Vzdušné síly AČR

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vzdušné síly Armády České republiky
Znak VzS AČR

Znak VzS AČR
Země Česká republika Česká republika
Vznik 1. ledna 1993
Typ letectvo a protivzdušná obrana
Funkce ochrana vzdušného prostoru České republiky, podpora pozemních sil
Velikost 113 letadel (1. ledna 2016)
Motto Vzduch je naše moře
Velitelé brig. gen. Ing. Libor Štefánik
brig. gen. Ing. Jaromír Šebesta (zástupce velitele)[1]
Nadřazené jednotky Generální štáb AČRVelitelství vzdušných sil[1]
Účast
Války Válka v Afghánistánu
Mise ISAF, RSM (Afghánistán), MFO (Sinaj), Air Policing (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Island)
Insignie
Znak Czech roundel.svg Czech Low Visiablity Roundel.svg
Znak na SOP Czech State aircraft marking.svg (na dopravních letounech)
Letouny
Bitevní L-159A
Průzkumné L-410FG
Stíhací JAS-39C/D
Cvičné L-39ZA, L-159T1
Dopravní A319CJ, Jak-40, CL-601
Transportní C-295M, L-410UVP-E
Vrtulníky
Bitevní Mi-24V
Transportní Mi-8, Mi-17, Mi-171Š
Víceúčelové W-3A

Vzdušné síly Armády České republiky (VzS AČR) představují vojenské letectvo české armády, působící v rámci Velitelství vzdušných sil v Praze.[1] Letectvo zajišťuje společně s pozemním vojskem hlavní bojovou sílu AČR. Jedná se o nástupce československého letectva, které existovalo v letech 19181992. Velitelem vzdušných sil je od 1. června 2013 brigádní generál Ing. Libor Štefánik.[2]

Vzdušné síly AČR jsou tvořeny letectvem taktickým (stíhací a bitevní letouny), vrtulníkovým a dopravním, dále vojskem pozemní protivzdušné obrany a silami a prostředky velení, řízení a průzkumu.[3] Bojové jednotky vzdušných sil reprezentuje 21. základna taktického letectva a 22. základna vrtulníkového letectva. Pod jednotky bojové podpory spadá 24. základna dopravního letectva, 25. protiletadlový raketový pluk a 26. pluk velení, řízení a průzkumu. Jednotkou bojového zabezpečení je Správa letiště Pardubice.[1] Ke dni 1. ledna 2016 disponovaly vzdušné síly celkem 113 letadly,[4] které doplňovalo 32 strojů Centra leteckého výcviku Pardubice provozovaných státním podnikem LOM Praha.[5]

Mezi hlavní úkoly vzdušných sil patří zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru České republiky pomocí prostředků vyčleňovaných pro integrovaný systém NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System) či prostředků národního posilového systému (NaPoSy) protivzdušné obrany. Vzdušné síly také poskytují leteckou podporu pozemním silám, zabezpečují mobilitu vojsk nebo umožňují provedení rychlého manévru. V mírovém stavu se podílejí například na činnosti letecké záchranné služby a letecké pátrací a záchranné služby, působí v rámci Integrovaného záchranného systému a plní úkoly vyplývající z přijatých zákonů a mezirezortních dohod.[6][7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky českého vojenského letectví[editovat | editovat zdroj]

Prvním českým vojenským pilotem se ještě před vypuknutím první světové války stal Rudolf Holeka, poručík rakousko-uherské armády. Za války pak v rakousko-uherském letectvu sloužilo kolem 500 českých vojáků a několik letců působilo také v dohodových letectvech. V Rusku byl koncem února 1918 zřízen 1. československý letecký a automobilní oddíl čs. legií. Krátce po vzniku samostatného Československa byl dne 30. října 1918 založen Letecký sbor československé armády.[8][9]

Československé letectvo (1918–1992)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Československé letectvo.

Vojenské letouny Leteckého sboru byly použity k leteckému průzkumu v tzv. sedmidenní válce s Polskem o Těšínsko a také nasazeny v bojích s Maďarskem během maďarsko-československé války v letech 1918 až 1919.[10] Mnichovská dohoda a následná okupace Čech a Moravy znamenaly dočasný zánik letectva na území Československa, s výjimkou Vzdušných zbraní Slovenského státu.[11] Mnozí příslušníci bývalého letectva první republiky bojovali za druhé světové války v exilu. Ve Francii byla 1. června 1940 uzavřena dohoda o zřízení samostatného československého letectva. Po kapitulaci Francie vzniklo ve Velké Británii několik československých perutí v rámci RAF, které byly nasazeny v bitvě o Británii, bitvě o Atlantik nebo bitvě o Normandii.

Ve Slovenském národním povstání v roce 1944 bojovali příslušníci 1. československého stíhacího leteckého pluku spolu s povstaleckými letci. V Sovětském svazu se v roce 1945 stala největší jednotkou československého letectva na východní frontě 1. československá smíšená letecká divize, která se zúčastnila například Ostravské operace.[12] Po skončení války bylo letectvo na českém území obnoveno a po roce 1948 se dostalo pod kontrolu komunistické strany. V roce 1955 se stalo součástí sil Varšavské smlouvy a bylo přezbrojeno na sovětskou leteckou techniku. Československé letectvo zaniklo s rozpadem federace v roce 1992.

Vznik českého letectva (1993–2003)[editovat | editovat zdroj]

Suchoj Su-25 čs. letectva v roce 1992. Poté sloužil v AČR.

Vzdušné síly samostatné České republiky byly vytvořeny po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky. Letectvo a protivzdušná obrana (PVO) byly poté tvořeny smíšeným leteckým sborem, dvěma divizemi PVO, leteckým školním plukem a dopravním leteckým plukem. V jejich výzbroji se nacházely bojové letouny MiG-21, MiG-23, MiG-29, Su-22 a Su-25. Cvičné letouny představovaly domácí stroje L-29 a L-39, vrtulníky byly typu Mi-24, Mi-2, Mi-8 a Mi-17. Ve službě byly také dopravní a transportní letouny Tu-154, Tu-134, An-12, An-26, An-30 a L-410.[13]

Dne 1. července 1997 došlo ke sloučení 3. sboru taktického letectva a 4. sboru protivzdušné obrany a vytvoření Velitelství vzdušných sil ve Staré Boleslavi. Letectvo tak začalo fungovat jako samostatná složka Armády České republiky a v následujících letech prošlo celou řadou dalších organizačních změn.[6] Příslušníci vzdušných sil se po vstupu České republiky do NATO dne 12. března 1999 zapojili jako vůbec první čeští vojáci do činnosti aliance, přičemž od této doby nepřetržitě zabezpečují český vzdušný prostor v rámci hotovostního systému NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System).

Společné síly AČR (2003–2013)[editovat | editovat zdroj]

Znak Společných sil AČR
Podrobnější informace naleznete v článku Společné síly AČR.

Existence letectva v podobě samostatné složky armády skončila 1. prosince 2003, kdy se spolu s pozemními silami stalo součástí nově vzniklých Společných sil AČR s velitelstvím v Olomouci. Velitel vzdušných sil byl od té doby zároveň jedním ze zástupců velitele Společných sil.[6] Zrušení Velitelství vzdušných sil ve Staré Boleslavi a zřízení Společných sil se setkalo s kritikou řady odborníků. Podle brigádního generála Libora Štefánika patřily mezi největší nedostatky koncepce Společných sil například chybějící štáby pro velitele obou složek armády nebo komplikované rozdělování finančních prostředků, které byly vyčleňovány společně pro letectvo i pozemní síly.[14]

Samostatné vzdušné síly[editovat | editovat zdroj]

1. července 2013 došlo na základě závěrů Bílé knihy o obraně k obnovení samostatného Velitelství pozemních sil a Velitelství vzdušných sil. Společné síly, resp. jejich velitelství, byly zrušeny 31. října 2013. Jedním z důvodů této reformy byla snaha o úsporu zdrojů.[15] Další organizační změnou bylo ke dni 1. ledna 2014 sloučení 22. základny letectva a 23. základny vrtulníkového letectva, jejichž útvary, personál a technika se staly základem pro 22. základnu vrtulníkového letectva v Sedleci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou.[16]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Velitelství[editovat | editovat zdroj]

  • Velitelství letectva a protivzdušné obrany (1993)
  • Štáb letectva a protivzdušné obrany Armády České republiky (1993–1997)
  • Velitelství vzdušných sil (1997–2003)
  • Velitelství společných sil (2003–2013)
  • Velitelství vzdušných sil (od roku 2013)

Jednotky a výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní útvary Vzdušných sil AČR a jejich výzbroj:[1][17][18][19]

Útvary Vzdušných sil AČR

Blue pog.svg Bojové jednotky
Green pog.svg Jednotky bojové podpory
Orange pog.svg Jednotky bojového zabezpečení

Jednotka Výzbroj
21. základna taktického letectva, Čáslav
12 JAS-39C Gripen, 2 JAS-39D Gripen
16 L-159A ALCA
5 L-159T1, 4 L-39ZA Albatros
22. základna vrtulníkového letectva, Sedlec
17 Mi-24V (v provozu 10),[20] 4 Mi-171Š
11 Mi-171Š
24. základna dopravního letectva, Praha-Kbely
2 A319CJ, 2 Jak-40, 1 CL-601 Challenger
4 C-295M, 4 L-410UVP-E, 2 L-410FG
3 Mi-8S, 1 Mi-8P, 5 Mi-17, 10 W-3A Sokol
25. protiletadlový raketový pluk, Strakonice
4 baterie 2K12 KUB (1 baterii tvoří 1 komplet)
2 baterie S-10M a 2 baterie RBS-70 (po 8 kompletech)
26. pluk velení, řízení a průzkumu, Stará Boleslav radiolokační výzbroj
Správa letiště Pardubice letadla CLV provozovaná s. p. LOM Praha[6]

Letecké základny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam letišť v Česku.
Gripen startující z čáslavské základny

Letiště Čáslav (Chotusice) je sídlem 21. základny taktického letectva „Zvolenské“. Letiště bylo vybudováno v letech 19521958. Vzhledem k významu této jediné základny bojových letounů v České republice, zabezpečující ochranu vzdušného prostoru v rámci hotovostního systému NATINAMDS, prošlo letiště rozsáhlou modernizací v souladu se standardy Severoatlantické aliance.[18] Infrastruktura základny je uzpůsobena pro provoz nadzvukových letounů Gripen, a to včetně simulačních technologií a opravárenských zařízení.[21]

Na letišti Náměšť nad Oslavou (Sedlec) se nachází 22. základna vrtulníkového letectva „Biskajská“. Letiště vzniklo v letech 19561960 jako záložní plocha a následně z něj působily jednotky bitevního a bombardovacího letectva Československé lidové armády. Po vstupu České republiky do NATO byla zastaralá infrastruktura tehdejší 22. základny letectva modernizována. Od roku 2008 zde působila vrtulníková letka se stroji Mil Mi-24 a výcviková letka s letouny Aero L-39 Albatros. Počínaje prosincem 2013 provozuje základna pouze vrtulníky, neboť Albatrosy byly přesunuty do Čáslavi a v Náměšti je vystřídaly vrtulníky Mi-171Š z rušené základny v Přerově.[18]

Letiště Pardubice

Letiště Pardubice využívá Centrum leteckého výcviku státního podniku LOM Praha, které od dubna 2004 provádí kompletní výcvik pilotů Vzdušných sil Armády České republiky. Dráhový systém základny se vyznačuje značnou únosností, což umožňuje přistání velkokapacitních transportních letounů. Letiště rovněž slouží jako záložní v případě omezení provozu v Čáslavi nebo Náměšti. Zabezpečení letového provozu zajišťuje Správa letiště Pardubice a v případě potřeby i pardubický 14. pluk logistické podpory.[21]

Z letiště Praha-Kbely operují stroje 24. základny dopravního letectva „T. G. Masaryka“. Historické letiště bylo ve Kbelích vybudováno již v roce 1918, přičemž od roku 1945 zde působí především dopravní letouny. Mezi hlavní úkoly základny patří transport vojenských jednotek a materiálu, přeprava ústavních činitelů a působení ve prospěch IZS.[18] Základna sice neprošla zásadní modernizací, nicméně vzhledem k její strategické poloze v blízkosti hlavního města s ní armáda počítá i do budoucna.[21]

Letiště Přerov (Bochoř) bylo sídlem 23. základny vrtulníkového letectvaEdvarda Beneše“, která byla zrušena 31. prosince 2013, načež její úkoly i techniku převzala nově vytvořená 22. základna vrtulníkového letectva na letišti Náměšť nad Oslavou.[22] Přestože armáda usilovala o zachování základny, politické rozhodnutí jejím opuštění padlo již v roce 2002 a proto se ani neinvestovalo do její další modernizace.[21] V únoru 2016 se sněmovní výbor pro obranu obrátil na vládu se žádostí, aby bylo přerovské letiště nadále využíváno pro potřeby ministerstva obrany a ministerstva vnitra. Podle mluvčího ministerstva obrany armáda požaduje zachování letiště kvůli zhoršené mezinárodní bezpečnostní situaci.[23]

Přehled letecké techniky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam vojenských letadel České republiky.

Bojové letouny[editovat | editovat zdroj]

Jediným typem nadzvukového stíhacího letounu ve výzbroji českého letectva je od roku 2005 Saab JAS-39 Gripen. Ve výzbroji 211. taktické letky 21. základny taktického letectva v Čáslavi se nachází 14 Gripenů, z toho 12 jednomístných bojových JAS-39C a 2 dvoumístné cvičné/bojové JAS-39D. Česká republika má tyto stíhačky v pronájmu od Švédska až do roku 2027. Nejpočetnějšími bojovými letouny českých vzdušných sil jsou lehké bitevní letouny Aero L-159 ALCA, zavedené do výzbroje v roce 2000. Čáslavská 212. taktická letka provozuje celkem 16 jednomístných letounů verze L-159A.

Cvičné letouny[editovat | editovat zdroj]

Vzdušné síly AČR využívají k výcviku pilotů taktického letectva dva typy cvičných a lehkých bojových letounů domácí konstrukce. Celkem 5 dvoumístných letounů Aero L-159T1 a 4 letouny Aero L-39ZA Albatros se nachází ve stavu 213. výcvikové letky na čáslavské základně taktického letectva. Dalších pět Albatrosů je dlouhodobě odstaveno kvůli vyčerpané technické životnosti motorů.[24][25] Základní letecký výcvik vojenských pilotů zajišťuje vlastními prostředky a leteckou technikou Centrum leteckého výcviku státního podniku LOM Praha na letišti Pardubice.

Dopravní a transportní letouny[editovat | editovat zdroj]

Na kbelské 24. základně dopravního letectva slouží v řadách 241. dopravní letky 2 dopravní letouny Airbus A319CJ, 1 dopravní letoun Bombardier CL-601 Challenger a 2 dopravní letouny Jakovlev Jak-40, jejichž hlavním úkolem je přeprava osob včetně ústavních činitelů. Strojům Jak-40 končí v letech 2015 až 2017 technická životnost[26] a podle Koncepce výstavby AČR mají být nahrazeny typem schopným rozšířit přepravní kapacity ve prospěch pozemních sil.[27]

Transportní letouny českého letectva představují 4 letouny CASA C-295M a 4 dopravní/transportní letouny L-410UVP-E Turbolet, které zajišťují přepravu vojsk a materiálu, vzdušné výsadky nebo odsun raněných. Ve stavu 242. transportní a speciální letky z letiště Praha-Kbely je doplňují 2 speciální (fotogrammetrické) letouny L-410FG pro letecké snímkování, vzdušný průzkum a kalibrování radiotechnických systémů. Dva Turbolety transportní verze UVP-T byly v roce 2013 odstaveny z provozu,[28] nicméně k 1. lednu 2016 byly formálně stále ve stavu AČR.[29]

Vrtulníky[editovat | editovat zdroj]

Bojové vrtulníky (helikoptéry vybavené hlavňovou nebo raketovou výzbrojí) operují z 22. základny vrtulníkového letectva, jejímž sídlem je Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Tamní 221. vrtulníková letka provozuje 10 bitevních vrtulníků Mil Mi-24V (ve stavu má celkem 17 kusů)[20] a 4 transportní vrtulníky Mil Mi-171Š, zatímco 222. vrtulníková letka disponuje 11 vrtulníky Mi-171Š. Sedm transportních vrtulníků tohoto typu je vyzbrojeno kulomety M-134D-H Minigun nebo PKM, které dostaly v rámci jejich komplexní modernizace v souvislosti s nasazením v Afghánistánu, resp. působením ve prospěch úkolové jednotky speciálních leteckých operací SOATU.[pozn. 1]

Letecký arzenál 243. vrtulníkové letky 24. základny dopravního letectva představují 4 vrtulníky Mil Mi-8 (3 Mi-8S a 1 Mi-8P), 5 transportních vrtulníků Mil Mi-17 a 10 víceúčelových vrtulníků PZL W-3A Sokol (4 v transportní a 6 v záchranné konfiguraci). Kromě přepravních letů zajišťuje 243. vrtulníková letka leteckou záchrannou službu s vrtulníkem W-3A na letišti Plzeň-Líně (stanice Kryštof 07) a na letišti Praha-Kbely nepřetržitou službu pátrání a záchrany (SAR) s vrtulníkem Mi-17.[30] Vrtulníky letky rovněž zabezpečují pohotovost k přepravě pro Institut klinické a experimentální medicíny a pro nasazení příslušníků Vojenské policie nebo Policie České republiky.[31]

Historie letecké techniky[editovat | editovat zdroj]

Vyřazování sovětských letounů[editovat | editovat zdroj]

Stíhací letoun MiG-23
Stíhací bombardér Suchoj Su-22

Po vzniku České republiky zůstalo vojenskému letectvu 9 stíhacích letounů MiG-29A a 1 cvičný MiG-29UB, které sloužily u 1. stíhacího leteckého pluku v Českých Budějovicích. V prosinci 1995 bylo všech 10 strojů vyměněno za 11 polských vrtulníků W-3A Sokol. Hlavním uváděným důvodem tohoto kroku byly vysoké náklady na provoz, které u typu MiG-29 dosahovaly troj- až čtyřnásobku nákladů na MiG-21.[32] Letouny MiG-23BN a MF v počtu 45 kusů byly z výzbroje letectva vyřazeny v roce 1994, 25 strojů verzí ML a U v roce 1998.[33]

Koncem 90. let padlo rozhodnutí o vyřazení všech 24 bitevních letounů Suchoj Su-25K, a to z důvodu značných nákladů na provoz a očekávaného zařazení českých bitevních letounů Aero L-159 Alca. Poslední let tohoto typu se pak uskutečnil v listopadu 2000 a s výjimkou čtyř strojů, které se zachovaly v českých muzeích, byla většina uskladněných Su-25K prodána v roce 2003 do Gruzie.[34] Jediný dvoumístný cvičně-bojový letoun Suchoj Su-25UBK byl vyřazen již v červnu 1999 a poté trvale uskladněn.[35]

V roce 1997 obdržel podnik Aero Vodochody objednávku na 72 lehkých bojových letounů L-159. Zálet prvního sériového stroje proběhl 20. října 1999, načež byly letouny L-159A dne 29. prosince 2000 zařazeny do výzbroje a celá zakázka byla dokončena v roce 2003.[36] Letouny L-159 provázely zpočátku problémy s provozuschopností a s výcvikem pilotů, protože součástí objednávky nebyly dvoumístné cvičné letouny L-159B. Při zkouškách kanónu Plamen byl navíc zničen jeden stroj, jehož pilot nehodu nepřežil. Provoz zbylých 71 letounů se ukázal jako nákladný a ministerstvo obrany dospělo k závěru, že letectvo bude využívat maximálně 20 jednomístných strojů. Nadpočetné letouny byly přestavěny na dvoumístné L-159T1 či dlouhodobě uskladněny.[37]

Stíhací bombardéry Suchoj Su-22M4 českého letectva byly vyřazeny v březnu 2002 a měly být prodány do zahraničí. K tomu došlo v roce 2010, kdy byla většina letounů prodána do Jemenu.[38] Rovněž dvoumístné stroje Suchoj Su-22UM3-K sloužily do roku 2002, přestože jejich technická životnost nebyla, stejně jako u jednomístné varianty, zdaleka vyčerpána. Přednost však dostaly modernější L-159 a všech pět "spárek" (přezdívka pro cvičnou verzi bojových letounů) bylo v roce 2005 zakoupeno Vietnamem.[39]

Akvizice ruských vrtulníků[editovat | editovat zdroj]

Dvojice vrtulníků Mi-24V

Ruská federace převzala po zániku Sovětského svazu jeho dluh vůči Československu i nástupnickým státům, České a Slovenské republice. V rámci deblokace ruského dluhu měly být české straně mimo jiné dodány tři transportní letouny Antonov An-72, ale tento projekt skončil bez úspěchu na přelomu let 2002 a 2003. V roce 2003 Česko obdrželo 7 nově vyrobených ruských vrtulníků Mi-24V a ministerstvo obrany na doporučení náčelníka generálního štábu Pavla Štefky deklarovalo záměr odebrat další vrtulníky řady Mil Mi-24 a Mil Mi-17 (Mi-171Š) namísto transportních Antonovů. Nepodložené zprávy o dodávkách nejmodernějších bitevních vrtulníků Mi-35M se nepotvrdily, protože exportní označení Mi-35 značilo v případě AČR jen částečně modernizované Mi-24V.[40] České letectvo mělo získat dalších 10 bitevních vrtulníků Mi-24V (Mi-35) a 16 transportních vrtulníků Mi-171Š, přičemž hodnota jednoho Mi-35 se pohybovala kolem 8,88 mil. USD a u Mi-171Š se jednalo o 5,95 mil. USD.[41]

Československá lidová armáda obdržela v letech 19851989 celkem 31 sovětských bitevních vrtulníků Mi-24V, z nichž po rozdělení federace zůstalo 21 na českém území a 10 bylo odesláno na Slovensko. V rámci deblokace ruského dluhu vůči České republice získalo v roce 2003 české letectvo 7 nově vyrobených vrtulníků Mi-24V, které v letech 2005 a 2006 následovalo dalších 10 strojů stejného typu (pod exportním označením Mi-35). V souvislosti se zavedením nových ruských vrtulníků byly vyřazovány stroje z 80. let a v roce 2007 byla šestice původních Mi-24V (po generální opravě v LOM Praha) darována Afghánistánu,[42] na základě žádosti tamního ministerstva obrany a výzvy Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě.[43] Všechny Mi-24V ruské výroby v počtu 17 kusů byly od 1. října 2008 ve výzbroji 221. vrtulníkové letky.[44] Z tohoto počtu bylo v roce 2014 v provozu udržováno jen 10 vrtulníků, pocházejících z obou dodávek z let 2003 a 2005–2006. Některé novější stroje z druhé dodávky nebyly ve službě z důvodu nepřidělení finančních prostředků na nezbytnou revizi, kterou od roku 2010 prošlo pouze sedm strojů z první dodávky.[20] České letectvo plánovalo modernizaci svých vrtulníků Mi-24V v souladu se standardy NATO, na které se v roce 2002 dohodly státy Visegrádské skupiny, ale vzhledem k neuskutečnění tohoto společného programu byla upřednostněna modernizace transportních Mi-171Š, po jejichž schopnostech byla ze strany spojenců větší poptávka.[44]

Modernizovaný vrtulník Mi-171Š

V letech 2004 až 2006 bylo do výzbroje vzdušných sil zařazeno 16 transportních vrtulníků Mi-171Š, z nichž bylo osm vybaveno dvojdílnými zadními vraty, zatímco druhá polovina měla sklopnou nákladovou rampu. Jedná se o vylepšené vrtulníky Mi-17 vyznačující se vyššími výkony. Modernizované vrtulníky Mi-171Š (označované též jako Mi-171ŠM) jsou výsledkem programu, který začal v roce 2008 s cílem vytvořit transportní vrtulník, jehož technologická úroveň by odpovídala ozbrojeným silám NATO a Integrovanému záchrannému systému. Úpravy se týkaly například navigačních, komunikačních a přehledových systémů nebo prostředků pasivní obrany a elektronického boje. K prvnímu operačnímu nasazení těchto strojů došlo v roce 2009, kdy byly první tři modernizované stroje přesunuty do Afghánistánu.[45] Celkem prošlo touto první modernizací pět vrtulníků,[46] načež bylo na základě pozitivních zkušeností rozhodnuto upravit všech osm Mi-171Š se sklopnou rampou.[45][47] V dubnu 2015 převzalo letectvo sedm vrtulníků modernizovaných v rámci programu SOF II (Special Operation Forces II), realizovaného díky finanční a technické pomoci Spojených států.[48] Jeden z těchto strojů havaroval 5. listopadu 2015 v průběhu vojenského cvičení sil NATO Trident Juncture ve Španělsku a byl neopravitelně poškozen.[49][50]

Pronájem Gripenů[editovat | editovat zdroj]

Dvoumístný Saab JAS-39D Gripen

Teroristické útoky z 11. září 2001 ukázaly nezbytnost nepřetržitého zajištění vzdušného prostoru moderními nadzvukovými letouny. České letectvo však mělo v roce 2002 k dispozici pouze 8 modernizovaných stíhacích letounů MiG-21MFN, 8 původních MiG-21MF a 3 cvičné MiG-21UM. K pomocným stíhacím úkolům bylo možné použít i 17 podzvukových L-159A a 5 L-39ZA.[51] Vláda Miloše Zemana plánovala pořízení 24 stíhacích letounů Saab JAS-39 Gripen za 60 miliard Kč, ale po povodních v roce 2002 premiér Vladimír Špidla rozhodl o pronájmu 14 strojů na 10 let za necelých 20 miliard.[52]

V červnu 2004 vláda uzavřela smlouvu na pronájem čtrnácti nadzvukových letounů JAS-39C/D Gripen ze Švédska. Tyto stroje pak od 1. července 2005 nahradily v hotovostním systému zastaralé letouny MiG-21MF, MFN a UM. Tím se uzavřela téměř padesátiletá historie služby MiGu-21 v českém, resp. československém letectvu.[53] Celková cena za pronájem Gripenů činila 19,65 mld. Kč, přičemž byla navíc podepsána smlouva o realizaci offsetových programů v hodnotě 130 % hodnoty kontraktu. Letouny byly zařazeny do služby ve vzdušných silách dne 26. dubna 2005 a mají v ní setrvat minimálně do roku 2027, neboť původní desetiletá smlouva byla prodloužena o dalších 12 let.[54][55]

Letouny CASA[editovat | editovat zdroj]

CASA C-295M a Aero L-159T1

Druhá vláda Mirka Topolánka vyřešila otázku náhrady dosluhujících transportních letounů Antonov An-26 oslovením konsorcia EADS a nevyhlásila otevřené výběrové řízení. V roce 2008 bylo podepsáno memorandum o porozumění a rok později byla uzavřena smlouva na nákup čtyř letounů CASA C-295. Akvizici schválila tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová. První stroj C-295M přistál na kbelském letišti 10. ledna 2010 a do konce roku byly dodány zbývající tři kusy. Rychlé zavedení letounů do výzbroje umožnilo postupné ukončení provozu An-26, které byly dle technické životnosti vyřazeny mezi dubnem 2009 a dubnem 2011.[56]

Údajně předražený nákup letounů CASA v hodnotě 3,5 miliardy Kč provázely pochybnosti, které vyústily v policejní vyšetřování kvůli podezření z porušování povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci veřejného činitele.[57] Navzdory kritice procesu pořízení hodnotí letectvo letouny C-295M jako velice užitečné a plně funkční a velitel vzdušných sil, brigádní generál Libor Štefánik, je považuje za perspektivní.[58]

Změny počtu L-159[editovat | editovat zdroj]

Tři jednomístné letouny L-159A a dva dvoumístné cvičné L-159T1 byly původně vyměněny za jeden stroj CASA C-295. Jako kompenzace za technické problémy letounů CASA byl v červenci 2012 do Česka vrácen první dvoumístný L-159 a v srpnu 2013 byl vrácen i druhý L-159T1. České letectvo tak v roce 2014 disponovalo 6 kusy cvičné verze bitevníku, které byly následně zařazeny do výzbroje cvičné letky.[59] Ve stavu 213. výcvikové letky, vytvořené k 1. prosinci 2013, se nacházely také čtyři cvičné letouny L-39ZA, které by měly být provozovány minimálně do konce roku 2018. Tyto stroje se do Čáslavi přesunuly z 22. základny letectva, která se transformovala na základnu vrtulníkového letectva.[58]

Vláda ČR odsouhlasila dne 9. března 2015 odprodej čtyř aktivně používaných letounů L-159 (součástí kontraktu je též 11 zakonzervovaných strojů), včetně příslušné výzbroje a munice, Irácké republice prostřednictvím společnosti Aero Vodochody. Pro vzdušné síly to znamená dočasné (do listopadu 2017) snížení tabulkových počtů letounů L-159 z 25 na 21 kusů.[60] Z výzbroje českého letectva byly vyřazeny celkem tři jednomístné L-159A a jeden dvoumístný L-159T1. Za peníze utržené při prodeji nepotřebných letounů Aero pro armádu přestaví tři zakonzervované L-159 na cvičné dvoumístné verze. Stav výzbroje českého letectva by se měl poté ustálit na šestnácti jednomístných a osmi dvoumístných „alkách“.[61][62][19]

Pozemní protivzdušná obrana[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích 25. protiletadlový raketový pluk a 26. pluk velení, řízení a průzkumu.
Odpalovací zařízení kompletu Kub na přehlídce v Praze 9. května 1985

Po zániku ČSFR se redukce početních stavů armády nevyhnula ani pozemní protivzdušné obraně. Docházelo k postupnému snižování počtů systémů, opouštění posádek a rušení celých útvarů a jejich raketové výzbroje sovětské provenience. Jednalo se o protiletadlové raketové komplety 2K11 Krug (vyřazeny v roce 1993), S-200 (1997), S-125 (2001), S-75 (2003) a 9K33 Osa (2006). Armáda České republiky vyřadila také všechny protiletadlové kanóny: 57mm S-60 (1994) a 30mm „ještěrky“ vz. 53/59 (2003).

V souvislosti se vstupem do NATO v roce 1999 byla opuštěna koncepce vlastní protivzdušné obrany celého území státu ve prospěch aliančního systému NATINAMDS a evropského projektu jednotného nebe. Na začátku roku 2000 byla vytvořena 43. protiletadlová raketová brigáda ve Strakonicích, která byla v roce 2003 přejmenována na 25. protiletadlovou raketovou brigádu. Tato jednotka se v období let 2003 až 2006 skládala z 251. protiletadlové raketové skupiny vyzbrojené PLRK 2K12 Kub, 252. protiletadlové raketové skupiny vyzbrojené 9K33 Osa a 9K35 Strela-10 a 253. praporu zabezpečení. Komplet Osa byl v červnu 2006 vyřazen a nahrazen švédským přenosným kompletem RBS-70.[63]

3D radiolokátor ST-68U CZ

V roce 2015 disponoval 25. protiletadlový raketový pluk Vzdušných sil AČR protiletadlovými raketovými komplety 2K12 M2 KUB (v kódu NATO SA-6 Gainful), protiletadlovými raketovými komplety 9K35M Strela-10M (SA-13 Gopher) a přenosnými PLRK RBS-70 Saab Bofors Dynamics a 9K32M Strela 2M.[64][65] Podle původních plánů ministerstva obrany měla být do poloviny roku 2015 vypsána veřejná obchodní soutěž v hodnotě cca 3,5 mld. Kč s cílem pořídit deset mobilních 3D radiolokátorů nové generace (MADR) pro protivzdušnou obranu, které měly být dodávány od konce roku 2017.[66] V roce však 2016 ministerstvo počítá s nákupem (uzavřeným na mezivládní úrovni) celkem 8 systémů MADR, přičemž 5 radarů bude sloužit pro sledování vzdušného prostoru státu a 3 jako záložní nebo pro raketovou PVO. V červenci 2015 byla potenciálním dodavatelům zaslána oficiální žádost o informace. Záměr ucházet se o kontrakt projevil britský BAE Systems (s radarem Commander SL), izraelská ELTA (ELM-2084 MMR), švédský Saab (Giraffe 4A) a francouzský ThalesRaytheonSystems (Ground Master 400). Dodávky radarů s požadovanou logistickou podporou do roku 2041 by měly proběhnout v letech 2017 až 2021.[67]

Plány a modernizace[editovat | editovat zdroj]

Koncepce dopravního a vrtulníkového letectva[editovat | editovat zdroj]

Vláda Jiřího Rusnoka schválila dne 27. listopadu 2013 Koncepci dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem do roku 2025, která podle ministra obrany Vlastimila Picka vycházela „ze závěrů Bílé knihy o obraně a analýzy našich možností i mezinárodních závazků.“[68] Koncepce se kriticky vyjadřovala ke stavu letectva, které v důsledku úsporných opatření nemělo prostředky na nezbytné opravy vrtulníků nebo na rekonstrukci leteckých základen. Pro 241. dopravní letku dokument navrhoval pořízení dalšího letounu Airbus A319, který by nahradil dva sovětské stroje Jakovlev Jak-40 s končící technickou životností. Dopravní letectvo mělo být po roce 2020 modernizováno též nákupem dvou středních dopravních letadel: v roce 2010 se uvažovalo například o brazilském Embraer KC-390,[69] na jejichž výrobě se podílí též Aero Vodochody.[70] Přestože Česká republika podepsala předběžnou smlouvu o koupi dvou těchto strojů, ministr obrany Martin Stropnický na jednání v Brazílii v dubnu 2015 akvizici prozatím nepotvrdil.[71] Koncepce výstavby Armády České republiky z prosince 2015 rovněž uvádí jako jeden z hlavních projektů rozvoje schopností k roku 2025 pořízení dvou středních transportních letounů.[72]

Konec životnosti bitevních vrtulníků Mi-24V po roce 2016 a omezenou provozuschopnost záchranných vrtulníků PZL W-3A Sokol (z letky deseti Sokolů byla v roce 2013 v provozu zhruba polovina) měla vyřešit akvizice víceúčelových helikoptér, které jsou využitelné jak pro účely bojových operací, tak pro leteckou záchrannou službu a službu pátrání a záchrany na území České republiky. Obměna vrtulníků měla v budoucnu proběhnout i u 243. vrtulníkové letky, nicméně prozatím se počítalo se zachováním helikoptéry Mi-8 ve VIP úpravě, kterou cestuje prezident či ministři. Dokument také upozorňoval, že nedostatek peněz špatně motivuje vojáky k dalšímu setrvání v armádě a letectvo se tak potýká s nedostatkem kvalitně vycvičeného personálu.[73]

Airbus A319 a JAS-39

Záměr nahradit dosluhující letouny Jakovlev Jak-40 třetím strojem Airbus A319 označil ministr obrany Martin Stropnický po jeho nástupu do funkce za „docela šílený plán“, přičemž hodlal více využívat komerční linky. Podle ministra by také některé delegace mohly cestovat transportními letouny CASA.[74] V důsledku války na východní Ukrajině se však podle Stropnického změnilo bezpečnostní prostředí v sousedství České republiky a proto se znovu uvažuje o třetím letounu pro „vládní letku“.[75] Ministr také oznámil úmysl vypsat tendr až do výše sedmi miliard korun na nepravidelnou leteckou, lodní a železniční dopravu po dobu sedmi let. Zakázka má zajistit dopravu jednotek AČR do akcí sil rychlé reakce NATO a Evropské unie, takzvaných battle groups (např. Česko-slovenská bitevní skupina). Smlouva má mít rámcový charakter, což by umožňovalo hradit výdaje pouze v případě, že by nestačily ostatní přepravní možnosti NATO, Evropské unie nebo české armády.[76]

Prodloužení pronájmu Gripenů[editovat | editovat zdroj]

Vláda Bohuslava Sobotky schválila dne 12. března 2014 prodloužení pronájmu švédských stíhaček Gripen do roku 2027. Za pronájem, zahrnující výcvik 25 českých pilotů a 90 techniků a rozšíření schopností letounů pro útoky na pozemní cíle, bude švédské straně uhrazeno celkem 16,4 miliardy korun.[55][77] Velitel vzdušných sil brig. gen. Libor Štefánik v rozhovoru pro Radiožurnál uvedl, že by armáda kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v Evropě a požadovaným úkolům (obrana vzdušného prostoru, podpora pozemních jednotek a spolupráce s leteckými návodčími) potřebovala navýšit počet letounů JAS-39 zhruba o třetinu. Podle mluvčí generálního štábu se však v nejbližších letech s nákupem dalších Gripenů nepočítá.[78]

Laserem naváděná puma GBU-12

Pro bojové letouny JAS-39 Gripen (a případně též pro L-159 ALCA) budou nakoupeny čtyři laserové zaměřovací a průzkumné kontejnery Litening III. Do konce roku 2016 budou pro Gripeny pořízeny také terminály MIDS LVT-4 aliančního datalinku LINK 16, včetně operačního softwaru MS 20, jejichž integrace a vojskové zkoušky jsou naplánovány na rok 2017 (letouny L-159 těmito systémy vybaveny nebudou). Nákupy munice pro Gripeny a L-159 mají dosáhnout řádově stovek laserem naváděných pum GBU-12 a GBU-16.[66]

Modernizace vrtulníkového letectva[editovat | editovat zdroj]

Oproti původním plánům obsaženým v Koncepci dopravního a vrtulníkového letectva se na počátku roku 2015 nepočítalo s náhradou vrtulníků PZL W-3A Sokol šesti novými stroji ve zdravotnické verzi, ale se zachováním alespoň stejného počtu W-3A, plnících úkoly letecké záchranné služby a letecké služby pátrání a záchrany. Z tohoto důvodu měly čtyři Sokoly projít generální opravou, přičemž polský výrobce umožnil prodloužit jejich technickou životnost i na období po roce 2022.[66] Dne 3. listopadu 2015 podepsali zástupci ministerstva obrany a společnosti PZL-Świdnik smlouvu o servisní podpoře všech deseti vrtulníků (včetně provedení generální opravy osmi strojů) s platností do roku 2021 v celkové hodnotě do 991 milionů Kč, která umožní provoz Sokolů podle potřeb armády po dobu až 10 let.[79]

Mezi závěrem roku 2015 a polovinou roku 2016 měla být zahájena soutěž zaměřená na náhradu 17 bitevních vrtulníků Mi-24V 12 novými víceúčelovými ozbrojenými stroji pro bojovou podporu pozemních sil. Součástí kontraktu měla být také výzbroj, munice, výstroj, systémy logistické podpory, údržba, servis či výcvik létajícího a pozemního personálu.[66] Ministerstvo obrany rozeslalo v polovině roku 2015 žádosti o nabídky, ale seznam zemí i poptávaných výrobců byl neveřejný. V médiích se uváděly například vrtulníky Bell UH-1Y Venom, AgustaWestland AW139, KAI KUH-1 Surion,[80] Sikorsky UH-60M Black Hawk nebo AS565 Panther.[81] Rezort upřednostňoval obchod na mezivládní úrovni a zároveň očekával, že první vrtulníky budou dodány v roce 2017 a jejich celková cena by se pohybovala mezi pěti až osmi miliardami, včetně logistiky a výzbroje. Dvanáct víceúčelových vrtulníků UH-1Y nabízených společností Bell a americkou námořní pěchotou by podle kalkulace, kterou obdrželo ministerstvo obrany, stálo i s DPH a clem 15 miliard korun.[82]

Termín vypsání zakázky v celkové hodnotě do 10 miliard korun byl posunut na podzim 2016, přičemž k nákupu vrtulníků má dojít prostřednictvím mezivládní dohody. Ministerstvo obrany se rozhodlo oslovit vlády tzv. „bezpečných zemí“, které jsou členy NATO nebo EU. Nabídku proto dostali výrobci vrtulníků z těchto států, konkrétně americké firmy Bell a Sikorsky Aircraft Corporation, francouzský Airbus Helicopters a italsko-britský koncern AgustaWestland, zatímco jiné firmy, například ruské nebo čínské, osloveny nebyly. Armáda požaduje, aby stroje byly dvoumotorové, dokázaly přepravit šest až deset osob a zároveň mohly nést hlavňovou i raketovou výzbroj. Mezi další požadavky patří zapojení českého průmyslu, rychlost dodávek nebo servis ve státním podniku LOM Praha. Smlouva s vítězným dodavatelem by měla být uzavřena v létě nebo na podzim 2017 a první stroje by se v ČR mohly objevit na podzim roku 2019. Většinu nových vrtulníků by české letectvo dostalo v průběhu roku 2020.[83]

Zahraniční mise[editovat | editovat zdroj]

major Milan Nykodym, zástupce velitele mise na Islandu v r. 2015[84][85]
Podrobnější informace naleznete v článku Zahraniční mise českého letectva.

Vzdušné síly Armády České republiky působí také ve prospěch mírových sil OSN, Severoatlantické aliance nebo dalších zahraničních partnerů. České letectvo se účastnilo misí IFOR, SFOR a SFOR II v Bosně a Hercegovině, operace ISAF v Afghánistánu, mise Baltic Air Policing v letech 2009 a 2012 a mise Icelandic Air Policing v letech 2014 a 2015. Od 1. listopadu 2013 působí letecký kontingent Vzdušných sil AČR v misi Multinational Force and Observers (MFO) na Sinajském poloostrově a od 1. ledna 2015 pokračuje působení české letecké poradní skupiny AAT (Air Advisor Team) na mezinárodním letišti KAIA v Kábulu pod hlavičkou Resolute Support Mission.

Personál[editovat | editovat zdroj]

Výcvik[editovat | editovat zdroj]

Příslušníci létajícího personálu Vzdušných sil AČR začínají svou kariéru studiem na Univerzitě obrany a po absolvování základního testovacího výcviku v Centru leteckého výcviku v Pardubicích jsou studenti rozřazeni k jednotlivým typům letecké techniky. Příslušnost nových pilotů k taktickému, dopravnímu nebo vrtulníkovému letectvu určují kromě hodnocení instruktorů především aktuální potřeby vzdušných sil dané Odborem vojenského letectví ministerstva obrany. Letci jsou následně formálně zařazeni k jednotlivým letkám a v Pardubicích jsou přeškoleni na konkrétní typ letadla. Piloti taktického letectva postupují k pokračovacímu výcviku u 213. letky na základně v Čáslavi na letounech L-39 a L-159. Po ukončení tohoto výcviku si nejlepší piloti mohou vybrat, zda chtějí zůstat na bitevníku ALCA nebo přejít na nadzvukové letouny JAS-39 Gripen. V takovém případě jim je v té době 32 až 33 let, což převyšuje průměr zemí NATO a velení letectva proto plánuje do roku 2025 systém výcviku stíhacích pilotů změnit.[86][87]

Mužstvo, poddůstojníci a praporčíci[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vojenské hodnosti.
nadrotmistr z řad pozemního personálu čáslavské základny
brig. gen. Jiří Verner, velitel VzS AČR v letech 2009–2013
Mužstvo Poddůstojníci Praporčíci
Znak Vzdušných sil AČR (cropped).jpg
VzS
CzAF 2011 OR1b-Vojin shoulder.jpg CzAF 2011 OR1a-Svobodnik shoulder.jpg CzAF 2011 OR2-Desatnik shoulder.jpg CzAF 2011 OR3-Cetar shoulder.jpg CzAF 2011 OR4-Rotny shoulder.jpg CzAF 2011 OR5-Rotmistr shoulder.jpg CzAF 2011 OR6-Nadrotmistr shoulder.jpg CzAF 2011 OR7-Praporcik shoulder.jpg CzAF 2011 OR8-Nadpraporcik shoulder.jpg CzAF 2011 OR9-Stabni praporcik shoulder.jpg
Flag of NATO.svg vojín svobodník desátník četař rotný rotmistr nadrotmistr praporčík nadpraporčík štábní praporčík
OR-1 OR-2 OR-3 OR-4 OR-5 OR-6 OR-7 OR-8 OR-9

Důstojníci a generálové[editovat | editovat zdroj]

Nižší důstojníci Vyšší důstojníci Generálové
Logo of the Czech Armed Forces.svg
AČR
CzArmy 2011 OF1b-Poruchik shoulder.png CzArmy 2011 OF1a-Nadporuchik shoulder.png CzArmy 2011 OF2-Kapitan shoulder.png CzArmy 2011 OF3-Major shoulder.png CzArmy 2011 OF4-Podplukovnik shoulder.png CzArmy 2011 OF5-Plukovnik shoulder.png CzArmy 2011 OF6-Brigadni general shoulder.svg CzArmy 2011 CzArmy 2011 OF6-Brigadni general shoulder.png CzArmy 2011 OF7-Generalmajor shoulder.svg CzArmy 2011 OF7-Generalmajor shoulder.png CzArmy 2011 OF8-Generalporucik shoulder.svg CzArmy 2011 OF8-Generalporucik shoulder.png
Flag of NATO.svg poručík nadporučík kapitán major podplukovník plukovník brigádní generál generálmajor generálporučík
OF-1 OF-2 OF-3 OF-4 OF-5 OF-6 OF-7 OF-8

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Znaky a insignie[editovat | editovat zdroj]

V rámci československého letectva byla jako letecký výsostný znak nejprve používána kokarda (v pořadí od středu červená-modrá-bílá s červeným lemováním), později se začalo používat označení šikmými barevnými pruhy přes konce křídel a vrchol směrovky. Tříbarevné kokardy označovaly vojenská letadla znovu od března 1919 (nyní v pořadí od středu bílá-modrá-červená). Spojenecká Francie však podobu znaků kritizovala, protože údajně příliš připomínaly letecké kokardy velmocí a mohlo by tak dojít k záměně. Proto byly v prosinci 1921 kokardy nahrazeny československými vlajkami. Obdélníkové prapory byly umísťovány na dvouplošníky na horní křídlo shora, na spodní zdola a na směrovku z obou stran.

Konečná verze československé vojenské kokardy existuje od prosince 1926. Dělí se na tři stejné klíny bílé, červené a modré barvy, přičemž modrý je vždy vepředu a bílý směřuje nahoru nebo od středu označovaného stroje. Lemování znaku je většinou bílé nebo modré, červené není příliš obvyklé. Po druhé světové válce se tato kokarda rozšířila i na pozemní techniku a dodnes je jako tzv. národní rozlišovací znak užívána Armádou České republiky. Od 5. listopadu 1999 se používá i nebarevná stínovaná neboli taktická varianta, která má méně demaskující efekt.[94][95][96]

Symbolika leteckých základen Vzdušných sil AČR vychází ze znaků leteckých pluků československé armády.[97] Podobnost s označením z období první republiky se projevuje také na znaku Správy letiště Pardubice, kde byla tradiční symbolika skloubena se symbolikou typickou pro Pardubice, tj. přední polovinou koně.[98]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Special Operations Air Task Unit
  2. NATO Airborne Early Warning & Control

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Velitelství vzdušných sil [online]. acr.army.cz, 2015-02-05, [cit. 2015-02-27]. Dostupné online.  
  2. Velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, rev. 2013-10-28, [cit. 2013-10-30]. Dostupné online.  
  3. Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. [s.l.] : Armáda České republiky, Ministerstvo obrany ČR, 2015. Dostupné online. Kapitola 3.2.2. Vzdušné síly, s. 14.  
  4. Přehled hlavních druhů techniky a výzbroje AČR (stav k 1. lednu 2016) [online]. army.cz, 2016-01-01, [cit. 2016-01-30]. Dostupné online.  
  5. Výroční zpráva 2014 [online]. LOM Praha, [cit. 2016-01-30]. Dostupné online.  
  6. a b c d SOUŠEK, Tomáš. Vzdušné síly Armády ČR. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. srpen 2012, s. 4-6. ISSN 0024-156.  
  7. ČADIL, Jan. Vzdušné síly Armády ČR. Den otevřených dveří letiště Čáslav 2011. 2011-05-28, s. 4. ISSN 0024-1156.  
  8. MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Praha : Computer Press, 2007. 80 s. ISBN 978-80-251-1825-2. Kapitola Čeští váleční piloti 1911-1918, s. 5.  
  9. 1. Československý letecký a automobilní oddíl [online]. 1.air_war.sweb.cz, [cit. 2014-02-05]. Dostupné online.  
  10. MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. Kapitola V boji za svobodu a území 1918–1921, s. 6-11.  
  11. RAJNINEC, Juraj. Slovenské letectvo 1939/1944 1. Bratislava : Magnet-Press Slovakia, 1999. 158 s.  
  12. KŘEPELKOVÁ, Jitka. Českoslovenští letci ve Velké Británii 1940-1945. Praha : Muzeum odboje, ?. 73 s.  
  13. Rok 1993 [online]. army.cz, 2013-03-11, [cit. 2013-04-03]. Dostupné online.  
  14. Nový velitel Vzdušných sil AČR. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2013. , s. 22-24. ISSN 0024-156.  
  15. FEDORKOVÁ, Jolana. V Olomouci se s vojáky rozloučil velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, 2013-05-06, [cit. 2013-05-30]. Dostupné online.  
  16. FEDORKOVÁ, Jolana. Tmavomodrý svět plukovníka Štefánika [online]. www.acr.army.cz, 2013-06-18, [cit. 2013-06-18]. Dostupné online.  
  17. ČADIL, Jan. Vzdušné síly Armády ČR. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2014. 2014-08-06, s. 4-6. ISSN 0024-156.  
  18. a b c d ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2015. [s.l.] : MAGNET PRESS, SLOVAKIA, 2015. ISBN 978-80-89169-33-7. Kapitola Vzdušné síly Armády ČR, s. 4-6.  
  19. a b FOJTÍK, Jakub. Nové zálety a dodávky - Vojenská divize Aero Vodochody. L+K. , roč. 91, čís. 10/2015, s. 4-9. ISSN 0024-1156.  
  20. a b c SOUŠEK, Tomáš. 221. vrtulníková letka v roce 2014 [online]. letajicihrosi.cz / L+K 04/2014, [cit. 2015-03-01]. Dostupné online.  
  21. a b c d SOUŠEK, Tomáš. Rozpočet příliš možností nedává. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2011. 2011-08-10, s. 30-34.  
  22. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2013. L+K. 2013-08-07. ISSN 0024-156.  
  23. PJENTAK, Martin. Kvůli obranyschopnosti zachovejme letiště v Bochoři, žádá sněmovní výbor [online]. iDNES.cz, 2016-02-08, [cit. 2016-02-27]. Dostupné online.  
  24. SOUŠEK, Tomáš. Labutí píseň pro L-39 Albatros. In ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2013. Praha : Aeromedia, 2013. S. 10-14.
  25. LANG, Pavel. Nová letka pro výcvik taktického letectva se zabydluje v Čáslavi [online]. acr.army.cz, 2014-05-06, [cit. 2016-02-28]. Dostupné online.  
  26. RŮŽIČKOVÁ, Jana. Stanovisko AČR k článku v E15 ohledně pořízení dvou letounů CASA [online]. acr.army.cz, 2015-04-14, [cit. 2015-04-15]. Dostupné online.  
  27. Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. Praha : Ministerstvo obrany, 2015. 30 s. Dostupné online. Kapitola 3.2.2. Vzdušné síly, s. 14-15.  
  28. ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2015. Praha : MAGNET PRESS, SLOVAKIA ve spolupráci s redakcí L+K, 2015. ISBN 978-80-89169-33-7. Kapitola L-410 znovu pro výsadky, s. 40-44.  
  29. Přehled hlavních druhů techniky a výzbroje AČR (stav k 1. lednu 2016) [online]. acr.army.cz, 2016-01-01, [cit. 2016-02-26]. Dostupné online.  
  30. Současnost Letecké záchranné služby v Západočeském kraji [online]. LZS letiště Plzeň-Líně, [cit. 2016-02-29]. Dostupné online.  
  31. LANG, Pavel. Vrtulníková letka s osobitou pozicí ve Vzdušných silách Armády České republiky [online]. acr.army.cz, 2013-12-18, [cit. 2016-02-29]. Dostupné online.  
  32. KAUCKÝ, S.. MiG-29, které byly ve výzbroji české armády [online]. www.fpage.sweb.cz, rev. 2005-11-05, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  33. MINAŘÍK, Pavel. Jak velké množství letounů MiG-23 bylo provozováno bývalým čs. vojenským letectvem a na kterých letištích? [online]. www.vojenstvi.cz, [cit. 2013-06-11]. Dostupné online.  
  34. MÁČE, Jan. Bitevní letouny Suchoj Su-25K v československém letectvu. ATM. říjen 2012, roč. 44, čís. 10, s. 70-71. ISSN 1802-4823.  
  35. MÁČE, Jan. Letouny Su-25UBK v československém letectvu. ATM. listopad 2012, roč. 44, čís. 11, s. 70-72. ISSN 1802-4823.  
  36. AERO L-159 ALCA [online]. 212. taktická letka - Čáslav, [cit. 2016-03-01]. Dostupné online.  
  37. MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. S. 76-77.  
  38. MÁČE, Jan. Stíhací bombardéry Suchoj Su-22M4 v Československu. ATM. červenec 2012, roč. 44, čís. 7, s. 68-70. ISSN 1802-4823.  
  39. MÁČE, Jan. Cvičně-bojové letouny Suchoj Su-22UM3-K. ATM. srpen 2012, roč. 44, čís. 8, s. 68-70. ISSN 1802-4823.  
  40. MARTINEC, Jan. Mi-35 ve Kbelích. atm - armády, technika, militária. , čís. 7/2005, s. 10-12. ISSN 1336-2003.  
  41. Nové vrtulníky české armádě [online]. army.cz, [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  42. ŠPAČEK, Jaroslav. "Čtyřiadvacítka" u nás slaví 35. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2013. 7. 8. 2013, s. 52. ISSN 0024-156.  
  43. SOUŠEK, Tomáš. Česká posila AMT v Afghánstánu. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2011. 10. 8. 2011, s. 36-40. ISSN 0024-156.  
  44. a b SOUŠEK, Tomáš. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2015. [s.l.] : MAGNET PRESS, SLOVAKIA, 2015. ISBN 978-80-89169-33-7. Kapitola Nahrazení Mi-24 již v blízké době, s. 30-34.  
  45. a b Vrtulník Mi-17/171Š v AČR [online]. letajicihrosi.cz, [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  46. VOSKA, Michal. Ve Kbelích proběhlo slavnostní předání modernizovaných vrtulníků Mi-171Š [online]. mocr.army.cz, 2015-04-21, [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  47. GROHMANN, Jan. Česká armáda modernizuje vrtulníky Mi-171Š [online]. Armádní noviny, 2013-10-11, [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  48. GROHMANN, Jan. REPORTÁŽ: Modernizace Mi-171Š a budoucnost vrtulníků v Armádě ČR [online]. Armádní noviny, 2015-04-21, [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  49. ŠUDOMA, Marek; ČERNES, Michael. Na Trident Juncture havaroval český Mi-171, pět zraněných [online]. Aeroweb, 2015-11-05, [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  50. Nehodu českého vojenského vrtulníku při cvičení NATO zavinil pilot [online]. iDNES.cz, 2016-01-18, [cit. 2016-01-18]. Dostupné online.  
  51. MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. S. 78.  
  52. ŠNÍDL, Vladimír. Gripen, (ne)jistý vítěz [online]. ekonom.ihned.cz, 2011-06-24, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  53. MATOULEK, Jaroslav. Padesátiletá "Jednadvacítka". Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. srpen 2012, s. 50-54. ISSN 0024-156.  
  54. MÁČE, Jan. JAS-39C/D ve službě českého letectva. ATM. leden 2012, roč. 44, čís. 1, s. 80-82. ISSN 1802-4823.  
  55. a b Gripeny budou střežit Česko dalších 12 let [online]. ceskatelevize.cz, 2014-03-12, [cit. 2014-03-12]. Dostupné online.  
  56. SOUŠEK, Tomáš. C-295M v českém letectvu slouží spolehlivě. ATM. , roč. 45, čís. 9/2013, s. 52-55. ISSN 1802-4823.  
  57. Parkanová na webu zveřejnila výslechy obviněných v kauze CASA. ČT24 [online]. 2013-08-14 [cit. 2013-09-06]. Dostupné online.  
  58. a b LANG, Pavel. Nová výchozí pozice pro "modré". ATM. , roč. 45, čís. 9/2013, s. 86-87. ISSN 1802-4823.  
  59. Do Čáslavi dorazil druhý L-159, armáda zřizuje speciální letku [online]. www.ceskatelevize.cz, 2013-08-30, [cit. 2013-08-30]. Dostupné online.  
  60. Usnesení č.167 - 70/15 Návrh na odprodej podzvukových taktických letounů L-159, požadované výzbroje a munice [online]. Vláda ČR, 2015-03-09, [cit. 2015-10-09]. Dostupné online.  
  61. Firma Draken převezme 21 letounů L-159, do konce roku osm [online]. ČTK, 2015-09-30, [cit. 2015-10-09]. Dostupné online.  
  62. Blíží se prodej nepotřebných alek, Irák už za ně zaplatil zálohu [online]. iDNES.cz, 2015-07-30, [cit. 2015-10-09]. Dostupné online.  
  63. KRÁTKÝ, Miroslav. Protivzdušná obrana – 20 let od rozdělení Československa. Vojenské rozhledy [online]. Roč. 2013, čís. 2 [cit. 2015-11-11]. Dostupné online. ISSN 2336-2995.  
  64. Dělostřelecká a PVO technika [online]. acr.army.cz, [cit. 2015-04-05]. Dostupné online.  
  65. PETERKA, Josef. Strakoničtí rakeťáci odstříleli navzdory nepříznivému počasí [online]. acr.army.cz, 2015-06-12, [cit. 2015-06-13]. Dostupné online.  
  66. a b c d ZDOBINSKÝ, Michal. Nové programy pro AČR. ATM. , roč. 47, čís. 2/2015, s. 4. ISSN 1802-4823.  
  67. SOUŠEK, Tomáš. Radary MADR již brzy. ATM. , roč. 48, čís. 2/2016, s. 2-3. ISSN 1802-4823.  
  68. PEJŠEK, Jan. Vláda schválila Koncepci dopravního a vrtulníkového letectva [online]. www.mocr.army.cz/, 2013-11-27, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  69. HOLE, Craig. Czech Republic outlines need for two KC-390s [online]. Flightglobal.com, 2010-09-14, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  70. KC-390 [online]. Aero Vodochody, [cit. 2016-02-26]. Dostupné online.  
  71. Stropnický v Brazílii jednal o spolupráci při výcviku pilotů [online]. České noviny, 2015-04-15, [cit. 2016-02-29]. Dostupné online.  
  72. Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. Praha : Ministerstvo obrany, 2015. 30 s. Dostupné online. Kapitola 4.2. Milník 2025, s. 20.  
  73. Armáda obnoví letectvo. Nakoupí nové vrtulníky a další Airbus [online]. zpravy.e15.cz/, 2013-11-27, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  74. ŠNÍDL, Vladimír. Stropnického první úspory: Začnu létat běžnou linkou. Nebo nepohodlným strojem CASA [online]. zpravy.ihned.cz, 2014-02-18, rev. 2014-02-19, [cit. 2014-02-23]. Dostupné online.  
  75. ŠNÍDL, Vladimír. Dva vládní airbusy nestačí. Ministr Stropnický zvažuje nákup třetího letadla [online]. http://zpravy.ihned.cz/,+2014-07-24, [cit. 2014-07-24]. Dostupné online.  
  76. MENSCHIK, Tomáš; CECHL, Pavel. Armáda bez letadel. Soukromníkům zaplatí až sedm miliard [online]. tyden.cz, 2014-02-27, [cit. 2014-02-27]. Dostupné online.  
  77. Za pronájem Gripenů bude ČR platit o třetinu méně [online]. mocr.army.cz, 2014-03-14, [cit. 2014-03-14]. Dostupné online.  
  78. Armáda chce více gripenů. Kvůli bezpečnosti v Evropě [online]. zpravy.aktualne.cz, 2014-11-11, [cit. 2014-11-13]. Dostupné online.  
  79. Ministerstvo obrany podepsalo smlouvu o servisní podpoře vrtulníků Sokol [online]. mocr.army.cz, 2015-11-04, [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  80. GROHMANN, Jan. Vrtulníky pro Armádu ČR: Tři kandidáti [online]. Armádní noviny, 2015-07-17, [cit. 2016-01-30]. Dostupné online.  
  81. Czech Republic Doubles Its Defence Expenditure. “Modernization, More Troops, New Units” [online]. Defence24, 2016-01-29, [cit. 2016-01-30]. Dostupné online.  
  82. OTTO, Pavel. USA z ceny za vrtulníky Česku sleví, tvrdí jejich výrobce [online]. E15.cz, 2015-09-09, [cit. 2016-01-30]. Dostupné online.  
  83. Vláda bude rozhodovat o vypsání zakázky na 12 vrtulníků. Cena má být do 10 miliard korun [online]. ČT24, 2016-02-05, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online.  
  84. DANDA, Oldřich. Pilot gripenu: Nad Islandem jsme létali nízko, ale neměl si kdo stěžovat. Novinky.cz [online]. 2015-09-03 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online.  
  85. MARUŠČÁK, Tomáš. Po gripenech dorazili na Island i zbylí příslušníci mise [online]. mise.army.cz, 2015-07-24, [cit. 2016-03-04]. Dostupné online.  
  86. MARUŠČÁK, Tomáš. Letectvo Armády České republiky čekají velké změny [online]. acr.army.cz, 2015-12-04, [cit. 2016-03-04]. Dostupné online.  
  87. SOUŠEK, Tomáš. Výcvik v CLV Pardubice. In ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2014. Praha : Aeromedia, 2014. S. 24-28.
  88. SOUŠEK, Tomáš. České střídání u AWACSu. In ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2015. Praha : Magnet Press Slovakia ve spolupráci s redakcí L+K, 2015. ISBN 978-80-89169-33-7. S. 22-26.
  89. Opět úspěšně – podruhé v Pobaltí. Vzdušné síly AČR – Ročenka 2013, speciál časopisu Letectví+kosmonautika. 2013, s. 40-44. ISSN 0024-156.  
  90. SOUŠEK, Tomáš. Kateřina Hlavsová létá na L-159 Alca. In ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. Praha : Aeromedia, 2012. S. 14-17.
  91. FEDORKOVÁ, Jolana. O ženách v letectvu se bude mluvit v Národním technickém muzeu [online]. acr.army.cz, 2012-10-26, [cit. 2016-03-04]. Dostupné online.  
  92. Pilot stroje, který poškodila srážka se supem, byl vyznamenán. České noviny [online].  [cit. 2016-03-04]. Dostupné online.  
  93. VIDEO: Kamera v kokpitu zachytila srážku českého bitevníku se supem. iDNES.cz [online]. 2015-11-24 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online.  
  94. KOLLER, Martin. Označování letadel, která mohou působit v prostoru konfliktu [online]. acr.army.cz, 2011-03-24, [cit. 2015-04-07]. Dostupné online.  
  95. SEDLÁČEK, Pavel. SYMBOLY REPUBLIKY [online]. Úřad vlády České republiky, 2007, [cit. 2015-04-07]. Dostupné online.  
  96. MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. S. 6, 17.  
  97. MAREK, Vladimír. 24. základna dopravního letectva „T. G. Masaryka“. A report. , čís. 11/2009. Dostupné online [cit. 2015-03-02].  
  98. Rukávové znaky [online]. VHU Praha, [cit. 2015-04-07]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]