Ladislav Zápotocký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ladislav Zápotocký
Ladislav Zapotocky.jpg
Narození 12. ledna 1852
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 16. prosince 1916 (ve věku 64 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Politická strana Česká strana sociálně demokratická
Děti Antonín Zápotocký
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Zápotocký, pseudonym Budečský,[p 1] druhý pseudonym Mikuláš Haštalský,[p 2] (12. ledna 1852 Praha[1]16. prosince 1916, Praha) byl český novinář a politik, průkopník socialismu a spoluzakladatel české sociálnědemokratické strany. Byl otcem pozdějšího československého prezidenta Antonína Zápotockého.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Zápotocký se narodil v Praze, v Haštalské ulici, pokřtěn byl v kostele sv. Haštala.[2] Jeho otec Antonín Zápotocký zemřel 10. června 1853[3] a matka Anna se znovu vdala za Antonína Jiskru. Ten byl Ladislavovým kmotrem a též v roce 1853 ovdověl; z prvního manželství měl, jako Anna Zápotocká, jedno dítě a společně měli manželé Jindrovi další tři děti.[4] S nevlastním otcem, který ho přivedl k zájmu o vzdělání, měl Ladislav dobrý vztah. Po dokončení obecné školy se vyučil krejčovským dělníkem.

Socialista[editovat | editovat zdroj]

V jednadvaceti letech se Ladislav Zápotocký začal angažovat v otázkách dělnického hnutí. V roce 1873 spoluzaložil Vzdělávací besedu dělníků krejčovských, která existovala do zákazu v roce 1877.[5] V roce 1873 se též stal redaktorem čtrnáctideníku Dělnické listy.[p 3] Ve stejném roce ale redakci opustil a s dalšími socialisticky smýšlejícími redaktory založil periodikum Budoucnost. Často též přispíval do socialisty později obnovených Dělnických listů.[6]

Články v Budoucnosti[7] a Dělnických listech[8] podepisoval pseudonymem L. Budečský. Podle nekrologu v Dělnických novinách[9] měl za tuto práci plat tři zlaté týdně.[p 4]

28. září 1876 se Ladislav Zápotocký zúčastnil založení české zemské organizace rakouské sociální demokracie a byl zvolen do jejího užšího vedení.

7. dubna 1878 se v hostinci U Kaštanu v Břevnově (dnes Praha) konal tzv. Břevnovský sjezd. Na sjezdu byla ustavena Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku, Josef Boleslav Pecka a Ladislav Zápotocký byli hlavními osobnostmi tohoto sjezdu. Vznikla tak zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany. Krátce poté bylo zahájeno policejní vyšetřování pro přečin tajného spolčování. Ladislav Zápotocký byl odsouzen na dva měsíce těžkého žaláře. V roce 1882 byl pro svou politickou činnost znovu odsouzen a uvězněn, tentokrát na rok a půl. Po odpykání trestu v lednu 1884 byl vypovězen do domovské obce Zákolany u Kladna. Zde se vrátil na 16 let ke svému původnímu povolání krejčího.[9]

Po návratu do Prahy byl Ladislav Zápotocký zaměstnán v odborovém periodiku Železniční zřízenec.[10] Činnost v novinách ukončil 1906, kdy byl postižen mozkovou mrtvicí. Stále však přispíval do sociálně demokratického tisku.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Zápotocký se oženil 3. 2. 1880 s Barborou Dolejšovou[11] Ta pocházela z obce Malá Víska u Klatov.[12] [p 5] Svatby se nezúčastnila pouze rodina, ale i lidé ze socialistického hnutí.[6] Manželé spolu měli pět dětí; budoucí prezident Antonín Zápotocký (1884-1957) byl druhým z nich.[10] [p 6] Ještě jako vdova byla Barbora Zápotocká veřejně činná. V roce 1922 např. poslala pozdravný dopis sjezdu čsl. sociální demokracie.[13]

Zemřel v Praze, 16. prosince 1916, v ústavu choromyslných v Bohnicích (dnes Praha) na zánět plic a průdušek. Pochován byl na pražských Olšanských hřbitovech.[11] [9] Jeho hrob (hrob IV-06-392) je neoznačen; po roce 1989 byl pravděpodobně zrušen.[14]

Ladislav Zápotocký v dobovém tisku[editovat | editovat zdroj]

Níže je uveden výběr zmínek o Ladislavu Zápotockém v dobovém tisku. Kromě toho existuje řada článků podepsaných Ladislav Zápotocký nebo L. Budečský.

  • 1873 se obrátil na veřejným listem na krejčovské dělníky, aby se v jeho bytě poradili o svolání schůze krejčovských dělníků, "... bychom se mohli uraditi o svolání schůze dělníků krejčovských, na kteréž bychom o tížících nás svízelích porokovali a patřičné kroky k jejich odstranění podnikli".[15]
  • 1874 Ladislav Zápotocký obdržel (spolu s dalšími organizátory) zákaz konat veřejnou schůzi dělnictva[16]
  • 1876 Ladislav Zápotocký zatčen a držen ve vyšetřovací vazbě (spolu s Josefem Peckou a dalšími) pro účast na tajné dělnické schůzi[17]
  • 1877 rozpuštěn spolek Vzdělávací beseda dělnická jako důsledek ateistických proslovů Ladislava Zápotockého[18]
  • 1879 proběhlo soudní líčení proti účastníkům sjezdu Česko-slovanské sociálně-demokratické strany v Rakousku; [19] Ladislav Zápotocký byl odsouzen na dva měsíce tuhého žaláře[20] [p 7]
  • 1882 s dalšími sociálními demokraty odsouzen, protože "... jest vinen zločinem uražení Veličenstva, přečinem schvalování nezákonnitých skutků a co náčelník odsuzuje se k 18 měsícům těžkého žaláře."[21]
  • 1899 veřejné vystoupení na májovém shromáždění v Mlazicích u Mělníka[22]
  • 1901 kandidoval za sociální demokraty ve volbách do sněmu království Českého, ve volebním obvodu Vysoké Mýto-Skuteč-Hlinsko. Z 616 platných hlasů obdržel 15.[23] [p 8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knižní publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Kapitál a práce :se zvláštním zřetelem ku poměrům dělníků hornických (pod pseudonymem Mikuláš Haštalský, vydáno v Budapešti, 1880)
  • Knihy vzpomínek Ze starých vzpomínek a K srdci lidu vydány posmrtně 1949 a 1954

Novinářská činnost[editovat | editovat zdroj]

Články v Dělnických novinách a Budoucnosti

Ladislav Zápotocký v literatuře a filmu[editovat | editovat zdroj]

  • O životě Ladislava Zápotockého pojednává román Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci
  • Román Vstanou noví bojovníci byl v roce 1949 upraven jako rozhlasová hra; Ladislava Zápotockého hrál Antonín Zíb[24]
  • Podle románu Vstanou noví bojovníci natočil Jiří Weiss v roce 1950 stejnojmenný film; Ladislava Zápotockého hrál Otomar Krejča
  • Televizní inscenace Čas lásky a naděje podle románu Antonína Zápotockého Rozbřesk, 1976, režie Stanislav Strnad, Ladislava Zápotockého hrál Jaroslav Satoranský
  • Televizní inscenace divadelní hry Ondřeje Vogeltanze Historie začíná pod kaštany vznikla v roce 1979; režie Antonín Dvořák, Ladislava Zápotockého hrál Viktor Preiss

Posmrtná uznání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1951 odhalena pamětní deska v Zákolanech[25]
  • 1952 odhalena pamětní deska byla na rodném domě v Haštalské ulici (umístěna v letech 1952-2011)[26]
  • Ulice Ladislava Zápotockého jsou v Kladně, Mladé Boleslavi a Bzenci
  • Od roku 1960 do počátku 90. let byla po Ladislavu Zápotockém pojmenována knihovna v Chebu a do roku 1990 zde byla umístěna pamětní deska[27]
  • Od roku 1977 byla před bývalými kasárnami (dnes věznice) v Kynšperku nad Ohří umístěna busta Ladislava Zápotockého; dnes odstraněna[28]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Ustavující schůze sociální demokracie, kterou Ladislav Zápotocký v roce 1876 spoluzakládal, se konala na policejní stanici. Policie totiž konání schůze na původně plánovaném místě zamezila a účastníci strávili na policejním ředitelství dvě noci a den. Přes den byly jejich cely otevřeny a oni se mohli scházet.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Hradiště Budeč se nachází na okraji Zápotockého domovské obce Zákolany
  2. Narodil se v domě v Haštalské ulici
  3. Tyto mladočeské Dělnické listy zanikly roku 1876; obnoveny byly socialisty roku 1877.
  4. Nespokojení brněnští typografové požadovali v roce 1888 pro pomocníky minimální týdenní mzdu 10 zl. 50kr.[1]
  5. O dětství a mládí Barbory Dolejšové-Zápotocké napsal Antonín Zápotocký román Rozbřesk a dětskou knihu Barunka.
  6. Po návratu ze Zákolan do Prahy, zůstala rodina Ladislava Zápotockého zjevně ještě nějakou dobu v domovské obci, jak uvádí policejní přihláška z roku 1900.
  7. Dva účastníci sjezdu byli odsouzeni na 4, někteří na 3 měsíce.
  8. Dvanáct hlasů podle Národních listů z 12.10.1901

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Haštala na Starém Městě pražském
  2. Matrika N-index, sv. Haštal 1635-1884, snímek 390[2]
  3. Matrika Z-index, sv. Haštal 1682-1875, snímek 470[3]
  4. Policejní přihláška Jindra Anton[4]
  5. Dělnické listy, 5.12.1873, s.436
  6. a b c UHER, Tomáš. Pohled dělnických vůdců na vývoj dělnického hnutí v českých zemích v letech 1870 – 1890 [online]. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin, 2015. Dostupné online. 
  7. Např. Budoucnost, 22.1.1879, s.1-2, Papež Lev XIII. proti socialistům a Obrázky obecního hospodářství
  8. Např. Dělnické listy 1.10.1879, s.1-3, Panství "intelligence" a majetku
  9. a b c Dělnické noviny, 18.12.1916, s.4
  10. a b Policejní přihláška, L. Zápotocký, 1900
  11. a b Matrika Z, Ústav choromyslných Bohnice, 1916-1917, s.89, (snímek 83)[5]
  12. Šumavský rozcestník, rodný dům Barbory Dolejšové
  13. Národní listy, 1.10.1922, s.2
  14. Pražská informační služba, Olšanské hřbitovy, Významné osobnosti, zastávka 55. www.pis.cz [online]. [cit. 23-10-2007]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23-10-2007. 
  15. Dělnické listy, 3.1.1873, s.242
  16. Dělnické listy, 6.2.1874, s.18
  17. Národní listy, 2.10.1876, s.2
  18. Pražský denník, 25.9.1877, s.1
  19. Dělnické listy, 5.2.1879, s.1
  20. Dělnické listy, 5.2.1879, s.2
  21. Národní listy, 5.2.1882, s.3
  22. Právo lidu, 5.5.1899, s.2
  23. Národní politika, 12.10.1901, s.3
  24. Panáček v říši mluveného slova, Vstanou noví bojovníci
  25. Mladá fronta, 26.6.1951, s.4 (dostupné online v NK ČR)
  26. Pamětní deska L. Zápotockého v Praze
  27. Sochařství, informační portál
  28. Sochařství, informační portál

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • UHER, Tomáš. Pohled dělnických vůdců na vývoj dělnického hnutí v českých zemích v letech 1870 – 1890 [online]. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin, 2015. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]