský parlament (21) (2024)	ANO (7 z toho 3 bezpartijní) a Přísaha (2 z toho 1 bezpartijní) v PfE TOP 09 (2), STAN (2) a KDU-ČSL (1) v EPP ODS (3) v ECR KSČM (1) Piráti (1) v Greens/EFA SPD (1) v ESN 1 bezpartijní za SD-SN

Neparlamentní	Trikolora Hnutí pro Prahu 11 Starostové a osobnosti pro Moravu Strana soukromníků České republiky Strana zelených AUTO ČSNS DV 2016 IO KOA MZH NEJ NeKa PRO PLZEŇ PRO Zdraví PRO 2022 SPOLEHNUTÍ UFO USZ VOK Z 2020

Seznam neparlamentních politických stran a hnutí není úplný.